o Olešku
lehla popelem
04.května 2023 06:05 /
Z toho poraženého ořešáku i z prořezané lípy je velikánská hromada větví, roští. Tedy byla. Dneska už je menší.
Vloni jsem podobnou hromadu řešil odvozem na hranici před pálením obecních čarodějnic. Letos to nemělo smysl. Jednak tam už bylo plno a potom by ta hranice musela být dvakrát taková, aby se tam všechno vešlo.
Kam s ním, zněla tedy otázka vpravdě klasická.
Jediné rozumné bylo: taky to spálit.
Pustil jsem se do toho v úterý. Původně jsem si to plánoval, že každý den spálím trochu, ale pak jsem to přehodnotil. Odpoledne už bylo hotovo. Celá ta velká hromada roští lehla popelem a teď už zbývá jen hromada menší, pod lípou. A veliká polena ze silných větví a kmen ořešáku. To holt bude muset počkat.
Ovšem netušil jsem, že to ohniště bude živé ještě dva dny, možná víc. Dřeva bylo opravdu hodně. Udržoval jsem ohniště v pořádku a shraboval jsem uhlíky pěkně ke středu, aby se to nerozlezlo. Vznikla docela velká hromada a ta dohořívá už třetí den.
Hromadu páleného roští jsem totiž záměrně navršil na pařez, který tu nějak historicky zbyl. Snad shoří taky, doufal jsem. Nu, on sice hořel, ale neshořel. Doutná dál. Už jsem to dvakrát rozhrabal, provzdušnil, aby to mohlo dohořet a ono to pořád nebere konce. Ten pařez pořád doutná a kouří.
Jsem vážně zvědavej, jak dlouho to ještě bude trvat.
Jestli to brzy neskončí, budu ho muset zalít vodou, aby to tu nečadilo.
Vloni jsem podobnou hromadu řešil odvozem na hranici před pálením obecních čarodějnic. Letos to nemělo smysl. Jednak tam už bylo plno a potom by ta hranice musela být dvakrát taková, aby se tam všechno vešlo.
Kam s ním, zněla tedy otázka vpravdě klasická.
Jediné rozumné bylo: taky to spálit.
Pustil jsem se do toho v úterý. Původně jsem si to plánoval, že každý den spálím trochu, ale pak jsem to přehodnotil. Odpoledne už bylo hotovo. Celá ta velká hromada roští lehla popelem a teď už zbývá jen hromada menší, pod lípou. A veliká polena ze silných větví a kmen ořešáku. To holt bude muset počkat.
Ovšem netušil jsem, že to ohniště bude živé ještě dva dny, možná víc. Dřeva bylo opravdu hodně. Udržoval jsem ohniště v pořádku a shraboval jsem uhlíky pěkně ke středu, aby se to nerozlezlo. Vznikla docela velká hromada a ta dohořívá už třetí den.
Hromadu páleného roští jsem totiž záměrně navršil na pařez, který tu nějak historicky zbyl. Snad shoří taky, doufal jsem. Nu, on sice hořel, ale neshořel. Doutná dál. Už jsem to dvakrát rozhrabal, provzdušnil, aby to mohlo dohořet a ono to pořád nebere konce. Ten pařez pořád doutná a kouří.
Jsem vážně zvědavej, jak dlouho to ještě bude trvat.
Jestli to brzy neskončí, budu ho muset zalít vodou, aby to tu nečadilo.
ořešák musel k zemi
04.dubna 2023 07:00 /
Pán si pečlivě zapsal údaje a slíbil, že přijede ve čtvrtek nebo v pátek. Bylo to jinak. Když jsem mu v pátek odpoledne volal, omluvil se, že papír založil někde v nepořádku na stole a na celé pak zapomněl. Dobrá, dohodli jsme se, že přijede příští pátek. A to už přijel. Měl s sebou spoustu pil, lan, kladek, horolezeckou výbavu a pustil se do toho.
Ořešák totiž musel k zemi.
Mně to nedělá dobře, ale nedá se nic dělat. Některé stromy na zahradě jsou stejně staré jako dům. A to je přes osmdesát let.
Potíž je v tom, že předchozí majitelé velmi nešikovně stromy udržovali a to těm stromům neprospělo. Vyřezání hlavových větví v korunách a poté nechání stromu bez dalšího prořezávání způsobilo to, co vypadá jako obrovské koště. Druhotné výhonky se staly silnými větvemi a u ořešáku to navíc ještě v místech řezu prohnilo a velká část původních větví už byla dutá. Při větším větru jsem už jen čekal, kdy nám to spadne na hlavu.
