WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

anesteze před obědem

To jsem si tady tuhle psal, jak se mi na apríla zdálo o trhání zubu. Nu a pak jsem byl objednanej k paní doktorce a… ne, žádný strachy, na trhání nedošlo, kdepak. Jen plánovaná oprava plomby. Ovšem tedy na to místní umrtvení došlo a já zas dostal injekci, kteréžto předcházela ona známá otázka zda chci anestezi. Po zkušenostech z minula jsem souhlasil a vše proběhlo v nelepším pořádku.
Tedy v zubařské odinaci paní doktorky.
Cestou z ordinace už se mi tak nějak zdálo, že se ta umrtvená tvář divně tváří. Sáhnul jsem si na ni a nic. Nebyla tam. Anesteze začala umrtvovat i širší okolí dásně. I co, říkám si, ono to odezní.
No jo, ale ono bylo už odpoledne a já jsem schválně nejedl před výkonem, abych paní doktorce nepředváděl v přímém přenosu, co bylo k obědu. Takže jsem měl hlad. No tak si dám ty špagety, co jsem je měl nachystané.
A začala komedie.
Mně totiž vůbec nedošlo, že s umrtvenou hubou nelze jíst. Tedy jde, ale …
Pusa nejde zavřít, což zrovna u špaget je docela důležité. Při prvním soustu mě to z huby vypadlo.
No tě pic! To jsi tomu dal. Tos' nemoh' s tím jídlem počkat?
Teď už bylo pozdě. Špagety byly na talíři, tož nezbylo, než se s tím nějak poprat.
A začal zápas o žvanec.
Myslím, že popisovat podrobně celý proces by mohlo citlivější čtenáře uvést v rozpaky, takže tu jen napíšu, že po obědě jsem byl od špaget a omáčky skoro celej a to včetně prostírání na stole. Nádobí putovalo do myčky a já do sprchy.
Čili pro příště: anestezi rozhodně ne před obědem!