WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v prázdné třídě

"Bylo nás pět," děl Matěj na otázku, kolich jich bylo ve třídě.
Ne, nijak to nesouviselo s oblíbenou knížkou pana Poláčka. Souvislosti jsou daleko prostší. Ta větší část třídy totiž právě někde v horách lyžuje. U nás v rodině se něco podobného stalo poprvé. Že by někdo nejel na lyžák, to prostě nepřipadá v úvahu. To ani já v letech žákovských a studentských jsem nezmeškal, byť jako naprosto nelyžující tvor jsem byl těmi stoletými dubisky na nohách spíše vystavován středověké tortuře, než slastem zkušených lyžníků.
Jenomže se sádrou se moc lyžovat nedá. Tedy jsou jistě vyjímky a leckteří taškáři by o jedné lyži jistě jezdili, ale v Matějově případě se nejedná o taškařici, nýbrž o zhojení pohmožděného kotníku, čímž přenechal své místo náhradníkovi, který jistě s povděkem už dva dny sviští na svazích horského střediska.
Matěje naopak čeká zmeškaná pololetka z matiky a z biologie.
Inu všechno je jednou poprvé. A tak si Matěj právě tenhle týden prubuje, jaký to je učit se v prázdné třídě. Nestěžuje si a na písemky se připravuje.
Tož zatím dobrý.

jak Matěj říkal

Pochopitelně jsem to nemohl nechat jen tak. Herní balíček karet Magic si prostě neumím sám sestavit, protože naprosto netuším, o čem je řeč. Bude mi tedy muset poradit někdo, kdo ví, jelikož s Matějem to není tak snadný. Jak jsem později zjistil, ani on sám ten balíček neměl sestavenej.
Vzhůru tedy k odborníkům. Tuhle u Černého rytíře je jich plnej barák. Udělal jsem si přípravu, něco jsem si přečet' a zašel jsem tedy k tomu černýmu.
Situaci jsem pánovi vysvětlil: jsme úplnej neználek, ale chci si zahrát se synkem, kterej mi tvrdí, že si musím sám sestavit balíček, jenomže to já nedokážu.
"No to je jasný. To nedokáže nikdo, kdo s tím nezačal. Pro začátečníky jsou už balíčky připravený a sestavený tuhle v těch sadách," pravil onen poučený prodavač-hráč.
Já už to věděl a už jsem si vlastně přišel pro jeden z těch nachystaných balíčků. Pán mi sice rozmlouval, abych si kupoval "modrou", jelikož je prý nejtěžší, ale já se nenechal ukecat. Koupil jsem si modrý balíček a k tomu jako přívažek jsem dostal zadarmo jednu malou sadu pro dva hráče - začátečníky, aby si mohli zkusit, jaký to je.
No skvělý!
Mám jednu opravdovou sadu se šedesáti kartama a k tomu dvě dvaadvacetikartový pro začátek. Byl to skvělej úlovek.
Hned navečer jsme se do toho s Matějem pustili.
Ovšem všechno bylo jinak. Já myslel, že už bude mít Matěj balíček sestavenej, ale neměl. A protože já zas moc nevěděl, jak se to hraje, vzali jsme ten dárkovej úvodní balíček a pustili se do hry.
Když mě Matěj dvakrát porazil, už jsem kapánek tušil, jak se to asi hraje.
No a další den už jsem přijel k hotovému. Matěj měl konečně sestavenej balíček a já použil ten novej, modrej.
A bylo to nerozhodně a poslední hru už mě porazil. Skončili jsme 3:2 pro Matěje. Je to docela prima zábava. Jen se tomu člověk musí naučit rozumět … přesně tak, jak Matěj na začátku říkal.
Ale bez balíčku to nejde, ten musí bejt.

názor na Magic

Ono to s tím hraním je taková zapeklitá věc. Hraní je totiž zcela pochopitelně pro každého něco jiného a tudíž se představy o hře mohou dost lišit. Ostatně je to téma na hromadu knih nebo filmů.
U nás si taky hrajem rádi, to je všeobecně známo. A většinou se naše představy shodují.
Většinou.
Jelikož má Matěj teď nohu v sádře (a dneska se uvidí, jestli to bude pokračovat), řekl jsem si, že může být fajn, když budeme hrát něco, co má rád. Pořád mluví o tej karetní hře Magic. Má těch kartiček hromadu. Něco dostal od Juráše, hráli to spolu, občas přijde s tím, že si byl nějaké koupit, tu a tam nějaké dostane, povídá, že to hrál s kamarády, hrabe se v tej krabici, neustále tvrdí, že tohle je dobrá karta, na tý že vydělal, tamtu že potřebuje, v tomhle balíčku že byla tahleta skvělá a tahleta na prodej … inu pojď mě to tedy, Matěji, naučit, zahrajeme si.
Sedli jsme si ke stolu a Matěj přinesl tu krabici. Je v ní velká spousta kartiček. Stovky. Vysvětloval mi, co znamenají ty značky, co jsou ta číslíčka nahoře a dole, jaké jsou hry, co je cílem, kolik má kdo životů a jestli jsem to prý pochopil.
Což o to, tak nějak jsem pobral, že má každý hráč dvacet životů a cílem protihráče je o ty životy ho připravit a tím vyhrát. Používá se magické síly objektů a postav na kartičkách - to podle jejich síly a počtu životů, za použití kartičky se platí podle těch znaků a čísel. Zřejmě to není složitý.
"Tak mi dej nějakej balíček a můžeme hrát."
"To si musíš sám najít nejdřív "Legendary Creature"."
"Aha …"
I začal jsem hledat v hromadě karet. Asi tak po čtvrt hodině jsem našel postupně tři takové karty.
"A dál?"
"Tak si podle zkušenosti nějakou vyber a postav si kolem ní svůj balíček."
"????"
"Tomu musíš rozumět, tomu balíčku. Abys ho mohl používat."
"No, tuhle si přečtu, co ty kartičky uměj, ale co to je 'rozumět' ?"
"Musíš vědět, který bytosti k sobě patřej, jak fungujou, sestavit si strategii a podle toho začít tvořit balíček …"
"Aha …! Ale to je program na tejden. To je jako přečíst knihu, udělat si poznámky, nastudovat celej text a z vybranejch dílů sestavit novou knihu …"
"Jo, tak nějak to je. Jinak tomu nebudeš rozumět."
"Ale to nedáme dohromady za večer. Já myslel, že pro mě budeš mít balíček, začneme hrát a já se to budu během hry učit."
"Tak to nejde. Musíš si ho sestavit sám."
"Hmmm … tak to dneska hrát nebudem."
"Tak to asi ne. Tak se místo toho budem dívat spolu na Mandaloriana."
"Jo, to stihnem."
A tak jsme dohráli dřív, než jsme začali. Zřejmě máme v tomto případě odlišné názory na Magic.
Alespoň, že jsme se shodli na tom Mandalorianovi.

doskok

"Mně se teda moc nechce," kverulovala trošku Kačka, když šlo o malé soustředění v gymnastické tělocvičně, které pořádal Tomáš. Pořádal dvě, ale to první nám vlezlo do programu, takže se konal program a nikoliv cvičení. To druhé, tomu už nic nebránilo.
A tak nastalo povánoční cvičení.
Ono se v té tělocvičně obzvlášť dobře cvičí, jelikož je tam speciální pružná podlaha, vzduchový odrazový pás, doskoky do molitanových kostek, trampolína … a vůbec kdeco pro gymnastický trénink. A protože sportovní wushu je vlastně taková moderní gymnastika, je to ideální místo. Tomáš tam s oddílem jezdí docela často a rád. A tak Kačka s Matějem jeli.
Nu a asi tak hodinu po začátku pozdě odpoledního tréninku volá Matěj.
"Asi jsem si udělal něco s kotníkem …"
Jeli jsme pro něj hned. A hned jsme se taky dozvěděli, že při prvním rozhýbání asi tak pět minut po začátku šparně doskočil a bylo to. Pak se to pokoušel rozchodit, ale nepomohlo to, bolelo to čím dál víc
. Kotník otékal.
Na pohotovosti v Krči čirou náhodou byla pradávná laskavá kamarádka Jitka a tak nám zařídila nikoliv přednostní přijetí, ale rychlé a vlídné zacházení. Rentgen, posouzení a diagnóza:
"Nic zlomeného není, podle všeho je to velmi namožené hlezno, nedá se s tím a nesmí se s tím hýbat, musí to být v klidu a …
… a "Matěji, dostaneš sádru."
A bylo.
První letošní trénink byl odměněn sádrovým metálem.
Ve čtvrtek jedeme na kontrolu a uvidí se, jestli bude sádra pokračovat anebo jestli bude pokračování méně fixováno.
V každém případě to bude tak nejmíň měsíc, možná dva bez cvičení.
Inu, na nový rok gymnastický skok … ale bacha na doskok!