WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

maminka a pan truhlář

Včera jsme si ve virtuální hospodě povídali o současnosti i minulosti a Ondřej dal k lepšímu historku s růžovým kolem, které bylo onehdá dost těžké vyhledat i koupit, poněvadž růžová není úplně typická barva kol. Čili kolo musel složitě shánět, což je právě slovo, které se s návratem kapitalismu do naší kotliny poněkud vytratilo. Jo, před sametovou revolucí se to shánělo. Furt a všechno. Cokoliv bylo potřeba v množství větším než malém se muselo shánět. Byly fronty, byly pořadníky a zboží nebylo, jelikož se plánovalo, že bude … někdy koncem pětiletky.
Nu a s volným trhem shánění přestalo. Ovšem: přestalo úplně? Není tomu tak. Teď když si člověk usmyslí něco, co by chtěl a nikde to zatím není, musí shánět i v dnešních časech.
Takže třeba pro rekonstrukci starých betonových schodů musíte vymyslet, jaké schodovky na ně dáte a ještě to musí technicky sedět s výškou podlahové krytiny chodby, tedy s dlažbou. Ano, dalo to práci, ale sehnal jsem téměř nemožné: schodovky s kulatým nosem s dřevěným dekorem v odstínu blížícím se původnímu dřevu na zábradlí.
Nu a s pracovní plochou na kuchyňskou linku je to nemlich to samý. Ikea sice má pracovní plochy takové, jaké bych si přál, ale krátké. Já potřebuju dlouhé a to dvě. Jsou jen na zakázku, drahé a za dlouho. Takže sháním. Drahé … nejsou … nevhodný rozměr. Až včera jsem našel truhláře, který se živí prodejem spárovek. Tak mu hned volám.
Pan truhlář byl laskavý, vyslechnul si mě a hned mi to začal rozmlouvat. Že spárovky sice má, že je může hned dodat, ale že jsou na pracovní plochu linky naprosto nevhodné. I ty z tvrdého dubového dřeva. Žádný z truhlářů, kteří si k němu jezdí pro spárovky prý doma na pracovní ploše spárovku nemá. Ani on sám. Jednou za čtvrt roku se to musí olejovat, nesmí se na to postavit sklenice s kapkou červeného vína, protože kroužek už z toho nikdy nedostanete, všechny barvy se toho chytají, bez ošetření to šedne … je s tím jen patálie. A že prý si mám koupit v Hornbachu k tomu určenou laminátovou desku. Nebo jinde. Ale laminátovou. Ty jsou na to a dekorů je spousta.
No a je po shánění. Žádné dřevo, ale jen náhražka dřeva.
Poslechl jsem a půjdu se mrknout do Hornbachu.
Mamimka, pan režisér a pan truhlář totiž musí mít dycky pravdu.