WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

sklepní klima

Vony tyhlety globální klimatický změny jdou jaksi mimo vobyčejnýho člověka. Leda, že by ho někde sfouklo tornádo nebo vzala velká voda. Jinak to našinec jenom čte v novinách. Ovšem jsou i vyjímky.
Například takovej sklep.
On tedy sklep nemá s klimatem co do činění. Jenomže suchej sklep, to už je jiná písnička.
Tudíž sklep byl v domě suchej, když bylo všude léta sucho. Ba dokonce soused se nechal slyšet, že původní majitel měl ve sklepě prý vodu snad jen jednou za celou dobu. Jenže neříkal za jakou dobu.
Skvělý, takže do sklepa kotelnu, ostatně tam už byla, jen ji umístíme vo kus vedle, aby nepřekážela zrovna pod schody.
Celý loňský rok byla kotelna v suchu, v pohodě, jen zatopit.
A co čert nechtěl, letos už byla zatopená třikrát.
Tedy jen trochu vody na podlaze, ale i tak: stěny jsou vlhký, špatně to vysychá - inu, mokrej rok, změna klimatu, sucho je minulostí a ve sklepě je voda.
Co s tím?
Ono se s tím nic moc dělat nedá. To by se musel podkopat celej dům a usadit ho do vany a to by bylo lacinější přestěhovat Karlštejn. Takže alespoň uděláme takovou šachtičku, do ní dám čerpadlo s plovákem, k šachtičce drážky v podlaze a když se to zas prosákne, voda steče do kastlíku, čerpadlo ji vytlačí a bude.
Nu a jak se ten mokrej rok protahuje a vody je stále víc a víc, včera už dělali řemeslníci šachtičku třetí. Teď už bude v každej místnosti.
Tož tak.
Člověk má aspoň těsnější kontakt s tou přírodou.
Ale nemuselo to globální klíma bejt zrovna v mým sklepě.

vlčí máky

Vlčí máky nejsou žádanou plodinou. Je to plevel a nikdo je na poli mít nechce. Ovšem jsou situace, kdy je jich to pole plné. To když zůstane ladem. A zrovna na takové pole mě včera poslal Ondřej, abych si ho večer po sedmé vyfotil. A tak jsem vzal aparát a jel se po cvičení podívat na vlčí máky.
Takhle v podvečer na Točné krásně červeně zářily:

vlci_maky_210614_1

vlci_maky_210614_2

dočkej času

Občas si tu zaznamenám nějakou zpávu o probíhající rekonstrukci. Kdo někdy něco takového podnikal, určitě tuší, že není všechno tak, jak si člověk maluje. Zvláště pak v těchto dobách, kdy se vše opožďuje v řádu měsíců. Nuže tedy rekonstrukce stále ještě není u konce a to ani první fáze. Druhá začne v návaznosti na dokončení té první, což se stále oddaluje a oddaluje. Prostě to nějak moc ideálně nejde, ale jak řekl jeden z pánů řemeslníků: kdybyste začínal teď a ne před rokem, měl byste to o dost složitější. Asi jo, asi má pravdu, poněvadž má přehled.
V podstatě teď už jsem ve fázi "stačí to dodělat, materiál je." Ale zase ne všechen a čeká se na dokončení topení, což trvá, protože drobnůstky trvají nejdýl. Zrovna dneska pan stavitel přiveze jiný žebřík do koupelny, jelikož ten předchozí nejde použít kvůlivá připojovacím rozměrům … a tak je to se vším. Buď se objeví nějaká maličkost anebo se něco o čtvrt roku opozdí …
Ale je třeba se na to dívat pozitivně.
Během toho roku se kupodivu i výrobci snažili a tudíž jsem díky vývoji sortimentu mohl i něco změnit - jako třeba kuchyňskou linku a její vybavení. A něco se mi konečně podařilo nalézt jako například dlažby a schody. Před rokem, kdy jsem to vybíral, jsem si pořád nemohl vybrat vzor schodnic. Našel jsem sice ty pravé, ořechové, keramické schodnice s kulatým nosem, ale vzor se mi pořád nelíbil. A ejhle! Během roku nabídl výrobce vzor nový a ten už se mi líbí. Totéž s dlažbou do chodby. Teprve ten letošní vzor je ten pravý. Až včera jsem to celé doladil.
Inu, dočkej času jako husa klasu, říkávala babička.
Měla pravdu, ovšem v dnešní době to chce hodně pevné nervy a nekonečnou trpělivost.
Tak snad už mám vybráno všechno. Jen to dokončit.