o rodině
snídaně u rybníka
02.října 2023 07:16 /
To by mě fakt nenapadlo, že v neděli budeme snídat u rybníka.
Ale napadlo mě, že půjdeme hned ráno na procházku. Bylo hezky, tak proč ne. A abychom nezdržovali, vydali jsme se narychlo bez snídaně do lesa. Tedy přes les do Zvole. Ale v půce cesty došla Monice energie a že jestli je po cestě nějaký krám. Ve Zvoli je a před chvílí otevřeli. Pokračovali jsme tedy s novým cílem - vidina čerstvě uloveného žvance nás poháněla kupředu. Po cestě jsme ještě potkali Ondřeje an je na první ranní procházce s Norou a Gari. Do Zvole na náves už to byl jen kousek. Měli otevřeno a teď co s tím, s tím nákupem. Inu šup na lavičku k rybníku.
Pěkně jsme si tam rozložili tu snídani a pustli se do ní.
Vedle na břehu měl rybář nahozeno doprostřed rybníka a čekal, že mu po ránu hladové ryby na něco skočí. Neskočily. Ani my ne. My jsme si užívali ten nedělní klid, odraz školy a kostela na hladině rybníka a pomalu nás opuštěl hlad, nikoliv však dobrá nálada.
Nuže, neděle začala skvěle a skvěle i pokračovala. Stavil se Matěj na pozdní oběd, navečer přijel i Ondřej na koláč, který Monika upekla.
No prostě neděle, jak má být.
Ale napadlo mě, že půjdeme hned ráno na procházku. Bylo hezky, tak proč ne. A abychom nezdržovali, vydali jsme se narychlo bez snídaně do lesa. Tedy přes les do Zvole. Ale v půce cesty došla Monice energie a že jestli je po cestě nějaký krám. Ve Zvoli je a před chvílí otevřeli. Pokračovali jsme tedy s novým cílem - vidina čerstvě uloveného žvance nás poháněla kupředu. Po cestě jsme ještě potkali Ondřeje an je na první ranní procházce s Norou a Gari. Do Zvole na náves už to byl jen kousek. Měli otevřeno a teď co s tím, s tím nákupem. Inu šup na lavičku k rybníku.
Pěkně jsme si tam rozložili tu snídani a pustli se do ní.
Vedle na břehu měl rybář nahozeno doprostřed rybníka a čekal, že mu po ránu hladové ryby na něco skočí. Neskočily. Ani my ne. My jsme si užívali ten nedělní klid, odraz školy a kostela na hladině rybníka a pomalu nás opuštěl hlad, nikoliv však dobrá nálada.
Nuže, neděle začala skvěle a skvěle i pokračovala. Stavil se Matěj na pozdní oběd, navečer přijel i Ondřej na koláč, který Monika upekla.
No prostě neděle, jak má být.
kam jinam bych měl jít
27.září 2023 07:36 /
Tak nám začal zimní semestr. No já vim, mně nic nezačalo, já už mám zimní semestry desítky let za sebou, ale novému kolegovi začal.
Matěj minulý týden složil slib a před dvěma dny, v pondělí, byl poprvé na přednáškách. U nás na fakultě na Karláku. A možná i v učebně, kde jsem sedával i já. Pochopitelně z toho mám velkou radost. A Matěj mi udělal ještě větší radost tím, že hned odpoledne z vlaku domů mi volal, jak to bylo báječné, že profesoři jsou skvělí, že matiku už umí, protože ji brali na gymnáziu, ale strojařina je pro něj nová a jestli se může přijít na něco zeptat. No bodejď, že jo.
Přijel rovnou ze školy a řešili jsme tavení rudy a jak to chodí u vysoké pece a jak je to s diagramem uhlík - železo a tak.
No radost jsem měl velikou. Matěj si odnesl tři knížky, co mi ještě v knihovně zbyly a už se těšil na další den.
Včera už to nadšení nebylo takové, protože fyziku přednáší někdo, kdo působí nejistě a přednáší zmatečně, jak jsem vyrozuměl z popisu přednášky. A že si bude muset zapsat seminář, protože takhle to jen z přednášky nepochopí. A učit že se bude muset ze skript, protože přednáška je mizerná.
Tedy to vám je báječné! Matěje to baví, ta moje strojařina. Říkali jsme si, že to teda budou prima roky, kdy si bude hrát s tím, co ho baví.
Zeptal jsem se tedy Matěje, proč si vybral právě tu mou strojařinu, že to je štěstí, že ho to baví a že mám z toho radost.
Matěj se na mě podíval a pravil: "A kam jinam bych měl, otče, jít?"
Matěj minulý týden složil slib a před dvěma dny, v pondělí, byl poprvé na přednáškách. U nás na fakultě na Karláku. A možná i v učebně, kde jsem sedával i já. Pochopitelně z toho mám velkou radost. A Matěj mi udělal ještě větší radost tím, že hned odpoledne z vlaku domů mi volal, jak to bylo báječné, že profesoři jsou skvělí, že matiku už umí, protože ji brali na gymnáziu, ale strojařina je pro něj nová a jestli se může přijít na něco zeptat. No bodejď, že jo.
Přijel rovnou ze školy a řešili jsme tavení rudy a jak to chodí u vysoké pece a jak je to s diagramem uhlík - železo a tak.
No radost jsem měl velikou. Matěj si odnesl tři knížky, co mi ještě v knihovně zbyly a už se těšil na další den.
Včera už to nadšení nebylo takové, protože fyziku přednáší někdo, kdo působí nejistě a přednáší zmatečně, jak jsem vyrozuměl z popisu přednášky. A že si bude muset zapsat seminář, protože takhle to jen z přednášky nepochopí. A učit že se bude muset ze skript, protože přednáška je mizerná.
Tedy to vám je báječné! Matěje to baví, ta moje strojařina. Říkali jsme si, že to teda budou prima roky, kdy si bude hrát s tím, co ho baví.
Zeptal jsem se tedy Matěje, proč si vybral právě tu mou strojařinu, že to je štěstí, že ho to baví a že mám z toho radost.
Matěj se na mě podíval a pravil: "A kam jinam bych měl, otče, jít?"
imatrikulace v Betlémské kapli
19.září 2023 07:26 /
No byla to včera veliká sláva. V Betlémské kapli se konalo slavnostní přijímání nových studentů do akademické obce Českého vysokého učení technického v Praze. Tedy imatrikulace na nejstarší civilní technické univerzitě na světě, jak pravil pan děkan.
Nuže, Matěj je od včerejška vepsán do akademického stavu stejné university, kam vepsali i mě.
Tož jsme tedy kolegové a už se těším, až za pět let bude Matěj promován tamtéž.
Včera to bylo velmi důstojné a, což jsem ocenil, i technicky věcné a nikterak dlouhé. Jen jsme se s Matějem i Monikou jednohlasně shodli, že na Českém vysokém učení - takto nejstarší universitě - by mohl skládat studentský slib někdo, kdo umí mluvit česky a je Čech. Projev té slečny, to přiznávám, mě jako patriota fakulty strojní urážel.
Nu což, stalo se, ale Gaudeamus igitur bylo latinsky a my jsme si tu slavnost místy i s dojetím užili.
Hodně štěstí, Matěji!
Nuže, Matěj je od včerejška vepsán do akademického stavu stejné university, kam vepsali i mě.
Tož jsme tedy kolegové a už se těším, až za pět let bude Matěj promován tamtéž.
Včera to bylo velmi důstojné a, což jsem ocenil, i technicky věcné a nikterak dlouhé. Jen jsme se s Matějem i Monikou jednohlasně shodli, že na Českém vysokém učení - takto nejstarší universitě - by mohl skládat studentský slib někdo, kdo umí mluvit česky a je Čech. Projev té slečny, to přiznávám, mě jako patriota fakulty strojní urážel.
Nu což, stalo se, ale Gaudeamus igitur bylo latinsky a my jsme si tu slavnost místy i s dojetím užili.
