o zvířatech
motýli ve skleníku
03.května 2023 06:00 /
A jestli prý bychom šli v pondělí na motýly, ptala se Kačka.
Proč by ne. Šli jsme na motýly.
Samozřejmě že bez síťky a ne na louku, nýbrž do botanické zahrady, kde se každý rok touhle dobou líhnou a producírují exotičtí krasavci. Stihli jsme to včas, tedy ještě čtvrt hodiny před otevírací dobou, ale ani tak jsme nebyli první. A ti, kteří přišli později po nás, museli do douhé fronty aut už při příjezdu do Troji. To se nás naštěstí netýkalo, my jsme si s Kačkou užívali motýlů ještě v relativně prázdném skleníku.
Musím připustit, že jsem čekal těch motýlů víc. Něco jako prostor hustě naplněný motýly. Tak to ovšem není a asi by to ani nedělalo dobrotu. Hustota motýlů je, řekněme, na přiměřené úrovni. Asi tak deset motýlů v dohledném prostoru kolem vás. Pochopitelně to neznamená, že by ve skleníku bylo motýlů bylo jen deset, je jich tam spousta, ale musíte si je tu a tam vyhledat buď někde v houštině, v prostoru, nebo na krmítku či u květů, kde se krmí. Ano, jsou tam instalovaná i krmítka s nektarem a motýli si tam dávají do sosáku. Doslova.
Toho Kačka využila a při přísném dodržení zákazu dotýkání se motýlů nechala jednoho krasavce vylézt jí z krmítka na prst, čímž se ho nedotkla, nýbrž motýl se dotkl jí.
A tak Kačka chodila chvíli po skleníku s motýlem na prstě. Moc jim to slušelo. Když se kolem shromáždilo několik dětí, motýl se rozhodl, že změní dopravní prostředek a přelétl na blízko stojící holčičku. Teď se stala nositelkou motýla ona a my jsme mohli pokračovat v obdivování dalších druhů motýlů.
Půldruhé hodiny jsme pobývali mezi těmi krasavci. Pak už tam začalo být víc návštěvníků než domácích. Byl čas se s motýly rozloučit a jet domů kolem těch dlouhatánských front a plných parkovišť.
Inu, tyhle motýly člověk nevidí každý den, tak je o ně zájem.
Proč by ne. Šli jsme na motýly.
Samozřejmě že bez síťky a ne na louku, nýbrž do botanické zahrady, kde se každý rok touhle dobou líhnou a producírují exotičtí krasavci. Stihli jsme to včas, tedy ještě čtvrt hodiny před otevírací dobou, ale ani tak jsme nebyli první. A ti, kteří přišli později po nás, museli do douhé fronty aut už při příjezdu do Troji. To se nás naštěstí netýkalo, my jsme si s Kačkou užívali motýlů ještě v relativně prázdném skleníku.
Musím připustit, že jsem čekal těch motýlů víc. Něco jako prostor hustě naplněný motýly. Tak to ovšem není a asi by to ani nedělalo dobrotu. Hustota motýlů je, řekněme, na přiměřené úrovni. Asi tak deset motýlů v dohledném prostoru kolem vás. Pochopitelně to neznamená, že by ve skleníku bylo motýlů bylo jen deset, je jich tam spousta, ale musíte si je tu a tam vyhledat buď někde v houštině, v prostoru, nebo na krmítku či u květů, kde se krmí. Ano, jsou tam instalovaná i krmítka s nektarem a motýli si tam dávají do sosáku. Doslova.
Toho Kačka využila a při přísném dodržení zákazu dotýkání se motýlů nechala jednoho krasavce vylézt jí z krmítka na prst, čímž se ho nedotkla, nýbrž motýl se dotkl jí.
A tak Kačka chodila chvíli po skleníku s motýlem na prstě. Moc jim to slušelo. Když se kolem shromáždilo několik dětí, motýl se rozhodl, že změní dopravní prostředek a přelétl na blízko stojící holčičku. Teď se stala nositelkou motýla ona a my jsme mohli pokračovat v obdivování dalších druhů motýlů.
Půldruhé hodiny jsme pobývali mezi těmi krasavci. Pak už tam začalo být víc návštěvníků než domácích. Byl čas se s motýly rozloučit a jet domů kolem těch dlouhatánských front a plných parkovišť.
Inu, tyhle motýly člověk nevidí každý den, tak je o ně zájem.
motivace
26.dubna 2023 06:27 /
Jedna paní povídala … jo, povídala, v televizi, že kočky se učí jen pozitivní motivací. Tedy: když já kočka, něco udělám, musí mě obdivovat celej svět a ještě musí tleskat tomu, že za to dostanu odměnu. Jinak ani drápkem nehnu.
Paní měla skoro pravdu. Ovšem negativní motivace v některých případech taky funguje.
Například vysavač.
Od vysavače do provozu uvedeného kočkeni hromadně prchají. A není to tím, že by jim vadil ten rámus. Oni totiž už dobře vědí, že když neutečou, vysavač jim popadne vocas, nasaje a vyškubne jim chupy. To není nic příjemného a tak se raději klidí z cesty.
Nebo utěrka.
Tam ten důvod nemám moc probádaný, ale pravdou je, že jak člověk vezme do ruky utěrku a trochu s ní vzduchem mávne, kočkeni se klidí do bezpečné vzdíálenosti N x 2, kde N je součet délky člověčího dosahu a délky roztažené utěrky.
Na druhou stranu negativní motivace nefunguje úplně vždycky.
Kupříkladu na schodech nefunguje vůbec.
Indy i Nemo si zvykli lehávat občas na jednom blíže neurčeném schodě. Člověk tedy musí kočkena zaregistrovat a překročit nebo šetrně odstranit. V noci to jde ztuha, takže na Indy i Nema už jsem šláp.
A vadí jim to?
Nevadí!
Člověk se málem přerazí, ale kočkeni se neuhnou a neuhnou.
Jak to tedy je s tou pozitivní či negativní motivací vážně nevím. Ale vím, co je naprosto spolehlivě přivolá, ať jsou, kde jsou.
Žrádlo!
Paní měla skoro pravdu. Ovšem negativní motivace v některých případech taky funguje.
Například vysavač.
Od vysavače do provozu uvedeného kočkeni hromadně prchají. A není to tím, že by jim vadil ten rámus. Oni totiž už dobře vědí, že když neutečou, vysavač jim popadne vocas, nasaje a vyškubne jim chupy. To není nic příjemného a tak se raději klidí z cesty.
Nebo utěrka.
Tam ten důvod nemám moc probádaný, ale pravdou je, že jak člověk vezme do ruky utěrku a trochu s ní vzduchem mávne, kočkeni se klidí do bezpečné vzdíálenosti N x 2, kde N je součet délky člověčího dosahu a délky roztažené utěrky.
Na druhou stranu negativní motivace nefunguje úplně vždycky.
Kupříkladu na schodech nefunguje vůbec.
Indy i Nemo si zvykli lehávat občas na jednom blíže neurčeném schodě. Člověk tedy musí kočkena zaregistrovat a překročit nebo šetrně odstranit. V noci to jde ztuha, takže na Indy i Nema už jsem šláp.
A vadí jim to?
Nevadí!
Člověk se málem přerazí, ale kočkeni se neuhnou a neuhnou.
Jak to tedy je s tou pozitivní či negativní motivací vážně nevím. Ale vím, co je naprosto spolehlivě přivolá, ať jsou, kde jsou.
Žrádlo!
na velikosti záleží?
21.dubna 2023 06:55 /
No a to je mi právě divný. Včera jsem psal o tom zvědavým rehkovi, co si ho Indiana ani nevšimla. Nu a dneska a kdykoliv před tím a v budoucnu jakbysmet ty kočkeni seděli, sedí či sedět budou u okna, čumáky nalepený na skle a vyhlížejí ptactvo. Anebo cizího kocoura, co se tu promenáduje po střechách, ale to je jiná píseň.
Ale zpátky: jak to, že ten rehek včera Indy nezajímal?
Byl malinkatej - rehkové jsou malinkatý. Byl šedivej - samičky jsou záměrně šedivý, jen ocásek mají oranžovej. Byl blízko - ani ne metr od Indy. Několikrát za sebou na balkon přilít - odlít.
Že by to všechno dohromady způsobilo, že si ho Indy nevšímala? Vážně netuším.
Ona čučí na kosy, strakapoudy, straky, sojky, ti všichni jsou větší. Ale jsou tu i sýkorky a vrabčáci. Že by si jich taky nevšímala?
No, budu to muset vyzkoumat. V každém případě se neřídí tím otřepaným "lepší vrabec v hrsti …."
Zřejmě jí na velikosti záleží.
Ale zpátky: jak to, že ten rehek včera Indy nezajímal?
Byl malinkatej - rehkové jsou malinkatý. Byl šedivej - samičky jsou záměrně šedivý, jen ocásek mají oranžovej. Byl blízko - ani ne metr od Indy. Několikrát za sebou na balkon přilít - odlít.
Že by to všechno dohromady způsobilo, že si ho Indy nevšímala? Vážně netuším.
Ona čučí na kosy, strakapoudy, straky, sojky, ti všichni jsou větší. Ale jsou tu i sýkorky a vrabčáci. Že by si jich taky nevšímala?
No, budu to muset vyzkoumat. V každém případě se neřídí tím otřepaným "lepší vrabec v hrsti …."
Zřejmě jí na velikosti záleží.
zvědavej
20.dubna 2023 06:21 /
Pochopitelně, že jsem zvědavej. Ve srovnání s tím ptáčkem jsem však úplnej flegmatik.
V úterý se totiž na balkón přiletěl podívat rehek. Kouká na Indianu, Indy kouká na něj. Přes sklo. Nemohli na sebe.
Poskakoval po zábradlí, koukal dovnitř pracovny.
Udělám fotku, říkám si. Ale to ne. Jen jsem vyndal foťák, rehek poodlít. Sednu si, rehek přiletěl, vstanu, odlít.
Takhle jsme to chvilku střídali, ale k žádnému výsledku to nevedlo.
Já chtěl fotku, rehek byl zvědavej, ale opatrnej.
A tak nezbylo, abych na něj od stolu koukal a on na mě. Zvědavě, oba.
Zvláštní bylo, že s Indianou to nic nedělalo. Zubama necvakala, ocasem nemrskala, jen civěla. Jako dycky.
Možná to bylo pro ni moc malý sousto.
V úterý se totiž na balkón přiletěl podívat rehek. Kouká na Indianu, Indy kouká na něj. Přes sklo. Nemohli na sebe.
Poskakoval po zábradlí, koukal dovnitř pracovny.
Udělám fotku, říkám si. Ale to ne. Jen jsem vyndal foťák, rehek poodlít. Sednu si, rehek přiletěl, vstanu, odlít.
Takhle jsme to chvilku střídali, ale k žádnému výsledku to nevedlo.
Já chtěl fotku, rehek byl zvědavej, ale opatrnej.
A tak nezbylo, abych na něj od stolu koukal a on na mě. Zvědavě, oba.
Zvláštní bylo, že s Indianou to nic nedělalo. Zubama necvakala, ocasem nemrskala, jen civěla. Jako dycky.
Možná to bylo pro ni moc malý sousto.
jako bráchové
17.dubna 2023 06:23 /
Dvojčata to nejsou, kdepak, ani sourozenci ne. Jen se narodili asi tak o týden po sobě a domů jsem si je přivezl společně. Ano, jde o Indianu a o Nema. A přestože nejsou bráchové, chovají se tak. Rvou se jako koně, pečujopu o sebe s největší kočkení láskou, lížou si kožichy, trhají si chlupy, koušou si uši, olizujou si čumáky, mejou si hlavy, honěj se po schodech a vůbec provádějí všechny kočičiny společně.
A právě teď ráno měl jít Nemo za mnou do pracovny, že budeme psát woleschko. Tedy já psát, on dohlížet.
"Tak pojď."
"Dyť du."
"Se necourej."
"Se necourám, ale kde je Indy?"
"Co já vím? Asi dole."
Nemo se otočil ve dveřích a dívá se na chodbu:
"A to ne, já sám nejdu."
"Tak si přiveď Indy."
"Dyť už pro ní jdu."
Za chvilku se přiloudala Indiana a zamířila rovnou k balkónu. A hned začala cvakat zubama na kosa, co tam na zahradě shání něco pod zobák. Nemo nedorazil. Vystrnadil Indianu nahoru do pracovny a sám je teď u misky a slyším, jak se cpe granulemi. Mazenej kocour.
Inu - jako bráchové.
A právě teď ráno měl jít Nemo za mnou do pracovny, že budeme psát woleschko. Tedy já psát, on dohlížet.
"Tak pojď."
"Dyť du."
"Se necourej."
"Se necourám, ale kde je Indy?"
"Co já vím? Asi dole."
Nemo se otočil ve dveřích a dívá se na chodbu:
"A to ne, já sám nejdu."
"Tak si přiveď Indy."
"Dyť už pro ní jdu."
Za chvilku se přiloudala Indiana a zamířila rovnou k balkónu. A hned začala cvakat zubama na kosa, co tam na zahradě shání něco pod zobák. Nemo nedorazil. Vystrnadil Indianu nahoru do pracovny a sám je teď u misky a slyším, jak se cpe granulemi. Mazenej kocour.
Inu - jako bráchové.
vrba pro kočku
13.dubna 2023 06:26 /
Další pomlázku už netřeba, proutí zbylo, tak co s ním?
Zdá se, že to vyřešili kočkeni.
