WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Valmont za šest

Včera to bylo o filmech a dneska je to zas. Tedy nikoliv o filmech, ale o filmu. U tom, co jsem včera promítal v klubu. Totiž o Valmontovi.
Mám ten film rád už od jeho premiéry před třiceti lety. Ano, už je mu tolik let. Pan Forman ho tenkrát přivezl v kufru v letadle hned po jeho americké premiéře, aby ho tu v tehdy ještě Paláci kultury předvedl poprvé u nás. A to studentům a zadarmo. Inu, když už tu Sametovou revoluci vedl jeho spolužák z Poděbrad, přišlo mu dobré přivézt taky něco z vlastní zahrádky. Nu a tenkrát jsem bydlel nedaleko toho kulturáku a protože jsem ráno v rádiu tu zprávu zaslechl, neváhal jsem ani chvilku a skoro v bačkorách a v županu jsem pelášil na premiéru Formanova Valmonta.
Hrozně se mi líbil. Pánové Forman, Ondříček, Pištěk i všichni ostatní si s ním dali obrovskou práci a je to na něm vidět. Když si Valmonta sám pro sebe srovnávám s oscarovým Amadeem, stojí oba filmy na stejné úrovni. V některých chvílích je pro mě Valmont dokonce lepší. Je komornější, práce s detaily, Ondříčkova kamera, nedopovězené náznaky, ryzí filmařský popis, vývoj postav …. no schválně jsem se před pár dny díval právě na Amadea, abych měl přímé srovnání. A můžu říct, že Amadeus mě o překot baví svým úprkem na plátně, ale Valmonta mám rád, dokážu mu rozumět, je pro mě víc živým člověkem.
Nu dosti rozborů. Kvůli tomu to tu nepíšu. Dělám si tu zápis, jelikož mám vzteka na majitele a správce toho filmu a jeho práv. On se u nás v podstatě nedá sehnat v důstojné kvalitě. Jediná edice, která tu kdy vyšla a kterou jsem včera promítal, je v tak mizerné kvalitě, že jsem se klubovým divákům omlouval před i po filmu. Je mi jasné, že film, který nebyl komerčně úspěšný, jeho vlastníky ani distributory nezajímá a o to víc mě to vzteká.
Ještě včera večer jsem sed' a hledal a hledal, až jsem ve Španělsku našel 4k remasterované vydání s italskými titulky za šest euřáčů z roku 2018. Hned jsem si ho objednal, českou podporou si to opatřím sám a už se těším, jak uvidím Valmonta znovu a jestli s tou kvalitou nekecají, budu si ho moct užít znovu a konečně v podobě, kterou si zaslouží.

uvidím mu do karet

Ve starém autě jsem měl skener. Myslím, že jsem si tu o tom i psal a pokud ne, zas taková tragédie to není. Je to takový to udělátko, co strčíte v autě do zásuvky, připojíte k telefonu a pokud je to potřeba a víte, co děláte, můžete bez ztráty kytičky vymazat nějakou tu chybu katalyzátoru, což vám ušetří hromadu peněz za nový.
Nu a ten skener jsem ve starém autě nechal. Co s ním taky. V novém nebude potřeba.
No jo. Jenomže ono to na mě tuhle houklo, že nemám dost chladící kapaliny. Nejdřív jsem se vyděsil, že to na mě povykuje. Pak jsem tu kapalinu tedy dolil, ale už mi začalo vrtat hlavou: samá elektronika, kdejaký čidlo … a já nevím, co se tam děje, dokud nezajedu do servisu. Chtělo by to … no ano, chtělo by to skener.
A tak jsem si ho objednal.
A dneska přišel.
Nedočkavě jsem ho hned zapojil, cestou do Modřan navečer spojil s telefonem a vono jo, vono to ukazuje, jak má, protokoly to čte, informace podává.
Hned jsem o něco klidnější. Když to ne mě zase začne povykovat, co a jak mám udělat, zapnu skener a uvidím tomu počítači v autě pěkně do karet. To nemůže bejt nigdá na škodu.

zmizela

Tuhle ohranou písničku už jsem si tady pouštěl kolikrát. A dneska je tu zas.
Totiž každej ví, že všechny změny jsou dycky jenom k horšímu. Namlouvat si, že něčím novým si polepším, je pošetilost. Pochopitelně jsou i vyjímky, ale nebude jich moc.
Nuže ta dnešní změna je patrná pouze dlouhodobým a pečlivým čtenářům. Něco tu totiž chybí. Ne, není to vybídnutí k prospektorské aktivitě a dolování rozdílů. Spíš jde o to, že nejviditelnější je pochopitelně hlavní stránka woleschka a další nejzajímavější je meteo s kamerou a aktuální situací. Mezi tím jsou ještě další rubriky včetně mluweného woleschka a galerie. A to už jsem u toho.
Galerie ode dneška chybí.
Čert by mě vzal, jak jsem se vzteknul, když jsem přišel na to, že zmizela. Ona totiž ještě do Silvestra fungovala. Pak jsem obvyklým způsobem zálohoval ročník 2019 a založol nový, tedy 2020. A tumáščertekropáč: při této banální každoroční operaci zmizelo všech patnáct let obrázků z galerie!
Snažil jsem se to napravit, přelinkovat, znovu načíst a nic. Nejde to.
Ta nová verze softwéru, kterou jsem byl nucen vloni nainstalovat a kvůli které má woleschko nový vzhled, mi vyčistila galerii. Dočist dočista. Je to další patálie s novou verzí. Ty ostatní bugy už jsem tu při přechodu na novou verzi popisoval a omlouval se laskavým čtenářům, kteří prohlíželi původní woleschko v Exploreru. To, jak víme, už s novou verzí taky nejde.
Tedy hrom aby vás, mizerní vývojáři, za to po poli honil!
Ale já se nedám. Jestli to půjde, vyrobím gelerii znovu. Už proto, že mi připomíná chvíle minulé, které stály za zaznamenání. Pořád je mám schovaný v archivu, ty fotky. Jsou tam, kde dycky byly. Jen ten novej krám je prostě nevidí. Dá to práci, ale snad se to po čase podaří a woleschko zase bude úplné. Bez těch obrázků v galerii je to takový bez šťávy.

telepatie kompjůtrů

Od dob, kdy vrcholem výpočetní techniky bylo logaritmické pravítko, zase neuběhlo tolik let. Pravítko jsem nosil v takovém koženkovém futrále, aby se v tašce neošoupalo. Stejně tak nosíme dneska ve futrále telefony, které nám je taky líto ošoupat, nehledě k přenosným počítačům, které chováme jako v bavlnce. Tedy někteří.
Posun v balení výpočetní techniky nenastal. Ovšem obsah těch obalů nám změnil život.
Změnu jsem zaznamenal naposled včera.
Tedy ona se projevuje už nějakou dobu, ale ta záhada, ta na mě vykoukla právě včera.
Totiž domácí počítač měl poslední dobou nějaké problémy s rychlostí. Nejvíc mě to dožíralo, když jsem si potřeboval stáhnout testovací audio disk pro nastavení reproduktorů. Data tekla rychlostí ztuhlého medu. Nepátral jsem po příčinách, nějak to nakonec doteklo, já si reproduktory nastavil a tím jsem to měl za vyřízené.
Pracovní počítač - ten pečlivě zabalenej v tom futrálu - měl zase jinou vadu. Půl roku stará baterka se poslední dobou značně vybíjela a bez důvodu měl MacBook ráno vždycky jen tak pět, šest procent baterie. Záhada. Všechno vypnutý, počítač spí a přesto se vybije.
No a včera to na mě vykouklo.
Ten soubor, kterej jsem stahoval na domácím stolním počítači, se mi objevil ve stažených položkách na počítači pracovním, téměř vybitém.
Telepatie kompjůtrů? Přenos dat paralelními vesmíry?
Nevím. Zřejmě to bude nějaká chytrá funkce, kterou jsem sice nikde neaktivoval, ale taky nikde nezakázal. Počítače, oba pod mou identifikací, si zřejmě sdělují, co asi tak zrovna na jednom z nich dělám a pak si to potají nějak vymění.
Tím se jeden zpomaluje a druhej vybíjí.
Anebo je to úplně jinak a já nevím jak. Začínám mít dojem, že to ty počítače přehánějí.
To by se logaritmickým pravítkům stát nemohlo.

střapatá

"Co pro vás můžu udělat?" tázala se ta laskavá paní.
"Víte ja bych potřeboval takovou tu …"
"Jakou?" tázala se dál.
"No takovou tu střapatou, jak se s ní dá utírat …"
"Jo vy myslíte takovou tu …"
"Jo, zrovínka takovou."
"Aha, už vím. Ale tu já asi nemám."
"A to je škoda."
"Ale měla bych tuhle takovou."
"Hmmm… takovou jsem ještě neviděl."
"Ta je dobrá. Mně slouží skvěle."
"Jo?"
"Ano, dokonce možná líp, jak ta střapatá."
"No tak já bych ji teda vyzkoušel. Ale růžovou nechci."
"A jakou byste si vybral?"
"Asi tu zelenou."
"No jo, já mám taky zelenou, ta je nejlepší," souhlasila paní a podala mi zelenou prachovku na tyčce. Vysouvací, za roh ohejbací.
S tou se to bude, panečku, utírat prach.
A to ani není moc střapatá.

PF 2020

PF2020