o počasí
první sníh
03.prosince 2020 06:25 /
Letos to vyšlo na dnešek. První sněžení nastalo podle předpovědi právě dneska v noci. Není to žádná kalamita, jen centimetrový kobereček, ale je to první letošní sníh.
Včera jsme měli opět virtuální pywo a přítel Richard se nechal slyšet, že jestli to vyjde podle předpovědi, že jde hned ráno fotografovat Prahu. Počítám tedy, že už má vaťák, beranici, teplé boty a jde na to. Na mě zbyl ten statistický záznam.
Nuže, zde jsou nezbytné statistické údaje z Oleška o prvním sněhu z let předcházejících:
?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016, 10.12. 2017, 1.12.2018, 13.11.2019
Včera jsme měli opět virtuální pywo a přítel Richard se nechal slyšet, že jestli to vyjde podle předpovědi, že jde hned ráno fotografovat Prahu. Počítám tedy, že už má vaťák, beranici, teplé boty a jde na to. Na mě zbyl ten statistický záznam.
Nuže, zde jsou nezbytné statistické údaje z Oleška o prvním sněhu z let předcházejících:
?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016, 10.12. 2017, 1.12.2018, 13.11.2019
vyjasnilo se
13.listopadu 2020 05:32 /
To jsem si tu psal v pondělí, že máme zamlženo a šedivo. A bylo to tak celý týden. Nic ke koukání. A dneska ráno jsem jedním okem kouk' do okna a něco tam na mě svítí. Otevřu i druhý oko a svítí to pořád. A ono jo. Vyjasnilo se a už jsou zase vidět hvězdy. Hned je lepší nálada. Nu a taky se dá takhle nad ránem zjistit, že už jsme opravdu přešli pod těmi inverzními mraky k podzimní obloze. Hvězdičky jsou jinde než v létě a můžeme se začít znovu seznamovat se souhvězdími, která jsou v létě pod obzorem.
Nuže, až se ráno podíváte z okna, mrkněte nad obzor na jihozápad. Bude na vás svítit krásně Orion.
Ten se nedá přehlédnout.
Nuže, až se ráno podíváte z okna, mrkněte nad obzor na jihozápad. Bude na vás svítit krásně Orion.
Ten se nedá přehlédnout.
dýchá se báječně
09.listopadu 2020 05:33 /
Klostermannovy Mlhy na blatech jsem nečetl, to přiznám. Film pro pamětníky jsem zřejmě taky neviděl. Nu mám mezery, mám. Možná je i někdy doplním.
Ovšem teď už čtvrtý den za sebou ty mlhy u nás zažíváme, byť tu žádná blata nejsou. Čím přesně to tedy je, to nevím, ale nejspíš to bude tím všeobecně mokrým a deštivým podzimem. Zrovínka tady u nás v okolí se vždycky, pokud bylo mokro, tvořila mlžná oblaka. Člověk by řekl, že se tu přímo tvoří mraky, které stoupají z údolí Zlatého i Záhořanského potoka, od Sázavy i od Vltavy a táhnou se Břežanským údolím. Je tu prostě spousta lesů, roklí, údolí a když řádně naprší, jako že letos tedy napršelo, pak by se tu dala ta mlha krájet, balit do pytlů a vyvážet tam, kde o ni stojí.
Ne snad, že bych o tu mlhu nestál, ona je z ní taková líně melancholická podzimní nálada, ale během těch pár suchých let jsem si poněkud odvykl. I nešt, člověk si zvykne a v tomhle případě je to docela příjemné zvykání. Ono se v tej mlze sice špatně jezdí, poněvadž není moc vidět, ale dýchá se báječně. To jsou úplný plicní lázně.