Byli přítomni při pletení a pletli se. Tedy já a Juráš jsme pletli pomlázky, kočkeni se pletli pod nohama. A nejen to. Chňapali po proutcích. Kačka se pak chopila jednoho zbylého proutku a to se teprve kočkeni probudili pořádně. Konec proutku je dráždil natolik, že se mu věnovali skoro celý půlden. Proutky jsme si půjčovali, kočkeny citýroval kdekdo a jim se to líbilo pořád. Když už bylo kočkování dost, vetkl jsem poslední použitý proutek do škrabadla tak, aby na něj kočkeni mohli ze země.
A opět: ta vrbička je natolik zajímala, že ji žižlali, okusovali, překusovali.
Tedy co přesně v té vrbě je, to nevím. Ale vím, že mladé vrbové proutky mají kočkeni velice v oblibě. Už sežrali špičky asi tak z pěti proutků. A pořád nemají dost.
Inu tak: proutky ještě jsou a jako doplňková strava a hračka pro kočkeny slouží skvěle.
Zdá se, že to vyřešili kočkeni.
Byli přítomni při pletení a pletli se. Tedy já a Juráš jsme pletli pomlázky, kočkeni se pletli pod nohama. A nejen to. Chňapali po proutcích. Kačka se pak chopila jednoho zbylého proutku a to se teprve kočkeni probudili pořádně. Konec proutku je dráždil natolik, že se mu věnovali skoro celý půlden. Proutky jsme si půjčovali, kočkeny citýroval kdekdo a jim se to líbilo pořád. Když už bylo kočkování dost, vetkl jsem poslední použitý proutek do škrabadla tak, aby na něj kočkeni mohli ze země.
A opět: ta vrbička je natolik zajímala, že ji žižlali, okusovali, překusovali.
Tedy co přesně v té vrbě je, to nevím. Ale vím, že mladé vrbové proutky mají kočkeni velice v oblibě. Už sežrali špičky asi tak z pěti proutků. A pořád nemají dost.
Inu tak: proutky ještě jsou a jako doplňková strava a hračka pro kočkeny slouží skvěle.
vítací smečka
29.března 2023 06:39 /
Pochopitelně, že mám vítací kočkeny. Čekají na mě, když se vracím, ráno mě vítají u dveří z ložnice. Když jdu ze zahrady, jsem opět vítán, neboť vcházím. Jistě, že to je z části vítání zištné, jelikož například ráno na mě nastoupená jednotka mňouká, dokud jim nenasypu do misky. V ostatních případech jsem snad opravdu vítán zpět do smečky prostě jenom proto, že do ní patřím.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
páneček nás přepral
28.března 2023 06:36 /
Je to vždycky boj. Nikdy jsem se nebavil česáním panenek a tudíž ani česání kočkenů nepatří mezi mé koníčky. Ale občas je to potřeba. A je to boj. Pomalu si na to sice zvykají, ale jde to ztuha. Nemám na to trpělivost a k hrubému násilí nejdu daleko. Prostě drž, ať je to hotový, mě to taky nebaví!
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
bez učení
23.března 2023 05:56 /
No, oni teda kočkeni nejsou do učení nijak hrr, to jsem tu už psal. Ovšem na plnou misku, to je člověk dostane dycky. Tudíž se dá říct, že jsou pěkně prožraný.
A toho využila Monika.
Ode mě totiž Indy a Nemo dostanou pamlsek jen tak jednou za uherskej rok, jelikož je to za odměnu a ono je jaksi není za co odměňovat, když se nechtěj učit. Ovšem Monika se rozhodla, že pamlsky budou i bez učení.
A tak se pěkně Nemo postaví na zadní a dostane srdíčko, Indy se postaví na zadní a taky dsotane srdíčko. Srdíčka jsou ty pamlsky - granule. Nu a tak se ty potvory vlastně učí, aniž by chtěly.
A výsledek?
Monika je oblíbený člen smečky, který rozdává něco na zub. Já jsem sice brán jako matka kočkenů, ale ta je jenom přísná a vyžaduje poslouchání příkazů a ráno nasype do misky žrádlo. Ovšem dobroty, ty nerozdává.
Na dobroty je Monika.
A toho využila Monika.
Ode mě totiž Indy a Nemo dostanou pamlsek jen tak jednou za uherskej rok, jelikož je to za odměnu a ono je jaksi není za co odměňovat, když se nechtěj učit. Ovšem Monika se rozhodla, že pamlsky budou i bez učení.
A tak se pěkně Nemo postaví na zadní a dostane srdíčko, Indy se postaví na zadní a taky dsotane srdíčko. Srdíčka jsou ty pamlsky - granule. Nu a tak se ty potvory vlastně učí, aniž by chtěly.
A výsledek?
Monika je oblíbený člen smečky, který rozdává něco na zub. Já jsem sice brán jako matka kočkenů, ale ta je jenom přísná a vyžaduje poslouchání příkazů a ráno nasype do misky žrádlo. Ovšem dobroty, ty nerozdává.
Na dobroty je Monika.
výplach
03.března 2023 07:16 /
To já vím, že největší čuňata jsou psi, jelikož sežerou kdejakej fujtajbl a v ještě větším se vyválejí. Zato kočkeni jsou čistotný a fajnový a dodržujou hygienu a … a taky sežerou, co viděj!
Teda jak jim člověk nabídne něco, co jim nejde pod fousy, to se vofrňujou. Ale dyž sami něco najdou, ať je to, co je to, musej to sežrat. Nejlepší je to, co se to hejbe a je to třeba nějakej babouk či jiná havěť.
Co to včera Nemo vzal do tlamy, to vážně nevím. A to, že tam něco má a není to ono, to jsem zjistil, až když začal slintat. Byl to pohled! Z huby mu visely sliny jako kdyby strčil čumák do sněhu z bílků. Frkal, funěl, slintal, fuj to bylo.
Ježkovy voči!
Utřít to nestačilo, slintal dál. Tak do sprchy. Podrobil jsem ho důkladnému výplachu proudem vody. Vystříkal jsem mu tu nenažranou hubu od ucha k uchu. Taky prskal, ale ani se moc nevpouzel. Zřejmě byla voda lepší, než to, co sežral.
Po výplachu už bylo dobře. Usušenej se pak přišel lísat:
"Tak ti, pane dík, žes mě to vyplách' z tlamy. Vono to bylo fakt hnusný … ale ten vocas, ten jsi mi při tom zmáčet nemusel."
"No však je dobře, ale příště nežer každej eklhaft, co najdeš."
"Maaaááááuuuu….!"
Teda jak jim člověk nabídne něco, co jim nejde pod fousy, to se vofrňujou. Ale dyž sami něco najdou, ať je to, co je to, musej to sežrat. Nejlepší je to, co se to hejbe a je to třeba nějakej babouk či jiná havěť.
Co to včera Nemo vzal do tlamy, to vážně nevím. A to, že tam něco má a není to ono, to jsem zjistil, až když začal slintat. Byl to pohled! Z huby mu visely sliny jako kdyby strčil čumák do sněhu z bílků. Frkal, funěl, slintal, fuj to bylo.
Ježkovy voči!
Utřít to nestačilo, slintal dál. Tak do sprchy. Podrobil jsem ho důkladnému výplachu proudem vody. Vystříkal jsem mu tu nenažranou hubu od ucha k uchu. Taky prskal, ale ani se moc nevpouzel. Zřejmě byla voda lepší, než to, co sežral.
Po výplachu už bylo dobře. Usušenej se pak přišel lísat:
"Tak ti, pane dík, žes mě to vyplách' z tlamy. Vono to bylo fakt hnusný … ale ten vocas, ten jsi mi při tom zmáčet nemusel."
"No však je dobře, ale příště nežer každej eklhaft, co najdeš."
"Maaaááááuuuu….!"
stojej frontu
17.února 2023 06:59 /
To si takhle jeden sedne na kanape, dá si kafe a už jsou tu kočkeni.
Nejdřív vyskočí na klín Nemo. Pak se přiloudá Indy a vyskočí taky. Tím otráví Nema a on sesekočí. To by nebylo spravedlivé, takhle si vynucovat místo. Shodím Indy a ona jde trucovat na okno.
Nemo se vrátí, vyskočí, vyžaduje muckání. Probíhá intenzivní projevování náklonosti až do úplného umuckání. Nemo se uvelebí, pak se mu něco nezdá a umuckán seskočí.
Přichází znovu Indiana, vyskočí, lísá se, tak nějak něžněji, neboť je to kočka. Dá mi čumák na čumák, pak se rozplácne a válí se.
A tu přijíždí Monika z práce.
"Přijela panička!"
Kočkeni se řadí u dveří, uvítací výbor nastoupen.
Když se po nějaké době večer usadíne a povídáme si, kočkeni nemohou chybět. Motají se nám kolem nohou a významně na mě civí. Čekají, co bude.
"Stojej na tebe frontu," podotkne panička a dál si skládá puzzle.
Jo, je to tak. Nejlepčí kočkení kanape je člověk.
Nejdřív vyskočí na klín Nemo. Pak se přiloudá Indy a vyskočí taky. Tím otráví Nema a on sesekočí. To by nebylo spravedlivé, takhle si vynucovat místo. Shodím Indy a ona jde trucovat na okno.
Nemo se vrátí, vyskočí, vyžaduje muckání. Probíhá intenzivní projevování náklonosti až do úplného umuckání. Nemo se uvelebí, pak se mu něco nezdá a umuckán seskočí.
Přichází znovu Indiana, vyskočí, lísá se, tak nějak něžněji, neboť je to kočka. Dá mi čumák na čumák, pak se rozplácne a válí se.
A tu přijíždí Monika z práce.
"Přijela panička!"
Kočkeni se řadí u dveří, uvítací výbor nastoupen.
Když se po nějaké době večer usadíne a povídáme si, kočkeni nemohou chybět. Motají se nám kolem nohou a významně na mě civí. Čekají, co bude.
"Stojej na tebe frontu," podotkne panička a dál si skládá puzzle.
Jo, je to tak. Nejlepčí kočkení kanape je člověk.
sežerou to na místě
07.února 2023 05:58 /
Já na to nemám trpělivost. Je zvláštní, že Monika tu trpělivost má. Nejde o mě, pochopitelně. Jde o kočkeny.
Co já se navztekal při pokusech je něco naučit. Nakonec jakž takž umí odejít z místnosti, když si to přeju. Ale jinak nic. Kromě úprku k právě plněné misce. To zvládají bravurně.
A když už jsme u toho umění, tak ty odchody z místnosti taky nejsou zcela prosty odporu. Indy často dělává, že neslyší nebo že tam není, zatímco Nemo se svalí, otočí se na záda a dělá roztomilýho kocoura. Tím je seznam dovedností vyčerpán.
Zákazy taky nerespektují a tudíž musí občas místo odměny přijít na řadu vyprášení kožichu.
Ovšem Monika na to jde od lesa. Tedy vlastně od žrádla.
"Indy!", zavolá Monika a černá chlupatá koule přiběhne. Postaví se na zadní, chytne podávanou ruku do pacek a vezme si odměnu. Laskominu. Žrádlo.
Nemo jakbysmet. Jen je prý něžnější a nevytahuje drápky.
Takže kočkeni umí stát na zadních. Když chtějí a když od paničky něco dostanou.
To já když je učil aportovat, nemělo to žádnej úspěch. On totiž míček se nedá jíst a odměnu za aport v tom míčku kočkeni nevidí. Odměna po aktu přinesení míčku se míjela účinkem, poněvadž jaksi nevěděli, za co to je. Nu a aportování pamlsků je taky nesmysl, jelikož to sežerou na místě a mně nepřinesou nic.
Je to s nima patálie.
Co já se navztekal při pokusech je něco naučit. Nakonec jakž takž umí odejít z místnosti, když si to přeju. Ale jinak nic. Kromě úprku k právě plněné misce. To zvládají bravurně.
A když už jsme u toho umění, tak ty odchody z místnosti taky nejsou zcela prosty odporu. Indy často dělává, že neslyší nebo že tam není, zatímco Nemo se svalí, otočí se na záda a dělá roztomilýho kocoura. Tím je seznam dovedností vyčerpán.
Zákazy taky nerespektují a tudíž musí občas místo odměny přijít na řadu vyprášení kožichu.
Ovšem Monika na to jde od lesa. Tedy vlastně od žrádla.
"Indy!", zavolá Monika a černá chlupatá koule přiběhne. Postaví se na zadní, chytne podávanou ruku do pacek a vezme si odměnu. Laskominu. Žrádlo.
Nemo jakbysmet. Jen je prý něžnější a nevytahuje drápky.
Takže kočkeni umí stát na zadních. Když chtějí a když od paničky něco dostanou.
To já když je učil aportovat, nemělo to žádnej úspěch. On totiž míček se nedá jíst a odměnu za aport v tom míčku kočkeni nevidí. Odměna po aktu přinesení míčku se míjela účinkem, poněvadž jaksi nevěděli, za co to je. Nu a aportování pamlsků je taky nesmysl, jelikož to sežerou na místě a mně nepřinesou nic.
Je to s nima patálie.
jen pár peříček
24.ledna 2023 07:09 /
Není to tak dlouho, co jsem venku pod oknem sbíral a zachraňoval strakapouda. To jsem si říkal, že musí bejt úplně slepej, když to napálí hlavou přímo do okna opatřeného příčkami, čili okna i pro ptáky viditelně neprůchodného.
Nu a minulý týden jsem tu ránu slyšel zas.
Tentokrát do balkónových dveří, které mají úplně stejné tabulky jako okno v obýváku. Jenomže tohle bylo něco jiného. Rána velká, stín za oknem mohutný.
Hned se jdu podívat, co to je tentokrát. A: kdepak, tohle na záchranu omráčeného strakapouda už nebude.
Na balkóně totiž byli ptáci dva. Strakapoud a poštolka. Ta držela strakapouda v drápech a hned se s ním vznesla, slétla dolů na zahradu a tam to skončilo.
Strakapoud se nechal ulovit a poštolka nezaváhala ani na chvilku.
Nebylo koho zachraňovat.
Dole na zahradě zbylo jen pár peříček.
Nu a minulý týden jsem tu ránu slyšel zas.
Tentokrát do balkónových dveří, které mají úplně stejné tabulky jako okno v obýváku. Jenomže tohle bylo něco jiného. Rána velká, stín za oknem mohutný.
Hned se jdu podívat, co to je tentokrát. A: kdepak, tohle na záchranu omráčeného strakapouda už nebude.
Na balkóně totiž byli ptáci dva. Strakapoud a poštolka. Ta držela strakapouda v drápech a hned se s ním vznesla, slétla dolů na zahradu a tam to skončilo.
Strakapoud se nechal ulovit a poštolka nezaváhala ani na chvilku.
Nebylo koho zachraňovat.
Dole na zahradě zbylo jen pár peříček.
zmizely mi fousy
20.ledna 2023 07:14 /
Kdybych měl psa a ztratil by se mi ze špajzu šrůček špeku, vůbec bych neváhal. Určitě by se ta potvora mlsná voblizovala až za ušima. Ale psa nemám, i když mám psiska rád.
Mám kočkeny.
Kočkeni tedy nesežerou úplně všechno, ale do špajzu se taky občas vetřou. A tu a tam zmizí někde nějaký kapesníček, odložené pozlátko nebo šustivej papírek. Kupodivu jdou po těchhle předmětech.
A včera mi zmizely fousy.
Já si totiž schovávám do krabičky kočkení fousky. Kdo to zná, ví, že fousky občas vypadnou, aby narostly nové. A občas je najdu a uložím do krabičky. Za pár let pak vznikne štěteček z končeních fousů. Nač? Inu pro radost.
Pár fousků leželo na komodě v pracovně. Zapomněl jsem je dát do krabičky. A včera byly fuč. Pátrám a co nevidím: zbytek je dole na podlaze. A na komodě jsou stopy. Hádat nemusíte.
Zbytek fousků jsem uložil řádně do krabičky. Kočkeni chodili kolem, jako by se nechumelilo. A já jsem přemejšlel, k čemu jim ty vypadlý fousky byly.
Mám kočkeny.
Kočkeni tedy nesežerou úplně všechno, ale do špajzu se taky občas vetřou. A tu a tam zmizí někde nějaký kapesníček, odložené pozlátko nebo šustivej papírek. Kupodivu jdou po těchhle předmětech.
A včera mi zmizely fousy.
Já si totiž schovávám do krabičky kočkení fousky. Kdo to zná, ví, že fousky občas vypadnou, aby narostly nové. A občas je najdu a uložím do krabičky. Za pár let pak vznikne štěteček z končeních fousů. Nač? Inu pro radost.
Pár fousků leželo na komodě v pracovně. Zapomněl jsem je dát do krabičky. A včera byly fuč. Pátrám a co nevidím: zbytek je dole na podlaze. A na komodě jsou stopy. Hádat nemusíte.
Zbytek fousků jsem uložil řádně do krabičky. Kočkeni chodili kolem, jako by se nechumelilo. A já jsem přemejšlel, k čemu jim ty vypadlý fousky byly.
les a ozdoby
09.ledna 2023 06:03 /
Myslím, že o vině a trestu jsem si tady už psal. Tedy pokud ano, je k tomu opět příležitost.
Kočkeni na přelomu roku chodí přes den pospávat do lesa. Není to nic divného, oni to tak určitě vnímají, jelikož první, co je zajímá, když ustrojím stromeček, je zalézt někam do pichlavé houštiny dozadu za stromek a tam dělat, že nejsou.
A to se jim daří.
Pochopitelně nemůžou zůstat bez dozoru, poněvadž by po stromečku za chvilku lozili jak po prolejzačce. Ale i ten dozor má své limity a když jsem minulý týden na chvilku odešel z lesa, tedy z obýváku, a nechal tam nehlídané chlupatce, hnedle nastal průšvih. Už při návratu do pokoje bylo jasné, že se oba nekrčí u dveří jen tak. Dobře věděli, že rozbíjet ozdoby se nesluší. A tak dostali za uši. Oba. Nezkoumal jsem vinu. Kožich jsem vyprášil jednomu i druhýmu.
Jenže pak mě to trošku mrzelo, vždyť se vlastně tolik nestalo.
Nu a trest přišel vzápětí.
V sobotu jsem stromeček odklízel a nešikovnou manipulací s lískou s ozdobami jsem dvě v ní umístěné rozbil. Za uši jsem sice nedostal, ale bylo mi jasné, že je to vyšší spravedlnost, která mě dostihla proto, abych věděl, že mám kočkeny téměř vzorný a ta jedna ozdoba za ten výprask nestála.
Nu, uvidím, jak to bude za rok. Pro letošek už les i ozdoby z obýváku zmizely.
Kočkeni na přelomu roku chodí přes den pospávat do lesa. Není to nic divného, oni to tak určitě vnímají, jelikož první, co je zajímá, když ustrojím stromeček, je zalézt někam do pichlavé houštiny dozadu za stromek a tam dělat, že nejsou.
A to se jim daří.
Pochopitelně nemůžou zůstat bez dozoru, poněvadž by po stromečku za chvilku lozili jak po prolejzačce. Ale i ten dozor má své limity a když jsem minulý týden na chvilku odešel z lesa, tedy z obýváku, a nechal tam nehlídané chlupatce, hnedle nastal průšvih. Už při návratu do pokoje bylo jasné, že se oba nekrčí u dveří jen tak. Dobře věděli, že rozbíjet ozdoby se nesluší. A tak dostali za uši. Oba. Nezkoumal jsem vinu. Kožich jsem vyprášil jednomu i druhýmu.
Jenže pak mě to trošku mrzelo, vždyť se vlastně tolik nestalo.
Nu a trest přišel vzápětí.
V sobotu jsem stromeček odklízel a nešikovnou manipulací s lískou s ozdobami jsem dvě v ní umístěné rozbil. Za uši jsem sice nedostal, ale bylo mi jasné, že je to vyšší spravedlnost, která mě dostihla proto, abych věděl, že mám kočkeny téměř vzorný a ta jedna ozdoba za ten výprask nestála.
Nu, uvidím, jak to bude za rok. Pro letošek už les i ozdoby z obýváku zmizely.
vocas vevnitř
05.ledna 2023 08:18 /
Pochopitelně, že vím, že ocas je náramně citlivej oud. Zvlášť, když je tak douhej a citlivej, jako ho mají Indy a Nemo.
Je to ovšem taky z hlediska kočkenů velmi nešikovně umístěnej oud, jelikož imrvére někde trčí, vznáší se, něco vymetá a především: člověk za něj může kočkeny chytit.
Jenomže nejen člověk!
Protože jsou to chlupatci chlupatý, pořád se u nás luxuje, to dá rozum. Jinak bychom byli za chvíli chlupatý všichni. Hubici luxu s rotujícím kartáčem sledují kočkeni s respektem a drží se dál. Většinou.
Včera se však stalo, že si Nemo tu hubici s tím kartáčem nechal přiblížit příliš k tělu. Přesněji k ocasu. A bylo to.
Vyskočil, zařval, ale pozdě.
Vocas byl vevnitř!
Trvalo jen zlomky sekundy, než jsem lux vypnul. Nic se nestalo, ani o chlupy na ocase Nemo nepřišel, ale to leknutí, to bylo pořádný.
Dneska ráno, jen jsem vysavač pustil, kočkeni se klidili z cesty a to tak významně, že já s luxem byl dole na chodbě a oba kočkeni moji činnost sledovali z dálky a z výšky v mezipatře. Seděli na svém oblíbeném místě na okně s všeříkajícím pohledem:
"Tak dělej, dělej, ať to máš rychle vyluxovaný!"
A mrskali vocasama na znamení, že tohleto teda není zrovna podle jejich gusta.
Je to ovšem taky z hlediska kočkenů velmi nešikovně umístěnej oud, jelikož imrvére někde trčí, vznáší se, něco vymetá a především: člověk za něj může kočkeny chytit.
Jenomže nejen člověk!
Protože jsou to chlupatci chlupatý, pořád se u nás luxuje, to dá rozum. Jinak bychom byli za chvíli chlupatý všichni. Hubici luxu s rotujícím kartáčem sledují kočkeni s respektem a drží se dál. Většinou.
Včera se však stalo, že si Nemo tu hubici s tím kartáčem nechal přiblížit příliš k tělu. Přesněji k ocasu. A bylo to.
Vyskočil, zařval, ale pozdě.
Vocas byl vevnitř!
Trvalo jen zlomky sekundy, než jsem lux vypnul. Nic se nestalo, ani o chlupy na ocase Nemo nepřišel, ale to leknutí, to bylo pořádný.
Dneska ráno, jen jsem vysavač pustil, kočkeni se klidili z cesty a to tak významně, že já s luxem byl dole na chodbě a oba kočkeni moji činnost sledovali z dálky a z výšky v mezipatře. Seděli na svém oblíbeném místě na okně s všeříkajícím pohledem:
"Tak dělej, dělej, ať to máš rychle vyluxovaný!"
A mrskali vocasama na znamení, že tohleto teda není zrovna podle jejich gusta.
2023
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: