WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

do tělocvičny

To s tím počasím, to je teda ale pech. Včera jsem si tu povzdechl nad prádelnou a dneska abych rovnou láteřil nad studenou sprchou.
Samozřejmě jsem se chystal navečer cvičit, dokonce jsme se domlouvali i po síti. Jenomže člověk míní …
Koukám na radar a říkám si: je to na pendrek, ale třeba to vyjde.
V šest večer začalo lejt. Sedělo to přesně.
A na sedmou radar ukazoval průtrž mračen. Rovnou jsme to cvičení odvolali a já si opakoval formy ve světnici podle videa.
V sedm začalo lejt tak, že byly vidět jen šedý proudy vody.
Tož tak. Babí léto je fuč. Budeme muset do tělocvičny, jak jen to půjde.
Z hřiště je teď bazén.

divný počasí

Počasí prostě je a vzhledem k jeho trvání v čase se nedá říct, že by bylo neobvyklé. I ty nejextrémnější výkyvy už tu někdy předtím byly, jenom holt neexistují záznamy anebo nefunguje paměť. Tudíž nemá smysl si stěžovat. S počasím je potřeba se smířit a zařídit se podle něj.
Ovšem tedy včera to sice nebylo na stěžování, ale na podivení ano.
Tedy za pár dní nastane astronomický podzim. Právě probíhá babí nebo indiánské či mariánské léto. Jak si to kdo zvykl pojmenovávat. Jenomže včera se to babí léto zakabonilo a občas i někde sprchlo. V každém případě bylo pod mrakem a to je i dnes. Ale včera vpodvečer bylo vážně divně.
Přijel jsem cvičit na Palouček asi o půl hodiny dřív, protože jsem si potřeboval probrat sám se sebou podle videa některé formy, které jsme cvičili před tím. To se dařilo. To, co se vůbec nedařilo, bylo to počasí.
Olověné mraky. Člověk by čekal ochlazení a déšť. Déšť nepřišel a teplota se naopak jakýmsi podivným klimatickým mechanismem zvyšovala. Na Paloučku bylo jak v prádelně. Vlhkost jako v tropech, teplota dvacet šest.
Triko jsem měl mokrý za chvilku a když jsme pak s kamarádem končili, už jsem toho měl za tu hoďku a čtvrt dost.
V tom divným počasí to vopravdu šlo mizerně.
Ta dobrá zpráva je, že dneska ráno už bylo starých dobrých šestnáct. To je v pořádku. To není divný.

musí být teprv půlnoc

Huh, to je tma!
Kdepak, nemám kocovinu ani jsem nezapomněl vytáhnout rolety. Prostě je tma. Tenhle pocit mívám vždycky na jaře při změně času. Seberou nám hodinu a rázem se setmí. Ale dneska žádná změna času nenastala. Nenastalo vůbec nic neobvyklého. Prostě je jenom zataženo hustými mraky a chystá se deštivé pokračování. Jenomže ta změna z jasného rána do rána zamračeného je tak nečekaná, že jsem si v půl šesté, což je běžný čas vstávání, říkal, že musí být teprv půlnoc a že můžu klidně spát dál. Když jsem pro jistotu zkontroloval čas, všechno bylo rázem jinak.
Dobrá, beru to. I tyhlety šedivé mraky patří k běžnému počasí v naší kotlině. Ale dneska ráno mě fakt zaskočily. A musím přiznat, že bylo příjemné myslet si, že ještě můžu spát. Ovšem jen do chvíle, než jsem se podíval na hodiny.
Tož ven zpod duchny a psát deník! Dneska o tom, jak je ráno zataženo a bude celý den.

