WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

doba mazání

Už zase ty technologyje … totiž ne snad, že by člověku technologickej pokrok házel klacky pod nohy, to ne, ale …
… ale jeden si musí furt dávat majzla, jak s těma technologickejma vychytávkama zacházet. Člověk si musí udělat obrázek o tom, co od takové novinky chtít a pak se musí naučit s tím zázrakem pracovat. Aby moh' začít dělat obrázky.
Že to vypadá jako bych našel nějakou vychytávku na zblbnutí? Nic takového se zatím nepřihodilo, ale to pomýlení mysli mě možná čeká. A to z příliš dlouhého zírání do monitoru. A z mazání.
Ale kdeže, nemám zamazanej monitor počítače. Mám jen dva a půl tisíce fotek, který musím protřídit, vymazat a zůstane jich tak pětadvacet. Možná.
A jak se to přihodilo?
No dyť to píšu: kvůlivá tomu technologickýmu pokroku.
Výrobce fotoaparátů totiž vymyslel před pár lety fantastickou novinku: můžete fotit, ikdyž ještě nefotíte. Ten aparát totiž pořád dělá záznam toho, co máte v hledáčku, pokud máte namáčknutou spoušť. Dělá to děsně rychle, až 60 snímků za vteřinu nebo tak polovic při jiném nastavení. A když tu spoušť pak domáčknete, fotky uloží a pokračuje, dokud spoušť nepustíte. Fantastická vychytávka. Stihnete cvaknout i to, co byste jinak nestihli.
Ale!
Ale těch vobrázků!
Včera jsem se s tím učil zacházet, protože k tomu byla příležitost. Na soutěži wushu v Lounech. Zkoušel jsem, učil jsem se, nastavoval, fotil. A když jsem měl jakš takš nastaveno a měl jsem pocit, že už můžu začít skutečně fotit, nastal ten problém. Když jsem se po nějaké chvíli podíval na další obrázky na displeji, jestli z nich půjde něco vybrat, zjistil jsem že jsou všechny pryč. Byl tam jenom jeden. Hrůza! Kam se to všechno ztratilo? Chvilku mě polívalo horko a cloumal mnou vzek, že jsem zase něco zvoral a třeba jakýmsi tajným pohybem zformátoval kartu. A pak mi to došlo: nezvoral! Všechno bylo v pořádku. Jenom jsem zaplnil 64GB superrychlou kartu a teď to automaticky začalo ukládat snímky na druhou kartu.
No těpic. To bude porce!
A byla.
Když jsem dnes přes noc nechal stáhnout všechny snímky z karet do počítače, bylo jich dva a půl tisíce.
Co s tím teď?
Mazat, mazat, mazat!
Ale to bude až někdy, když se k tomu dostanu. Zatím mi to jen zabírá místo na disku.
Ach jo. Tyhlety technologyje. Než se s tím člověk naučí zacházet, aby mu to sloužilo, to bude zase doba.
Doba mazání.