WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

knoflíkové kafe

Ranní kafe. Kdo z pijáků kávy by si ho nedal, že.
Pijáci kávy jsou různí stejně jako jsou různé druhy kávy, její přípravy a zařízemní k tomu náležející. Já nejsem žádný kávový expert a dávám si kafe knoflíkové. Ne, není to překlep. Nemám na mysli koflík kávy, nýbrž knoflík kávovaru. Ten zmáčknu a dostanu kafe.
Stejně tak jsem včera zkontroloval, jestli je v zásobníku dost vody, vložil jsem kapsli, zmáčkl knoflík a šel si po svých. Kafe bude za chvilku. Sám zatím jen málo probuzen, probudil jsem počítač a otevřel jsem aplikaci, ve které píšu deník, založil jsem nový zápis a jdu si pro to knoflíkové kafe.
Přijdu ke kávovaru, hledím naň a kafe nikde.
Co to?
Místo z hrnku na mě kávová čepice čučí z vršku mřížky soklu kávovaru, na který se hrnek staví.
Jak je tohle … ?
To eště spím?
Co se to …, uvšechvšudy …, kam zmizel hrnek?
Konečně jsem se probudil a došlo mi to.
Všechno jsem udělal správně, jen v té podzimní rozespalosti jsem nějak zapomněl postavit hrnek na sokl kávovaru pod výpusť kávy. Naštěstí je odpadní zásobník soklu velký přesně na jedno kafe. Káva byla v něm.
Komu žalovat?
Všecko jsem to opatrně vylil, uklidil, znovu nastavil a znovu zmáčkl knoflík. Tentokrát i s vloženým hrnkem. Kafe nateklo tam, kam natéct mělo a já už jen přemýšlím, jak to udělat, abych se i bez kafe probudil dřív, než si začnu dělat kafe.
Jak to zařídit, to eště nevim, ale dneska mi to zase vyšlo tak, jako dycky.
Snad to vydrží.