WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

letovky na Jezírkách

Já to minulý týden popletl a měl jsem za to, že ti dravci budou u nás lítat už minulou neděli. Naštěstí mi to docvaklo ještě během cesty na Jezírka a tak jsme to s Kačkou a babičkou v půlce obrátili zpátky. Včera už to bylo naostro, ale zas až poté, co jsem Kačku i Matěje odvezl do Zvole, odkud s oddílem wu-shu startovali na prázdninový týden do rakouských Alp.
Nuže, dravci byli, byla Helenka, byl Otomar i další velikáni. Sokolníci byli skvělí, předvedli i lov na lišku a já si zkusil dělat reportáž s letovými ukázkami. Je vám to honička. Nic není připravené, neznáte scénář, mizerné světelné podmínky, zataženo, pozadí si nevyberete, všude samý lidi … inu zkouška bojem.
Takhle to dopadlo:

Dravci_Olesko_190707-2

Dravci_Olesko_190707-4

Dravci_Olesko_190707-7

Dravci_Olesko_190707-30

Dravci_Olesko_190707-39

Dravci_Olesko_190707-48

Dravci_Olesko_190707-54

přírodní materiály

Ano, tuším, že v dobách historických se z bláta stavělo. Nepálené cihly, jílové vepřovice, bývaly spolu se slámou dostupným stavebním materiálem. Pamatuju si, že jíl jako stavební materiál jsem používal při hraní v potůčcích někde na výletech s rodiči. Z jílu byly skvělé figurky a daly se jím ucpávat hráze. To jistě platí dodnes, jen to hraní v potůčku s jílem už asi nebude tak často vyhledávanou kratochvílí.
Jíl ovšem ze světa nezmizel. Ba dokonce se vyskytuje i tady u nás na vsi, což není úplně ideální a s břidlicí je to dohromady vysloveně rostlinám nepřívětivé prostředí. Ale s tím nějak žijeme a naše zahrádka taky. To, co je vysloveně na obtíž, je jíl na cestách. Máme ve vsi většinu cest prašných a po dešti blátivých. Je to dáno jaksi historicky a teď nemá smysl se zabývat příčinami. Je třeba jen občas odstranit důsledky.
Někdy v zimě jsem projel autem jednou takovou jílovou louží. Jezdím pomalu, pomaleji než krokem, je-li třeba. Bláto skoro nevyšplouchlo, ale přesto něco jílu ulpělo na podbězích a prazích auta. To oschne a odpadne, říkal jsem si.
Po dvou měsících a několika návštěvávách myček jsem si to říkat přestal. Z černých plastů to skoro nešlo ani oškrábat plastovou špachtlí. Minulý týden jsem odvezl auto na ruční mytí. Povídám pánovi o tom jílu. Zakřenil se a pravil, že se pokusí.
Když jsem si auto přebíral, pán se omlouval, že ten jíl je omytej jenom trochu, protože on se snažil, vapka jela naplno, ale stejně to šlo těžko a něco vůbec.
Ten jíl je prostě nezničitelnej. Ani se nedivím, že se z toho kdysi stavělo. Teď by se tím daly vyspravovat díry v karoserii.
Inu není nad přírodní materiály.

Albaldah

Jsou teď velice jasná a jenom mírně chladná rána, čímž je u nás na Olešku hezky vidět Jitřenku, čili Venuši. Zrovna dneska se to vydařilo a tuhlec jsem si udělal obrázek. A hned jsem musel zkoumat, co je to za další dvě tečky. Takže ten dnešní trojúhelník jasných objektů na jižním obzoru jsou (seřazeny podle jasnosti): Venuše, Jupiter a Albaldah , což je exotické jméno jasné hvězdy Pí v souhvězdí Střelce.

Venuse_190219

nádherná sněhová peřina

A když už je tak pěkně nasněženo, mírně odtáto a dneska ráno pěkně zmrzlo, můžu vzpomenout na to, jak to v neděli probíhalo.
Pochopitelně byla kalamita.
Všichni všude o tom psali a vysílali.
Všichni zapomněli, že v zimě je sníh normální.
A tak se zastavovala doprava, nad letištěm kroužila letadla, dálnice stály, tramvaje stály a člověku zůstává stát rozum.
Kalamita. Jakápak kalamita?
Báječná sněhová nadílka. U nás i v okolí se staví sněhuláci, sáňkuje se, běžkuje se, my máme prima iglů a po letech je zas zima, jak má být.
I s těmi autobusy v příkopě a zpožděnými spoji.
Pochopitelně, Matěje jsem zachraňoval, vždyť byla kalamita. Včera ráno přijel autobus pozdě a nestihl by vlak … a tak jsme jeli autem a po cestě jsme potkali tuhle ve Zvoli v esíčku u křížku ten autobus v tom příkopě a přijeli jsme do školy o chvilku po zvonění a …
… a je krásně! Celý den do toho sněhu svítilo slunčko a já jen litoval, že to není o den posunuté a já nemůžu běhat s aparátem po krajině a dělat si obrázky.
Když jsme jeli domů pro želvu a pak zpátky na veterinu, kolem cesty zářily na stromech ledové ozdoby. Sníh roztál, ale pořád bylo chladno a voda umrzala na větvičkách a břízy cestou do Černík úplně zářily … škoda, že jsem neměl ten foťák …
Nuže každý to vidí jinak.
U nás máme krásnou zasněženou zimu a nádhernou sněhovou peřinu.