Hodně štěstí, Matěji!
zase mají prázdniny (v USA)
15.září 2023 06:20 /
Tak jsem dneska vstával zase ve tři čtvrti na pět. Tentokrát zvonil budík Monice. To je obvyklé, vstává tak normálně do služby. Ale já se normálně probudím jen tak na půl oka. Dneska jsem se probral na oka obě.
A dobře jsem udělal, protože psala a pak volala Kačka z Idaha, že teda už jako půjdou spát, ale že pořád ještě dobrý a můžeme si povídat.
Tak jsme chvilku popovídali.
Že prý budou mít ve škole teď čtrnáct dní volno a že bude dělat přijímačky na basket a že je ve sboru (nikoliv hasičském, nýbrž pěveckém) a že má roli v muzikálu a že učitelé jsou naprosto skvělí a hodný a že pracujou pro nějakou charitu a budou dělat nějaký dečky či co a že ten matikář je úžasnej a kdyby byli u nás učitelé takoví, tak by bylo všecko jinak … a vůbec.
No ale s tím volnem, to mě docela překvapilo. Před týdnem měli Labor Day, teď dva týdny nějakých aktivit, ale prakticky prázdniny … to se jim to v tej Emerice chodí do školy …
Inu jinej kraj, jinej mrav.
A dobře jsem udělal, protože psala a pak volala Kačka z Idaha, že teda už jako půjdou spát, ale že pořád ještě dobrý a můžeme si povídat.
Tak jsme chvilku popovídali.
Že prý budou mít ve škole teď čtrnáct dní volno a že bude dělat přijímačky na basket a že je ve sboru (nikoliv hasičském, nýbrž pěveckém) a že má roli v muzikálu a že učitelé jsou naprosto skvělí a hodný a že pracujou pro nějakou charitu a budou dělat nějaký dečky či co a že ten matikář je úžasnej a kdyby byli u nás učitelé takoví, tak by bylo všecko jinak … a vůbec.
No ale s tím volnem, to mě docela překvapilo. Před týdnem měli Labor Day, teď dva týdny nějakých aktivit, ale prakticky prázdniny … to se jim to v tej Emerice chodí do školy …
Inu jinej kraj, jinej mrav.
první školní den
01.září 2023 07:02 /
Prvního září je v našich končinách zvykem jít po prázdninách do školy. Fotografie Juráše, Matěje i Kačky v jejich první školní den mám pochopitelně schovaný. Před tím šli taky poprvé do školky, ale to se nepočítá, stejně jako na střední školu.
Pryč jsou první školní dny. Teď už je všechno jinak.
Juráš je normálně v práci, Matěj je zrovna v Seville na prázdninovém putování po Francii a Španělsku, protože slavnostní inaugurace na ČVUT v Betlémské kapli je až osmnáctého září, a Kačka už čtrnáct dní chodí do školy, protože v Idahu začínají v půlce srpna.
Děti jsou tedy v pořádku a tam, kde chtěly být. Navíc když se člověk podívá na globus, tak Praha - Sevilla - St. Anthony jsou docela dost daleko od sebe, čili rozlet z rodného hnízda do světa se docela daří.
Nu a já mám tady v pracovně u stolu s výhledem na střed Čech klid na psaní kromě jiného i proto, že Monika je v Rakousku, kam odjela pro rodiče a za neteří.
Ovšem sám tu nejsem, to mi dávají najevo Indy a Nemo, který mi právě pod stolem spí na noze, jelikož to je ten nejlepší polštář.
Hřeje jako kamínka.
Pryč jsou první školní dny. Teď už je všechno jinak.
Juráš je normálně v práci, Matěj je zrovna v Seville na prázdninovém putování po Francii a Španělsku, protože slavnostní inaugurace na ČVUT v Betlémské kapli je až osmnáctého září, a Kačka už čtrnáct dní chodí do školy, protože v Idahu začínají v půlce srpna.
Děti jsou tedy v pořádku a tam, kde chtěly být. Navíc když se člověk podívá na globus, tak Praha - Sevilla - St. Anthony jsou docela dost daleko od sebe, čili rozlet z rodného hnízda do světa se docela daří.
Nu a já mám tady v pracovně u stolu s výhledem na střed Čech klid na psaní kromě jiného i proto, že Monika je v Rakousku, kam odjela pro rodiče a za neteří.
Ovšem sám tu nejsem, to mi dávají najevo Indy a Nemo, který mi právě pod stolem spí na noze, jelikož to je ten nejlepší polštář.
Hřeje jako kamínka.
nepochválím-li se sám
28.srpna 2023 06:31 /
Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá, psal Jára Cimrman v dopise Stanku Milovičovi v roce 1912. Je to postřeh hodný génia.
A proto i já si tu musím zapsat, že to se mnou není až tak zlý.
Monika je velmi často ve službě, čímž mi vzniká povinnost postarat se někdy o návštěvu sám.
Na sobotu byl ohlášem Bartoloměj a že prý jestli bude ten dobrej perník. No samozřejmě, že s tím počítám.
Přijeli před jednou a to už jsem byl s přípravami v závěrečné fázi. Od rána jsem stihl upéct perník a nechat ho chladit, abych ho po obědě mohl naplnit svou domácí rybízovou zavařeninou a opatřit čokoládovou polevou. Zeleninová polévka byla hotová kolem jedenácté, brambory se vařily a řízky mi pomohla obalit Álla, čímž jsem měl připraveno a mohl začít smažit horu řízků. Před druhou jsme měli oběd na stole a já měl právě ten dobrý pocit, jaký jsem skvělý kuchař, jelikož se všichni oblizovali a sladkou tečku jsem v podobě onoho pověstného maminčina perníku stihl na stůl postavit ani ne půl hodiny po obědě. Navečer pak dostali s sebou výslužku, neboť perník prostě vede.
I na neděli jsme měli s Monikou tím pádem uvařeno a byl klid.
Inu, jak už pravil Jára Cimrman: nepochválím-li se sám …
ps
Estli na to nezapomenu, napíšu si tu zítra o tom, jak proběhla interakce mezi Nemem a perníkem …
A proto i já si tu musím zapsat, že to se mnou není až tak zlý.
Monika je velmi často ve službě, čímž mi vzniká povinnost postarat se někdy o návštěvu sám.
Na sobotu byl ohlášem Bartoloměj a že prý jestli bude ten dobrej perník. No samozřejmě, že s tím počítám.
Přijeli před jednou a to už jsem byl s přípravami v závěrečné fázi. Od rána jsem stihl upéct perník a nechat ho chladit, abych ho po obědě mohl naplnit svou domácí rybízovou zavařeninou a opatřit čokoládovou polevou. Zeleninová polévka byla hotová kolem jedenácté, brambory se vařily a řízky mi pomohla obalit Álla, čímž jsem měl připraveno a mohl začít smažit horu řízků. Před druhou jsme měli oběd na stole a já měl právě ten dobrý pocit, jaký jsem skvělý kuchař, jelikož se všichni oblizovali a sladkou tečku jsem v podobě onoho pověstného maminčina perníku stihl na stůl postavit ani ne půl hodiny po obědě. Navečer pak dostali s sebou výslužku, neboť perník prostě vede.
I na neděli jsme měli s Monikou tím pádem uvařeno a byl klid.
Inu, jak už pravil Jára Cimrman: nepochválím-li se sám …
ps
Estli na to nezapomenu, napíšu si tu zítra o tom, jak proběhla interakce mezi Nemem a perníkem …
houbařskej metál
18.srpna 2023 06:44 /
Tak nás Matěj předběhl.
Pochopitelně ne v nějakém závodu. Závodit s Matějem se nechystáme. Vlastně bych měl spíš napsat: předešel.
Jo, Matěj totiž šel na houby a my ne. Letos byl tedy první a protože rostou, měl velikou radost z košíku hub, které nasbíral sám.