cvičení zrušeno

To bylo snad poprvé, kdy kvůli počasí nebylo cvičení. Ano, za celý ten školní rok, kdy jsme kvůlivá viru cvičili pořád venku i v mraze i ve sněhu, tak za celou tu dobu se ještě nestalo, aby bylo tak mizrné psí počasí, že Tomáš odvolal odpolední trénik. Úplně po právu. Nikdo by nepřišel. Drobný déšť, nějakých dvanáct, možná čtrnáct stupňů … v tom se vážně nedá moc cvičit na hřišti.
Tož to jste se tedy letos vycajchnovali, vy mužové zmrzlí. Zrovna na Serváce, což bylo včera, jsme kvůli tomu vašemu studenýmu čumáku museli zrušit wushu. A dneska na Bonifáce jakbysmet. Teplota pod deset, celou noc i teď ráno drobně prší … nu, alespoň budeme mít zalito a ve stodole ráj, jak praví pranostika o studeném Máji.
Uvidíme zítra, to se chystáme s Ondřejem do Prahy podívat se na slavnosti Navalis. Snad už toho ti zmrzlíci nechají.

atmosféra je v pořádku

Když je kolem dokola pořádnej mazec, je lepší se bavit vo počasí. Nu a protože o víkendu se přihodil mazec od osmašedesátýho ten největší, jsou toho plná média a to jak naše, tak i světová včetně prohlášení, že naši spojenci z NATO za námi stojí, bude líp si tu zapsat zas něco o počasí. Konkrétně o tej zimě, co ne a ne odejít a co se o víkendu znovu vrátila.
Chce se říct, že o víkendu k nám vtrhla ruská zima, což má pochopitelně dvojí význam. Ovšem ten bezpečnostně-politický nechme zpravodajcům a doufejme, že k nám Rusové nevtrhnou jako ta zima. Stačí, jakou paseku tu v tom vybuchlým zbrojáku nadělali ti dvá ruský agenti.
Bavme se tedy o tom počasí. Zima, teploty jen lehce nad nulou i přes den, déšť a déšť se sněhem. Sníh sice už na zemi nedrží, ale podle předpovědí meteorologů se to ještě může stát. A pamětníci si jistě pamatují, že se to stávalo. Babička v těchhle případech pronášela starou známou pranostiku "Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem." A když byla zima i v květnu, což bývala, dodávala babička ještě "Studený máj, v stodole ráj." Měla pravdu, babička. Byla z Hané, ze Štěpánova a práce na poli byla v mládí jejím denním chlebem.
A já jsem dneska
v novinách taky objevil článek o počasí. Po dlouhých letech rozumný, bez globalistické histerie a malování černých scénářů. A proto si tu o tom píšu. Ten rozhovor je totiž přesně v duchu toho, co si o tom globálním počasí myslím sám. Pan Seifert, kterého si jistě můžeme pamatovat z televizních předpovědí ještě před třiceti lety, totiž bez senzací říká, že …" atmosféra je v pořádku " a …"Já bych si netroufal nazvat letošní duben extrémem. Problém je v tom, že lidi si strašně málo pamatují. …"
Přesně tohle tu o počasí píšu už leta.
Pan Seifert je moudrý pán a zažil už spoustu zim i aprílů. A pamatuje si. A to je důležité. Pamatovat si, jak to bylo v minulosti nedávné i již dlouho minulé.
To platí nejen o počasí, ale i o Rusku.

správné aprílové počasí

Zdá se, že aprílovatější aprílové počasí už ani být nemůže. Ani ten výbuch sopky nechybí, byť jsou to sopky vzdálené a to jedna mírná na Islandu a další o kus dál až v Karibiku, zato pěkně nasupená. U nás se alespoň chvěje zem v okolí Chebu, což sice není vzácnost, ale dokresluje to letošní aprílové počasí.
Nejdřív to vypadalo, že už bude léto.
Bylo. Dva dny.
Pak se ochladilo a napadl sníh. Asi tak tři centimetry a bylo pár stupňů pod nulou.
Následně zase vykouklo sluníčko a v neděli to vypadalo, že se vrací jaro.
A včera začalo pršet, pak lilo a pak to bylo se sněhem a večer už bezostyšně opět sněžilo.
No tedy to musejí mít ti meteorologové v tom letošním dubnu pěknou honičku. Počasí se jim střídá tak rychle, že ty rosničky, co tam v tom ústavu mají, už toho musí mít dost. Lézt furt po žebříčku nahoru a dolů, to takovou žábu musí utahat natošup.
Jako staromilec si to celé musím ovšem pochválit: tak, tak, takhle je to správně. Takhle má vypadat to správné aprílové počasí. To už tady léta nebylo.

deset dní mrazů

Počkal jsem si, až tomu bude konec a ten nastal včera. Jde tu o opravdovou zimu. Konkrétně o nízké teploty, o kterých jsem si tu psal minulý týden. Čili dnešní statistika je pouhým záznamem pro budoucnost.
Včera během dne rozmrzly rybníky a bruslaři, kteří se na poslední chvíli chtěli ještě projet, už jezdili na vodě. Mrazy skončily. Tentokrát trvaly deset dní. Ten půldruhý týden se teploty u nás nepřehouply přes nulu a v noci se dvakrát dostaly až téměř k mínus 15°C.
Musím k tomu poznamenat, že i vté zimě jsme dvakrát cvičili venku, což byl zážitek nad jiné. Jakživo by mě nenapadlo, že budu někdy dobrovolně cvičit v mraze venku na sněhu. A stálo to za to.
Nu a ten desetidenní mráz měl význam i pro přírodu. Je na to zvyklá a v zimě jí to prospívá. Vymrznou škůdci a probuzení nepřijde tak rychle, jako když je místo zimy jen období chladných dešťů.
Jak to bude dál, odhadují meteorologové: nastane výrazné oteplení. Uvidíme. V každém případě si alespoň na chvíli přišly na své brusle a běžky a sáně, které byly už pár zim u ledu. Totiž v komoře.
Tuhle jsou grafy teplot za těch deset dní. V sobotu mrznout začalo a další týden v úterý už to tálo.

meteo_210213

meteo_210216

mokřejší už je jenom voda

No jo suchej měsíc, v úterý jsem si tu o něm psal. Ve středu Ondřej při sklence vína prohlásil, že je všechno, jak má být, neboť on má víno suché, což deklaroval kromě jiného i tím, že v lahvi bylo sucho.
Ovšem suchej rok, to je docela něco jiného. Ten byl o rok zpět. Sucho bylo téma dne. Jenomže vloni tohle téma tak nějak vyschlo a klimatologové prohlásili, že zeměkoule prochází klimatickou změnou, která ovšem přináší vyjímky jako je například ta z loňského roku, kdy se nám všem začaly znovu plnit studny. Pomalu, pochopitelně. Kdyby to bylo rychle, voda by s povodněmi odtekla.
Studny jsou teď naplněny a mokřady jsou opět mokré, ikdyž právě teď v těch mrazech spíš zamrzlé. Ten mokřad na Olešku těsně na okraji vsi už opět přetéká a dokud to nemrzlo, voda samovolně z prameniště tekla cestou. Stejný stav hlásil Ondřej z okolí jeho domu.
Nu a já jsem včera cestou z Vraného pozoroval, jak poprvé za její existenci je vodou zcela zalitá cyklostezka mezi Vraným a Jarovem. To tu od doby, kdy ji otevřeli, ještě nebylo. Zatím se nejedná o velkou vodu. To jen přehrady na Vltaské kaskádě snižují hladiny a připravují se na jarní tání. Ale i tak, vody je ve Vltavě teď tolik, kolik se v ní už dlouho neukázalo.
I při sledování portálu Intersucho lze zjistit, že relativní nasycení půdy je v měřených a zobrazovaných profilech na většině území naší republiky na maximu polní kapacity, čili víc to nejde. Mokřejší už je jenom samotná voda.
Nuže celoroční vyjímka z klimatické změny nám pro začátek tohohle roku zajistila místo sucha mokro. Jestli to bude pro klimatology podnět k další úpravě jinak docela suchých zpráv o klimatu je jasné. Budou to definovat například jako dlouhodobou vyjímku a budou se ohánět tím, že rok není v globálním měřítku žádná míra.
I nešť.
Ať už je nebo není rok krátká doba, výsledkem je, že to v polích a lukách začne po těch současných mrazech zase pěkně čvachtat.