2018

Benátky, den třetí, půlka druhá

Jenomže to už bylo k polednímu a nějak nás přepadl hlad. Na náměstí Svatých Apoštolů jsou lavičky a mají tam palačinky a rychlé občerstvení, čemuž jsme dali přednost před občerstvením pomalým, jelikož času bylo málo. Slupli jsme to na lavičce, holubi sezobli, co nám upadlo, a honem k těm spirálovejm schodům. Kačka se ještě vyfotila u lva na dalším náměstí, ale tam už se jde takovou uličkou doprava, pak doleva a znovu doprava a jste tam. No tedy schovávat na takovým plácku takovou nádheru! Ale ono je v Benátkách poschovávaný kdeco. A zase jsme tam byli skoro sami. Jen jedna velmi fialová maska nám tam zapózovala před tím schodištěm, co vypadá tak trochu jako šikmá věž v Pise. Užili jsme si schodiště, Matěj spočítal, kolik má schodů (a teď si už nepamatuje, jestli jich je sto osmnáct nebo sto dvacet osm - ale osmička tam prý je … turistické prameny tvrdí, že jich je 80) a my vyrazili dál, do malé obrazárny Oratorio dei Crociferi, kam nás málem nepustili, jelikož měli polední pauzu, ale mášikovnáHanička to ukecala.
A tady jsem udělal v zápise chybu. Pořadí procházky bylo: schodiště Scala Contarini del Bovolo, pak most Rialto, potom zastávka na Campo Santi Apostoli a nakonec do Oratorio dei Crociferi. Dál už to mám dobře.
Jenomže kam dál? A jen jsme si to pomysleli, potkali jsme Ljubu, se kterou jsme se za krámkem u mostu Rialto rozloučili. A že se chystá na Burano a zrovna to jede tuhle z toho mola, co u něj právě stojíme. Tož my pojedem spolu s ní, řekli jsme si, a jak jsme řekli, tak jsme udělali. Cestou je spousta ostrůvků. První je ostrov hřbitovní, pak je Murano s majákem a pak dlouho nic a potom je ostrůvek Torcello a konečně Burano s rybářskou vesničkou jako malovanou. Mají tam krámky s barevnám sklem, s obrázky a s tapiseriemi. A mají tam děsně šikmou věž - zvonici. Eště šikmější, než ta v Pise. Jenomže ostrůvek je malinkatej, všechno je blízko a jak vyfotit šikmou věž, aby byla na obrázku opravdu šikmá tak, jak tam nakřivo stojí? No, našel jsem si jednu uličku takhle vzadu a cvaknul to. Ale pak jsem našel takovej domeček, co byl pomalovanej obrázkama a ústřením obrázkem byla ta šikmá věž. Čímž jsem měl problém se šikmou věží vyřešen. Ale to už se připozdívalo a my si řekli, že pojedem zpátky. Řekli jsme si to včas. Za osm minut nám to jelo a protože je na Buranu všechno blízko, stihli jsme to, ale byl děsnej nátřesk. Jako v Praze v metru. Akorát že tady to bylo na lodi, na vaporettu číslo 12.
Cestou od mola 12 jsme ještě potkali další náměstíčko se starobylou školou a kostelem. Obě stavby byly zajímavé. Basilica dei Santi Giovanni e Paolo tím, že u ní malí kluci hráli fotbal a stříleli mičudu hlava nehlava, freska, socha, všechno jedno (!!!) a Scuola Grande di San Marco tím, že byla nádherná a v té historické budově znovu do provozu uvedené před pěti lety jsou kdesi uvnitř ukryté sály a historické archivy. A dole mají stejnou podlahu, jako my doma terasu před domem.
A to už byla zase skoro tma a čas jít koupit večeři a vyměnit ten los za ty špagety, co je Matěj vyhrál, ale včera je neměli. Tentokrát Matěj cestu zapomněl a tak jsme domů málem bloudili.

Scala Contarini del Bovolo:

benatky_2018_13

Murano:

benatky_2018_14

Burano:

benatky_2018_15

Šikmá zvonice na Buranu:

benatky_2018_16

Obrázek šikmé zvonice na Buranu:

benatky_2018_17

Scuola Grande di San Marco:

benatky_2018_18