Ráno od Matěje přišla fotka, jak si před stanem vaří kafe na přenosném vařiči. Rozhodl se totiž, že v lese přespí. Přijel tedy na Šumavu o den dřív a už skoro za tmy se vydal do lesa, našel si mýtinku, postavil stan a měl vystaráno. Že prý pršelo, ale protože měl stan, tak to nevadilo, říkal.
No a k polednímu už poslal obrázek s plným košíkem.
A jestli prý se může stavit kvůli ujištění, jestli jsou všechny houby v pořádku.
No jasně, že jo.
Pomohli jsme s Monikou Matějovi houby roztřídit a ujistit se podle literatury, že jsou to všechno modráci - tak jim říkáme u nás - odborně je to hřib kovář.
Nu a pak jsme krájeli a sypali do pytlíků a když bylo hotovo, měl Matěj v košíku zásobu na zamrazení. Že prý to vydrží tak do ledna.
A protože rostou, řekli jsme si s Monikou, že budem muset taky vyrazit … jenže letos už budem druhý.
Houbařskej metál drží Matěj.
Pochopitelně ne v nějakém závodu. Závodit s Matějem se nechystáme. Vlastně bych měl spíš napsat: předešel.
Jo, Matěj totiž šel na houby a my ne. Letos byl tedy první a protože rostou, měl velikou radost z košíku hub, které nasbíral sám.
Ráno od Matěje přišla fotka, jak si před stanem vaří kafe na přenosném vařiči. Rozhodl se totiž, že v lese přespí. Přijel tedy na Šumavu o den dřív a už skoro za tmy se vydal do lesa, našel si mýtinku, postavil stan a měl vystaráno. Že prý pršelo, ale protože měl stan, tak to nevadilo, říkal.
No a k polednímu už poslal obrázek s plným košíkem.
A jestli prý se může stavit kvůli ujištění, jestli jsou všechny houby v pořádku.
No jasně, že jo.
Pomohli jsme s Monikou Matějovi houby roztřídit a ujistit se podle literatury, že jsou to všechno modráci - tak jim říkáme u nás - odborně je to hřib kovář.
Nu a pak jsme krájeli a sypali do pytlíků a když bylo hotovo, měl Matěj v košíku zásobu na zamrazení. Že prý to vydrží tak do ledna.
A protože rostou, řekli jsme si s Monikou, že budem muset taky vyrazit … jenže letos už budem druhý.
Houbařskej metál drží Matěj.
příšeru jsem zapích kudlou
15.srpna 2023 06:21 /
Nějak jsem přestal hrát hry. Jednak jsem všechny hry, co jsem pořídil, nechal dětem a potom: jaksi nebyla a není na hry moc nálada. To jen když přijde Kačka nebo Matěj a chceme si něco zahrát. Matěj ty jeho Magicy (dycky mě to znovu učí) a Kačka cokoliv, co jsem ochoten hrát a prohrát.
Minulý čtvrtek, těsně před Kaččiným odletem, jsme poprvé hráli i s Monikou. Ta se ke hrám vůbec nemá. Pokusil jsem se ji tedy přemluvit, že si s Kačkou zahrajem "země, město, … ". Já to nesnáším. Ale Kačka to má děsně ráda. Už od základní školy.
Nalinkovali jsme si a začli.
Monika si vzpomněla na staré časy, kdy tu hru v dětství hrávala, Kačka děsně rychle psala a já se snažil to tempo ustát.
A víte, jak to dopadlo?
Prohrál jsem!
Kačka i Monika byly lepší. Já tu hru prostě nemám rád.
Ovšem není jen země, město …
Včera přišla hra, kterou jsem si objednal.
Baví mě totiž Lovecraftovy povídky a romány. Český rozhlas toto léto připomněl Lovecrafta vysíláním několika jeho povídek a četbou románu V horách šílenství (psal jsem o tom tady). Nu a mně to nedalo a když jsem si všiml, že existuje strašidelná hra, kterou vede počítačová aplikace a říká vám, co máte dělat, neodolal jsem.
Hned večer jsem ji rozložil, vymačkal z kartónů herní prvky, nalepil jsem příšery na podstavce a zkusil jsem si sám zahrát - ono je to i pro jednoho hráče.
No to vám bylo!
Vůbec to neumím. Nikdy jsem takovou hru nehrál, netuším, co a jak. Psaný návod, pravidla, aplikace - to všechno mi napovídá, jak a co hrát. A já se v tom plácám a pomalu objevuju, jak se to hraje.
A víte, že to bude prima zábava?
No jo, objevujete, zkoumáte, komunikujete, něco musíte udělat, zabijete příšeru nebo ona vás … no prostě horror!
A tak jsem včera jednu příšeru zapích kudlou, co jsem ji našel na stole a hned nato mi komorník prozradil, kam se asi ztratil jeho pán …
… a pak jsem toho nechal, protože už se mi zavíraly oči.
No jak píšu: byl to horror.
Minulý čtvrtek, těsně před Kaččiným odletem, jsme poprvé hráli i s Monikou. Ta se ke hrám vůbec nemá. Pokusil jsem se ji tedy přemluvit, že si s Kačkou zahrajem "země, město, … ". Já to nesnáším. Ale Kačka to má děsně ráda. Už od základní školy.
Nalinkovali jsme si a začli.
Monika si vzpomněla na staré časy, kdy tu hru v dětství hrávala, Kačka děsně rychle psala a já se snažil to tempo ustát.
A víte, jak to dopadlo?
Prohrál jsem!
Kačka i Monika byly lepší. Já tu hru prostě nemám rád.
Ovšem není jen země, město …
Včera přišla hra, kterou jsem si objednal.
Baví mě totiž Lovecraftovy povídky a romány. Český rozhlas toto léto připomněl Lovecrafta vysíláním několika jeho povídek a četbou románu V horách šílenství (psal jsem o tom tady). Nu a mně to nedalo a když jsem si všiml, že existuje strašidelná hra, kterou vede počítačová aplikace a říká vám, co máte dělat, neodolal jsem.
Hned večer jsem ji rozložil, vymačkal z kartónů herní prvky, nalepil jsem příšery na podstavce a zkusil jsem si sám zahrát - ono je to i pro jednoho hráče.
No to vám bylo!
Vůbec to neumím. Nikdy jsem takovou hru nehrál, netuším, co a jak. Psaný návod, pravidla, aplikace - to všechno mi napovídá, jak a co hrát. A já se v tom plácám a pomalu objevuju, jak se to hraje.
A víte, že to bude prima zábava?
No jo, objevujete, zkoumáte, komunikujete, něco musíte udělat, zabijete příšeru nebo ona vás … no prostě horror!
A tak jsem včera jednu příšeru zapích kudlou, co jsem ji našel na stole a hned nato mi komorník prozradil, kam se asi ztratil jeho pán …
… a pak jsem toho nechal, protože už se mi zavíraly oči.
No jak píšu: byl to horror.
vodu místo oleje
07.srpna 2023 06:47 /
"Já jsem se zdržel, protože jsem musel dát dohromady onewheel," říkal tuhle Matěj, když přijel o trochu později, než měl v plánu.
Vůbec mi to nevadilo a hlavně to je na pořadu dne skoro pořád. Nikoliv to zpoždění. To montování.
Pořád něco rozdělává a pak dává dohromady.
Hodinky, moji starou Babettu, skateboard, 3D tiskárnu, čerpadlo … a tak.
Letos na jaře přišel s hitem:
"Rozdělal jsem brzdy u kola a on mi z toho vytekl olej. Tak jsem tam nalil místo oleje vodu a ono to funguje. To jsem šikovnej, viď?!"
Nedostal pochavalu. Dostalo se mu přednášky o korozi, o bublinkách ve vodě, o stlačitelnosti plynů, funkčnosti hydraulické soustavy a o selském rozumu.
Od té doby až do minulého týdne na kole nejezdil, jelikož si přednášku vzal k srdci. Pak si koupil brzdu komplet novou a minulý týden si ji namontoval.
"Jen musím zkrátit tu hadičku …"
Pozdvihl jsem významně obočí.
"Já vim, pak se to musí odvzdušnit."
Obočí nekleslo, dál se nacházelo v povznesém stavu.
Včera přijel na kole.
"Ahoj, já si tu ještě musím něco seřídit."
Seřizoval přehazovačku. Že prý si ji nastavoval úplně natěsno, ale nějak nepočítal teďnevímsčím a musí to ještě doladit. Ale aspoň ty brzdy brzdí. Teda snad, jelikož říkal něco o záměně vnitřní destičky za vnější …
On je Matěj báječnej. Úplně jako já tenkrát, když jsem byl v jeho věku. Taky jsem všechno montoval … kolo, koloběžku, Babettu …
Mám z něj radost, jen se musím krotit v těch pochvalách, aby ho zas nenapadlo někam nalejt vodu místo voleje.
Vůbec mi to nevadilo a hlavně to je na pořadu dne skoro pořád. Nikoliv to zpoždění. To montování.
Pořád něco rozdělává a pak dává dohromady.
Hodinky, moji starou Babettu, skateboard, 3D tiskárnu, čerpadlo … a tak.
Letos na jaře přišel s hitem:
"Rozdělal jsem brzdy u kola a on mi z toho vytekl olej. Tak jsem tam nalil místo oleje vodu a ono to funguje. To jsem šikovnej, viď?!"
Nedostal pochavalu. Dostalo se mu přednášky o korozi, o bublinkách ve vodě, o stlačitelnosti plynů, funkčnosti hydraulické soustavy a o selském rozumu.
Od té doby až do minulého týdne na kole nejezdil, jelikož si přednášku vzal k srdci. Pak si koupil brzdu komplet novou a minulý týden si ji namontoval.
"Jen musím zkrátit tu hadičku …"
Pozdvihl jsem významně obočí.
"Já vim, pak se to musí odvzdušnit."
Obočí nekleslo, dál se nacházelo v povznesém stavu.
Včera přijel na kole.
"Ahoj, já si tu ještě musím něco seřídit."
Seřizoval přehazovačku. Že prý si ji nastavoval úplně natěsno, ale nějak nepočítal teďnevímsčím a musí to ještě doladit. Ale aspoň ty brzdy brzdí. Teda snad, jelikož říkal něco o záměně vnitřní destičky za vnější …
On je Matěj báječnej. Úplně jako já tenkrát, když jsem byl v jeho věku. Taky jsem všechno montoval … kolo, koloběžku, Babettu …
Mám z něj radost, jen se musím krotit v těch pochvalách, aby ho zas nenapadlo někam nalejt vodu místo voleje.
zajímavý díry
03.srpna 2023 06:45 /
Regály úspěšně usazeny, teď zbývá už jen vyvrtat hrníčkem dvě díry do té spodní desky, aby ji bylo možné zasadit do rámu regálu. Ony tam totiž vyčnívají z podlahy v rohu dvě trubičky k radiátoru, který jsem v komoře nakonec nenechal instalovat. Trubičky tam zůstaly pro jistotu, kdyby třeba někdy v budoucnu bylo potřeba.
A tak včera odpoledne přišel Matěj, že mi s tím pomůže.
Pečlivě to naměřil pěkně ode zdi, zaklekl desku na stoličce, aby se mi to při vykružování nehýbalo, já to vyvrtal a bylo.
"Tak jak to sedí?"
"Nesedí. Vůbec."
"Jak to? Ukaž!"
Nesedělo to ani trochu, bylo to úplně mimo.
"Jak je to možný, vždyť jsi to měřil …"
"Jo, to je jasný! Já to měřil ode zdi, ale ono je potřeba to měřit od rámu toho regálu!"
"No nevadí, tak ještě jednou."
Napodruhé už jsme to měli perfektně. Jen ty díry jsou jaksi … moc velké a šišaté.
"Jak já to zaslepím?"
"To nech, tati, takhle je to alespoň zajímavý."
Jo, nechal jsem to.
Máme v regálu zajímavý díry.
Kdo má víc?!
A tak včera odpoledne přišel Matěj, že mi s tím pomůže.
Pečlivě to naměřil pěkně ode zdi, zaklekl desku na stoličce, aby se mi to při vykružování nehýbalo, já to vyvrtal a bylo.
"Tak jak to sedí?"
"Nesedí. Vůbec."
"Jak to? Ukaž!"
Nesedělo to ani trochu, bylo to úplně mimo.
"Jak je to možný, vždyť jsi to měřil …"
"Jo, to je jasný! Já to měřil ode zdi, ale ono je potřeba to měřit od rámu toho regálu!"
"No nevadí, tak ještě jednou."
Napodruhé už jsme to měli perfektně. Jen ty díry jsou jaksi … moc velké a šišaté.
"Jak já to zaslepím?"
"To nech, tati, takhle je to alespoň zajímavý."
Jo, nechal jsem to.
Máme v regálu zajímavý díry.
Kdo má víc?!
uříznu futro
02.srpna 2023 06:48 /
Nezůstalo jen u obrazu.
Řemeslníci totiž v pondělí po dvou letech dokončili komoru na podestě schodiště, což byla částačeně moje vina, neboť jsem si vymyslel bezobložkové "tajné" dveře do komory, což bylo nad síly řemeslníků a tak jsem teprve po roce a půl dveře objednal sám a to dveře obyčejné, s futrama, stejné jako v celém domě. Nějakou chvíli trvala výroba, pak montáž, pak začistění a nakonec vymalování. To proběhlo v pondělí.
Ovšem s dalším už jsem nečekal.
Bylo třeba vybavit komoru regály. Je to spíš komůrka, má to šikmý strop, musí se tam lézt po schůdkách, které jsem musel taky obstarat. No prostě: všechno na míru.
Tož jsem vzal míru a měřil.
Když jsem zjistil, kolik by mě stál materiál, poohlédl jsem se po varintě hotových regálů. A vida: za cenu čtyř latí ( a že by jich bylo potřeba dvojnásob plus desky a montážní materiál) měli v OBI plechové regály velmi vkusné. A co víc: přesně na míru.
Vzal jsem regály i do prádelny, taky byly přesně na míru i když jiné, ale byly napřesno.
Včera jsme regály s Matějem montovali. Já to totiž zkoušel už předevčírem večer, ještě ten den, co odjeli řemeslníci, ale nešlo to dost dobře. Je to práce pro dva. Jeden drží, druhý kladívkem usazuje.
Nuže vše usazeno. Už nás čeká jen uříznout poslední dvě stojiny pod šikmý strop. Několikrát jsem to přesně vyměřil, otestoval "na sucho", uřízl, pilníkem srazil otřepy a smontoval na místě.
Chystám se zasunout regál na jeho přesně vyměřené místo - a ono to nejde. Je to tak přesný, že to není možné posunout tam, kam to patří.
"Uber tu hranu ještě víc pilníkem," radil Matěj.
"To by bylo moc pilování, musím to kousíček ještě odříznout."
"Ale to půjde blbě," oponoval Matěj.
"Ale proč mi to tam vlastně nejde? Vždyť jsem to tak přesně a poctivě měřil."
A pak jsem na to přišel.
Futro!
To futro od dveří ja dva a půl centimetru tlusé a při vsunování regálu na místo u zdi překáží. Na to jsem úplně zapomněl.
Uříznu futro, blesklo mi hlavou. Naštěstí jsem se toho nechytil a vymýšlel jsem dál. A vymyslel jsem to.
Žádné řezání, žádné pilování.
Regál jsem zbavil desek a mírně ho celý všelijak ohnul.
Šlo to.
Ohnutý a znovu narovnaný regál přesně zapadl na určené místo. Už jen zasadit desky a je hotovo.
Uff … ale byl to hlavolam. Ježek v kleci hadr.
Řemeslníci totiž v pondělí po dvou letech dokončili komoru na podestě schodiště, což byla částačeně moje vina, neboť jsem si vymyslel bezobložkové "tajné" dveře do komory, což bylo nad síly řemeslníků a tak jsem teprve po roce a půl dveře objednal sám a to dveře obyčejné, s futrama, stejné jako v celém domě. Nějakou chvíli trvala výroba, pak montáž, pak začistění a nakonec vymalování. To proběhlo v pondělí.
