WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pragmatik - optimista

To aby byl člověk věštec a měl po ruce imrvére křišťálovou kouli, kůstky z černý slepice a kávovou sedlinu. A stejně to nemá jistý. Estli vono by nebylo lepší se řídit Murphyho zákonama nebo rovnou eště líp takovým tím pořekadlem užnevímkdesevzalo, tedy slovy: jestli se může něco pokazit, zcela jistě se to pokazí. Slovo posrat tu záměrně neuvádím, neboť tohle je slušnej deník a vulgarizmy tu nemají co dělat.
Mám tu dva příklady spojené s třičtvrtě roku probíhající rekonstrukcí starého domu, o které tu snad něco málo problesklo. Až to všechno skončí, mělo by to tam být fajn. Ale než to skončí …
Nejdřív jsem si maloval, že to bude mít konec vloni v září. Pak mě pan stavitel vyvedl z iluzí, že nejdřív v říjnu. Poté mi pánové topenář a montážník kuchyňské linky shodně naznačili, že možná do vánoc, snad i do těch loňských. No a dneska bagrista asi nepřijede, páč je moc mokro. Ale jaksi v obecném měřítku se vlastně zatím nic zásadního nepokazilo, všechno buď jde anebo to jde napravit, rekonstrukce pokračuje s pauzami a s vypadáváním subdodávek, vleče se to, ale v jádru, když nebudeme počítat ten čas, to funguje a už je to lepší, než to bylo před půl rokem. Pan stavitel je povahou pragmatik - optimista, který to všechno zatím vyřešil a řídí se svým moudrem a to tím, že stejně nikdy nic v životě není přesně tak, jak si člověk naplánuje a podle toho je potřeba se zařídit. Báječnej člověk.
Ten druhej příklad je taky o jednom člověku, kterýho jsem se před rokem a půl ptal, jestli to, co nám radí, je neprůstřelný a jestli to jako bude fungovat tak, jak to maluje a nezaplatím balík na daních a když zaplatím, tak co si na něm vezmu a jestli je ochoten se na tom průšvihu podílet. Chlapec byl sebevědomej, tvrdil, že má letitý zkušenosti a že mám bejt v klidu. A kdyby něco, že je pojištěnej a že ho klidně můžu žalovat. A na to jsem si měl dát pozor. Von v klidu je. Ale já už ne. Jedna z jeho rad se ukazuje jako špatná a už teď mám pocit, že mě to jeho finanční poradenství bude stát hromadu peněz. A co si na něm vezmu? Nic! Von je v pohodě, von mi jenom radil a říkal mi, že to bude v klidu. Ale prachy jsou to mý.
Ach jo.
Když holt člověk něco potřebuje udělat vopravdu pořádně, musí si to udělat sám.
Takže teď študuju zákony, abych dal státu, co jeho jest.

ps

Bagr přijel v sobotu, neboť bylo slunečno a částečně to vyschlo. Výkopy vykopány, vyfotografovány, zakopány.

prostá pravda

Piju, jasně že piju. Piju všechno, co mi chutná. Alkoholici praví, že pijí všechno co teče. Tím se od alkoholiků liším. A pravděpodobně to není jediná odlišnost.
Čaj, káva, minerální voda z Oseka nebo z Poděbrad, kofola a některé vybrané alkoholy. To jsou moje oblíbené nápoje. Teď na podzim k těm alkoholům, což jsou vlastně jenom dvě značky velmi rašelinových pálenek buď z Irska nebo z ostrova Islay, přibyla i domácí pálenka z mirabelek,
což jsem si tu vloni zapisoval. Nu a vínu příliš nerozumím. Víno vnímám jen jaksi digitálně. Nula nebo jednička, čili : chutná nebo nechutná. Tudíž je každému jasné, že mezi nápojové natož pak alkoholové odborníky nepatřím.
Proto jsem taky až do neděle vůbec nerozuměl tomu, proč někteří kamarádi, kteří také neplatí za žádné velké pijany, každý rok uctívají jakýsi suchý měsíc. Pochopil jsem časem, že prostě jednou za rok zamknou ve špajzu na měsíc flašku a ani se jí nedotknou. Tomu jsem porozuměl, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostal, protože já ji někdy neotevřu dýl, jak měsíc a to nejenom jednou v roce. Prostě někdy chuť mám a jindy dlouho ne.
Ale proč vždycky únor?
To mi léta vrtalo hlavou.
A v neděli jsem se konečně osmělil a zeptal jsem se.
"No to je přeci jasný. Než abych pil málo nebo střídavě, tak prostě nepiju celej měsíc. Tím je jasný, že to nepotřebuju a mám zase na rok pokoj. No a proč dycky únor? To je přece daleko jasnější. Protože je to nejkratší měsíc!"
"To jsem teda trouba. To mě vážně nenapadlo. Já dycky myslel, že je v tom něco magickýho."
"Není. A to by se to mohlo eště taky držet jenom na přestupnej rok, aby to nebylo tak často", dodal vtipálek.
Tak prostá je pravda, milý Watsone.

není vidět na počasí

"Tak vidíš, už prší," konstatovala Kačka, čímž potvrzovala svoje důvody, proč nejít odpoledne ven cvičit.
"A navíc cvičím doma," přidala jako tečku za odpoledním případem.
Nu a já jsem tedy byl na vahách. On tedy Tomáš potvrdil, že stíhá i tai ti, ale při pohledu z okna jsem si nebyl jist, zda vůbec venku jsou. Střídavě pršelo a padal sníh s deštěm. To není úplně ideální počasí na cvičení. Nakonec zvítězila kamarádská dohoda. Prostě jsme si řekli, že si zacvičíme, tak jdeme na to.
A ono jo, ono se cvičilo.
Matěj dojel na hřiště na koloběžce, Tomáš na kole a Ondřej taky přijel na kole. No pánové, dneska je fakt počasí ideální na cyklistiku. Už proto, že krzevá to, co padá shůry, není vidět na to mizerný počasí.
Nu a tak jsme si po tréninku oddílu zacvičili i my. Pokročili jsme pod Tomášovým vedením v nové sestavě a bylo to fajn. Jen ty rukavice nám krapet namokly a bundy, byť s nepromokavou úpravou, bylo potřeba řádně usušit.
Psa by do tohohle počasí člověk nevyhnal. Ostatně taky proč, žádnej pes se s nikým na ničem nedohod'. Tak proč by lítal v tom mokrém sněžení venku, že.
To jen my, tvorové z rodu člověka rozumného občas blbnem. Snad nám to vydrží.