2018

Tenerife, den pátý

Vraceli jsme se jenom dvakrát a asi by se vůbec nic nestalo, kdybyme se vrátili i potřetí, ale nebylo to nutný.
To první vracení bylo z plácku, kde jsme zastavili v mlžným pralese.
"Tady nejni žádná kavárna," pravila Lucka,"a já vás šechny varovala, že kafe potřebuju."
Vrátili jsme se uzoučkýma serpentinama po hřebeni do tý kavárny s vyhlídkou na to kafe.
Podruhý jsme se otočili, když Jarda zastavil a prohlásil, že to musel přejet, že výchozí bod dnešní procházky je už za náma.
Po otočce jsme to už našli a tudíž jsme mohli dvakrát otočeni a jednou kafem probuzeni vyrazit pod Mlžnou horu. Ona se tedy jmenuje nějak jinak, ale fakt je, že je to vopravdickej mlžnej prales. Všude mech. I na stromech a skalách. Jen na té vyhlídce na konci hřebene mech nebyl.
Zato tam byly mraky.
A ptáčkové.
Skrz mraky jsme nic neviděli, tudíž jsme se věnovali těm opeřencům. Zobali z ruky. Kačce i méveseléHaničce.
To jsme ovšem netušili, že to byla z jejich strany jen laskavá zdržovací taktika, která nás měla přimět k tomu, abychom počkali. Měli jsme totiž čekat, až se mraky rozpustí. A vono jo. Ptáčkům se podařilo nás zdržet, mraky se rozpustily a výhled byl báječnej.
Kochali jsme se jím až do úplného vykochání a vyrazili po hřebenové stezce zpátky. Tentokrát kupodivu bez vracení, čímž jsme měli štěstí a smůla se na nás nenalepila.
Tedy pokud neberu jako smůlu toho králíka, co jsme ho měli k obědu. Ten byl takovej … no … bejvala by stačila ta houska k polivce bez polivky. Na tý housce nic nezkazili, tu koupili od pekaře.
Nu a tím mlžným výletem s ptáčky a rozhledem na ostrov se uzavírá deník z Tenerife, poněvadž poslední den pobytu už jsme jen čelili nekalým obchodním praktikám prodavačů deště a cestou zpátky se nám přihodila ta příhoda se zmrzlinou, kterou jsem jaksi od konce začal.
Náramnej výlet to byl.

TNF_015

TNF_016

TNF_017