Nu a tak to měl ořešák spočítané. Pan arborista to ohodnotil stejně a děl, že sromu už není pomoci. Naopak stejně vzrostlou lípu prořezal a zdá se, že z ní může být normální lípa, byť s trochu podivně tvarovanými větvemi. Ale koště to už není. Je dobře prořezaná a koruna už je téměř kulovitá, jak má být.
Ostatní stromy si prořezávám sám, na ty dosáhnu ze žebříku a bez horolezecké výbavy. Pan arborista mě dokonce pochválil, že ty staré jabloně mám prořezané dobře, že jsem si o tom musel něco přečíst.
Nu, uvidíme, jak to poroste dál. Zatím máme na zahradě hromady větví a polen z kmenu ořešáku a pod lípou je taky plno. Už v sobotu jsme to s Monikou odklízeli, ale je to práce na mnoho dalších dnů.
Inu, zahradu je třeba udržovat.
Ořešák totiž musel k zemi.
Mně to nedělá dobře, ale nedá se nic dělat. Některé stromy na zahradě jsou stejně staré jako dům. A to je přes osmdesát let.
Potíž je v tom, že předchozí majitelé velmi nešikovně stromy udržovali a to těm stromům neprospělo. Vyřezání hlavových větví v korunách a poté nechání stromu bez dalšího prořezávání způsobilo to, co vypadá jako obrovské koště. Druhotné výhonky se staly silnými větvemi a u ořešáku to navíc ještě v místech řezu prohnilo a velká část původních větví už byla dutá. Při větším větru jsem už jen čekal, kdy nám to spadne na hlavu.
Nu a tak to měl ořešák spočítané. Pan arborista to ohodnotil stejně a děl, že sromu už není pomoci. Naopak stejně vzrostlou lípu prořezal a zdá se, že z ní může být normální lípa, byť s trochu podivně tvarovanými větvemi. Ale koště to už není. Je dobře prořezaná a koruna už je téměř kulovitá, jak má být.
Ostatní stromy si prořezávám sám, na ty dosáhnu ze žebříku a bez horolezecké výbavy. Pan arborista mě dokonce pochválil, že ty staré jabloně mám prořezané dobře, že jsem si o tom musel něco přečíst.
Nu, uvidíme, jak to poroste dál. Zatím máme na zahradě hromady větví a polen z kmenu ořešáku a pod lípou je taky plno. Už v sobotu jsme to s Monikou odklízeli, ale je to práce na mnoho dalších dnů.
Inu, zahradu je třeba udržovat.
každý rok kvete
24.března 2023 06:17 /
Ale kdepak. Já a sadař. To moc nejde k sobě. Připouštím, že jsem v mládí cosi pochytil od dědečka, ale rozhodně nevím, jak správně metodicky prořezávat ovocné stromy nebo jak zajistit ředkvičkám vhodnej humus. Prostě jen tak to zkouším a občas i něco vyjde.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
už je ostříhanej
24.února 2023 07:44 /
"A to není na ježka," děl Matěj, "docela se mi to líbí."
"Nu dobrá, na ježka to není, ale ostříhal jsem to skoro všecko."
"Ale je to dobrý."
Co dodat, když se to Matějovi líbí, tak to jsem tu jabloň včera ostříhal a ořezal asi dobře. Bylo to potřeba a jsem zvědavej, jak se k tomu tem osmdesát let starej strom postaví. Vloni to bylo ku prospěchu a letos jsem tedy ještě trochu přitlačil.
Uvidíme. V každém případě už je ostříhanej.
"Nu dobrá, na ježka to není, ale ostříhal jsem to skoro všecko."
"Ale je to dobrý."
Co dodat, když se to Matějovi líbí, tak to jsem tu jabloň včera ostříhal a ořezal asi dobře. Bylo to potřeba a jsem zvědavej, jak se k tomu tem osmdesát let starej strom postaví. Vloni to bylo ku prospěchu a letos jsem tedy ještě trochu přitlačil.
Uvidíme. V každém případě už je ostříhanej.
