WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

třetí pendlovky

Tak to nakonec dopadlo s těmi bednami, jak jsem předpokládal. At' už mají nacvičený postup, jak hrát chudého anebo opravdu nejsou peníze na výkup muzejních exponátů, v každém případě dostalo muzeum starožitný nábytek a dvě truhly po tetičce darem. To, co mě překvapilo, byla rychlost, s jakou si včera odpoledne přijeli. Vzali nejbližší možný termín, který jsem nabídl, ba dokonce pan ředitel přijel osobně a osobně si odmontoval i prvorepublikovou selskou kuchyňskou lampu se stahováním v původním stravu tak, jak ji tam někdy před sto lety dědeček přimontoval. Přišlo mi líto, aby se někdy v budoucnu vyhodila, když nám tolik desítek let poctivě sloužila. Stačilo ji očistit a je jako nová i s tou oplétanou šňůrou a závažím vysypaným olověnými broky. Pan ředitel montoval a potom jsme si ještě povídali o tom, jak vlastně přijel kvůli tomu, aby se podíval na sousední dům, odkud neuvěřitelnou shodou okolností zase pocházejí jeho předci.
Nu, svět je malej a o náhody v něm není nouze.
A tak jsme si dohodli, že muzeum sice dostane předměty darem, ale přeci jen mi dokáže něčím oplatit. Chtěl bych si totiž nechat staré pendlovky po dědečkovi, jenomže jsou samý červotoč. A to v muzeu umí vyřešit. Tož jsme vyndali hodinové strojky a pánové si odvezli ještě i ty skříňky mých hodin, aby mi je odčervili. Beru to jako oboustranně výhodný výměnný obchod.
Nádavkem jsem ještě dostal rodinného volňáska do muzea a jeli jsme. Tři pánové v dodávce s nábytkem do muzea a já domů. Jedny hodiny a v nich tři strojky jsme měl v kufru. Tyhle třetí pendlovky totiž byly v kuchyni a jsou natřené na bílo, do těch se červotoč nepustil. Lakovaný dřevo mu nechutná.
Počítám, že by měli dědeček i tetička radost, že ta rodinná památka - ta barokní truhla - se neztratí, a hodiny že zůstanou u mě doma a až mi je opraví a zbaví červotočů, budou zas slyšet po celém domě.
Nu a tím je chalupa prázdná. Už není co rozdávat.

dvě bedny

Pátrání po tetičkách skončilo úspěchem, podání podáno, plomba zaplombována, břemena snímána, čímž by mohla být jedna kapitola uzavřena. A taky je. Skoro.
Zbyly mi totiž po tetičkách dvě bedny.
Totiž bedny - to by se mohlo říct teď a bez úcty. S úctou řečeno: truhly jsou to. Zřejmě budou pár stovek let staré. Jedna taková vykládaná, druhá zčásti malovaná. Obě notně rozcabrtané, potřebovaly by restaurovat. Pořád se u nás doma říkávalo: to až jednou …
. Nu a zdá se že to "až jednou" nastalo teď.
Já sám nevím, co bych s těmi truhlami dělal. Nechci je. Jenomže když jsem je nabídl do dvou starožitnictví s nábytkem, tak je taky nechtějí.
Nabídl jsem je i do muzea v kraji příslušného. Ba dokonce v tom skanzenu stojí replika brány, kterou pravděpodobně postavil můj pra-pra …. pradědeček, takže truhly by se jaksi symbolicky vrátily ke svému snad původnímu majiteli. Jo, že prej mají historii, že to prý velmi laskavou paní etnoložku velice zajímá …. ale že neví. Že takového nábytku má plné depozitáře a netuší, kam by je postavila. A že promluví s panem ředitelem a že se ozve.
Je to vážně podivné. Když přijde člověk někam do historického interiéru nebo muzea, říká si: hleďme, takovou truhlu mám … taková pěkná … Ale když dojde na to, že by si to někdo měl vzít, skutek utek. Je to nemlich tak, jak s tím slamníkem pana Nerudy.
Pomalu a neodbytně se vkrádá otázka: kam s nima?

ps
Dneska jsem dostal zprávu, že peníze nejsou a nebudou, ani nákupní komise muzea že nezasedá a že tedy je na mém zvážení, zda muzeum obdaruju. No asi to tak dopadne. Snad si alespoň ten odvoz zajistěj.

Gamma Expresso Sfinx Fiľakovo

Nepatřím mezi hledače pokladů, ale když už mi něco cvrnkne do klobouku, seberu to a když mi to za to stojí, schovám si to. Nu a včera jsem našel nádhernou starou smaltovanou tabulku.
Už jsem vypátral na stránkách současné společnosti, že firma Sfinx Fiľakovo po svém vzniku v roce 1906 jako "Barok a spol." několikrát změnila název, majitele i sortiment.
Od roku 1927 do roku 1939 to byla "Fiľakovská továreň na smaltovaný tovar SFINX, a. s. Praha". Teď se jmenuje Thorma Výroba, k.s. a věnuje se především výrobě krbových kamen a k nim příslušejícím smaltovaným výrobkům.
V dobách První republiky, kdy vyrobili tuhletu smaltovanou tabulku, zavedli obchodní název sporáků "Gamma" a kromě nich se zřejmě věnovali i nadále smaltovanému nádobí a jak napovídá nápis na tabulce, možná i kávovarům "Expresso". Ovšem jak ty kávovary vypadaly, to se mi zjistit nepodařilo. Jen podle tabulky se dá usuzovat, že kávovar bylo třeba postavit na plotnu - samozřejmě na sporák "Gamma", pak zřejmě zazněl nějaký signál, snad parní píšťalka kávovaru, a následně, když bylo hotovo, bylo třeba kávovar sestaviti s ohně.
A't tak či onak, je to krásná historická záležitost. Docela bych rád viděl ten kávovar.
Určitě byl taky smaltovanej.

ps

vyřešeno!

Moje představa byla mylná a založená na podobnosti slov "Expresso" a "Espresso". V tomto případě tabulky a nádobí, ke kterému patřila, se nejedná o kávovar, nýbrž o tlakový hrnec. Dneska jsem to objevil na síti. Obrázek je ovšem jen na prodej a podléhá autorským právům, takže
zde po prokliknutí uvádím pouze odkaz na možnost zakoupení a vzorek. I ten vzorek ovšem stačí, aby z něj bylo nade vší pochybnost patrné, o co se jedná. Čili všechno platí, nádoba to je, vaří se v ní, je smaltovaná, jmenuje se "Gamma Expresso Fiľakovo", má to píšťalku na páru i pojistný ventil, jenom to holt není kávovar, ale poctivej smaltovanej "papiňák".

pps

Našel jsem obrázek tlakového hrnce Gamma bez autorských práv - v CES (
Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury) ve sbírce Domu historie Přešticka. Tím je tento zápis kompletní. Tož obrázek je tuhle hned pod cedulkou:

gamma

hrnec Gamma


do Monte Carla

Jo, už jsem si tu podobný zápis někdy dělal a teď k tomu mám další důvod. Zní to otřepaně, to se nedá nic dělat. Jenže já mám holt rád filmy a když si můžu vybrat, radši se na ně dívám v podobě a kvalitě, ve kterých jde rozeznat jednotlivá stébla trávy. Tož si filmy kupuju, ba dokonce jsem už i k 4K UHD párkrát přihlédl. Přicházejí ovšem i situace, ve kterých se člověk může na kostičky nakrájet a film se prostě koupit nedá. A tak začnu shánět.
Nu a o víkendu jsem sháněl.
Mezi zábavu, kterou mám v archivu, patří takové ty filmy ze sedmdesátých let o začátcích věku techniky. O všech těch závodech i pošetilostech vznikajících s prvními letadly a automobily. Mezi těmi filmy mi nějak unikl ten o závodech do Monte Carla. Je to takové přes kopírák jako Velké závody nebo Báječní muži … či Geneviéve … a jsou tam skoro ti samí herci v podobných rolích - ostatně je to od stejného režiséra a dalo by se to považovat za určité pokračování právě Báječných mužů …
Jedním slovem: báječné!
Jenomže: Kupte to někde v originále s českými titulky. Nekoupíte. A tak sháníte. A seženete velký formát, ale s polským simultánním překladem. Pak formát pro myší kino, k tomu angličtinu a češtinu. Titulky abych si udělal sám. Nejsou. Už mám s těmi titulky nějakou tu zkušenost a popravdě se mi nechtělo si to celé překládat. To bych z toho filmu nic neměl. Dobrá. Tak sesadit zvuk, čili vypárat ho tady odtud a přišít ho sem. No jo, to sice jde, ale nesedí to. Ty filmy jsou jinak dlouhé kvůli různému počtu snímků … o sedm a půl vteřiny se to liší a ještě je to posunuté.
A tak sedím, počítám, lepím, střihám, pasuju - a za dvě hoďky to mám. Sice znám nazpaměť úvod, scény ze třetin i konec, ale to neva. Zvuk sedí v originále i dabingu. Teď už jen chvíli počkat, až na ty scény zapomenu a za čas si to pustím. Už se těším na tu taškařici s padouchy, hrdiny, kráskami, poplety, podfukáři a nádhernými starými autíčky.
Bude to náramná jízda do Monte Carla pro pamětníky!