Ovšem teď už čtvrtý den za sebou ty mlhy u nás zažíváme, byť tu žádná blata nejsou. Čím přesně to tedy je, to nevím, ale nejspíš to bude tím všeobecně mokrým a deštivým podzimem. Zrovínka tady u nás v okolí se vždycky, pokud bylo mokro, tvořila mlžná oblaka. Člověk by řekl, že se tu přímo tvoří mraky, které stoupají z údolí Zlatého i Záhořanského potoka, od Sázavy i od Vltavy a táhnou se Břežanským údolím. Je tu prostě spousta lesů, roklí, údolí a když řádně naprší, jako že letos tedy napršelo, pak by se tu dala ta mlha krájet, balit do pytlů a vyvážet tam, kde o ni stojí.
Ne snad, že bych o tu mlhu nestál, ona je z ní taková líně melancholická podzimní nálada, ale během těch pár suchých let jsem si poněkud odvykl. I nešt, člověk si zvykne a v tomhle případě je to docela příjemné zvykání. Ono se v tej mlze sice špatně jezdí, poněvadž není moc vidět, ale dýchá se báječně. To jsou úplný plicní lázně.
deštivej podzim
03.listopadu 2020 05:05 /
Letos jsem si tu pod fousy často hudral na téma sucho - mokro - změna klimatu. Nu a dneska možná tohle téma pro letošek uzavřu, jelikož to sleduju.
A totiž to, že už zase není sucho, ale je mokro.
Jak to bude v budoucnu, to se ví: určitě nějak bude, poněvadž ještě nebylo, aby nějak nebylo. Ovšem jak je teď, na to máme docela přesné záznamy z pozorování hydrologů. Ti hydrologové si všimli, že je deštivý podzim. Všimněte si, že si toho všimli i vinaři. Stěžují si, že začne hnít víno kvůli mokru. Na víno je potřeba suchej podzim.
A jsme u toho: Několik let za sebou bylo víno v pořádku, ba dokonce to byly vynikající ročníky. Řikali vinaři. Ale hospodáři si ztěžovali, že jsou malý brambory a obilí málo vzešlo. Teď se to obrátilo.
Pamětníci, co si chtějí pamatovat, pamatují, že takových obratů v počasí bylo dost a dost. Jistě, nemluvilo se tolik o změnách klimatu, o tání ledovců o zvyšování hladiny oceánů, ale vědělo se, že byla doba ledová, pak se zas kápku voteplilo a docela nedávno byla malá doba ledová, ale pak zas velká sucha a neúroda až to vedlo k nápadům, jak poručit větru dešti.
Nu a teď ty nápady někdo voprášil, místo komunistickýho kabátu jim dal zelenej svrchník a jedeme nanovo. Je tu zelená politika a kdo je proti, je přinejmenším škaredé kačátko. A do toho teď ti hydrologové například na serveru Intersucho (jak paradoxní!) zveřejňují už mnoho týdnů za sebou postupně se plnící zásoby půdní vláhy a nasycenost půdy, která už tento týden dosáhla téměř stoprocentní kapacity na celém našem území, takže jak přijde kapku delší déšť, neobejde se to bez velké vody.
A kupodivu o tomhle tak nějak ti zelení panáčkové moc nemluví, ani nepíší. To by byli jaksi sami proti sobě.
Tož tak: letos je po pár letech zas deštivej podzim, jak jsme na něj byli zvyklí.
Houby rostou a nádherně zbarvené listí se pořád ještě drží na stromech. No bodejď ne, dyť je teprv začátek listopadu.
A totiž to, že už zase není sucho, ale je mokro.
Jak to bude v budoucnu, to se ví: určitě nějak bude, poněvadž ještě nebylo, aby nějak nebylo. Ovšem jak je teď, na to máme docela přesné záznamy z pozorování hydrologů. Ti hydrologové si všimli, že je deštivý podzim. Všimněte si, že si toho všimli i vinaři. Stěžují si, že začne hnít víno kvůli mokru. Na víno je potřeba suchej podzim.
A jsme u toho: Několik let za sebou bylo víno v pořádku, ba dokonce to byly vynikající ročníky. Řikali vinaři. Ale hospodáři si ztěžovali, že jsou malý brambory a obilí málo vzešlo. Teď se to obrátilo.
Pamětníci, co si chtějí pamatovat, pamatují, že takových obratů v počasí bylo dost a dost. Jistě, nemluvilo se tolik o změnách klimatu, o tání ledovců o zvyšování hladiny oceánů, ale vědělo se, že byla doba ledová, pak se zas kápku voteplilo a docela nedávno byla malá doba ledová, ale pak zas velká sucha a neúroda až to vedlo k nápadům, jak poručit větru dešti.
Nu a teď ty nápady někdo voprášil, místo komunistickýho kabátu jim dal zelenej svrchník a jedeme nanovo. Je tu zelená politika a kdo je proti, je přinejmenším škaredé kačátko. A do toho teď ti hydrologové například na serveru Intersucho (jak paradoxní!) zveřejňují už mnoho týdnů za sebou postupně se plnící zásoby půdní vláhy a nasycenost půdy, která už tento týden dosáhla téměř stoprocentní kapacity na celém našem území, takže jak přijde kapku delší déšť, neobejde se to bez velké vody.
A kupodivu o tomhle tak nějak ti zelení panáčkové moc nemluví, ani nepíší. To by byli jaksi sami proti sobě.
Tož tak: letos je po pár letech zas deštivej podzim, jak jsme na něj byli zvyklí.
Houby rostou a nádherně zbarvené listí se pořád ještě drží na stromech. No bodejď ne, dyť je teprv začátek listopadu.
v úterý nastal podzim
02.září 2020 05:40 /
Vloni to bylo nemlich tak. Ale letos je to ještě kápku jinak. A totiž konec prázdnin, nástup do školy a povětří vůkol.
Jelikož to, že se přesně na konci prázdnin ochladilo, zatáhlo a začalo pršet, to už jsem si tu zazanamenal i vloni a jistě tomu tak bylo i mnohokrát před tím. Jenomže teď mi to počasí přišlo ještě o fous viditelnější.
Ještě minulý týden v úterý nám bylo na Paloučku hej. Bylo docela teplo, cvičilo se hezky i když se stíny už výrazně prodloužily. Ve čtvrtek už mi bylo kapánek chladno a zdálo se, že se začíná ku konci cvičení stmívat. Nu a včera už jsem přijel do tělocvičny za šera a odjížděl jsem v zimě a potmě.
Dneska ráno píšu deník a už hodinu čekám, že se pořádně rozední a ono se to k tomu rozednívání pořád nemá. Co se to děje? Že bych zapomněl, jak rychle v září ubývá dne? Už to tak bude. Letos jsem si nějak víc zvykl na léto, přesto že bylo spíš deštivé a chladné. Ale bylo to léto. A teď mi to najednou přijde, jako by v úterý nastal předčasný podzim.
Zvláštní.
Že by to souviselo s věkem? To se mi nezdá, já mám podzim rád. Když ale zavzpomínám na babičku, tak v paměti zaslechnu její postesknutí:
"Ach jo, tak už je zas tma. Už aby bylo jaro, viď, taťko."
Nu, asi na tom postesknutí něco bylo. Ausgerechnet letos se mi zdá obzvlášť aktuální.
Jelikož to, že se přesně na konci prázdnin ochladilo, zatáhlo a začalo pršet, to už jsem si tu zazanamenal i vloni a jistě tomu tak bylo i mnohokrát před tím. Jenomže teď mi to počasí přišlo ještě o fous viditelnější.
Ještě minulý týden v úterý nám bylo na Paloučku hej. Bylo docela teplo, cvičilo se hezky i když se stíny už výrazně prodloužily. Ve čtvrtek už mi bylo kapánek chladno a zdálo se, že se začíná ku konci cvičení stmívat. Nu a včera už jsem přijel do tělocvičny za šera a odjížděl jsem v zimě a potmě.
Dneska ráno píšu deník a už hodinu čekám, že se pořádně rozední a ono se to k tomu rozednívání pořád nemá. Co se to děje? Že bych zapomněl, jak rychle v září ubývá dne? Už to tak bude. Letos jsem si nějak víc zvykl na léto, přesto že bylo spíš deštivé a chladné. Ale bylo to léto. A teď mi to najednou přijde, jako by v úterý nastal předčasný podzim.
Zvláštní.
Že by to souviselo s věkem? To se mi nezdá, já mám podzim rád. Když ale zavzpomínám na babičku, tak v paměti zaslechnu její postesknutí:
"Ach jo, tak už je zas tma. Už aby bylo jaro, viď, taťko."
Nu, asi na tom postesknutí něco bylo. Ausgerechnet letos se mi zdá obzvlášť aktuální.
bouřka
11.srpna 2020 06:08 /
Pěkně to včera odpoledne bouřilo a blejskalo. A já měl zrovna příležitost to blejsknout. Tož tuhle mám blejsknutý blesky nad Dolními Břežany:
jevy společenské
24.července 2020 06:34 /
Je to dobře dva měsíce, co jsem si tu pamětnicky mudroval o dvou způsobech léta. Jeden z nich byl deštivý a ani mistru Důrovi se nepozdával. Označil ho v souvislosti s provozem svých říčních lázní za poněkud neštastný. To byla sice literární paralela, nicméně současné léto by mistru Důrovi přidalo další vrásku na čele.
Domnívám se však, že by šlo o vrásku způsobenou obočím povytaženým z důvodů podivu nad jevy nikoliv meteorologickými, nýbrž společenskými.
Totiž: to, co bývalo a je a doufám, že i bude, jevem zcela normálním, je dnes sledováno s obavami a tyto obavy si žádají vysvětlení a tudíž je vysvětlováno, kam se člověk podívá.
Letošní studené a deštivé léto je úplně běžné, stejně jako byla obvyklá i léta předešlá, tedy horká a suchá. Jenomže, jak jsem si tu už povzdechl, na to střídání počasí se zapomíná, neboť žijeme přítomností a ta tam je paměť byť i krátkodobá.
Tudíž stačí zapnout například televizi, pustit si hlavní zprávy a co nevidíme: sympatická paní Rosnička stojí na stezce korunami stromů nad Lipnem, na pozadí se honí mračna, vítr fučí a rozfoukaná Rosnička vysvětluje lačnému lovci senzací, že se dají očekávat další přeháňky i silnější deště a že katastrofické předpovědi předpovídající další suché a horké léto prostě nevyšly proto, že nebylo dost dat, jelikož kvůli šířícímu se viru přestala létat letadla, která ta data do meteorologických modelů počasí dodávala.
Lovci senzací to hned sepne: Ha! Další změna klimatu! Letadla jsou toho původa!
Na to já pravím: přestaňte blbnout se senzacema. Za dva dny je svatý Anny a každej hospodář ví, že svatá Anna znamená chladna z rána. To platilo i v dobách, kdy jen pomyslet na možnost létání zavánělo kacířstvím.
Tož se držme hezky při zemi, poněvadž senzace se opět nedostavila.
Domnívám se však, že by šlo o vrásku způsobenou obočím povytaženým z důvodů podivu nad jevy nikoliv meteorologickými, nýbrž společenskými.
Totiž: to, co bývalo a je a doufám, že i bude, jevem zcela normálním, je dnes sledováno s obavami a tyto obavy si žádají vysvětlení a tudíž je vysvětlováno, kam se člověk podívá.
Letošní studené a deštivé léto je úplně běžné, stejně jako byla obvyklá i léta předešlá, tedy horká a suchá. Jenomže, jak jsem si tu už povzdechl, na to střídání počasí se zapomíná, neboť žijeme přítomností a ta tam je paměť byť i krátkodobá.
Tudíž stačí zapnout například televizi, pustit si hlavní zprávy a co nevidíme: sympatická paní Rosnička stojí na stezce korunami stromů nad Lipnem, na pozadí se honí mračna, vítr fučí a rozfoukaná Rosnička vysvětluje lačnému lovci senzací, že se dají očekávat další přeháňky i silnější deště a že katastrofické předpovědi předpovídající další suché a horké léto prostě nevyšly proto, že nebylo dost dat, jelikož kvůli šířícímu se viru přestala létat letadla, která ta data do meteorologických modelů počasí dodávala.
Lovci senzací to hned sepne: Ha! Další změna klimatu! Letadla jsou toho původa!
Na to já pravím: přestaňte blbnout se senzacema. Za dva dny je svatý Anny a každej hospodář ví, že svatá Anna znamená chladna z rána. To platilo i v dobách, kdy jen pomyslet na možnost létání zavánělo kacířstvím.
Tož se držme hezky při zemi, poněvadž senzace se opět nedostavila.
uklouzlo mi to na blátě
29.června 2020 06:32 /
Hu, to je tma, takhle po ránu!
No bodejď by nebyla, když se tu nad námi od noci honí mraky a od půlnoci střídavě prší. Bouřky byly na programu dne, program nám předložila Matka příroda, překlad do lidštiny zařídili meteorologové. A to, proč si o tom píšu, má dvojí důvod.
Jednak se vracím k nedávnému zápisu, kde jsem mudroval o nebezpečným počasí. Nezbývá, než ty vzpomínky dolnit a tu, kdy byla na chalupě velká voda. Nikoliv povodeň, to ne. Povodeň je katastrofa. Kastrofa u nás nebyla nikdy, co pamatuju. Jen velká voda. Ovšem ta velká voda jednou zasáhla i statky u řeky a pár domů tak mělo vodu až v kuchyni. Ale pořád to byla jen velká voda. Tak se tomu u nás říkalo. Jednou jsem takhle po navigaci jel na kole a tu velkou vodu sledoval. Byli jsme s klukama na lávce a koukali dolů na ty spousty, co se valily navigačním korytem jinak docela mírné Cidliny. Pak jsme sjeli dolů a po cestičce nad vodou jeli po proudu k náplavce. Jenomže mně se to v tom blátě nějak zvrtlo a žbluňk, už jsem byl i s kolem v řece. Proud mě nestrhl nikam dál a největší starost jsem měl o kolo, jestli ho vylovím. Podařilo se, prože jsme ho nějak při tom saltu do řeky nepustil. Ano, při saltu. Očití svědkové tvrdili, že to bylo parádní salto a jak prej jsem to udělal. Inu, uklouzlo mi to na blátě. Tož to byla ta vzpomínka na velkou vodu.
Nu a druhý důvod zápisu je moje podivení nad tím, jak přesně to těm rosničkářům poslední dobou vychází. Všude jsem se včera dočetl, že pršet u nás začne o půlnoci. No a klaplo to napřesno. Se začátkem nového dne to spustilo a prší doteď.
Však je dobře, nemusíme zalejvat.
No bodejď by nebyla, když se tu nad námi od noci honí mraky a od půlnoci střídavě prší. Bouřky byly na programu dne, program nám předložila Matka příroda, překlad do lidštiny zařídili meteorologové. A to, proč si o tom píšu, má dvojí důvod.
Jednak se vracím k nedávnému zápisu, kde jsem mudroval o nebezpečným počasí. Nezbývá, než ty vzpomínky dolnit a tu, kdy byla na chalupě velká voda. Nikoliv povodeň, to ne. Povodeň je katastrofa. Kastrofa u nás nebyla nikdy, co pamatuju. Jen velká voda. Ovšem ta velká voda jednou zasáhla i statky u řeky a pár domů tak mělo vodu až v kuchyni. Ale pořád to byla jen velká voda. Tak se tomu u nás říkalo. Jednou jsem takhle po navigaci jel na kole a tu velkou vodu sledoval. Byli jsme s klukama na lávce a koukali dolů na ty spousty, co se valily navigačním korytem jinak docela mírné Cidliny. Pak jsme sjeli dolů a po cestičce nad vodou jeli po proudu k náplavce. Jenomže mně se to v tom blátě nějak zvrtlo a žbluňk, už jsem byl i s kolem v řece. Proud mě nestrhl nikam dál a největší starost jsem měl o kolo, jestli ho vylovím. Podařilo se, prože jsme ho nějak při tom saltu do řeky nepustil. Ano, při saltu. Očití svědkové tvrdili, že to bylo parádní salto a jak prej jsem to udělal. Inu, uklouzlo mi to na blátě. Tož to byla ta vzpomínka na velkou vodu.
Nu a druhý důvod zápisu je moje podivení nad tím, jak přesně to těm rosničkářům poslední dobou vychází. Všude jsem se včera dočetl, že pršet u nás začne o půlnoci. No a klaplo to napřesno. Se začátkem nového dne to spustilo a prší doteď.
Však je dobře, nemusíme zalejvat.
nebezpečný počasí
18.června 2020 05:55 /
Mám takovej pocit, že jsem si tu v minulosti zapsal cosi o suchu, ale nějak si tím nejsem jistej. Což ovšem není žádná závada, jelikož dneska to má opět smysl psát o klimatických změnách u nás. Vůbec se nechci a nemůžu plést vědcům do jejich řemesla, na to nemám gebír. Jenom si tak - jako, řekněme, pamětník - pamatuju na dvě takový úplně odlišný atmosféry z mládí, kdy jsem býval téměř každou volnou chvílu na chalupě.
Jedna z nich byla: to hrozný sucho. V řece skoro netekla voda, stavěli jsme z kamenů hráze, skoro jsme nezalívali zahrádku, protože ve studni bylo málo vody, všichni upocený, u pramene minerálky v Oseku fronta, protože to byla jediná studená voda, která osvěžila v celém dalekém okolí. Jezdili jsme pro ni pravidelně s dědečkem na kole přes les.
A ta druhá nálada byla: studený léto. Každou chvíli pršelo, holinky a pršiplášť byly permanentně v pohotovosti v síni a do lesa se chodilo na houby, protože rostly. Koupat jsme se nechodili, přestože vody bylo v Cidlině dost, ale byla studená. Jen ať pořádně zaprší, říkával dědeček, alespoň nemusíme zalejvat. Babička zase hudrala, že popraskají třešně a že shnijou jahody na záhonu.
Nu a tak se to nějak střídalo.
Rozhodně si nepamatuju jak často a na jak dlouho vždycky bylo sucho a pak zase deštivo. Ale střídalo se to. Příslušnou situaci vždycky někdo komentoval kladně, jiný záporně. A bylo pořád o čem povídat. Počasí jako téma nikdy nezklamalo.
Teď mám takovej dojem, že jsme přestali brát počasí jako přírodní živel, kterej neovlivníme, nýbrž jako nebezpečí, kterému musíme čelit.
Já vám nějak nevím. Nestačilo by jen vzít selskej rozum do hrsti a přestat blbnout? Rozkulačený lány vrátit zpátky na menší formáty, rozoraný meze znovu nechat, remízky vysadit, meliorace zrušit, lužní lesy zachovat a nové založit, řeky přestat regulovat a vůbec hospodařit s ohledem na krajinu. No, já vim, jsou to obecný doktorský pindy.
Ale co jinýho jsou ty katastrofický teze o globálním suchu?
Zrovna tohle jaro teda sucho fakt není. Právě se chystá další vlna dešťů, bouřek a přívalovejch lijáků. Prostě to vypadá na dost studený a deštivý jaro i začátek léta. Běžné počasí. Ovšem do globálního suchého modelu nezapadá, jelikož jsem tuhle zaslechl jednu paní, jak si stěžuje, že už je moc mokro, že začínají hnít jahody …
Jedna z nich byla: to hrozný sucho. V řece skoro netekla voda, stavěli jsme z kamenů hráze, skoro jsme nezalívali zahrádku, protože ve studni bylo málo vody, všichni upocený, u pramene minerálky v Oseku fronta, protože to byla jediná studená voda, která osvěžila v celém dalekém okolí. Jezdili jsme pro ni pravidelně s dědečkem na kole přes les.
A ta druhá nálada byla: studený léto. Každou chvíli pršelo, holinky a pršiplášť byly permanentně v pohotovosti v síni a do lesa se chodilo na houby, protože rostly. Koupat jsme se nechodili, přestože vody bylo v Cidlině dost, ale byla studená. Jen ať pořádně zaprší, říkával dědeček, alespoň nemusíme zalejvat. Babička zase hudrala, že popraskají třešně a že shnijou jahody na záhonu.
Nu a tak se to nějak střídalo.
Rozhodně si nepamatuju jak často a na jak dlouho vždycky bylo sucho a pak zase deštivo. Ale střídalo se to. Příslušnou situaci vždycky někdo komentoval kladně, jiný záporně. A bylo pořád o čem povídat. Počasí jako téma nikdy nezklamalo.
Teď mám takovej dojem, že jsme přestali brát počasí jako přírodní živel, kterej neovlivníme, nýbrž jako nebezpečí, kterému musíme čelit.
Já vám nějak nevím. Nestačilo by jen vzít selskej rozum do hrsti a přestat blbnout? Rozkulačený lány vrátit zpátky na menší formáty, rozoraný meze znovu nechat, remízky vysadit, meliorace zrušit, lužní lesy zachovat a nové založit, řeky přestat regulovat a vůbec hospodařit s ohledem na krajinu. No, já vim, jsou to obecný doktorský pindy.
Ale co jinýho jsou ty katastrofický teze o globálním suchu?
Zrovna tohle jaro teda sucho fakt není. Právě se chystá další vlna dešťů, bouřek a přívalovejch lijáků. Prostě to vypadá na dost studený a deštivý jaro i začátek léta. Běžné počasí. Ovšem do globálního suchého modelu nezapadá, jelikož jsem tuhle zaslechl jednu paní, jak si stěžuje, že už je moc mokro, že začínají hnít jahody …
blejskalo se jinde
16.června 2020 06:40 /
To, že byly v sobotu bouřky, to si jistě u nás všiml každý, pokud zrovna celý víkend nestrávil v bunkru pod zemí.
Nuže, budou bouřky, řekl jsem si a vyndal stativ. Ne, nechytám blesky na stativ, ale o něco podobného jsem se už podruhé pokusil. Vloni to pěkně vyšlo a spolu s Ondřejem jsme udělali pár bleskových portrétů, tak jsem si letos zase brousil zuby na bleskové zážitky.
Nu, lovil jsem, lovil, ale skoro neulovil. Ono se blejskalo jak o manévrech, ale někde úplně jinde.
Tak alespoň ten jeden, co se mi ho podařilo lapit:
Nuže, budou bouřky, řekl jsem si a vyndal stativ. Ne, nechytám blesky na stativ, ale o něco podobného jsem se už podruhé pokusil. Vloni to pěkně vyšlo a spolu s Ondřejem jsme udělali pár bleskových portrétů, tak jsem si letos zase brousil zuby na bleskové zážitky.
Nu, lovil jsem, lovil, ale skoro neulovil. Ono se blejskalo jak o manévrech, ale někde úplně jinde.
Tak alespoň ten jeden, co se mi ho podařilo lapit:
aprílové
31.března 2020 06:40 /
Jistě, zima letos nebyla žádná. Pár vloček občas popadalo, ale nepoleželo. Bylo prostě furt teplo i na zimu v našich krajích.