Ovšem s dalším už jsem nečekal.
Bylo třeba vybavit komoru regály. Je to spíš komůrka, má to šikmý strop, musí se tam lézt po schůdkách, které jsem musel taky obstarat. No prostě: všechno na míru.
Tož jsem vzal míru a měřil.
Když jsem zjistil, kolik by mě stál materiál, poohlédl jsem se po varintě hotových regálů. A vida: za cenu čtyř latí ( a že by jich bylo potřeba dvojnásob plus desky a montážní materiál) měli v OBI plechové regály velmi vkusné. A co víc: přesně na míru.
Vzal jsem regály i do prádelny, taky byly přesně na míru i když jiné, ale byly napřesno.
Včera jsme regály s Matějem montovali. Já to totiž zkoušel už předevčírem večer, ještě ten den, co odjeli řemeslníci, ale nešlo to dost dobře. Je to práce pro dva. Jeden drží, druhý kladívkem usazuje.
Nuže vše usazeno. Už nás čeká jen uříznout poslední dvě stojiny pod šikmý strop. Několikrát jsem to přesně vyměřil, otestoval "na sucho", uřízl, pilníkem srazil otřepy a smontoval na místě.
Chystám se zasunout regál na jeho přesně vyměřené místo - a ono to nejde. Je to tak přesný, že to není možné posunout tam, kam to patří.
"Uber tu hranu ještě víc pilníkem," radil Matěj.
"To by bylo moc pilování, musím to kousíček ještě odříznout."
"Ale to půjde blbě," oponoval Matěj.
"Ale proč mi to tam vlastně nejde? Vždyť jsem to tak přesně a poctivě měřil."
A pak jsem na to přišel.
Futro!
To futro od dveří ja dva a půl centimetru tlusé a při vsunování regálu na místo u zdi překáží. Na to jsem úplně zapomněl.
Uříznu futro, blesklo mi hlavou. Naštěstí jsem se toho nechytil a vymýšlel jsem dál. A vymyslel jsem to.
Žádné řezání, žádné pilování.
Regál jsem zbavil desek a mírně ho celý všelijak ohnul.
Šlo to.
Ohnutý a znovu narovnaný regál přesně zapadl na určené místo. Už jen zasadit desky a je hotovo.
Uff … ale byl to hlavolam. Ježek v kleci hadr.
Jak postarší hlava rodiny věší obraz
01.srpna 2023 07:06 /
Jak postarší hlava rodiny věší obraz - známá to kapitola z proslulého humoristického románu Tři muži ve člunu. Často ji poslouchám v podání Miroslava Horníčka. Strýc Podger je oblíbeným hrdinou - nerudným popletou. Myslím, že si pan režisér Slavínský vzal strýce Podgera jako vzor, když točil s panem Marvanem Posledního mohykána - jako by to z pera Jeroma Klapky Jeroma vypadlo.
Nu a včera jsme s Matějem věšeli hodiny a obraz.
Nelze očekávat scénky podobné výše ucedenému. Naopak. Po důkladném rozměření pendlovky visí přesně tam a přesně tak, jak jsem si přál.
Jen ten obraz.
On to není jen obraz, ona je to zarámovaná a zasklená skládačka - puzzle - z Pisy jsme si dovezli kresbu Keitha Haringa a Monika s Kačkou ji složily. Hodí se přesně na tu místnost. A tak to Matěj pečlivě rozměřil, já jsem to zkontroloval, zatloukl jsem dva kalené hřebíčky za tím účelem pečlivě zakoupené a věšeli jsme.
Nešlo to úplně snadno, za obraz není vidět, vše jsme chtěli mít napřesno, tedy ani ode zdi obraz nesměl být nijak odkloněn. Matěj navigoval zezadu a zdola, já jsem věšel.
Asi napotřetí se to povedlo.
"A je to. Perfektní."
"Ale nevisí to kousek níž?", ptal se Matěj.
"Možná, ale je to rovně a uprostřed, takže je to v pořádku."
Šli jsme od toho, ale Matějovi to pořád vrtalo hlavou.
"Jak to, že je to níž, když jsem to přesně naměřil a tys to kontroloval a bylo to správně?"
"Tak jsme se asi spletli."
"Nespletli. Dyť jsi to kontroloval a já jsem na tebe koukal."
"No tak nám něco uteklo, ale to neva. Vždyť je to … Matěji, nevisí ono to jen tak na rámu?"
Viselo to na rámu.
Vzali jsme to věšení znovu a tentokrát se povedlo zavěsit obraz do oček, ve kterých viset má.
"Vidíš, takhle je to perfektní!"
"Je, Matěji, dobře jsi to naměřil. Děkuju za pomoc."
Stěna zůstala čistá, neposkvrněná, bez vady na kráse a obraz je tam, kde být měl.
Strýc Podger by záviděl.
Nu a včera jsme s Matějem věšeli hodiny a obraz.
Nelze očekávat scénky podobné výše ucedenému. Naopak. Po důkladném rozměření pendlovky visí přesně tam a přesně tak, jak jsem si přál.
Jen ten obraz.
On to není jen obraz, ona je to zarámovaná a zasklená skládačka - puzzle - z Pisy jsme si dovezli kresbu Keitha Haringa a Monika s Kačkou ji složily. Hodí se přesně na tu místnost. A tak to Matěj pečlivě rozměřil, já jsem to zkontroloval, zatloukl jsem dva kalené hřebíčky za tím účelem pečlivě zakoupené a věšeli jsme.
Nešlo to úplně snadno, za obraz není vidět, vše jsme chtěli mít napřesno, tedy ani ode zdi obraz nesměl být nijak odkloněn. Matěj navigoval zezadu a zdola, já jsem věšel.
Asi napotřetí se to povedlo.
"A je to. Perfektní."
"Ale nevisí to kousek níž?", ptal se Matěj.
"Možná, ale je to rovně a uprostřed, takže je to v pořádku."
Šli jsme od toho, ale Matějovi to pořád vrtalo hlavou.
"Jak to, že je to níž, když jsem to přesně naměřil a tys to kontroloval a bylo to správně?"
"Tak jsme se asi spletli."
"Nespletli. Dyť jsi to kontroloval a já jsem na tebe koukal."
"No tak nám něco uteklo, ale to neva. Vždyť je to … Matěji, nevisí ono to jen tak na rámu?"
Viselo to na rámu.
Vzali jsme to věšení znovu a tentokrát se povedlo zavěsit obraz do oček, ve kterých viset má.
"Vidíš, takhle je to perfektní!"
"Je, Matěji, dobře jsi to naměřil. Děkuju za pomoc."
Stěna zůstala čistá, neposkvrněná, bez vady na kráse a obraz je tam, kde být měl.
Strýc Podger by záviděl.
v knihovně
31.května 2023 05:25 /
Povídání z výletu bude pokračovat až zase zítra. Dneska musím hned ráno odjet s Matějem do města, protože bude slavnost.
Tedy slavnostní předávání maturitních vysvědčení a to v Knihovně Akademie věd ČR.
Už se těším.
Tedy slavnostní předávání maturitních vysvědčení a to v Knihovně Akademie věd ČR.
Už se těším.
maturita s odřenýma rukama
29.května 2023 06:22 /
Protože nelze zapomínat na události domácí, je třeba povídání o Itálii odložit a věnovat se rodině.
Tož je to za námi. Tedy hlavně za Matějem, který minulou středu úspěšně složil maturitní zkoušku a hned mi volal, že má maturitu za čtyři, což jsem nepochopil, protože tuhle zkratku neznám, navíc byla poněkud zavádějící.
Mělo to znamenat, že má dvě jedničky a dvojku, dohromady tedy za čtyři. Jenže zapomněl ještě na čtvrtý předmět, na Angličtinu, kterou má hotovou už od loňských prázdnin, kdy udělal certifikovanou mezinárodní zkoušku CAE - tedy čtvrtý stupeň Cambridgeských zkoušek. Takže má vlastně jedničky tři a z matiky dvojku, dohromady tedy za pět, nikoliv za čtyři, ale to už jsem se do toho zamotal. Možná to bude tím, že já vyznamenání neměl.
Nu a protože za maturitu je třeba obdržet významnou odměnu, dohodli jsme se na popud Moniky, že Matějovi předem pomůžeme pořídit kolečko s prkýnkem a on, protože je to opravdu hodně drahé, ho bude pomalu splácet z brigád, ale jezdit už na něm může hned. Strašně ho chtěl - to samý, co má brácha, Juráš.
Tak jsme ho jeli koupit do Rousínova z druhé ruky, ale téměř netknuté a ještě rok v záruce. Jinak už se neprodává. Matěj ho pochopitelně musel vyzkoušet. Zkoušku bylo snadné provést, jelikož prodávající byli rozumní a sešli jsme se na parkovišti u cyklostezky. Matěj nasadil helmu a vyrazil testovat. A dlouho se nevracel.
Až mi to bylo divné.
A správně mi to bylo divné. Přijel s odřenýma rukama a škrábanci na předloktích a na břiše včetně děr na tričku.
Že prý se mu to nějak seklo a …. Mám v autě dezinfekci, tak jsem to vyčistil, provizorně obalil čistými ubrousky a prkýnko jsme naložili a zaplatili, neboť bylo na rozdíl od Matěje v pořádku.
Ale do maturity ho nedostal, jen se na něm směl večer na chvíli projet a to už naštěstí i s chrániči.
Pak přišla ta maturita a měl-li bych přesně popsat tu situaci, která skutečně nastala, pak musím říct, že Matěj udělal maturitu s odřenýma rukama.
Je to báječnej kluk, ten Můj Matěj.
Tož je to za námi. Tedy hlavně za Matějem, který minulou středu úspěšně složil maturitní zkoušku a hned mi volal, že má maturitu za čtyři, což jsem nepochopil, protože tuhle zkratku neznám, navíc byla poněkud zavádějící.
Mělo to znamenat, že má dvě jedničky a dvojku, dohromady tedy za čtyři. Jenže zapomněl ještě na čtvrtý předmět, na Angličtinu, kterou má hotovou už od loňských prázdnin, kdy udělal certifikovanou mezinárodní zkoušku CAE - tedy čtvrtý stupeň Cambridgeských zkoušek. Takže má vlastně jedničky tři a z matiky dvojku, dohromady tedy za pět, nikoliv za čtyři, ale to už jsem se do toho zamotal. Možná to bude tím, že já vyznamenání neměl.
Nu a protože za maturitu je třeba obdržet významnou odměnu, dohodli jsme se na popud Moniky, že Matějovi předem pomůžeme pořídit kolečko s prkýnkem a on, protože je to opravdu hodně drahé, ho bude pomalu splácet z brigád, ale jezdit už na něm může hned. Strašně ho chtěl - to samý, co má brácha, Juráš.
Tak jsme ho jeli koupit do Rousínova z druhé ruky, ale téměř netknuté a ještě rok v záruce. Jinak už se neprodává. Matěj ho pochopitelně musel vyzkoušet. Zkoušku bylo snadné provést, jelikož prodávající byli rozumní a sešli jsme se na parkovišti u cyklostezky. Matěj nasadil helmu a vyrazil testovat. A dlouho se nevracel.
Až mi to bylo divné.
A správně mi to bylo divné. Přijel s odřenýma rukama a škrábanci na předloktích a na břiše včetně děr na tričku.
Že prý se mu to nějak seklo a …. Mám v autě dezinfekci, tak jsem to vyčistil, provizorně obalil čistými ubrousky a prkýnko jsme naložili a zaplatili, neboť bylo na rozdíl od Matěje v pořádku.
Ale do maturity ho nedostal, jen se na něm směl večer na chvíli projet a to už naštěstí i s chrániči.
Pak přišla ta maturita a měl-li bych přesně popsat tu situaci, která skutečně nastala, pak musím říct, že Matěj udělal maturitu s odřenýma rukama.
Je to báječnej kluk, ten Můj Matěj.
churros s čokoládovou omáčkou
22.května 2023 06:21 /
Chtěl jsem pokračovat v deníku z Italského výletu, ale zase to musím odložit. Události se totiž řítí neustále vpřed a už jen proto, že jsou čerstvé, je třeba je zaznamenat.
Smažili jsme.
Tedy s Kačkou jsme v neděli smažili.
Nepřiřazujte, prosím, onomu příčestí minulému v předchozí větě jiný význam, než mu náleží.
Já smažil/pekl na pánvi k obědu rybu a po obědě přišlo to hlavní.
Ráno jsem totiž jakousi podivnou shodou okolností zachytil v televizním vysílání něco jako receptář či co. A zrovna tam dělali odpalované těsto. Ten pojem znám léta a vždycky to pro mě bylo víc zaklínadlo než potravina. Tudíž mě to přitahovalo a chvíli jsem vydžel. Ukázalo se, že při dodržení postupu je to snadné a navíc: v televizi z toho těsta usmažili churros a potom přidali i čokoládovou omáčkou. To jsem tuhle mlsal v Barabizně.
To si musím udělat, řekl jsem si.
A tak jsme se do toho s Kačkou po obědě dali.
Šlo nám to přesně jako v televizi a výsledek byl znamenitý. Navečer ještě přišel Matěj a taky mu to chutnalo. Kačka dneska vzala ochutnat do školy a na talíři pořád ještě churros jsou a k nim i čokoládová omáčka v misce. Byla toho veliká hromada.
No je to dobrota. Zkuste to taky.
Smažili jsme.
Tedy s Kačkou jsme v neděli smažili.
Nepřiřazujte, prosím, onomu příčestí minulému v předchozí větě jiný význam, než mu náleží.
Já smažil/pekl na pánvi k obědu rybu a po obědě přišlo to hlavní.
Ráno jsem totiž jakousi podivnou shodou okolností zachytil v televizním vysílání něco jako receptář či co. A zrovna tam dělali odpalované těsto. Ten pojem znám léta a vždycky to pro mě bylo víc zaklínadlo než potravina. Tudíž mě to přitahovalo a chvíli jsem vydžel. Ukázalo se, že při dodržení postupu je to snadné a navíc: v televizi z toho těsta usmažili churros a potom přidali i čokoládovou omáčkou. To jsem tuhle mlsal v Barabizně.
To si musím udělat, řekl jsem si.
A tak jsme se do toho s Kačkou po obědě dali.
Šlo nám to přesně jako v televizi a výsledek byl znamenitý. Navečer ještě přišel Matěj a taky mu to chutnalo. Kačka dneska vzala ochutnat do školy a na talíři pořád ještě churros jsou a k nim i čokoládová omáčka v misce. Byla toho veliká hromada.
No je to dobrota. Zkuste to taky.
nemám botu
02.května 2023 06:27 /
Přišel čas, kdy i Bartoloměj měl zažít svoje první čarodějnice.
Bylo nádherné počasí. Vydařilo se, byli jsme na zahradě, užívali jsme si sluníčka, Bartoloměj běhal za bublinami z bublifuku a ani mu nepřišlo, že čekáme na ten velký oheň, co k němu později půjdeme.
Velikánský oheň byl, dokonce i čarodějnických soutěží se Bartoloměj zúčastnil, ale nakonec dal přednost prolejzačkám a skluzavkám na hřišti. Bylo to dlouhé odpoledne a tak jsme jen počkali, až se hranice pořádně rozhoří a vydali jsme se domů. Máme to kousek. A za chviličku už se chystal Juráš s Barolomějem a Allou, že už taky pojedou. Sbalili se, naskládali věci do auta a …
… a: "Bartoloměji, kde máš druhou botu?"
"Nemám botu."
Začalo hledání. Bota nikde nebyla. Prohledali jsme celý dům doslova od sklepa po půdu. Prohledali jsme kočkení zařízení jako škrabadlo, záchod, schovky pod kanapem. Nikde boty nebylo.
Když už jsme to vzdali a zmizení boty dostalo nálepku nevyřešených záhad, došel se Juráš ještě jednou podívat ven, kde už jsme několikrát také hledali.
"Mám ji!"
Bota byla zachycená suchým zipem na složeném Kaččině kabátu, který byl přehozen přes řidítka koloběžky. Tam jsem ho dal já. Ale dovnitř ho před tím nesl Juráš a při tom přemístění se asi na kabát zachytila ta bota. Nikdo si jí nevšiml a já ji pak vynesl i s kabátem ven, aby to měla Kačka nachystané.
Nu, jak jsem říkal: oheň byl, soutěže byly a navíc i podvečerní bojovka s botou a šťastným koncem byla.
Bota se našla, čímž lze letošní čarodějnice prohlásit za vydařené!
Bylo nádherné počasí. Vydařilo se, byli jsme na zahradě, užívali jsme si sluníčka, Bartoloměj běhal za bublinami z bublifuku a ani mu nepřišlo, že čekáme na ten velký oheň, co k němu později půjdeme.
Velikánský oheň byl, dokonce i čarodějnických soutěží se Bartoloměj zúčastnil, ale nakonec dal přednost prolejzačkám a skluzavkám na hřišti. Bylo to dlouhé odpoledne a tak jsme jen počkali, až se hranice pořádně rozhoří a vydali jsme se domů. Máme to kousek. A za chviličku už se chystal Juráš s Barolomějem a Allou, že už taky pojedou. Sbalili se, naskládali věci do auta a …
… a: "Bartoloměji, kde máš druhou botu?"
"Nemám botu."
Začalo hledání. Bota nikde nebyla. Prohledali jsme celý dům doslova od sklepa po půdu. Prohledali jsme kočkení zařízení jako škrabadlo, záchod, schovky pod kanapem. Nikde boty nebylo.
Když už jsme to vzdali a zmizení boty dostalo nálepku nevyřešených záhad, došel se Juráš ještě jednou podívat ven, kde už jsme několikrát také hledali.
"Mám ji!"
Bota byla zachycená suchým zipem na složeném Kaččině kabátu, který byl přehozen přes řidítka koloběžky. Tam jsem ho dal já. Ale dovnitř ho před tím nesl Juráš a při tom přemístění se asi na kabát zachytila ta bota. Nikdo si jí nevšiml a já ji pak vynesl i s kabátem ven, aby to měla Kačka nachystané.
Nu, jak jsem říkal: oheň byl, soutěže byly a navíc i podvečerní bojovka s botou a šťastným koncem byla.
Bota se našla, čímž lze letošní čarodějnice prohlásit za vydařené!
podruhé do hajan
05.dubna 2023 06:57 /
Uff… normálně už bych byl vzhůru, ale dneska jsem si přispal. Tedy šel jsem v půl šesté spát podruhé. Není to pro mě úplně běžná situace a tak si tu o ní musím udělat zápis.
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
Maturant 2023
03.dubna 2023 06:18 /
Já na to málem zapomněl, ale Matěj se ozval a tudíž jsem na jeho maturitní ples dorazil včas. Pochopitelně by mě velice mrzelo, kdybych nebyl. Ale byl jsem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
zástupce
14.února 2023 06:08 /
Zákon praví, že zákonný zástupce musí být přítomen ve chvílích, kdy to zákon vyžaduje. A protože jsem byl včera vyžádán, byl jsem přítomen.
Kačka potřebovala potvrzení od lékaře, šel jsem s ní tedy k lékaři. Všechno si vyřídila sama a sestřička po výkonu děla, že je třeba to zkontrolovat ve čtvrtek a že má tedy Kačka přijít a že stačí už bez zástupce. Vše jasno.
Jenomže Kačka pokračovala, že má na tom papíře předepsaný ještě rentgen, tak jestli teda i ten rentgen …
"No to my tu neděláme, to musíte na rentgen, ale opravdu to potřebujete?"
"To právě nevím, tak se ptám."
"To se ale musíte zeptat toho, kdo vám tem papír dal."
"Aha," pravila Kačka.
A Kačka vzala telefon a začala psát zprávu.
"Kačko, to si musíš zrovna teď esemeskovat? To není slušný," povídám.
"Ale já se ptám."
"Jak ptám?"
"No jestli potřebuju ten rentgen."
"Aha," pravil jsem já.
"No jo, voni teď všichni ti mladí hned esemeskujou, to už pro mě není," pravila sestřička.
"Pro mě taky ne, já to mám taky jinak," odvětil jsem.
A Kačka si napsala tu esemesku, odpověď nedostala a šli jsme. Že se to prý do toho čtvrtka dozví a pak se uvidí.
Nu a já jsem na to jako zákonný zástupce jenom hleděl jako … no jako zákonný zástupce.
Kačka potřebovala potvrzení od lékaře, šel jsem s ní tedy k lékaři. Všechno si vyřídila sama a sestřička po výkonu děla, že je třeba to zkontrolovat ve čtvrtek a že má tedy Kačka přijít a že stačí už bez zástupce. Vše jasno.
Jenomže Kačka pokračovala, že má na tom papíře předepsaný ještě rentgen, tak jestli teda i ten rentgen …
"No to my tu neděláme, to musíte na rentgen, ale opravdu to potřebujete?"
"To právě nevím, tak se ptám."
"To se ale musíte zeptat toho, kdo vám tem papír dal."
"Aha," pravila Kačka.
A Kačka vzala telefon a začala psát zprávu.
"Kačko, to si musíš zrovna teď esemeskovat? To není slušný," povídám.
"Ale já se ptám."
"Jak ptám?"
"No jestli potřebuju ten rentgen."
"Aha," pravil jsem já.
"No jo, voni teď všichni ti mladí hned esemeskujou, to už pro mě není," pravila sestřička.
"Pro mě taky ne, já to mám taky jinak," odvětil jsem.
A Kačka si napsala tu esemesku, odpověď nedostala a šli jsme. Že se to prý do toho čtvrtka dozví a pak se uvidí.
Nu a já jsem na to jako zákonný zástupce jenom hleděl jako … no jako zákonný zástupce.
Cimrman k maturitě
10.února 2023 05:46 /
Na průmyslovce to byl pro nás svátek, když paní profesorka Klementová přinesla desku s předscénami pánů Wericha a Horníčka. V hodinách češtiny jsme je poslouchali a pak si o nich vyprávěli a rozebírali jsme je. Od té doby je poslouchám pořád.
Nu a ve středu mě překvapil Matěj s žádostí, jestli by si mohl přijít vypůjčit Cimrmany. Že prý to má k maturitě.
No to by měl Jára Cimrman radost!
To je nádhera. Tak ono se to pořád učí. A já už myslel, že je konec se všemi těmi nádhernými díly. Že se teď už hledí jen na to, co je na sítích a politicky korektní. Opak je zřejmě pravdou, protože s Matějem už nejmíň rok probíráme z mého archivu díla vskutku významná. Marketu Lazarovou, Stalkera, Smrt v Benátkách, Spalovače mrtvol, … a teď i Cimrmany.
Dělá mi to obrovskou radost a přiznám se, že i trošku cítím jakési zadostiučinění v tom smyslu, že jsem se celou dobu nesnažil nadarmo a teď, i když s podporou Matějova gymnázia, přichází na řadu to, co jsem doufal, že jednou na řadu přijde.
Vážně bych netušil, že se třeba na Tarkovského Matěj přijde podívat a budeme si povídat o Zóně nebo o filmových obrazech pana Vláčila. Teď mám konečně pocit, že ta střední škola má smysl a to i v té záplavě matematiky a fyziky, kterou je tohle gymnázium vyhlášené.
No co vám budu povídat, už se těším, jak se budeme společně bavit tím, jak se daří nebožce.
Nu a ve středu mě překvapil Matěj s žádostí, jestli by si mohl přijít vypůjčit Cimrmany. Že prý to má k maturitě.
No to by měl Jára Cimrman radost!
To je nádhera. Tak ono se to pořád učí. A já už myslel, že je konec se všemi těmi nádhernými díly. Že se teď už hledí jen na to, co je na sítích a politicky korektní. Opak je zřejmě pravdou, protože s Matějem už nejmíň rok probíráme z mého archivu díla vskutku významná. Marketu Lazarovou, Stalkera, Smrt v Benátkách, Spalovače mrtvol, … a teď i Cimrmany.
Dělá mi to obrovskou radost a přiznám se, že i trošku cítím jakési zadostiučinění v tom smyslu, že jsem se celou dobu nesnažil nadarmo a teď, i když s podporou Matějova gymnázia, přichází na řadu to, co jsem doufal, že jednou na řadu přijde.
Vážně bych netušil, že se třeba na Tarkovského Matěj přijde podívat a budeme si povídat o Zóně nebo o filmových obrazech pana Vláčila. Teď mám konečně pocit, že ta střední škola má smysl a to i v té záplavě matematiky a fyziky, kterou je tohle gymnázium vyhlášené.
No co vám budu povídat, už se těším, jak se budeme společně bavit tím, jak se daří nebožce.
Pan Halpern a pan Johnson
01.února 2023 07:39 /
Nuže tedy vzhůru do divadla! Lístky jsme měli koupené už někdy od října, takže těšení bylo dlouhé. Navíc měl Matěj nějaký kurz v Praze a Kačka zase turnaj ve volejbale. Ale nakonec jsme se všichni sešli v Ungeltu.
Pan Němec a pan Kostka předvedli herecký koncert. Nejlepší na tom bylo, že i dětem se to líbilo a Matěj cestou domů nahlas přemýšlel o poslání té hry.
Zvláštní bylo, že jsme každý došli k jinému závěru.
Matěj soudil, že šlo o vzpomínky, které si každá z postav chtěla uchovat, Monika s Kačkou měly za to, že to celé popoháněla kupředu zvědavost a já jsem v tom viděl potřebu přátelství.
Inu, móc dobrý divadlo to bylo. Běžte se na něj do Ungeltu podívat. Pan Halpern a pan Johnson se to jmenuje.
Pan Němec a pan Kostka předvedli herecký koncert. Nejlepší na tom bylo, že i dětem se to líbilo a Matěj cestou domů nahlas přemýšlel o poslání té hry.
Zvláštní bylo, že jsme každý došli k jinému závěru.
Matěj soudil, že šlo o vzpomínky, které si každá z postav chtěla uchovat, Monika s Kačkou měly za to, že to celé popoháněla kupředu zvědavost a já jsem v tom viděl potřebu přátelství.
Inu, móc dobrý divadlo to bylo. Běžte se na něj do Ungeltu podívat. Pan Halpern a pan Johnson se to jmenuje.
Bartoloměj na hromádce
23.ledna 2023 07:12 /
Minulý týden přišlo varování, že bude sněhová kalamita. A nebyla. V pátek nepřišlo žádné varování a dneska ráno je tu nějakých deset-patnáct centimetrů sněhu.
No to vám bylo v sobotu radosti!
Pochopitelně já nijak velkou radost nemám, jen se těším té bílé nadílce a zasněženým stromům. Tu radost měl Bartoloměj.
Přijeli v sobotu autem a jezdili na zahradě na lopatě.
Tedy původně jsme chtěli stavět sněhuláka, ale sníh na to nebyl nijak vhodný, nelepil se. A tak vznikl jen takový kopeček, malá hromádka a Bartoloměj ji sjížděl na placce a po břiše a koulovali jsme se a pak jsem Jurášovi poradil, ať ho na tu lopatu, tedy vlastně hrablo, posadí nohama nepřed a stalo se. Bartoloměj se chytil násady a už drandili po zahradě.
Zkusili jsme i takovej ten malinkatej snowboard na provázku a taky dobrý. Juráš Bartoloměje maličko přidržoval, já táhnul a jelo se.
Nu, zima pokračuje a sněhu je najednou dost. Rázem je zapomenuto jarní počasí, které tu panovalo ještě před týdnem.
No to vám bylo v sobotu radosti!
Pochopitelně já nijak velkou radost nemám, jen se těším té bílé nadílce a zasněženým stromům. Tu radost měl Bartoloměj.
Přijeli v sobotu autem a jezdili na zahradě na lopatě.
Tedy původně jsme chtěli stavět sněhuláka, ale sníh na to nebyl nijak vhodný, nelepil se. A tak vznikl jen takový kopeček, malá hromádka a Bartoloměj ji sjížděl na placce a po břiše a koulovali jsme se a pak jsem Jurášovi poradil, ať ho na tu lopatu, tedy vlastně hrablo, posadí nohama nepřed a stalo se. Bartoloměj se chytil násady a už drandili po zahradě.
Zkusili jsme i takovej ten malinkatej snowboard na provázku a taky dobrý. Juráš Bartoloměje maličko přidržoval, já táhnul a jelo se.
Nu, zima pokračuje a sněhu je najednou dost. Rázem je zapomenuto jarní počasí, které tu panovalo ještě před týdnem.
já jsem Groot
04.ledna 2023 07:32 /
Tak tedy Groot.
Já jsem Groot.
Tedy ne snad já, to v žádném případě. To ten Groot furt říká. Přesněji řečeno, pokud něco říká, tak říká "Já jsem Groot". Nic jiného neumí.
Ale je hodnej a kamarádi jsou pro něj nade všechno.
Pořád ještě nevíte o koho jde?
No přeci o ten chodící a myslící strom ze Stážců Galaxie. Von vám je děsně roztomilej (to slovo nesnáším) a každýmu pomáhá. Obzvlášť kamarádům Strážcům.
Nu a Juráš v době, kdy byli Strážci poprvé i podruhé v kinech, mi to často připomínal "I am Groot…!".
Proto byla Ježíškova volba letos víc než jasná: Triko s Grootem pro Juráše a lego Groot pro Juráše i Bartoloměje dohromady.
Už pod stromečkem to vypadalo, že minimálně Juráš se chytil.
Nu a před půlnocí, to už byli doma, přišla fotka postaveného Groota. Juráš nevydržel.
A na druhý den přišla fotka Bartoloměje, jak objímá Groota, který není zas o tolik menší, než on sám.
Volám Jurášovi, že mám radost.
Juráš říká, že on taky a do toho Bartoloměj:
"Já jsem Groot!"
Povedlo se to! Radost mám velikou, takhle si představuju trefu do černého.
A to nejsem Groot.
Já jsem Groot.
Tedy ne snad já, to v žádném případě. To ten Groot furt říká. Přesněji řečeno, pokud něco říká, tak říká "Já jsem Groot". Nic jiného neumí.
Ale je hodnej a kamarádi jsou pro něj nade všechno.
Pořád ještě nevíte o koho jde?
No přeci o ten chodící a myslící strom ze Stážců Galaxie. Von vám je děsně roztomilej (to slovo nesnáším) a každýmu pomáhá. Obzvlášť kamarádům Strážcům.
Nu a Juráš v době, kdy byli Strážci poprvé i podruhé v kinech, mi to často připomínal "I am Groot…!".
Proto byla Ježíškova volba letos víc než jasná: Triko s Grootem pro Juráše a lego Groot pro Juráše i Bartoloměje dohromady.
Už pod stromečkem to vypadalo, že minimálně Juráš se chytil.
Nu a před půlnocí, to už byli doma, přišla fotka postaveného Groota. Juráš nevydržel.
A na druhý den přišla fotka Bartoloměje, jak objímá Groota, který není zas o tolik menší, než on sám.
Volám Jurášovi, že mám radost.
Juráš říká, že on taky a do toho Bartoloměj:
"Já jsem Groot!"
Povedlo se to! Radost mám velikou, takhle si představuju trefu do černého.
A to nejsem Groot.
