WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

letní čas

Tak už tu máme jaro, narcisky na zahradě už rozkvetly, sluníčko se ale začalo kapku schovávat za mraky. V pátek jsem ještě stihnul ořezat druhou jabloň a dneska od rána už zase sněží s deštěm, jsou sotva dva nad nulou, do toho fouká, no psa by nevyhnal. Tedy to je vobrat!
Ono to asi tomu počasí taky nesvědčí. To přepínání z normálního času na letní. Zvyklo se říkat zimní a letní čas, ale to je zavádějící. Čas je jenom jeden a o polednách je prostě sluníčko nad hlavou, tedy když zrovna nejsou mraky. Tak to bejvalo za starejch dobrejch časů nějakou tu miliardu let nazpátek.
Jenomže lidstvo musí jít s dobou a tak se v různých dobách časem různě posouvalo a v poslední desetiletích se to vžilo a je z toho standard. V zimě si dopřáváme o polednách luxus slunce v nadhlavníku a v létě holt votočíme zeměkoulí a poledne je už v jedenáct. Bývávaly kolem toho diskuze o biologických hodinách člověka a o zdravotních potížích. Dneska si toho skoro nikdo nevšímá.
Jak jsem v minulých letech pochopil, nikdo z kormidelníků zeměkoule se nechce pustit do rušení střídavého času především proto, že by tím naštval svoje voliče. Jinej důvod neochoty k návratu do normálního času není. Úspory to nepřináší, je to jenom o zábavě pro lidový masy, který maj o hodinu víc světla, aby trefily do knajpy.
A mě to vzteká a jak tak koukám, to počasí má taky na změnu času pifku. Zatím, co píšu, teplota venku klesla na jeden stupeň, déšť ustoupil sněhu a už docela regulérně sněží.
Letní čas jak vyšitej.

ps

A dneska ráno znovu, teplota na nule, za oknem chumelenice. Kde že je ten letní čas?

fotky mají být na papíře

Ono se říká, že fotit do šuplíku je zbytečné. Natož pak fotit jen tak pro uložení na disk. Fotky mají být hotové, v albu nebo za rámečkem. Na disku si jich nikdo nevšimne. Ovšem kam ty fotky uložit? No přece na disk. A tak je tam mám uložené.
Tedy měl jsem.
Dělám jakýsi částečný pořádek v souborech. Snažím se je nějak utřídit a přemístit na diskové pole, kde by měly být bezpečně uloženy a zálohovány. A při tom procesu samozřejmě přesouvám i fotografie.
A výsledek?
Naprosto netuším, jak je to možné, ale někam mi zmizely tři roky fotografií. Složka na disku je prázdná. Je to archiv, složek je v něm mnoho, všechny jsou v pořádku, jen ta jedna složka je sice vidět, lze ji otevřít, ale nic v ní není.
V prohlížecích programech a jejich archivech s náhledy ta složka je plná fotek. Ale fotky tam nejsou.
Tak. A je to v háji. Zkouším nějaké záchranné programy, ale moc šancí tomu nedávám.
Tudíž: fotky mají být na papíře. Požár se vyskytuje méně často než kolaps dat na disku.

ps

Copak kolaps disku, ale kolaps paměti!
Já vůl už to uspořádávám dva měsíce. A úplně jsem zapomněl, že jsem si na fotky udělal zvláštní adresář na diskovém poli. A teď jsem ho neměl otevřenej a neviděl jsem ho. A tak jsem hledal a hledal … a nenašel. Stačilo otevřít disk znovu … a ejhle! Fotky jsou na světě, jsou zálohované a v pořádku.
Tož tak … uklízet se nemá … a když už, tak si má člověk pamatovat, co kam dal.

Mölkky 2:1

Tak a je tu. Jaro je tu. Ptáčkové zpěváčkové už ale řvou od začátku února a na zahradě se teď rojí nejen včely u jasmínu, ale strakapoudi, sojky, viděl jsem i žlunu, o sýkorkách, červenkách a brhlících ani nemluvě, natož pak o vrabcích.
Nuže tedy je jaro a nejen proto jsme si s Monikou v neděli zahráli Mölkky.
Už je to dávno, co jsem to hrál s přáteli a s dětmi. To byly Mölkky, které jsem sám vyráběl. Teď jsme použili ty, které našla Monika pod stromečkem. Jsou kapánek menší, než jsem tenkrát vyrobil já. Ale fungují stejně.
No a nejlepší na tom je, že to Moniku začalo bavit a dokonce po první hře sama prohlásila, že je to prima.
No jasně, že je to prima. A to až dude opravdu teplo a dáme si k tomu něco studeného, to teprve bude.
Nu a tak jsme za stavu 1:1 dali ještě jednu hru a mně se náhodou povedlo trefit šestku, která mi chyběla do padesáti. Čili to skončilo dva jedna, ale to vůbec nebylo důležité.
Hezky jsme se bavili a o to šlo. Vždyť je přeci jaro!

furt troubila

To takhle včera hledám parkovací místo ve Spálené. Pochopitelně je tam provoz, je to úzké, jezdí tam tramvaje. Každej ví.
Místo jsem našel a jal jsem se blikat, zpomalovat, jet ke kraji a všemožně oznamovat, že budu parkovat. Za mnou auto a tramvaj. Jak říkám: kdo ví, ví i to, že ve Spálené je to normální situace.
Ta ženština za mnou to buď nevěděla nebo neměla v pořádku nervy. Asi tak v půlce parkovacího procesu začala zuřivě troubit. Na to zase nemám nervy já. Dobrá, pojedu pryč, najdu místo jinde. Odjel jsem. O pár metrů dál na přechodu do mě chtěl jakýsi floutek kopnout, jelikož se mu nezdálo, že jsem mu nedal dost přednost, když se vybavoval s roštěnkou na chodníku a přecházet se rozhodně nechystal. Inu Spálená.
Vzal jsem to na Karláku doprava, abych to otočil zpátky Myslíkovou. Tam jsou na Karláku semafory a vpravo je přechod. Tam jezdím krokem a dávám přednost chodcům. A co byste řekli?
Ten tvor ženského pohlaví zase zuřivě troubil. Nemohl projet, protože přede mnou byli chodci, které jsem pouštěl na přechodu a vedle auta toho živočicha byla ta tramvaj, co jela za námi, čili na koleje ten uzlíček nervů vjet taky nemohl. Tak troubil. Tentokrát jsem neuhnul, jen jsem se ohlédl a za volantem zahlédl jakýsi světlý, snad blond vlas. Chudák ženská.
Když jsem udělal kolečko a vrátil se k Máji, našel jsem krásné prostorné místo přímo před pasáží Olympik. A to už volala Monika. Měli jsme totiž ve Spálené schůzku.
"Tys mě na křižovatce neviděl?"
"Ne, neviděl, nějaká šílená ženská na mě furt troubila, …. "
Naštěstí má Monika pochopení a společně jsme se tomu zasmáli.
Ale stejně si myslím, že by ve svém zájmu měla ta troubící osoba vrátit řidičák.

zaseklej kartáč?

Nefunguje. No prostě ne a ne. Ten uklízecí robot je tuhej od chvíle, co jsme přijeli z hor.
Včera mě to dožralo. Dyť přece svítí! Ale jenom, když je v nabíječce. Jen ho sundám z kontaktů, je po něm.
Baterie? Kontakty? Něco v progamu? Zaseklej kartáč? Něco dalšího?
Začal jsem tím nejjednodušším: rozebral jsem kartáč, vyndal jsem z robota vklíněnou myš. Tedy myšplyš, kterou před vysavač s oblibou předhazují kočkeni a pak čekají, až se zasekne a maj z toho bžundu. Vyčistil jsem to, vysypal jsem to, nasadil do nabíjecího doku … a nic.
Pokusil jsem se to celé resetovat. Mačkal jsem knoflíky, dálkové ovládání, pokoušel jsem se to monstrum připojit na wifi, zkoušel jsem po tisící vyčistit kontakty, zkoumal jsem motorky, jestli nejsou spálený … nic.
Tak návod.
Ale kde ho vzít? Nejdřív jsem na síti našel českej, pak anglickej, ale ani v jednom se nepsalo o tom, co dělat, když se nic neděje. Jen v tom anglickým jsem zahlédll jakési doporučení, že když to nejde přes dok, dá se robot nabíjet i přímo kabelem vsunutým do zdířky na boku.
No dobrá, tak kdepak je ta zdířka?
Ha, tady! Ale co je to vedle? Vypínač?
Vypínač!
Vobyčejná kolíbka O/I.
Byl vypnutej!
Cvak … !
A robot se rozejel.
Tak zblblej jsem těma chytrejma domácíma udělátkama, že jsem prostě zapomněl, že kromě toho centrálního tlačítka má robot ještě další vypínač. No páni inženýři, jestli to pude takhle dál, tak najednou někdo někde zhasne a všichni zůstanou po tmě, jelikož nikoho nenapadne hledat, kde je vypínač. Já už to tedy mám za sebou.

ps
Ale to celé přeci jen k něčemu bylo: robot už je připojenej na síti a můžu ho ovládat z telefonu …

to teda vážně nevim

Já teda nevim, nevzpomínám si, jak to vzniklo … blbá věta, že jo?
No a včera jsem si vážně nemoh' vzpomenout.
Chystal jsem ve filmovém klubu promítání, vše připraveno, dal jsem si čaj … a nemám telefon. Tentokrát to byl problém, jelikož jsem si poznámky k filmu uložil právě do telefonu. A tak jsem hledal. Na stole, u promítací mechaniky, pod lampičkou, pod okny na odkládacích stolech … nic. Telefon nebyl. Zmačkal jsem svou odloženou bundu do kuličky, abych prověřil, jestli v ní někde není schovanej. Nebyl tam schovanej.
No nic, byl ještě čas, zajdu si do auta, nechal jsem tam telefon, povídám.
No jo, ale ani tam telefon nebyl. Záhada. Vypařil se.
Tak si jdu pro ten čaj k baru … a von vám tam ležel. Ne ten čaj, ten byl v hrnku. Ten telefon. Ležel na baru.
Ale jak se tam dostal, to teda vážně nevim …

Honza Mandalorian

No já vim … jak malej Jarda.
Ale proč by ne? Dyť přece zábava zatím ještě pořád není zakázaná. A tak jsme se víc jak tři roky spolu s Ondřejem těšili na další pokračování Mandaloriana. To je, pro ty kteří netuší, seriál z prostředí Hvězdných válek. Prostě pohádka o dracích, kovbojích, princeznách a tak. A včera odvysílali první díl třetí řady.
To vám bylo náramný!
Žádný politickykorektněgenderověvyváženýnebinární kecy. Normální kovbojka-pohádka-rodokaps. Paráda. Všechno v tom prvním díle bylo!
Nevěříte?
Tak schválně:
Bylo tam tajemno, bylo tam magično. Byl tam drak. Honza mu setnul hlavu. Tedy von to byl Mandalorian, ale Petr nebo Pavel, to je fuk. Honza Mandalorian se musí vydat na cestu, aby získal odpuštění.
Byli tam pyráťy, vostrý a sprostý. Šerif jim domlouval po dobrým, ale nedali si říct. Tudíž nastala normální přestřelka na ulici jako u ohrady O.K. Corral.
Byla tam honička v autech jako z Bullitta. Jen to holt nebylo v autech, ale v raketách a místo San Francisca se lítalo ve vesmíru.
Byla tam zlá královna, ovšem neměla zrcadlo, aby se zeptala, kdo je nejkrásnější.
A byl tam malej Yoda, totiž Grogu.
Co víc si přát?

ve strašidelným zámku

Kdyby se někdo ptal, tak ty futra u koupelny a celý dveře u komory furt nemáme, kdyby se teda někdo ptal. Firma se na to přes asi tak trojí ujištění vyignorovala a naposled před týdnem mi oznámila, že to fakt nedají, že si to mám objednat sám a že mi to namontují. Po roce a půl! Kdyby se někdo ptal.
Musím přiznat, že mi to nijak nevadilo, ani teď to zásadně nevadí, jen to jaksi neesteticky hyzdí chodbu. Tož jsem to tedy objednal a včera přišel pán zaměřovat. Zaměřil, ale při zaměřování ty nesprávný futra u koupelny musel sundat, tedy odlepit pásky, kterými byl přichyceny. Nějak jsem to zaplácl zpět a teď už jen čekat na nabídku a na výrobu a tak. Člověk furt na něco čeká.
Ovšem v půl čtvrtý ráno jsem tu ránu nečekal!
Bylo to jako když se bourá barák.
Naštěstí jsem byl jaksi dostatečně při smyslech a hned jsem tušil, o co jde. Ano, šlo o ty provizorní futra, který jsem včera provizorně přilepil zpátky. Provizorní přilepení bylo provizorní příliš a nad ránem se to odlepilo a odporoučelo se to po schodech dolů. Jako ve strašidelným zámku. Nejvíc vyděšení byli kočkeni. Hlavně Indy. Ta letěla ze schodů uklidit se někam dolů před tou pohromou. Nemo jen civěl a nevěřil, že se po třetí hodině ráno může něco takovýho přihodit.
Nu a já to sebral ze schodů, šoup jsem to do komory a futra přestala strašit. Alespoň do tý doby, než budou nová.

detail

Ďábel se skrývá v detailu. Se říká.
No von to teda detail byl. Taková malá krabička, váleček, asi jako dva centimetry tlustá padesátikoruna. Jenže já nevěděl, že je ten čert skovanej zrovna v něm.
A tak jsem včera skoro rozebral kotel dóle ve sklepě. Všechno jsem vyčistil, saze vymetl, pelety dosypal, trubku dopravníku prošťouch, třikrát jsem všechno vypnul, odpojil, restartoval … a vono nic. Nechtělo to fungovat.
Když vám v zimě nechtěj topit kamna, začnete se pochopitelně hodně starat o to, aby topila. Jenže já už vážně nevěděl, kde je ten pes zakopanej. Jen jsem po všech těch úkonech ještě trošku pošťouch ventilátor. A vida! Roztočil se.
Takže znova celé restartovat, popostrčit ventilátor a pak ještě jednou. Nechtělo se
mu moc běžet.
Nic naplat, musím zavolat dodavateli.
A že prej to je jasný, že je to rozběhovej kondenzátor a bez něj to nepojede. Prej je dobře ho jednou za dva roky vyměnit. Ale to se mi nějak na začátku neřeklo. No nic. Nejsou až tak daleko. Dojel jsem si támhle dvacet kilometrů do obchodu pro kondenzátor a ještě jsem pro jistotu s sebou vzal ten větrák, aby ho zkontrolovali. Dobře to dopadlo. Točil se.
Montáž už byla snadná. Jako u auta. Odkrýt kapotu, vyměnit kondenzátor, všechno vrátit na místo a šup - jelo to.
Kondenzátor kondenzuje, větrák větrá a vše je zalito sluncem a teplem z fungujícího kotle.
A za všechno může ten mrňavej detail.

vostrý hrany

Už roky jsem nelyžoval. Prostě to nějak nevyšlo. Nu a letos možná párkrát sklouznu po svahu. Tedy když to půjde a nebude to nijak náročný, ostatně už i Matěj se v obavách zaptal, jestli "nohy v pořádku".
No co by. Nohy v pořádku mám.
Tak teď ještě ty lyže, aby byly seřízený a po servisu v cajku.
Vzal jsem tedy lyže do servisu, aby nám je skoukli. Pán odborně pokýval hlavou, přijal zprávu, že jsem těžší, než jsem byl a proto lyže hnedle upnul do svěráku a jal se seřizovat vázání.
A servis že prý ty lyže nepotřebujou, jelikož jsou moje i Moničiny skluznice dobrý a hrany vostrý. A když už byl v tom seřizování, tak se ještě zeptal - nezeptal. Odpověděl si totiž sám.
Mrknul na lyže, mrknul na mě a povídá:
"No … vy jste dobrej lyžař, že jo?"
Co jsem mu měl odpovědět? Přikývl jsem, že už jsem párkrát nějakou tu loučku sjel. Pán uznal odpověď za přijatelnou a jal se kroutit šroubovákem.
A já si tak říkal, že nejen šaty dělaj člověka. Zřejmě i ty lyže …

nestih jsem konjunkci

Jsem to včera prošvih. Tedy ne úplně, jen vyfotit jsem to nestihl. Ona totiž nastala konjunkce.
Náramná podívaná to byla.
Poslední uzounkej srpeček Měsíce, nad ním Jupiter a dole vpravo Venuše.
Dívali jsme se na konjunkci večer před cvičením s Ondřejem. Říkal jsem si, že to po cvičení vyfotím, jenomže vono to nepočká. Za hodinku se Země otočila a bylo po konjunkci. Tedy ono nebylo po ní, ale musel bych rychle někam třeba do Skotska, abych to ještě stihnul vyfotit.
Co naplat, do Skotska jsem to nestih a poučení zní, že co nevyfotíš teď, už nevyfotíš.
Čas je děsně rychlá potvora.

Tož tuhle je převzatá fotka, zdroj Instagram, přispěvatel Dillí (@picabuzz):

230222_konjunkce

C/2022 E3 (ZTF) bez skládání

Nedalo mi to. On totiž kdekdo míří objektivem na nebe a fotí kometu. Já jsem to tuhle taky zkoušel - a nic. Jenomže jak píšu: nedalo mi to. Zvláště pak, když jsem včera viděl obrázek jedné kolegyně. No krucinál! Když ona to vyfotí, tak já taky musím.
A tak jsem včera večer na balkóně zase zaměřoval, fotil, hledal.
A zase nic.
Jenomže ona tam někde musí být. Je tam, jen ji nemůžu najít. A já nemám podmínky na to skládání fotek ze stovek snímků. Tak alespoň trošku kdyby byla vidět. Vždyť je přece jasný, že musí být támhle. Touhle dobou kousek napravo od Orionu. Jasnější to už bejt nemůže.
A zase jsem hledal ve fotkách.
A vono jo. Nakonec jsem tam našel takovej divně rozmazanej flíček. Tak znovu a fotit jenom to místo.
A tak jsem to zkoušel a dál hledal a upravoval … a tohle je výsledek:
Vidět to skoro není, je to možná jenom moje představa, že by to ta kometa mohla být. Ale něco tam je. A jenom na jedno zmáčknutí, žádný skládání.
Tož jestli to bylo takhle před padesáti tisíci roky, tak to ti Neadrtálci žádný velký pokoukání neměli.
Teda estli si vůbec všimli, co jim sviští nad hlavama.

kometa_C22-E3-230221

Masopust na Jiřáku

V sobotu byl všude Masopust, jenom u nás už byl skoro před měsícem, takže jsem se jeli podívat do Prahy. Na Jiřáku bylo plno. Tedy plno lidí i plno stánků. Užili jsme si masopustních dobrot a ani jsme se moc neupatlali, i když Monika pravila, že já jsem se tuhle ubryndal, asi od zelí. Žádná tragédie, šlo to snadno utřít.
Nu a pak byl průvod a muzika. V čele šli na vysokánských chůdách smrťák s klaunem, tedy s klaunkou. Smrťák dělal cestu, klaun žongloval s míčky, inu veselo bylo, aby od středy mohl nastat ten půst, co potrvá čtyřicet dní až do Velikonoc.
Tož se na to nachystejte.

Masopust_P3_230218

asi tam někde je

Pochopitelně, že to byl nesmysl. Ale přesto jsem to chtěl zkusit. Ono se o té kometě C/2022 E3 už přestalo psát, jelikož už je na cestě od nás pryč a tudíž se zmenšuje a vidět není. Prý snad byla šance ji vidět někdy na začátku února, jenomže to bylo pořád zataženo a pod mrakem.
Nu a včera bylo nádherně jasno, vymeteno. Tak jsem to zkusil. Bylo to marný. Polohu komety jsem si našel docela snadno, ale kometa nikde. No aby taky jo. Ti, kteří to dovedli vyfotit, na to mají úplně jiný aparátky a skládají portrét komety ze stovek obrázků.
No nic, zkusil jsem to a alespoň si můžu myslet, že tam někde je. Tam někde mezi těmi hvězdičkami tuhle na tej fotce. Ale hledat ji je marný.

kometa_230215

pochopit formu

Když má jeden pocit, že už je to všechno jasný a nastupuje jenom rutina, je to obvykle na dobré cestě do háje, do kopru, do … každý doplní sám. A též i důvod k tomu bavit se o něčem jiném. Nu a cvičení se pomalu do téhle fáze dostávalo a tudíž o něm už nějakou dobu nepíšu.
Jenže Tomáš si toho pochopitelně všiml. Nikam než k pravidelným úterním cvičením, která nás už dál nijak nezdokonalovala, to nevedlo. Pomalu a jistě k rutině … A to teda ne! Tomáš se rozhodl přemluvit shifu, aby za námi občas přišla a vysvětlila nám, co děláme špatně a proč.
A vono jo.
Tuhle neděli už za námi byla Zhai Hua podruhé a včera jsme si opakovali to, co nás učila. A bylo to úplně jinak.
Tedy úplně jinak, než jsem se to původně - a špatně - naučil. Klíčem je pochopit příslušnou formu, pohyb. Proč to tak je, proč se právě takhle ta příslušná část cvičí.
Čili v neděli a včera zmizela rutina a přešli jsme zase k učení.
Jeden pohyb - všichni jsme ho měli úplně blbě - a zabralo to celou část hodiny k procvičování nových forem.
Sláva, pořád je co se učit! Dneska budem pokračovat.

dvaadvacítky startujou

A je to tady!
Co?
No přece ufouni!
Ale ne, nezblázmil jsem se ani jsem nebyl na dovolené v oblasti 51. Jenom čtu noviny, což by se dalo za určitých okolností brát jako patologická úchylka, neboť, jak se ví, novinářské hyeny lžou a není radno jim věřit. Nu ale kdo chce kam, pomozme mu tam.
A tak už nějakou dobu čtu o balónu, co byl velkej jako panelák a coural se nad Amerikou, kde ho strýček Sam načapal, což ho dožralo (tedy nikoliv balon, ale strýčka Sama) a sundal ho z oblohy někde nad oceánem a teď se hrabe v tom, co do moře dopadlo.
Nu a dneska jsem se dozvěděl, že ať se po nebi poflakuje co poflakuje, v současné napjaté době je to považováno za vetřelce a pokud se to nevohlásí a nevokáže bumášku, startujou dvaadvacítky (opět: neplést s tou tramvají, co jezdí z Bílý Hory přes Mírák do Hostivaře) a pustěj do vetřelce sidewindera.
Tedy jak vidno, v novinách i na obloze je živo. Ovšem dneska se to konečně provalilo: páni generálové nevědí, co to v tom vzduchu plavalo. Bylo to velký jako fordka, nehlásilo se to, nešlo to rozpoznat … nebylo to identifikovatelný … bylo to UFO!
Už jsou tady a bez povolení se poflakujou nad Amerikou!
Kde jinde taky, že ano.
To bude zase mezi odhalovači supertajných informací živo, to se konstruktéři a dešifranti spikleneckejch teorií pomějou. Blbý holt je, že z těch trosek, co se najdou, nepůjde nic určit.
Leda snad, že by materiály vykazovaly struktůru, která se na Zemi nevyskytuje, to by byla jiná, to by se rázem začlo polemizovat, jestli nám pomůžou anebo jestli nás sežerou.
No nic, já se vrátím zpátky na zem, jdu dodělat korektury zatím poslední Ondřejovy knížky a nebudu čekat, až mi novináři předloží důkazní materiál, že sestřelenej byl ruskej frachťák, co startoval z Bajkonuru a měl na rubu deklu vod motoru cedulku "made in china".

kolíčky zalepeny

Kolikrát už jsem si tu psal, že uklízet se nemá? Nu, počítat to nebudu, nedopočítal bych se. Při uklízení se mi vždycky něco ztratilo, při přesunu hmot došlo k zašantročení jiných hmot, předměty ožily a schovaly se, aby se při dalším uklízení náhle objevily nečekány.
Včera to bylo jinak.
Už nějakou dobu se chystám uklidit pracovnu alespoň do provizorní podoby, která, jak víme, bývá podobou téměř trvalou. Ale nějak jsem se k tomu pořád nemohl odhodlat. Až mi Monika laskavě naznačila, že mi s tím pomůže a že se do toho dáme.
A ono to šlo.
Úklid započal drobnými neshodami o priority, ale to se brzy usadilo. A potom to šlo velmi dobře, ba dokonce jsem konečně zalepil kolíčky v čele šuplíků, čímž přestaly vypadávat. A záda komody, která byla od začátku velmi nepořádně připevněná, jsem přibil pořádně. No to vám byl tedy úklid!
Uklizeno, opraveno a ten údiv: najednou je tu daleko víc místa. Jako by se pracovna kapku přifoukla. Inu, to bude tím, že tem můj nepořádek je z větší části pryč. Hmota zmizela, prostor se uvolnil. Zázrak úklidu se dostavil.
Pročež opravuji: uklízet se má … jenom se to nemá přehánět.

škraloup

Letos byl strašně brzy. Ptal jsem se tedy Jardy, kamaráda a principála, proč je tak brzy. Masopust bývá přeci daleko později. Dobře o měsíc.
"Jo, to bejvá, ale letos jsou v únoru dvoje prázdniny a žádnej víkend nevychází rozumně volnej."
A bylo jasno.
Pročež se masopustní veselí rozeběhlo už v sobotu, tedy poslední lednovou. Není to úplně proti pravidlům, ale přeci jen …
Nu, bylo veselo, bylo divadlo, tancovalo se, hrálo se, byly koláčky, koblížky, vdolečky, bramboráčky, medvěda pan Krupička střelil a čistá panna ho polibkem probudila, takže všechno dobře dopadlo. Jako dycky.
Jenomže fotky nebudou, protože počítač mám pořád v opravě a není kde "udělat" fotky, což je největší prohřešek, jelikož mi Lucka pěkně vycinkala, že loňský fotky jsem neposlal a letošní budou taky pozdě … mám teda letos pěknej škraloup a bude co napravovat.
Jo, holt nejni každej den posvícení. Tedy vlastně Masopust.

špunt máme schovanej

Dobře to dopadlo!
Pochopitelně mluvím o prezidentských volbách. Ono to podle průzkumů vypadalo dobře celé dvoutýdenní období, ale znáte to: člověk sleduje debaty, konference, vystoupení, sítě všude možně a napětí stoupá. Pan Pavel byl pořád klidnej, rozvážnej, nenechal se vytočit, ale to "urputný hovado", jak se samo nazvalo, to proti němu vytahovalo snad největší balík nechutností a lží, co jsme dosud zažili.
Člověk pak má obavy, aby to nepřilákalo příliš těch, kteří nepřemýšlejí, ať už nechtějí přemýšlet nebo jim není dáno.
I nešť, v sobotu jsme po druhé hodině hned po příchodu z masopustu (o tom bude řeč zítra) zapnuli volební studio v televizi a po prvním sečteném výsledku jsem dal do mrazu za okno chladit bublinky.
Nu a někdy mezi čtvrtou a pátou jsem je vypustil z lahve.
Ťukli jsme si, dostala i Kačka a byli jsme šťastný, že to dopadlo.
Tož tak: slušný člověk bude teď nejmíň pět let na hradě a ten slavnostní špunt máme schovanej.

to není moje

Odcházeli jsme s přáteli ze Staroměstského náměstí, kde jsme si užili setkání s Petrem Pavlem. My měli auto až u Anděla. Ne tak kamarádi.
"My asi půjdeme pěšky, kde máte auto vy?"
"Támhle u Národního divadla."
"Tak to je po cestě."
A šli jsme Melantriškou, Havelskou, přes Uhelný Trh, Skořepkou, přes Betlémské náměstí, Betlémskou, Karolíny Světlé … a už jsme tam byli.
"A který je to autíčko?", ptám se, "Támhleto bílý?"
"Jo, to je vono … Vlastně není. Kde mám auto? Tady to není moje auto!"
Nastala chvíle pomalu vzrůstajícího zděšení.
"A kde to vlastně jsme?"
"Na tady u rotundy, v Karolíny Světlé …"
"… a … aha … tak to asi parkuju vedle v ulici."
Přešli jsme do Divadelní a tam jsme se rozloučili:
"Máte ho tu?"
"No … asi … jo … asi … támhle …"
"Tak jo, my jdeme tuhle na nábřeží. Ale kdybyste ho nenašli, volejte o pomoc."
Nikdo o pomoc nevolal, takže to dobře dopadlo. A já se cestou stihl nechat ostříhat, neboť paní kadeřnice byla ještě v oficíně, když jsme šli kolem.
Úspěšný odpoledne to bylo: byl Staromák, auto se našlo a já mám čerstvej sestřih.
Teď už jen ty volby aby dopadly.

deset tisíc na Staromáku

Kdy já byl na nějaké velké demonstraci? No vážně už si nevzpomínám. Řekl bych, že naposledy na Strahově pře třiatřiceti lety. Pamatuju si tu náladu, byla povznášející a radostná.
Nu a včera v pět odpoledne na Staromáku to bylo hodně podobný. Nebylo to jen předvolební shromáždění na podporu Petra Pavla. Bylo to hodně podobné tomu Strahovu: neděje a očekávání změny k lepšímu. Nikdo neřval, nikdo neprotestoval, všichni jsme si přáli, aby příštím prezidentem byl zvolen slušný člověk. Tak je to prosté.
Bylo nás tam na Staromáku možná na deset tisíc. Snad to dobře dopadne.

Staromak_230125

není jiná možnost

Když se podívám na tu počítačovou havárii pozitivně, což je hodně těžké, zjistím, že jednu dobrou věc to přineslo. A totiž přesun.
Není to tedy ten dobře známý a dvacet let očekávaný přesun střední skupiny vojsk, nýbrž přesun dat.
Jednak jsem provedl důkladnou zálohu všeho, co na počítači bylo, a potom a to je právě to důležité, jsem přesunul kompletní data mého deníku na vzdálené diskové pole, odkud ho už od včerejška spouštím. Do té doby jsem se nemohl k tomu kroku odhodlat, protože: co kdyby se s tím něco stalo. V minulosti jsem si už zažil problémů s tímhle softwarem dost. Jenomže teď se "něco" stalo s počítačem a víc už se toho stát nemohlo. Čili: není jiná možnost.
A ono to funguje. A možná líp. A ještě s automatickým zrcadlením, protože to je uloženo právě na diskovém poli s touto vlastností.
Nuže po letech tedy zase: Woleschko stále funguje a od včera už líp v tom smyslu, že nezáleží, odkud si ta data otevřu.
Tož tak.
Ale ten humřílej iMac, ten mě teda žere.

po žabe

Tak. A je po něm jak po žabe … jak by řekl jeden kolega.
Včera počítač počítal, ale nějak to nebylo ono. Tož jsem to celé zazálohoval a chystal jsem se udělat novou, čistou instalaci na další disk.
A pak to spadlo a už to nevstalo …
Tož píšu z jiného počítače a vážně nevím, jak to s tím iMacem dopadne.
Ach jo.

sedm dní

Hurá!
Byla to opravdu "jen" grafická karta. A zrovna ji měli v servisu a do servisu jsem počítač odvezl minulý týden a včera pozdě odpoledne jsem si ho přivezl zpět. Jako novej!
Běží pěkně potichu, což znamená, že v posledním období musel být nějak v nepořádku, protože pořád běžel větráček a chladil to, co se uvnitř zahřívalo. Buď to bylo za ty roky zaprášený anebo tam byl jinej problém, kterej vyvrcholil odchodem grafiky na věčnost.
A když už to bylo v servisu, dostal počítač i nový tedy další pevný disk místo dvd mechaniky, kterou už jsem asi tak dvakrát měnil a stejně vždycky odešla do věčných lovišť. Možná i v tom byl problém.
Čili: jede to jako novej počítač a až všechno přeinstaluju na novej ssd disk, bude to ještě lepší. Nu a protože se 27" iMacy momentálně vůbec neprodávají, mám na stole zase zpátky to nejlepší a největší, co jsem si mohl přát a co kdy bylo ke koupení od té ovocnářské společnosti. A trvalo to jenom sedm dní.
No nejni ten svět krásnej?

havárie grafiky

Třináct, vlastně skoro čtrnáct let mu je. A včera se mu kousla grafická karta. Mému iMacu. Pořád to ještě nějak jede, tak napůl, bez doplňků. Ale dobrý to není.
Tož tedy vezu dneska svůj počítač k panu doktorovi počítačovýmu, aby se na něj mrknul a případně ho vyléčil, jestli to půjde.
Než ho přivezu z opravy, není na čem psát.
Takže woleschko bude mít pauzu. Zatím blíže neurčenou.
Ale historky si budu zapisovat vedle do sešitku, abych na nic nezapomněl, až to zase pojede.

duha za odměnu

Počasí, o němž už tu byla řeč, láká na procházky. Tedy se procházíme a daří se nám chodit po cestách bez bláta. Kdybychom se vydali terénem blátivým, buď bychom zapadli nebo domů přinesli valník bláta na botech. Tož tedy raději bez bláta.
Nu a jak si tak libujeme, že je tu u nás na Olešku hezky a že se počasí vydařilo a že je ta procházka moc pěkná, tak najednou to vypadá, že až tak pěkná nebude.
"Heleď, do Zvole už dneska nepůjdem, támhle to vypadá, že už prší. Raději to otočíme domů"
"Tak jo."
"A je to tady! Buď mi támhleten vorel pliv do voka nebo vážně záčíná pršet."
"Ještě, že už jsme doma."
"Jééééé! Podívej, ta je nádherná!"
Nu a to byla odměna za tu procházku. Nádherná duha.
"Moc pěkně jsi to zařídil."
"No to víš, co bych pro tebe neudělal."
"Ale už je duha pryč. Jak to?"
"Jakýpak: jak to? Už jsme doma, tak jsem ji zhasnul …."

duha_230105

než to pochopím

Jo jo, všechno je jinak. Chtěl jsem si tu dneska psát o Grootovi a musím to nechat na zítřek.
Od časného rána se totiž peru s Datovou schránkou.
Abych předešel možným komplikacím, musel jsem si ji chca-nechca založit. A udělal jsem to těsně pořed půlnocí třicátého. Na Silvestra totiž byla hlášená odstávka na tři dny. Tož jsem to stihnul ještě vloni.
Ale!
Všechno fungovalo, jak mělo a funguje jak má. Jenomže jsem si vyvzpomněl, že použiju pro pohodlnost ovládání aplikaci Datovka, abych to měl jednodušší.
A to jsem si dal.
Třicátého už jsem to nestihl. Tak dneska ráno. A furt to nešlo. Než jsem pochopil, že se musím přihlásit ručně pomocí hesla přes prohlížeč a to takový, který je podporován, do schránky, tam najít heslo, které jsem nezadal, změnit ho svým zadáním a uložit a potom se ručně a přes heslo přihlásit pomocí prohlížeče do aplikace Datovka a tam si založit nový účet, ale s přihlášením pomocí hesla a teprve potom použít Mobilní klíč … to trvalo … no, dobře dvě a půl hodiny.
Málem jsem u toho strhal Datovou stránku, Mobilní klíč, aplikaci eGoverment, ….
No co vám budu povídat. Asi mluvím inou rečou, než ti dnešní AjŤáci. Je to všechno jasně a zřetelně popsaný. Ale než pochopím, čeho přesně se ten pokyn týká, tak v síti uplynou tisíce megabytů …
… ufff

ps

Podpora aplikace je dostupná jen mailem, tedy jsem psal - podrobně, jasně. Dvakrát. Poslední odpověď byla:
…"Co se děje na serveru nebo na telefonu s Mobilním klíčen nedokážeme ale ovlivnit. ... Zkuste se obrátit na eporadnu ISDS,
zda Vám neporadí nějaký zaručený postup."…
Můj závěr byl pochopitelný: …"odpojuji se / i Datovku ... na to "nemám šuplík""…