Člověka tedy kapánek překvapí, že teď, když už je týden oficální jaro, zase sněží. Pochopitelně, opět to není žádná vánice a sníh nepoleží, jenom kapánek pocukruje, ale i přes varování meteorologů je to jaksi mimo očekávání. Jeden by očekával takové to jarní počasí. Zvlášť, když ještě včera bylo sluníčko na opalování a teď tohle.
Zřejmě si letos vzali tam nahoře k srdci zítřejšího apríla a sestavujou podle toho počasí. Při pohledu z okna není jiné volby, než je pochválit.
Aprílovější počasí už snad ani být nemohlo.
ps
Zataženo - jasno - pod mrakem - déšť se sněžením - prudké jasno - šedivo - krupičky sněhu - polojasno - sněžení - jarní slunce - olověné mraky …
Kdepak, to není přepověď na duben. To je přehled počasí za poslední březnový den.
Člověka tedy kapánek překvapí, že teď, když už je týden oficální jaro, zase sněží. Pochopitelně, opět to není žádná vánice a sníh nepoleží, jenom kapánek pocukruje, ale i přes varování meteorologů je to jaksi mimo očekávání. Jeden by očekával takové to jarní počasí. Zvlášť, když ještě včera bylo sluníčko na opalování a teď tohle.
Zřejmě si letos vzali tam nahoře k srdci zítřejšího apríla a sestavujou podle toho počasí. Při pohledu z okna není jiné volby, než je pochválit.
Aprílovější počasí už snad ani být nemohlo.
ps
Zataženo - jasno - pod mrakem - déšť se sněžením - prudké jasno - šedivo - krupičky sněhu - polojasno - sněžení - jarní slunce - olověné mraky …
Kdepak, to není přepověď na duben. To je přehled počasí za poslední březnový den.
Sabina přesunula konečnou
11.února 2020 05:39 /
Dneska žádné historky nebudou. Jenom si tu zapíšu, co nám přinesl, tedy vlastně odnesl, ten velkej vichr, co mu dali jméno Sabrina.
U nás doma to vypadá, že jsme přežili bez úhony. Ovšem odpoledne jsme museli s Matějem objíždět spadlý smrk na hlavní, abychom se dostali domů. Hasiči to nemohli odstranit, protože čekali na elektrikáře z ČEZu, jelikož strom padl nejen na silnici, ale i na elektrické vedení. Další popadané stromy jsou hlášeny z celeho Oleška.
Strom vyvrácený přes hlavní ulici způsobil i to, že až do odstranění jezdil autobus jen do Černík, čímž jsme byli odříznuti od světa. Inu - jsme na konci světa, čili odříznout nás není až takový problém. Tentokrát se to podařilo orkánu Sabina, která přesunula konečnou autobusu o pět kilometrů.
ps … kolega mě upozornil, že to mám blbě, tudíž jsem to napravil: ona bouře nese jméno Sabina - tedi nikoliv Sabrina, jak jsem to původně popletl
U nás doma to vypadá, že jsme přežili bez úhony. Ovšem odpoledne jsme museli s Matějem objíždět spadlý smrk na hlavní, abychom se dostali domů. Hasiči to nemohli odstranit, protože čekali na elektrikáře z ČEZu, jelikož strom padl nejen na silnici, ale i na elektrické vedení. Další popadané stromy jsou hlášeny z celeho Oleška.
Strom vyvrácený přes hlavní ulici způsobil i to, že až do odstranění jezdil autobus jen do Černík, čímž jsme byli odříznuti od světa. Inu - jsme na konci světa, čili odříznout nás není až takový problém. Tentokrát se to podařilo orkánu Sabina, která přesunula konečnou autobusu o pět kilometrů.
ps … kolega mě upozornil, že to mám blbě, tudíž jsem to napravil: ona bouře nese jméno Sabina - tedi nikoliv Sabrina, jak jsem to původně popletl
2020
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: