o počasí
jevy společenské
24.července 2020 06:34 /
Je to dobře dva měsíce, co jsem si tu pamětnicky mudroval o dvou způsobech léta. Jeden z nich byl deštivý a ani mistru Důrovi se nepozdával. Označil ho v souvislosti s provozem svých říčních lázní za poněkud neštastný. To byla sice literární paralela, nicméně současné léto by mistru Důrovi přidalo další vrásku na čele.
Domnívám se však, že by šlo o vrásku způsobenou obočím povytaženým z důvodů podivu nad jevy nikoliv meteorologickými, nýbrž společenskými.
Totiž: to, co bývalo a je a doufám, že i bude, jevem zcela normálním, je dnes sledováno s obavami a tyto obavy si žádají vysvětlení a tudíž je vysvětlováno, kam se člověk podívá.
Letošní studené a deštivé léto je úplně běžné, stejně jako byla obvyklá i léta předešlá, tedy horká a suchá. Jenomže, jak jsem si tu už povzdechl, na to střídání počasí se zapomíná, neboť žijeme přítomností a ta tam je paměť byť i krátkodobá.
Tudíž stačí zapnout například televizi, pustit si hlavní zprávy a co nevidíme: sympatická paní Rosnička stojí na stezce korunami stromů nad Lipnem, na pozadí se honí mračna, vítr fučí a rozfoukaná Rosnička vysvětluje lačnému lovci senzací, že se dají očekávat další přeháňky i silnější deště a že katastrofické předpovědi předpovídající další suché a horké léto prostě nevyšly proto, že nebylo dost dat, jelikož kvůli šířícímu se viru přestala létat letadla, která ta data do meteorologických modelů počasí dodávala.
Lovci senzací to hned sepne: Ha! Další změna klimatu! Letadla jsou toho původa!
Na to já pravím: přestaňte blbnout se senzacema. Za dva dny je svatý Anny a každej hospodář ví, že svatá Anna znamená chladna z rána. To platilo i v dobách, kdy jen pomyslet na možnost létání zavánělo kacířstvím.
Tož se držme hezky při zemi, poněvadž senzace se opět nedostavila.
Domnívám se však, že by šlo o vrásku způsobenou obočím povytaženým z důvodů podivu nad jevy nikoliv meteorologickými, nýbrž společenskými.
Totiž: to, co bývalo a je a doufám, že i bude, jevem zcela normálním, je dnes sledováno s obavami a tyto obavy si žádají vysvětlení a tudíž je vysvětlováno, kam se člověk podívá.
Letošní studené a deštivé léto je úplně běžné, stejně jako byla obvyklá i léta předešlá, tedy horká a suchá. Jenomže, jak jsem si tu už povzdechl, na to střídání počasí se zapomíná, neboť žijeme přítomností a ta tam je paměť byť i krátkodobá.
Tudíž stačí zapnout například televizi, pustit si hlavní zprávy a co nevidíme: sympatická paní Rosnička stojí na stezce korunami stromů nad Lipnem, na pozadí se honí mračna, vítr fučí a rozfoukaná Rosnička vysvětluje lačnému lovci senzací, že se dají očekávat další přeháňky i silnější deště a že katastrofické předpovědi předpovídající další suché a horké léto prostě nevyšly proto, že nebylo dost dat, jelikož kvůli šířícímu se viru přestala létat letadla, která ta data do meteorologických modelů počasí dodávala.
Lovci senzací to hned sepne: Ha! Další změna klimatu! Letadla jsou toho původa!
Na to já pravím: přestaňte blbnout se senzacema. Za dva dny je svatý Anny a každej hospodář ví, že svatá Anna znamená chladna z rána. To platilo i v dobách, kdy jen pomyslet na možnost létání zavánělo kacířstvím.
Tož se držme hezky při zemi, poněvadž senzace se opět nedostavila.
uklouzlo mi to na blátě
29.června 2020 06:32 /
Hu, to je tma, takhle po ránu!
No bodejď by nebyla, když se tu nad námi od noci honí mraky a od půlnoci střídavě prší. Bouřky byly na programu dne, program nám předložila Matka příroda, překlad do lidštiny zařídili meteorologové. A to, proč si o tom píšu, má dvojí důvod.
Jednak se vracím k nedávnému zápisu, kde jsem mudroval o nebezpečným počasí. Nezbývá, než ty vzpomínky dolnit a tu, kdy byla na chalupě velká voda. Nikoliv povodeň, to ne. Povodeň je katastrofa. Kastrofa u nás nebyla nikdy, co pamatuju. Jen velká voda. Ovšem ta velká voda jednou zasáhla i statky u řeky a pár domů tak mělo vodu až v kuchyni. Ale pořád to byla jen velká voda. Tak se tomu u nás říkalo. Jednou jsem takhle po navigaci jel na kole a tu velkou vodu sledoval. Byli jsme s klukama na lávce a koukali dolů na ty spousty, co se valily navigačním korytem jinak docela mírné Cidliny. Pak jsme sjeli dolů a po cestičce nad vodou jeli po proudu k náplavce. Jenomže mně se to v tom blátě nějak zvrtlo a žbluňk, už jsem byl i s kolem v řece. Proud mě nestrhl nikam dál a největší starost jsem měl o kolo, jestli ho vylovím. Podařilo se, prože jsme ho nějak při tom saltu do řeky nepustil. Ano, při saltu. Očití svědkové tvrdili, že to bylo parádní salto a jak prej jsem to udělal. Inu, uklouzlo mi to na blátě. Tož to byla ta vzpomínka na velkou vodu.
Nu a druhý důvod zápisu je moje podivení nad tím, jak přesně to těm rosničkářům poslední dobou vychází. Všude jsem se včera dočetl, že pršet u nás začne o půlnoci. No a klaplo to napřesno. Se začátkem nového dne to spustilo a prší doteď.
Však je dobře, nemusíme zalejvat.
No bodejď by nebyla, když se tu nad námi od noci honí mraky a od půlnoci střídavě prší. Bouřky byly na programu dne, program nám předložila Matka příroda, překlad do lidštiny zařídili meteorologové. A to, proč si o tom píšu, má dvojí důvod.
Jednak se vracím k nedávnému zápisu, kde jsem mudroval o nebezpečným počasí. Nezbývá, než ty vzpomínky dolnit a tu, kdy byla na chalupě velká voda. Nikoliv povodeň, to ne. Povodeň je katastrofa. Kastrofa u nás nebyla nikdy, co pamatuju. Jen velká voda. Ovšem ta velká voda jednou zasáhla i statky u řeky a pár domů tak mělo vodu až v kuchyni. Ale pořád to byla jen velká voda. Tak se tomu u nás říkalo. Jednou jsem takhle po navigaci jel na kole a tu velkou vodu sledoval. Byli jsme s klukama na lávce a koukali dolů na ty spousty, co se valily navigačním korytem jinak docela mírné Cidliny. Pak jsme sjeli dolů a po cestičce nad vodou jeli po proudu k náplavce. Jenomže mně se to v tom blátě nějak zvrtlo a žbluňk, už jsem byl i s kolem v řece. Proud mě nestrhl nikam dál a největší starost jsem měl o kolo, jestli ho vylovím. Podařilo se, prože jsme ho nějak při tom saltu do řeky nepustil. Ano, při saltu. Očití svědkové tvrdili, že to bylo parádní salto a jak prej jsem to udělal. Inu, uklouzlo mi to na blátě. Tož to byla ta vzpomínka na velkou vodu.
Nu a druhý důvod zápisu je moje podivení nad tím, jak přesně to těm rosničkářům poslední dobou vychází. Všude jsem se včera dočetl, že pršet u nás začne o půlnoci. No a klaplo to napřesno. Se začátkem nového dne to spustilo a prší doteď.
Však je dobře, nemusíme zalejvat.
nebezpečný počasí
18.června 2020 05:55 /
Mám takovej pocit, že jsem si tu v minulosti zapsal cosi o suchu, ale nějak si tím nejsem jistej. Což ovšem není žádná závada, jelikož dneska to má opět smysl psát o klimatických změnách u nás. Vůbec se nechci a nemůžu plést vědcům do jejich řemesla, na to nemám gebír. Jenom si tak - jako, řekněme, pamětník - pamatuju na dvě takový úplně odlišný atmosféry z mládí, kdy jsem býval téměř každou volnou chvílu na chalupě.
Jedna z nich byla: to hrozný sucho. V řece skoro netekla voda, stavěli jsme z kamenů hráze, skoro jsme nezalívali zahrádku, protože ve studni bylo málo vody, všichni upocený, u pramene minerálky v Oseku fronta, protože to byla jediná studená voda, která osvěžila v celém dalekém okolí. Jezdili jsme pro ni pravidelně s dědečkem na kole přes les.
A ta druhá nálada byla: studený léto. Každou chvíli pršelo, holinky a pršiplášť byly permanentně v pohotovosti v síni a do lesa se chodilo na houby, protože rostly. Koupat jsme se nechodili, přestože vody bylo v Cidlině dost, ale byla studená. Jen ať pořádně zaprší, říkával dědeček, alespoň nemusíme zalejvat. Babička zase hudrala, že popraskají třešně a že shnijou jahody na záhonu.
Nu a tak se to nějak střídalo.
Rozhodně si nepamatuju jak často a na jak dlouho vždycky bylo sucho a pak zase deštivo. Ale střídalo se to. Příslušnou situaci vždycky někdo komentoval kladně, jiný záporně. A bylo pořád o čem povídat. Počasí jako téma nikdy nezklamalo.
Teď mám takovej dojem, že jsme přestali brát počasí jako přírodní živel, kterej neovlivníme, nýbrž jako nebezpečí, kterému musíme čelit.
Já vám nějak nevím. Nestačilo by jen vzít selskej rozum do hrsti a přestat blbnout? Rozkulačený lány vrátit zpátky na menší formáty, rozoraný meze znovu nechat, remízky vysadit, meliorace zrušit, lužní lesy zachovat a nové založit, řeky přestat regulovat a vůbec hospodařit s ohledem na krajinu. No, já vim, jsou to obecný doktorský pindy.
Ale co jinýho jsou ty katastrofický teze o globálním suchu?
Zrovna tohle jaro teda sucho fakt není. Právě se chystá další vlna dešťů, bouřek a přívalovejch lijáků. Prostě to vypadá na dost studený a deštivý jaro i začátek léta. Běžné počasí. Ovšem do globálního suchého modelu nezapadá, jelikož jsem tuhle zaslechl jednu paní, jak si stěžuje, že už je moc mokro, že začínají hnít jahody …
Jedna z nich byla: to hrozný sucho. V řece skoro netekla voda, stavěli jsme z kamenů hráze, skoro jsme nezalívali zahrádku, protože ve studni bylo málo vody, všichni upocený, u pramene minerálky v Oseku fronta, protože to byla jediná studená voda, která osvěžila v celém dalekém okolí. Jezdili jsme pro ni pravidelně s dědečkem na kole přes les.
A ta druhá nálada byla: studený léto. Každou chvíli pršelo, holinky a pršiplášť byly permanentně v pohotovosti v síni a do lesa se chodilo na houby, protože rostly. Koupat jsme se nechodili, přestože vody bylo v Cidlině dost, ale byla studená. Jen ať pořádně zaprší, říkával dědeček, alespoň nemusíme zalejvat. Babička zase hudrala, že popraskají třešně a že shnijou jahody na záhonu.
Nu a tak se to nějak střídalo.
Rozhodně si nepamatuju jak často a na jak dlouho vždycky bylo sucho a pak zase deštivo. Ale střídalo se to. Příslušnou situaci vždycky někdo komentoval kladně, jiný záporně. A bylo pořád o čem povídat. Počasí jako téma nikdy nezklamalo.
Teď mám takovej dojem, že jsme přestali brát počasí jako přírodní živel, kterej neovlivníme, nýbrž jako nebezpečí, kterému musíme čelit.
Já vám nějak nevím. Nestačilo by jen vzít selskej rozum do hrsti a přestat blbnout? Rozkulačený lány vrátit zpátky na menší formáty, rozoraný meze znovu nechat, remízky vysadit, meliorace zrušit, lužní lesy zachovat a nové založit, řeky přestat regulovat a vůbec hospodařit s ohledem na krajinu. No, já vim, jsou to obecný doktorský pindy.
Ale co jinýho jsou ty katastrofický teze o globálním suchu?
Zrovna tohle jaro teda sucho fakt není. Právě se chystá další vlna dešťů, bouřek a přívalovejch lijáků. Prostě to vypadá na dost studený a deštivý jaro i začátek léta. Běžné počasí. Ovšem do globálního suchého modelu nezapadá, jelikož jsem tuhle zaslechl jednu paní, jak si stěžuje, že už je moc mokro, že začínají hnít jahody …
blejskalo se jinde
16.června 2020 06:40 /
To, že byly v sobotu bouřky, to si jistě u nás všiml každý, pokud zrovna celý víkend nestrávil v bunkru pod zemí.
Nuže, budou bouřky, řekl jsem si a vyndal stativ. Ne, nechytám blesky na stativ, ale o něco podobného jsem se už podruhé pokusil. Vloni to pěkně vyšlo a spolu s Ondřejem jsme udělali pár bleskových portrétů, tak jsem si letos zase brousil zuby na bleskové zážitky.
Nu, lovil jsem, lovil, ale skoro neulovil. Ono se blejskalo jak o manévrech, ale někde úplně jinde.
Tak alespoň ten jeden, co se mi ho podařilo lapit:
Nuže, budou bouřky, řekl jsem si a vyndal stativ. Ne, nechytám blesky na stativ, ale o něco podobného jsem se už podruhé pokusil. Vloni to pěkně vyšlo a spolu s Ondřejem jsme udělali pár bleskových portrétů, tak jsem si letos zase brousil zuby na bleskové zážitky.
Nu, lovil jsem, lovil, ale skoro neulovil. Ono se blejskalo jak o manévrech, ale někde úplně jinde.
Tak alespoň ten jeden, co se mi ho podařilo lapit:
aprílové
31.března 2020 06:40 /
Jistě, zima letos nebyla žádná. Pár vloček občas popadalo, ale nepoleželo. Bylo prostě furt teplo i na zimu v našich krajích.
Člověka tedy kapánek překvapí, že teď, když už je týden oficální jaro, zase sněží. Pochopitelně, opět to není žádná vánice a sníh nepoleží, jenom kapánek pocukruje, ale i přes varování meteorologů je to jaksi mimo očekávání. Jeden by očekával takové to jarní počasí. Zvlášť, když ještě včera bylo sluníčko na opalování a teď tohle.
Zřejmě si letos vzali tam nahoře k srdci zítřejšího apríla a sestavujou podle toho počasí. Při pohledu z okna není jiné volby, než je pochválit.
Aprílovější počasí už snad ani být nemohlo.
ps
Zataženo - jasno - pod mrakem - déšť se sněžením - prudké jasno - šedivo - krupičky sněhu - polojasno - sněžení - jarní slunce - olověné mraky …
Kdepak, to není přepověď na duben. To je přehled počasí za poslední březnový den.
Člověka tedy kapánek překvapí, že teď, když už je týden oficální jaro, zase sněží. Pochopitelně, opět to není žádná vánice a sníh nepoleží, jenom kapánek pocukruje, ale i přes varování meteorologů je to jaksi mimo očekávání. Jeden by očekával takové to jarní počasí. Zvlášť, když ještě včera bylo sluníčko na opalování a teď tohle.
Zřejmě si letos vzali tam nahoře k srdci zítřejšího apríla a sestavujou podle toho počasí. Při pohledu z okna není jiné volby, než je pochválit.
Aprílovější počasí už snad ani být nemohlo.
ps
Zataženo - jasno - pod mrakem - déšť se sněžením - prudké jasno - šedivo - krupičky sněhu - polojasno - sněžení - jarní slunce - olověné mraky …
Kdepak, to není přepověď na duben. To je přehled počasí za poslední březnový den.
Sabina přesunula konečnou
11.února 2020 05:39 /
Dneska žádné historky nebudou. Jenom si tu zapíšu, co nám přinesl, tedy vlastně odnesl, ten velkej vichr, co mu dali jméno Sabrina.
U nás doma to vypadá, že jsme přežili bez úhony. Ovšem odpoledne jsme museli s Matějem objíždět spadlý smrk na hlavní, abychom se dostali domů. Hasiči to nemohli odstranit, protože čekali na elektrikáře z ČEZu, jelikož strom padl nejen na silnici, ale i na elektrické vedení. Další popadané stromy jsou hlášeny z celeho Oleška.
Strom vyvrácený přes hlavní ulici způsobil i to, že až do odstranění jezdil autobus jen do Černík, čímž jsme byli odříznuti od světa. Inu - jsme na konci světa, čili odříznout nás není až takový problém. Tentokrát se to podařilo orkánu Sabina, která přesunula konečnou autobusu o pět kilometrů.
ps … kolega mě upozornil, že to mám blbě, tudíž jsem to napravil: ona bouře nese jméno Sabina - tedi nikoliv Sabrina, jak jsem to původně popletl
U nás doma to vypadá, že jsme přežili bez úhony. Ovšem odpoledne jsme museli s Matějem objíždět spadlý smrk na hlavní, abychom se dostali domů. Hasiči to nemohli odstranit, protože čekali na elektrikáře z ČEZu, jelikož strom padl nejen na silnici, ale i na elektrické vedení. Další popadané stromy jsou hlášeny z celeho Oleška.
Strom vyvrácený přes hlavní ulici způsobil i to, že až do odstranění jezdil autobus jen do Černík, čímž jsme byli odříznuti od světa. Inu - jsme na konci světa, čili odříznout nás není až takový problém. Tentokrát se to podařilo orkánu Sabina, která přesunula konečnou autobusu o pět kilometrů.
ps … kolega mě upozornil, že to mám blbě, tudíž jsem to napravil: ona bouře nese jméno Sabina - tedi nikoliv Sabrina, jak jsem to původně popletl
