WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pro pamětníky

100 let se Švejkem

Já tu svou docela rozsáhlou sbírku večerníčků, nočníčků a raníčků pochopitelně neustále rozmnožuju, ale mezi nejčastěji poslouchané zvukové nahrávky patří stále ty samé. Jsou to nahrávky pánů Wericha a Horníčka. Je to několik desítek hodin a zdá se, že se mi to nikdy neomrzí. Nu a v běhu času tu a tam přibude i něco, co jsem sice z minulosti znal, ale nebyla příležitost se k tomu dostat.
Tu metodu, kterou jsem tu v dávnější minulosti už popisoval, jsem opustil. Byla příliš náročná na prostředky a potom: ne vždycky se vyplatilo být první. Pro připomenutí: tu a tam si vzpomenu na něco, co jsem v dávných dobách v rozhlase slyšel. Zavolám na příslušné oddělení Českého rozhlasu, popíšu, o co šlo včetně data vysílání, pokud ho znám a počkám na odezvu. Když je kladná, upíšu se, že to nikdy nikomu nedám ani neprodám a když je ta smlouva podepsaná, prodají mi to, co jsem chtěl za "lidovku" tedy asi tak za patnáct Kč za minutu. Když si spočítáte, že takové dílo má třeba pět dílů o čtyřiceti minutách … radši ani nepočítat. Zvláště pak v tom případě, když se za rok po mé žádosti o vytažení z archivu objeví ta nahrávka v Radioservisu za štyry stovky …
Na obhajobu rozhlasáků musím říct, že poslední mnou vyžádaný kousek se v obchodě neobjevil, jelikož prý nebyl v dostatečné kvalitě.
Nu a díky právě tomu rozhlasu a jeho archivu jsem si teď udělal radost a z toho veřejného archivu si nahrál Švejka, jelikož teď zrovna se slaví výročí 100 let se Švejkem.
A jde právě o to, o čem jsem věděl, ale měl jsem uložené jen střípky. Celé jsem to nikdy neměl k dispozici. Komplet Švejka od pana Wericha přečteného samozřejmě mám. Ale měl jsem i útržek čtený panem Pivcem. To je taky náramné, ale nedostal jsem se k tomu a "kupovat" archiv bylo vážně kápku přes moc (pět a půl hodiny!). Nu a nyní jsem se nakonec dočkal a mám to z veřejného archivu nahrané celé. A je to báječné. Myslím, že oba pánové Haškovu knihu čtou, tedy lépe řečeno "hrají" tak skvěle, že je těžko někdo překoná (ano, znám verzi pana Somra i pana Kaisera). A navíc: nevím, jestli to byl záměr či náhoda, ale výběr ze Švejka se jeden od druhého liší, čímž se skvěle doplňují. Samozřejmě pánové mají některé kapitoly splečné, ale většina je vybrána jinak. A tak si teď poslouchám večer, v noci i ráno pana Pivce.
Jo, to byly časy …

šup s tím do koše

Já nevim, co mě to popadlo, kupovat tuhle knihu. Knih mám … no, plnou knihovnu a knížky si kupuju a čtu pořád, takže ta otázka v úvodu se může zdá být přinejmenším nečekaná. Jenže nečekaná je hlavně ta kniha.
Někdy minulý rok jsem si takhle pročítal nabídku nakladatelství a zaujalo mě nové vydání Záhady hlavolamu. Spolu s Fischerovými ilustracemi a s historii jednotlivých vydání popisující přílohou. Inu vydání sběratelské, vydal Albatros. Tož sem s ním.
Jenomže to nějak byla novinka či co a prodejna to ještě neměla na prodej a tak jsem si řekl, že nevadí, papír se nezkazí a prohlédl jsem si ještě další nabídku. Něco jsem vybral. Když už Rychlé šípy ve sběratelském vydání, tak třeba nějaká další dobrodružství ilustrovaná panem Burianem a od renomovaných autorů. Vypadá to dobře, budou to nějaké povídky, které třeba neznám. Šup s tím do koše.
Včera jsem si to byl vyzvednout.
A hned jsem ten škvár hodil … no, do koše zatím ne, ale v knihovně není.
Aby bylo jasno, Záhada hlavolomu je skvělá tak, jak jsem čekal.
Ale ta Velká kniha slavných dobrodružných příběhů, za tu by zasloužil vydavatel zákaz činnosti. Já blbec se nechal nachytat na tu a tam nějakou recenzi v podobě: "… už jenom to, že to ilustroval Burian …". Nerad bych se nějak dotkl překladatele, ale proč mu tohle u všech všudy stálo za to? Všechny ty texty už někdo jiný před ním přeložil. A tohle? Snad kromě první povídky Jacka Londona jsou to všechno ubohá torza Verneovky, Májovky, Robinsona a Druhé knihy džunglí, atd. Vzletný doslov pak vynáší na piedestal ilustrace pana Buriana, což je možná ještě větší lumpárna. Mistr Burian by jim musel napohlavkovat. Vždyť jeho ilustrace ve skutečně důstojné podobě už vydány byly. Naposled například zrovna v Albatrosu, který s obrovskou péčí vydal Verneovky převyprávěné Ondřejem právě s velice pečlivě restaurovanými ilustracemi Zdeňka Buriana. Nebo "Světy Z. Buriana", což jsou souborná vydání jeho ilustrací. Tady v tom braku těch pár mizerně reprodukovanejch pérovek a několik špatně rozpoznatelnejch kvašů památku pana Buriana spíš uráží.
I tenkrát v roce 1983, kdy tu knihu v angličtině prý vydala Artia, to musela být ostuda, a proto to podle mého vyšlo jen pro anglicky čtoucí část světa. Je to přesně v duchu těch mizernejch výtahů z čehokoliv vydávanejch pod hlavičkou Readers Digest. Fuj je to.
Pro čtenáře, které láká pamětnická dobrodružná literatura tahle knížka rozhodně není. A těm, kteří tyhle knížky teprve objevují, to akorát pokazí chuť.