šokový čidlo
22.února 2023 06:32 /
Některé šoky jsou očekávaná, jiné ne. Očekávaný šok je pochopitelně tak trochu protimluv, jelikož jak vás něco může šokovat, když to čekáte, že? Jistě ovšem připustíte, že když byste například sledovali, jak si potomek vybírá tepláky před odchodem na koncert, zřejmě byste očekávali, že šok z neformálního vzhledu oblečení může nastat. Tedy ne snad, že by něco takového u nás hrozilo. To ne.
Na druhou stranu včera nastal šok neočekávaný.
Začalo to v jedenáct hodin večer zase zvonit!
Co začalo zvonit hodinu před půlnocí?
Čidlo. Čidlo naplnění jímky.
Trápím se tím už dobře půl roku. Páni řemeslníci někdy před dvěma lety osadili novou jímku, zahrabali ji a septik od té doby slouží. Jenomže se ukázalo, že do něj odněkud přibývá vody víc, než by podle měření vodoměru přibývat mělo. A tak pánové přišli znovu a na podzim to odkopali a snažili se zaizolovat trubky do žumpy vedoucí. Nepomohlo to. A tak tento týden pánové přijeli znovu, odhrabali celý vrškek jímky a zaizolovali, teď už pořádně, krycí desku jímky a všechny vstupní a výstupní otvory. A ještě jsme včera odpoledne kontrolovali hladinu uvnitř. Mohla být tak na na třetině maxima. Tedy v pořádku.
A v jedenáct večer začlo řvát čidlo.
Jímka je plná!
To není možný, odpoledne tam byla sotva třetina!
Šok. Nečekaný šok.
Vzal jsem baterku a šel jsem si na to posvítit.
A všechno je jinak.
Na rozdíl od předchozích případů se hladina nezvadla. Z čeho taky? Vždyť nepršelo.
Ale to čidlo. To bylo obalený něčím velmi nepěkným a navíc poněkud obrůstajícím čímsi ještě nepěknějším.
A ten nepěkný proces zřejmě ovlivnil funkci čidla a to začlo zvonit na poplach.
Poplach jsem tedy vypnul a dneska zavolám řemeslníkům, aby si to šokový čidlo přišli opravit.
Inu, furt je něco …
Na druhou stranu včera nastal šok neočekávaný.
Začalo to v jedenáct hodin večer zase zvonit!
Co začalo zvonit hodinu před půlnocí?
Čidlo. Čidlo naplnění jímky.
Trápím se tím už dobře půl roku. Páni řemeslníci někdy před dvěma lety osadili novou jímku, zahrabali ji a septik od té doby slouží. Jenomže se ukázalo, že do něj odněkud přibývá vody víc, než by podle měření vodoměru přibývat mělo. A tak pánové přišli znovu a na podzim to odkopali a snažili se zaizolovat trubky do žumpy vedoucí. Nepomohlo to. A tak tento týden pánové přijeli znovu, odhrabali celý vrškek jímky a zaizolovali, teď už pořádně, krycí desku jímky a všechny vstupní a výstupní otvory. A ještě jsme včera odpoledne kontrolovali hladinu uvnitř. Mohla být tak na na třetině maxima. Tedy v pořádku.
A v jedenáct večer začlo řvát čidlo.
Jímka je plná!
To není možný, odpoledne tam byla sotva třetina!
Šok. Nečekaný šok.
Vzal jsem baterku a šel jsem si na to posvítit.
A všechno je jinak.
Na rozdíl od předchozích případů se hladina nezvadla. Z čeho taky? Vždyť nepršelo.
Ale to čidlo. To bylo obalený něčím velmi nepěkným a navíc poněkud obrůstajícím čímsi ještě nepěknějším.
A ten nepěkný proces zřejmě ovlivnil funkci čidla a to začlo zvonit na poplach.
Poplach jsem tedy vypnul a dneska zavolám řemeslníkům, aby si to šokový čidlo přišli opravit.
Inu, furt je něco …
unese nebo neunese
09.února 2023 07:26 /
Kolem rybníka jezdím téměř denně. Tedy kolem rybníka ve Zvoli.
Ony jsou to vlastně rybníky dva. Ten horní je zásobovací a tuto zimu je kolem něj opravována hráz a cesta. A ten druhý, to je ten krásný před školou. A na něm se bruslí. Pochopitelně se bruslí, když je dost dlouho mráz a když nás, bruslaře, led unese. Letos je to na spadnutí. Už přes týden mrzne, ráno je kolem deseti pod nulou a přes den to vyleze někam k nule nebo lehce pod ni. Ještě včera bruslaři na rybníce nebyli, ale počítám, že jestli ten mráz vydrží alespoň do neděle, bude na rybníce zase plno.
