2018
pro pamětníky

těšit se na Přízrak

Před lety jsem si tu někdy během Vánoc ukládal na pokračování pamětnický komiks z roku 1968. Tenkrát, když vycházely ve Slovíčku - sobotní příloze Svobodného slova, jsem ty seriály přímo hltal, kromě jiného i proto, že k hltání moc jiných komiksových seriálů jaksi nebylo. Došlo i na vystřižení a uschování.
Jenomže ty seriály nebyly všechny kompletní. Nedozvěděl jsem se například, jak to bylo s Mahagonovým hausbotem, co se stalo v Hotelu Victoria nebo kdo přesně měl Strach z vesmíru. A tak jsem během let pátral, jestli třeba někdy někdo něco z těch seriálů nevydá. Vydali, ba dokonce i obarvené. Jenonomže jen pár a zrovna ty, které jsem měl kompletní.
Pokusil jsem se tedy vnutit ty komiksy přátelům z Comicscentra, jestli by je nechtěli doplnit a vydat. Kdepak. Nechtěli. Oni jsou na ty americký … tedy ne že bych je nekupoval, ale pořád mi chyběly ty staré, od Miloše Nováka, co je nemám všechny …
No nic. Hledal jsem dál.
Před krátkým časem jsem si pro sebe objevil dalšího vydavatele komiksů, který se zabývá českými starými autory. Přinesl jsem si jeho vydání a usoudil jsem, že právě on by mohl … no nemohl. Napsal mi, že je vydávat nebudou, ale že si můžu koupit jiný … inu, žádnej srdcař, spíš obchodník. Ale mezi řádky odpovědi jsem našel i zmínku o tom, že to stejně bude vydávat někdo jinej …
Ha!
Zapátral jsem a objevil jsem, že se letos na jaře kdosi sháněl přesně po těch komiksech, co mám doma schovaný … a že to bude snad pro Albatros. No to je bomba! Tam znám Ondřeje Müllera! Hned jsem mu napsal. Jestli je pravda to, co jsem vygůglil a jestli nechce půjčit k oskenování to, co mám doma.
A měl jsem to!
Pan Müller mi napsal, že to pravda je, ale že už mají včechny skeny shromážděné a knížka by měla vyjít začátkem příštího roku. No to je báječné. Konečně se dočkám nějakého uceleného vydání komiksů z dílny Miloše Nováka. Už se nemůžu dočkat.
A pokud nejsem sám, koho ty staré kresby stále přitahují, tuhle je pro ukrácení čekání komiks
Přízrak chce tmu, který si tady na svých stránkách už pár let uchovávám, a který vyjde příští rok.
Tož teď už nezbývá, než se jen příjemně těšit na Přízrak.

Matějovi o pradědečkovi

Něco takového jsem dělal prvně. Pochopitelně mi dělá radost kapku se šťourat v minulosti a tohle byla dobrá příležitost.
Totiž - jak už je v té Matějově škole zvykem - narychlo si vymysleli jakousi akci, aby bylo co dělat, když se ještě neučí. Že prý aby žáci nachystali nějaké informace o předcích, nejlépe nějak související se vznikem Republiky. No jo, něco tu doma máme - dědečkovy deníky, kroniku … ale má to háček. Matěj měl do šesti trénink a od půl osmý do půl desátý generálku na divadlo, kde dělá kulisáka. To prostě nešlo stihnout. Tak jsem Matějovi tu krátkou historickou prezentaci o jeho pradědečkovi ve školním duchu udělal sám. Je to nečestné a nesportovní, já vím, ale možná to k něčemu bude.
Nu a když už jsem se s tím dělal, uložím si to i sem - ostatně rubrika pro pamětníky má letos jen jeden příspěvek.
Tož tuhle je ten druhej:



Prdědeček a konec první světové.001

Prdědeček a konec první světové.002

Prdědeček a konec první světové.003

Prdědeček a konec první světové.004

Prdědeček a konec první světové.005

Prdědeček a konec první světové.006

Prdědeček a konec první světové.007

v uličkách

Odnepaměti bouřil a klokotal život hochů v jejich uličkách a zákoutích jako nikde jinde. Ano, snad nikde jinde nežili chlapci způsobem tak zvláštním a tak divokým a neukázněným jako zde….

No neříkejte mi, že tyhle věty neznáte. Málem bych napsal: všichni jsme je četli … Ale napadá mě, že možná ne úplně všichni. A možná že ani seriál či film jste nevím proč neviděli. Ať tak či onak, vězte, že ta dobrodružství stále žijí, ikdyž by se mohlo zdát, že knížky tohohle druhu už to mají za sebou a jak nemáte kouzelnou hůlku, prsten nebo světelný meč, nikoho nezajímáte. Kdepak. Ty uličky stále existují, pořád se jimi dá projít a tajemná zákoutí jsou stále prázdná, málokoho tam potkáte a ne vždy se tam dostanete.
A proč si o tom tady tak tajemně píšu? No protože jsem tam v úterý byl.
Šel jsem městem a vyhýbal se turistické řece. Chodívám tudy rád a vždycky mě těší, že pořád vím, co turisti nevědí. Tuhle zahnete, tady projdete uličkou, vejdete do průjezdu, zajdete za roh … a to už za sebou dávno neslyšíte dav a barevné vlaječky nad hlavami průvodců zmizí. Je ticho, úzké uličky jsou prázdné, pod nohama kamenná dlažba, nikde ani človíčka, tuhle trošku oprýskaná zeď, před vámi železná vrata s tepanou mříží. Jsou pootevřená. Vejdete a ticho vás přímo obklopí. Ani vzdálený ruch hlučných ulic k vám nedolehne. A přitom jste uprostřed města. Kamenné výztuhy podpírají žluté zdi bývalého kláštrera, naproti na rohu je pod starými okny lampa. A pod ní na zdi nápis křídou:

Stinadla_180403