WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Vertigo na Lokti

Protože se máromantickáHanička už nějakou dobu zmiňuje o těch vopravdovejch rytířskejch turnajích, co si je pamatuje, že byly nádherný, prozkoumal jsem možnosti a na nadělní výlet jí nabídl návštěvu hradu Loket, kde se právě měl jeden takový konat.
Tedy ne snad, že by si se jednalo o paměť několik století starou. To se jen v nedávné minulosti opravdu začaly provozovat tyhlety rytířské turnaje. Ba dokonce jsem, myslím, jeden i na Vyšehradě navštívil. Mám takovej pocit, že Matěj byl tenkrát ještě v kočárku. Jenomže se to časem nějak vytratilo, rytíři kamsi odcválali a my jsme vyhledávali jiný druh podívané. No prostě po letech jsme si na to vzpomněli a na Lokti to zrovna vyšlo.
Vyšlo i počasí, jelikož v sobotu pršelo, v pondělí pršelo a právě v tu předmětnou neděli bylo počasí přesně na výlet. Tož jsme jeli.
A dočkali jsme se skvělých rytířů.
Kačka si k tomu ještě zažonglovala s talířem, byl nějakej ten trdelník i zmrzlina. Jen do hladomorny se mnou dámy jít nechtěly, neboť, jak pravila mározumnáHanička, k tomu všemu se ještě mořit hladem nemá zapotřebí. A tak jsem do hladomorny v Černé věži sestoupil jen sám a na rozdíl od věže hradní, kde byl ve sklepě drak, byl tady nějaký hladem mořený provinilec. Ovšem tvářil se poněkud neutrálně.
Pro pořádek Kačka spočítala schody na obou věžích, zatím co já jsem se po zkušenosti z Bohdanče do tak složitého úkolu vůbec nepouštěl. Kačka si to zapsala poctivě do notýsku, takže záznam máme, ale já si jen matně pamatuju, že to v hradě nebylo ani schodů sto a v tej věži Černej ještě míň.
Vnímal jsem ostatně jen ty obrázky a atmosféru. Ta byla středověce báječná. To schodiště s drakem v hradní věži mi připomnělo scénu poněkud novější. Filmoví fanoušci si jistě se mnou vzpomenou na Hitchcockovo Vertigo. Je
n s tím rozdílem, že tam dole nebyl drak.

Loket_190811_3

Loket_190811_2

Loket_190811_1