Vlastně se docela těším. Třeba to vyjde a zase po letech zkusíme želizka a vyzkoušíme, jestli jsme ten pohyb na ledě nezapomněli.
A nebo to roztaje a budem zase rok čekat. Nu, uvidíme.
Zajedu zkontrolovat jestli unese nebo neunese.
ps
Dneska odpoledne jsem jel kolem a: první bruslaři už byli na rybníku!
Ony jsou to vlastně rybníky dva. Ten horní je zásobovací a tuto zimu je kolem něj opravována hráz a cesta. A ten druhý, to je ten krásný před školou. A na něm se bruslí. Pochopitelně se bruslí, když je dost dlouho mráz a když nás, bruslaře, led unese. Letos je to na spadnutí. Už přes týden mrzne, ráno je kolem deseti pod nulou a přes den to vyleze někam k nule nebo lehce pod ni. Ještě včera bruslaři na rybníce nebyli, ale počítám, že jestli ten mráz vydrží alespoň do neděle, bude na rybníce zase plno.
Vlastně se docela těším. Třeba to vyjde a zase po letech zkusíme želizka a vyzkoušíme, jestli jsme ten pohyb na ledě nezapomněli.
A nebo to roztaje a budem zase rok čekat. Nu, uvidíme.
Zajedu zkontrolovat jestli unese nebo neunese.
ps
Dneska odpoledne jsem jel kolem a: první bruslaři už byli na rybníku!
chtěl jsem zaplatit
08.února 2023 07:52 /
Jsem říkal, že do hospody nechodím. Ovšem jsou výjimky. Třeba na oběd tuhle k Vočkovi zajdu, vaří tam dobře. Nu a včera jsem tam musel.
Proč bys musel, zeptal by se zvídavý štamgast, jelikož já mezi štamgasty nepatřím a tudíž do hospody nemusím.
Platit, odvětil bych. Čímž by vznikla nejméně jedna další otázka.
Vysvětlení je prosté: chtěl jsem zaplatit.
Nabízí se opět otázka, tudíž je třeba to popsat celé.
Pan Rynda přijel v pondělí před sedmou vyvézt nám jímku. Nevšiml jsem si ho a nestačil jsem tedy vyběhnout jako obvykle a za službu zaplatit. Tudíž jsme se domluvili po telefonu, že se potkáme někde navečer a vyrovnáme se. Jenže mně se to nakonec nehodilo a tak jsme to odložili na úterý na dobu blíže neurčenou.
Nu a já si v úterý řekl, že když už jsme se kolikrát viděli právě u oběda u Vočka, že tam zajdu a třeba se zas potkáme a bude vyřízeno. A bylo.
Pan Rynda přišel na oběd, já mu zaplatil a ještě jsme si řekli, že já přišel schválně, abych ho zastihl a on že taky přišel schválně, jelikož viděl před hospodou moje auto.
Tož tak. Na vsi se všechno řeší v hospodě a tak i našinec tam občas musí.
A vařej dobře, to se musí nechat.
Proč bys musel, zeptal by se zvídavý štamgast, jelikož já mezi štamgasty nepatřím a tudíž do hospody nemusím.
Platit, odvětil bych. Čímž by vznikla nejméně jedna další otázka.
Vysvětlení je prosté: chtěl jsem zaplatit.
Nabízí se opět otázka, tudíž je třeba to popsat celé.
Pan Rynda přijel v pondělí před sedmou vyvézt nám jímku. Nevšiml jsem si ho a nestačil jsem tedy vyběhnout jako obvykle a za službu zaplatit. Tudíž jsme se domluvili po telefonu, že se potkáme někde navečer a vyrovnáme se. Jenže mně se to nakonec nehodilo a tak jsme to odložili na úterý na dobu blíže neurčenou.
Nu a já si v úterý řekl, že když už jsme se kolikrát viděli právě u oběda u Vočka, že tam zajdu a třeba se zas potkáme a bude vyřízeno. A bylo.
Pan Rynda přišel na oběd, já mu zaplatil a ještě jsme si řekli, že já přišel schválně, abych ho zastihl a on že taky přišel schválně, jelikož viděl před hospodou moje auto.
Tož tak. Na vsi se všechno řeší v hospodě a tak i našinec tam občas musí.
A vařej dobře, to se musí nechat.
2023
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: