o rodině
v knihovně
31.května 2023 05:25 /
Povídání z výletu bude pokračovat až zase zítra. Dneska musím hned ráno odjet s Matějem do města, protože bude slavnost.
Tedy slavnostní předávání maturitních vysvědčení a to v Knihovně Akademie věd ČR.
Už se těším.
Tedy slavnostní předávání maturitních vysvědčení a to v Knihovně Akademie věd ČR.
Už se těším.
maturita s odřenýma rukama
29.května 2023 06:22 /
Protože nelze zapomínat na události domácí, je třeba povídání o Itálii odložit a věnovat se rodině.
Tož je to za námi. Tedy hlavně za Matějem, který minulou středu úspěšně složil maturitní zkoušku a hned mi volal, že má maturitu za čtyři, což jsem nepochopil, protože tuhle zkratku neznám, navíc byla poněkud zavádějící.
Mělo to znamenat, že má dvě jedničky a dvojku, dohromady tedy za čtyři. Jenže zapomněl ještě na čtvrtý předmět, na Angličtinu, kterou má hotovou už od loňských prázdnin, kdy udělal certifikovanou mezinárodní zkoušku CAE - tedy čtvrtý stupeň Cambridgeských zkoušek. Takže má vlastně jedničky tři a z matiky dvojku, dohromady tedy za pět, nikoliv za čtyři, ale to už jsem se do toho zamotal. Možná to bude tím, že já vyznamenání neměl.
Nu a protože za maturitu je třeba obdržet významnou odměnu, dohodli jsme se na popud Moniky, že Matějovi předem pomůžeme pořídit kolečko s prkýnkem a on, protože je to opravdu hodně drahé, ho bude pomalu splácet z brigád, ale jezdit už na něm může hned. Strašně ho chtěl - to samý, co má brácha, Juráš.
Tak jsme ho jeli koupit do Rousínova z druhé ruky, ale téměř netknuté a ještě rok v záruce. Jinak už se neprodává. Matěj ho pochopitelně musel vyzkoušet. Zkoušku bylo snadné provést, jelikož prodávající byli rozumní a sešli jsme se na parkovišti u cyklostezky. Matěj nasadil helmu a vyrazil testovat. A dlouho se nevracel.
Až mi to bylo divné.
A správně mi to bylo divné. Přijel s odřenýma rukama a škrábanci na předloktích a na břiše včetně děr na tričku.
Že prý se mu to nějak seklo a …. Mám v autě dezinfekci, tak jsem to vyčistil, provizorně obalil čistými ubrousky a prkýnko jsme naložili a zaplatili, neboť bylo na rozdíl od Matěje v pořádku.
Ale do maturity ho nedostal, jen se na něm směl večer na chvíli projet a to už naštěstí i s chrániči.
Pak přišla ta maturita a měl-li bych přesně popsat tu situaci, která skutečně nastala, pak musím říct, že Matěj udělal maturitu s odřenýma rukama.
Je to báječnej kluk, ten Můj Matěj.
Tož je to za námi. Tedy hlavně za Matějem, který minulou středu úspěšně složil maturitní zkoušku a hned mi volal, že má maturitu za čtyři, což jsem nepochopil, protože tuhle zkratku neznám, navíc byla poněkud zavádějící.
Mělo to znamenat, že má dvě jedničky a dvojku, dohromady tedy za čtyři. Jenže zapomněl ještě na čtvrtý předmět, na Angličtinu, kterou má hotovou už od loňských prázdnin, kdy udělal certifikovanou mezinárodní zkoušku CAE - tedy čtvrtý stupeň Cambridgeských zkoušek. Takže má vlastně jedničky tři a z matiky dvojku, dohromady tedy za pět, nikoliv za čtyři, ale to už jsem se do toho zamotal. Možná to bude tím, že já vyznamenání neměl.
Nu a protože za maturitu je třeba obdržet významnou odměnu, dohodli jsme se na popud Moniky, že Matějovi předem pomůžeme pořídit kolečko s prkýnkem a on, protože je to opravdu hodně drahé, ho bude pomalu splácet z brigád, ale jezdit už na něm může hned. Strašně ho chtěl - to samý, co má brácha, Juráš.
Tak jsme ho jeli koupit do Rousínova z druhé ruky, ale téměř netknuté a ještě rok v záruce. Jinak už se neprodává. Matěj ho pochopitelně musel vyzkoušet. Zkoušku bylo snadné provést, jelikož prodávající byli rozumní a sešli jsme se na parkovišti u cyklostezky. Matěj nasadil helmu a vyrazil testovat. A dlouho se nevracel.
Až mi to bylo divné.
A správně mi to bylo divné. Přijel s odřenýma rukama a škrábanci na předloktích a na břiše včetně děr na tričku.
Že prý se mu to nějak seklo a …. Mám v autě dezinfekci, tak jsem to vyčistil, provizorně obalil čistými ubrousky a prkýnko jsme naložili a zaplatili, neboť bylo na rozdíl od Matěje v pořádku.
Ale do maturity ho nedostal, jen se na něm směl večer na chvíli projet a to už naštěstí i s chrániči.
Pak přišla ta maturita a měl-li bych přesně popsat tu situaci, která skutečně nastala, pak musím říct, že Matěj udělal maturitu s odřenýma rukama.
Je to báječnej kluk, ten Můj Matěj.
churros s čokoládovou omáčkou
22.května 2023 06:21 /
Chtěl jsem pokračovat v deníku z Italského výletu, ale zase to musím odložit. Události se totiž řítí neustále vpřed a už jen proto, že jsou čerstvé, je třeba je zaznamenat.
Smažili jsme.
Tedy s Kačkou jsme v neděli smažili.
Nepřiřazujte, prosím, onomu příčestí minulému v předchozí větě jiný význam, než mu náleží.
Já smažil/pekl na pánvi k obědu rybu a po obědě přišlo to hlavní.
Ráno jsem totiž jakousi podivnou shodou okolností zachytil v televizním vysílání něco jako receptář či co. A zrovna tam dělali odpalované těsto. Ten pojem znám léta a vždycky to pro mě bylo víc zaklínadlo než potravina. Tudíž mě to přitahovalo a chvíli jsem vydžel. Ukázalo se, že při dodržení postupu je to snadné a navíc: v televizi z toho těsta usmažili churros a potom přidali i čokoládovou omáčkou. To jsem tuhle mlsal v Barabizně.
To si musím udělat, řekl jsem si.
A tak jsme se do toho s Kačkou po obědě dali.
Šlo nám to přesně jako v televizi a výsledek byl znamenitý. Navečer ještě přišel Matěj a taky mu to chutnalo. Kačka dneska vzala ochutnat do školy a na talíři pořád ještě churros jsou a k nim i čokoládová omáčka v misce. Byla toho veliká hromada.
No je to dobrota. Zkuste to taky.
Smažili jsme.
Tedy s Kačkou jsme v neděli smažili.
Nepřiřazujte, prosím, onomu příčestí minulému v předchozí větě jiný význam, než mu náleží.
Já smažil/pekl na pánvi k obědu rybu a po obědě přišlo to hlavní.
Ráno jsem totiž jakousi podivnou shodou okolností zachytil v televizním vysílání něco jako receptář či co. A zrovna tam dělali odpalované těsto. Ten pojem znám léta a vždycky to pro mě bylo víc zaklínadlo než potravina. Tudíž mě to přitahovalo a chvíli jsem vydžel. Ukázalo se, že při dodržení postupu je to snadné a navíc: v televizi z toho těsta usmažili churros a potom přidali i čokoládovou omáčkou. To jsem tuhle mlsal v Barabizně.
To si musím udělat, řekl jsem si.
A tak jsme se do toho s Kačkou po obědě dali.
Šlo nám to přesně jako v televizi a výsledek byl znamenitý. Navečer ještě přišel Matěj a taky mu to chutnalo. Kačka dneska vzala ochutnat do školy a na talíři pořád ještě churros jsou a k nim i čokoládová omáčka v misce. Byla toho veliká hromada.
No je to dobrota. Zkuste to taky.
nemám botu
02.května 2023 06:27 /
Přišel čas, kdy i Bartoloměj měl zažít svoje první čarodějnice.
Bylo nádherné počasí. Vydařilo se, byli jsme na zahradě, užívali jsme si sluníčka, Bartoloměj běhal za bublinami z bublifuku a ani mu nepřišlo, že čekáme na ten velký oheň, co k němu později půjdeme.
Velikánský oheň byl, dokonce i čarodějnických soutěží se Bartoloměj zúčastnil, ale nakonec dal přednost prolejzačkám a skluzavkám na hřišti. Bylo to dlouhé odpoledne a tak jsme jen počkali, až se hranice pořádně rozhoří a vydali jsme se domů. Máme to kousek. A za chviličku už se chystal Juráš s Barolomějem a Allou, že už taky pojedou. Sbalili se, naskládali věci do auta a …
… a: "Bartoloměji, kde máš druhou botu?"
"Nemám botu."
Začalo hledání. Bota nikde nebyla. Prohledali jsme celý dům doslova od sklepa po půdu. Prohledali jsme kočkení zařízení jako škrabadlo, záchod, schovky pod kanapem. Nikde boty nebylo.
Když už jsme to vzdali a zmizení boty dostalo nálepku nevyřešených záhad, došel se Juráš ještě jednou podívat ven, kde už jsme několikrát také hledali.
"Mám ji!"
Bota byla zachycená suchým zipem na složeném Kaččině kabátu, který byl přehozen přes řidítka koloběžky. Tam jsem ho dal já. Ale dovnitř ho před tím nesl Juráš a při tom přemístění se asi na kabát zachytila ta bota. Nikdo si jí nevšiml a já ji pak vynesl i s kabátem ven, aby to měla Kačka nachystané.
Nu, jak jsem říkal: oheň byl, soutěže byly a navíc i podvečerní bojovka s botou a šťastným koncem byla.
Bota se našla, čímž lze letošní čarodějnice prohlásit za vydařené!
Bylo nádherné počasí. Vydařilo se, byli jsme na zahradě, užívali jsme si sluníčka, Bartoloměj běhal za bublinami z bublifuku a ani mu nepřišlo, že čekáme na ten velký oheň, co k němu později půjdeme.
Velikánský oheň byl, dokonce i čarodějnických soutěží se Bartoloměj zúčastnil, ale nakonec dal přednost prolejzačkám a skluzavkám na hřišti. Bylo to dlouhé odpoledne a tak jsme jen počkali, až se hranice pořádně rozhoří a vydali jsme se domů. Máme to kousek. A za chviličku už se chystal Juráš s Barolomějem a Allou, že už taky pojedou. Sbalili se, naskládali věci do auta a …
… a: "Bartoloměji, kde máš druhou botu?"
"Nemám botu."
Začalo hledání. Bota nikde nebyla. Prohledali jsme celý dům doslova od sklepa po půdu. Prohledali jsme kočkení zařízení jako škrabadlo, záchod, schovky pod kanapem. Nikde boty nebylo.
Když už jsme to vzdali a zmizení boty dostalo nálepku nevyřešených záhad, došel se Juráš ještě jednou podívat ven, kde už jsme několikrát také hledali.
"Mám ji!"
Bota byla zachycená suchým zipem na složeném Kaččině kabátu, který byl přehozen přes řidítka koloběžky. Tam jsem ho dal já. Ale dovnitř ho před tím nesl Juráš a při tom přemístění se asi na kabát zachytila ta bota. Nikdo si jí nevšiml a já ji pak vynesl i s kabátem ven, aby to měla Kačka nachystané.
Nu, jak jsem říkal: oheň byl, soutěže byly a navíc i podvečerní bojovka s botou a šťastným koncem byla.
Bota se našla, čímž lze letošní čarodějnice prohlásit za vydařené!
podruhé do hajan
05.dubna 2023 06:57 /
Uff… normálně už bych byl vzhůru, ale dneska jsem si přispal. Tedy šel jsem v půl šesté spát podruhé. Není to pro mě úplně běžná situace a tak si tu o ní musím udělat zápis.
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
Maturant 2023
03.dubna 2023 06:18 /
Já na to málem zapomněl, ale Matěj se ozval a tudíž jsem na jeho maturitní ples dorazil včas. Pochopitelně by mě velice mrzelo, kdybych nebyl. Ale byl jsem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
zástupce
14.února 2023 06:08 /
Zákon praví, že zákonný zástupce musí být přítomen ve chvílích, kdy to zákon vyžaduje. A protože jsem byl včera vyžádán, byl jsem přítomen.
Kačka potřebovala potvrzení od lékaře, šel jsem s ní tedy k lékaři. Všechno si vyřídila sama a sestřička po výkonu děla, že je třeba to zkontrolovat ve čtvrtek a že má tedy Kačka přijít a že stačí už bez zástupce. Vše jasno.
Jenomže Kačka pokračovala, že má na tom papíře předepsaný ještě rentgen, tak jestli teda i ten rentgen …
"No to my tu neděláme, to musíte na rentgen, ale opravdu to potřebujete?"
"To právě nevím, tak se ptám."
"To se ale musíte zeptat toho, kdo vám tem papír dal."
"Aha," pravila Kačka.
A Kačka vzala telefon a začala psát zprávu.
"Kačko, to si musíš zrovna teď esemeskovat? To není slušný," povídám.
"Ale já se ptám."
"Jak ptám?"
"No jestli potřebuju ten rentgen."
"Aha," pravil jsem já.
"No jo, voni teď všichni ti mladí hned esemeskujou, to už pro mě není," pravila sestřička.
"Pro mě taky ne, já to mám taky jinak," odvětil jsem.
A Kačka si napsala tu esemesku, odpověď nedostala a šli jsme. Že se to prý do toho čtvrtka dozví a pak se uvidí.
Nu a já jsem na to jako zákonný zástupce jenom hleděl jako … no jako zákonný zástupce.
Kačka potřebovala potvrzení od lékaře, šel jsem s ní tedy k lékaři. Všechno si vyřídila sama a sestřička po výkonu děla, že je třeba to zkontrolovat ve čtvrtek a že má tedy Kačka přijít a že stačí už bez zástupce. Vše jasno.
Jenomže Kačka pokračovala, že má na tom papíře předepsaný ještě rentgen, tak jestli teda i ten rentgen …
"No to my tu neděláme, to musíte na rentgen, ale opravdu to potřebujete?"
"To právě nevím, tak se ptám."
"To se ale musíte zeptat toho, kdo vám tem papír dal."
"Aha," pravila Kačka.
A Kačka vzala telefon a začala psát zprávu.
"Kačko, to si musíš zrovna teď esemeskovat? To není slušný," povídám.
"Ale já se ptám."
"Jak ptám?"
"No jestli potřebuju ten rentgen."
"Aha," pravil jsem já.
"No jo, voni teď všichni ti mladí hned esemeskujou, to už pro mě není," pravila sestřička.
"Pro mě taky ne, já to mám taky jinak," odvětil jsem.
A Kačka si napsala tu esemesku, odpověď nedostala a šli jsme. Že se to prý do toho čtvrtka dozví a pak se uvidí.
Nu a já jsem na to jako zákonný zástupce jenom hleděl jako … no jako zákonný zástupce.
Cimrman k maturitě
10.února 2023 05:46 /
Na průmyslovce to byl pro nás svátek, když paní profesorka Klementová přinesla desku s předscénami pánů Wericha a Horníčka. V hodinách češtiny jsme je poslouchali a pak si o nich vyprávěli a rozebírali jsme je. Od té doby je poslouchám pořád.
Nu a ve středu mě překvapil Matěj s žádostí, jestli by si mohl přijít vypůjčit Cimrmany. Že prý to má k maturitě.
No to by měl Jára Cimrman radost!
To je nádhera. Tak ono se to pořád učí. A já už myslel, že je konec se všemi těmi nádhernými díly. Že se teď už hledí jen na to, co je na sítích a politicky korektní. Opak je zřejmě pravdou, protože s Matějem už nejmíň rok probíráme z mého archivu díla vskutku významná. Marketu Lazarovou, Stalkera, Smrt v Benátkách, Spalovače mrtvol, … a teď i Cimrmany.
Dělá mi to obrovskou radost a přiznám se, že i trošku cítím jakési zadostiučinění v tom smyslu, že jsem se celou dobu nesnažil nadarmo a teď, i když s podporou Matějova gymnázia, přichází na řadu to, co jsem doufal, že jednou na řadu přijde.
Vážně bych netušil, že se třeba na Tarkovského Matěj přijde podívat a budeme si povídat o Zóně nebo o filmových obrazech pana Vláčila. Teď mám konečně pocit, že ta střední škola má smysl a to i v té záplavě matematiky a fyziky, kterou je tohle gymnázium vyhlášené.
No co vám budu povídat, už se těším, jak se budeme společně bavit tím, jak se daří nebožce.
Nu a ve středu mě překvapil Matěj s žádostí, jestli by si mohl přijít vypůjčit Cimrmany. Že prý to má k maturitě.
No to by měl Jára Cimrman radost!
To je nádhera. Tak ono se to pořád učí. A já už myslel, že je konec se všemi těmi nádhernými díly. Že se teď už hledí jen na to, co je na sítích a politicky korektní. Opak je zřejmě pravdou, protože s Matějem už nejmíň rok probíráme z mého archivu díla vskutku významná. Marketu Lazarovou, Stalkera, Smrt v Benátkách, Spalovače mrtvol, … a teď i Cimrmany.
Dělá mi to obrovskou radost a přiznám se, že i trošku cítím jakési zadostiučinění v tom smyslu, že jsem se celou dobu nesnažil nadarmo a teď, i když s podporou Matějova gymnázia, přichází na řadu to, co jsem doufal, že jednou na řadu přijde.
Vážně bych netušil, že se třeba na Tarkovského Matěj přijde podívat a budeme si povídat o Zóně nebo o filmových obrazech pana Vláčila. Teď mám konečně pocit, že ta střední škola má smysl a to i v té záplavě matematiky a fyziky, kterou je tohle gymnázium vyhlášené.
No co vám budu povídat, už se těším, jak se budeme společně bavit tím, jak se daří nebožce.
Pan Halpern a pan Johnson
01.února 2023 07:39 /
Nuže tedy vzhůru do divadla! Lístky jsme měli koupené už někdy od října, takže těšení bylo dlouhé. Navíc měl Matěj nějaký kurz v Praze a Kačka zase turnaj ve volejbale. Ale nakonec jsme se všichni sešli v Ungeltu.
Pan Němec a pan Kostka předvedli herecký koncert. Nejlepší na tom bylo, že i dětem se to líbilo a Matěj cestou domů nahlas přemýšlel o poslání té hry.
Zvláštní bylo, že jsme každý došli k jinému závěru.
Matěj soudil, že šlo o vzpomínky, které si každá z postav chtěla uchovat, Monika s Kačkou měly za to, že to celé popoháněla kupředu zvědavost a já jsem v tom viděl potřebu přátelství.
Inu, móc dobrý divadlo to bylo. Běžte se na něj do Ungeltu podívat. Pan Halpern a pan Johnson se to jmenuje.
Pan Němec a pan Kostka předvedli herecký koncert. Nejlepší na tom bylo, že i dětem se to líbilo a Matěj cestou domů nahlas přemýšlel o poslání té hry.
Zvláštní bylo, že jsme každý došli k jinému závěru.
Matěj soudil, že šlo o vzpomínky, které si každá z postav chtěla uchovat, Monika s Kačkou měly za to, že to celé popoháněla kupředu zvědavost a já jsem v tom viděl potřebu přátelství.
Inu, móc dobrý divadlo to bylo. Běžte se na něj do Ungeltu podívat. Pan Halpern a pan Johnson se to jmenuje.
Bartoloměj na hromádce
23.ledna 2023 07:12 /
Minulý týden přišlo varování, že bude sněhová kalamita. A nebyla. V pátek nepřišlo žádné varování a dneska ráno je tu nějakých deset-patnáct centimetrů sněhu.
No to vám bylo v sobotu radosti!
Pochopitelně já nijak velkou radost nemám, jen se těším té bílé nadílce a zasněženým stromům. Tu radost měl Bartoloměj.
Přijeli v sobotu autem a jezdili na zahradě na lopatě.
Tedy původně jsme chtěli stavět sněhuláka, ale sníh na to nebyl nijak vhodný, nelepil se. A tak vznikl jen takový kopeček, malá hromádka a Bartoloměj ji sjížděl na placce a po břiše a koulovali jsme se a pak jsem Jurášovi poradil, ať ho na tu lopatu, tedy vlastně hrablo, posadí nohama nepřed a stalo se. Bartoloměj se chytil násady a už drandili po zahradě.
Zkusili jsme i takovej ten malinkatej snowboard na provázku a taky dobrý. Juráš Bartoloměje maličko přidržoval, já táhnul a jelo se.
Nu, zima pokračuje a sněhu je najednou dost. Rázem je zapomenuto jarní počasí, které tu panovalo ještě před týdnem.
No to vám bylo v sobotu radosti!
Pochopitelně já nijak velkou radost nemám, jen se těším té bílé nadílce a zasněženým stromům. Tu radost měl Bartoloměj.
Přijeli v sobotu autem a jezdili na zahradě na lopatě.
Tedy původně jsme chtěli stavět sněhuláka, ale sníh na to nebyl nijak vhodný, nelepil se. A tak vznikl jen takový kopeček, malá hromádka a Bartoloměj ji sjížděl na placce a po břiše a koulovali jsme se a pak jsem Jurášovi poradil, ať ho na tu lopatu, tedy vlastně hrablo, posadí nohama nepřed a stalo se. Bartoloměj se chytil násady a už drandili po zahradě.
Zkusili jsme i takovej ten malinkatej snowboard na provázku a taky dobrý. Juráš Bartoloměje maličko přidržoval, já táhnul a jelo se.
Nu, zima pokračuje a sněhu je najednou dost. Rázem je zapomenuto jarní počasí, které tu panovalo ještě před týdnem.
já jsem Groot
04.ledna 2023 07:32 /
Tak tedy Groot.
Já jsem Groot.
Tedy ne snad já, to v žádném případě. To ten Groot furt říká. Přesněji řečeno, pokud něco říká, tak říká "Já jsem Groot". Nic jiného neumí.
Ale je hodnej a kamarádi jsou pro něj nade všechno.
Pořád ještě nevíte o koho jde?
No přeci o ten chodící a myslící strom ze Stážců Galaxie. Von vám je děsně roztomilej (to slovo nesnáším) a každýmu pomáhá. Obzvlášť kamarádům Strážcům.
Nu a Juráš v době, kdy byli Strážci poprvé i podruhé v kinech, mi to často připomínal "I am Groot…!".
Proto byla Ježíškova volba letos víc než jasná: Triko s Grootem pro Juráše a lego Groot pro Juráše i Bartoloměje dohromady.
Už pod stromečkem to vypadalo, že minimálně Juráš se chytil.
Nu a před půlnocí, to už byli doma, přišla fotka postaveného Groota. Juráš nevydržel.
A na druhý den přišla fotka Bartoloměje, jak objímá Groota, který není zas o tolik menší, než on sám.
Volám Jurášovi, že mám radost.
Juráš říká, že on taky a do toho Bartoloměj:
"Já jsem Groot!"
Povedlo se to! Radost mám velikou, takhle si představuju trefu do černého.
A to nejsem Groot.
Já jsem Groot.
Tedy ne snad já, to v žádném případě. To ten Groot furt říká. Přesněji řečeno, pokud něco říká, tak říká "Já jsem Groot". Nic jiného neumí.
Ale je hodnej a kamarádi jsou pro něj nade všechno.
Pořád ještě nevíte o koho jde?
No přeci o ten chodící a myslící strom ze Stážců Galaxie. Von vám je děsně roztomilej (to slovo nesnáším) a každýmu pomáhá. Obzvlášť kamarádům Strážcům.
Nu a Juráš v době, kdy byli Strážci poprvé i podruhé v kinech, mi to často připomínal "I am Groot…!".
Proto byla Ježíškova volba letos víc než jasná: Triko s Grootem pro Juráše a lego Groot pro Juráše i Bartoloměje dohromady.
Už pod stromečkem to vypadalo, že minimálně Juráš se chytil.
Nu a před půlnocí, to už byli doma, přišla fotka postaveného Groota. Juráš nevydržel.
A na druhý den přišla fotka Bartoloměje, jak objímá Groota, který není zas o tolik menší, než on sám.
Volám Jurášovi, že mám radost.
Juráš říká, že on taky a do toho Bartoloměj:
"Já jsem Groot!"
Povedlo se to! Radost mám velikou, takhle si představuju trefu do černého.
A to nejsem Groot.
2023
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: