o lidech
tři proti živlům
17.srpna 2023 06:33 /
Asi u nás včera taky trochu sprchlo, ale to už jsem spal, takže těžko mi podat zprávu o intenzitě srážek. Ovšem v Praze bouřilo, pršelo, padaly kroupy velké jako hašlerky a i nějaký ten strom to povalilo.
A my jsme na to hleděli z Paloučku.
Byli jsme totiž s Ondřejem a s Radkem navečer cvičit. A to se zrovna nad Prahou blýskalo, bouřilo to a černé mraky se valily i na nás.
Mohli jsme si připadat jako tři "šaolinové", kteří svá cvičení provádějí nehledě na živly.
A taky jo.
Najednou to začalo foukat, až se větve mohutných dubů nad námi rozkývaly takovou měrou, že kolem nás začaly padat žaludy. Jeden mě trefil do lýtka.
No úplně jako v nějakým čínským filmu: živly se probouzejí, černá mračna cloní oblohu, blesky křižují temné nebe, vichřice sílí a tři neohrožení bojovníci se stoickým klidem cvičí, aniž by je rozbouřené živly nějak omezovaly.
Bylo to pochopitelně trošku jinak. Nakonec nepršelo a my jsme to celé zkrátili na půl rozcvičky, jednu sedmdesátčtyřku a jednu třináctku. Navíc jsme to tu a tam popletli, jelikož jsme každý pořád jedním očkem pokukovali po těch blescích nad Prahou.
Ale ten pocit, ten v nás zůstal.
Tři proti živlům!
A my jsme na to hleděli z Paloučku.
Byli jsme totiž s Ondřejem a s Radkem navečer cvičit. A to se zrovna nad Prahou blýskalo, bouřilo to a černé mraky se valily i na nás.
Mohli jsme si připadat jako tři "šaolinové", kteří svá cvičení provádějí nehledě na živly.
A taky jo.
Najednou to začalo foukat, až se větve mohutných dubů nad námi rozkývaly takovou měrou, že kolem nás začaly padat žaludy. Jeden mě trefil do lýtka.
No úplně jako v nějakým čínským filmu: živly se probouzejí, černá mračna cloní oblohu, blesky křižují temné nebe, vichřice sílí a tři neohrožení bojovníci se stoickým klidem cvičí, aniž by je rozbouřené živly nějak omezovaly.
Bylo to pochopitelně trošku jinak. Nakonec nepršelo a my jsme to celé zkrátili na půl rozcvičky, jednu sedmdesátčtyřku a jednu třináctku. Navíc jsme to tu a tam popletli, jelikož jsme každý pořád jedním očkem pokukovali po těch blescích nad Prahou.
Ale ten pocit, ten v nás zůstal.
Tři proti živlům!
paní s pistolí
10.srpna 2023 06:23 /
Ještě jednou před Kaččiným odletem jsme se vydali do města. Pro redukci do americké zástrčky a pro boty-pantofle.
"Oni se tam nezouvají a to já bych nechtěla, chodit pořád v jedněch botách, tak budu mít radši ty zdravotní," vysvětlovala Kačka.
Spolu s Monikou jsme tedy všichni jeli nakoupit jakési zázračné zdravotní.
Memůžu posoudit, jaký vliv ty zdravotní pantofle můžou mít na nohy, ale můžu podat popis propracovaných prodejních metod.
Paní nám podala na vyzkoušení boty - pantofle, ke kerým hned vysvětlila, že vrchní pásek se podle nohy na míru na místě natahuje teplem (horkovzdušnou pistolí), takže na to nemáme hledět. Důležitá je délka chodidla. Délka vyhovovala, pásek bylo třeba vytvarovat podle nohy. Stalo se. Paní se s pistolí činila, jak bylo třeba.
Pak ještě nastal sken chodidla, který je prý jen tak za čtyřistapadesát, ale při nákupu bot je v ceně boty, zdánlivě tedy zdarma.
Skenovali jsme. Kačka se dozvěděla, že s tou plochou nohou to není zas tak zlé a že při nošení zdravotních pantoflí se to jistojistě zlepší.
Nakonec jsem byl skenován i já a též jsem si odnesl délkově vyhuvující a podle nohy vzápětí upravené pantofle.
Nu, paní se nám věnovala, Monika přitakala, že boty jsou dobré, že ona je nosí dlouhé roky a je to v pořádku. Já jsem konstatoval, že vědecká prodejní metoda funguje. Sken, odborný doktorský pindy, horkovzdušná pistole, úprava na míru … no kdo se vám dneska tak věnuje kvůli pantoflím na doma?
V krámku jsme strávili dobře půl hodiny a doma teď o podlahu pleskají nové pantofle.
Kačka bude pleskat už v sobotu za Velkou louží.
"Oni se tam nezouvají a to já bych nechtěla, chodit pořád v jedněch botách, tak budu mít radši ty zdravotní," vysvětlovala Kačka.
Spolu s Monikou jsme tedy všichni jeli nakoupit jakési zázračné zdravotní.
Memůžu posoudit, jaký vliv ty zdravotní pantofle můžou mít na nohy, ale můžu podat popis propracovaných prodejních metod.
Paní nám podala na vyzkoušení boty - pantofle, ke kerým hned vysvětlila, že vrchní pásek se podle nohy na míru na místě natahuje teplem (horkovzdušnou pistolí), takže na to nemáme hledět. Důležitá je délka chodidla. Délka vyhovovala, pásek bylo třeba vytvarovat podle nohy. Stalo se. Paní se s pistolí činila, jak bylo třeba.
Pak ještě nastal sken chodidla, který je prý jen tak za čtyřistapadesát, ale při nákupu bot je v ceně boty, zdánlivě tedy zdarma.
Skenovali jsme. Kačka se dozvěděla, že s tou plochou nohou to není zas tak zlé a že při nošení zdravotních pantoflí se to jistojistě zlepší.
Nakonec jsem byl skenován i já a též jsem si odnesl délkově vyhuvující a podle nohy vzápětí upravené pantofle.
Nu, paní se nám věnovala, Monika přitakala, že boty jsou dobré, že ona je nosí dlouhé roky a je to v pořádku. Já jsem konstatoval, že vědecká prodejní metoda funguje. Sken, odborný doktorský pindy, horkovzdušná pistole, úprava na míru … no kdo se vám dneska tak věnuje kvůli pantoflím na doma?
V krámku jsme strávili dobře půl hodiny a doma teď o podlahu pleskají nové pantofle.
Kačka bude pleskat už v sobotu za Velkou louží.
čuchneš si
09.srpna 2023 06:39 /
Byli jsme včera s Kačkou nakupovat nějaké drobnosti. Dárečky pro hostitelskou rodinu, kam na celý školní rok Kačka v pátek odletí. Nakupování pro mě není a moc mi pomohlo, že mi Monika na dálku poradila, kde koupit hrnek a kde vložky do bot.
Nu a hned vedle toho domu porcelánu v Jugoslávské je malý krámek s bylinkami. Je tam odjakživa, což je vzácnost. Chodil jsem tam pro čaj na průdušky už s tatínkem.
A že prý by tam mohli mít tu krabičku s těma bylinkama, co se čuchaj proti ucpanýmu nosu, děla Kačka.
A přesně tak to řekla té paní za pultem.
Paní byla věci znalá, ani nepotřebovala doplňující vysvětlení. Hned věděla a podala Kačce takový zelený váleček s uzávěrem.
"No, to je ono! To si čuchneš a hned nemáš ucpanej nos," jásala Kačka.
"Tak nám prosimvás dejte ještě jednu, já to taky vyzkouším. Ale jestli to nebude fungovat, budu tě chodit strašit, Kačko."
"To funguje, lidi si to moc chválí, je to dobré," usmívala se paní bylinkářka a prodala nám dvě tubičky.
Hned jsem to rozdělal a čuchnul si. Eukalyptovej olej jsem poznal hned. A prý dalších patnáct bylin, psali na přibaleném letáčku.
A tak jsem odpoledne čuchal a výsledek se dostavil.
V noci jsem měl místo pravé nosní dírky ucpanou levou.
Jak řikala pani: funguje to.
Nu a hned vedle toho domu porcelánu v Jugoslávské je malý krámek s bylinkami. Je tam odjakživa, což je vzácnost. Chodil jsem tam pro čaj na průdušky už s tatínkem.
A že prý by tam mohli mít tu krabičku s těma bylinkama, co se čuchaj proti ucpanýmu nosu, děla Kačka.
A přesně tak to řekla té paní za pultem.
Paní byla věci znalá, ani nepotřebovala doplňující vysvětlení. Hned věděla a podala Kačce takový zelený váleček s uzávěrem.
"No, to je ono! To si čuchneš a hned nemáš ucpanej nos," jásala Kačka.
"Tak nám prosimvás dejte ještě jednu, já to taky vyzkouším. Ale jestli to nebude fungovat, budu tě chodit strašit, Kačko."
"To funguje, lidi si to moc chválí, je to dobré," usmívala se paní bylinkářka a prodala nám dvě tubičky.
Hned jsem to rozdělal a čuchnul si. Eukalyptovej olej jsem poznal hned. A prý dalších patnáct bylin, psali na přibaleném letáčku.
A tak jsem odpoledne čuchal a výsledek se dostavil.
V noci jsem měl místo pravé nosní dírky ucpanou levou.
Jak řikala pani: funguje to.
bylo nás pět
04.srpna 2023 06:34 /
Kdo není na síti, jako by nebyl. Toť zákon dneška. Tož se kde kdo snaží vsítit. V tramvaji jsou skoro všichni skloněni nad telefonem a pohybují se jednak v té tramvaji, ale hlavně na té své síti. V hospodě si nad polivkou skoro každý s někým povídá - na síti s mobilem v ruce jedné a s lžící v druhé.
Je třeba komunikovat, přikazuje doba.
Takže když se někdo z nás, partičky kolem Tai-ti, ozve na síti, je mnoho těch, kteří oznamují: já ne, já dneska nestíhám, já nemůžu, dneska se mi to nehodí … Přitom otázka zněla jasně: "Kdo půjde dneska cvičit?"
Výsledek je jasný: ono prší, nikdo na Palouček nepřijde, ale síť se prohýbá odpověďmi těch, kteří nepřijdou. Kroutím nad tím hlavou. Síť pinká a cinká, už to ani neprohlížím. Počkám do večera, pak to otevřu a všechna oznámení o tom, kdo a proč nepřijde, smažu.
Ondřej to vyřešil po svém: odhlásil se ze skupiny.
Já to vyřešil jinak.
Včera jsem napsal: "Jdeme cvičit od sedmi, kdo chce, ať se přidá."
Odpověď nepřišla žádná.
Místo odpovědí přišli lidi. Bylo nás na Paloučku pět.
Je třeba komunikovat, přikazuje doba.
Takže když se někdo z nás, partičky kolem Tai-ti, ozve na síti, je mnoho těch, kteří oznamují: já ne, já dneska nestíhám, já nemůžu, dneska se mi to nehodí … Přitom otázka zněla jasně: "Kdo půjde dneska cvičit?"
Výsledek je jasný: ono prší, nikdo na Palouček nepřijde, ale síť se prohýbá odpověďmi těch, kteří nepřijdou. Kroutím nad tím hlavou. Síť pinká a cinká, už to ani neprohlížím. Počkám do večera, pak to otevřu a všechna oznámení o tom, kdo a proč nepřijde, smažu.
Ondřej to vyřešil po svém: odhlásil se ze skupiny.
Já to vyřešil jinak.
Včera jsem napsal: "Jdeme cvičit od sedmi, kdo chce, ať se přidá."
Odpověď nepřišla žádná.
Místo odpovědí přišli lidi. Bylo nás na Paloučku pět.
na studijním
20.června 2023 05:46 /
Nesmělý mladík stál u sloupu na chodbě a evidentně čekal, tak jako já, až v jednu otevřou studijní na naší fakultě.
Je potřeba ještě vysvětlit, že já tam byl naposled v roce 1986 a on letos pravděpodobně podruhé, možná vůbec poprvé.
Oba jsme nesli k okýnku ouředně ověřené maturitní vysvědčení. On asi svoje, já Matějovo, jelikož mě o to Matěj požádal, poněvadž je ve Španělsku. Neposlal jsem to poštou, chtěl jsem se zase po letech podívat k nám na fakultu. Je to tam stejný, jako by snad ani nevymalovali. Ani na tom studijním se nic nezměnilo. Tenkrát tam seděla neuvěřitelně protivná paní Marvanová.
Včera tam seděla neuvěřitelně nepříjemná baba.
"Co chcete!", vyštěkla na mládence.
"Já ... já ... já jsem ... tady .. to vysvědčení .... maturitní ... přinesl."
"Si to vyndejte z těch desek. Ty nechci!"
"Ano."
Mladík poslušně vyndal, předal, poděkoval, pozdravil, odešel.
Nasadil jsem žoviální tón:
"Dobrý den. Tak já taky..."
"Co taky?"
"Rád bych předal vysvědčení."
"Jaký vysvědčení!?"
"Maturitní, úředně ověřenou kopii."
"Tak to sem dejte!"
"Tady ..."
"Co je tohle?!"
"To je certifikát C1 o složení zkoušek z angličtiny."
"To nechci!"
"Ale to je příloha k vysvědčení."
"To neni potřeba. Jste snad cizinec?"
"Dobrá, tak tady bych na kopii prosil potvrdit převzetí."
"Cože?!"
"Potvrzení, běžné potvrzení o převzetí."
"To nedělám."
"Ale to je jen normální potvrzení, že jste to ode mě převzala."
"To jsem v životě nedělala!"
"No a, prosím, mohla byste to tentokrát zkusit?"
"Nevim. Já to nedělám. Musim se zeptat."
Baba se naštvaně zvedla ze židle, odešla ze své kanceláře a začala obcházet sousední kanceláře. Ve dvou se nic nedozvěděla, ve třetí slušně zaklepala a čekala na vyzvání. Přes dveře jsem zaslechl cosi o samozřejmosti. Zřejmě vedoucí studijního.
Baba se vrátila. Skoro by se dalo říct, že vztek z ní přímo odkapával. Vylévala si ho na razítkách. Dvě prohlédla a odhodila někam za stůl. Třetím bouchla do papíru s kopií pro potvrzení převzetí. Byla to datumovka. Připsala "převzala" a podškrábla se. Mrskla mi papír zpátky, ani se na mě nepodívala.
"Pěkně děkuju a přeji hezký den."
Vložil jsem si papír do desek. To už stál u okýnka další nešťastník.
"Co chcete!" ... znělo už z dálky za mnou z přivíraných dveří studijního. Jako Marvanová, jako Marvanová. Nic se tu nezměnilo.
Ještě jsem se pro radost projel páter-nosterem a šel jsem na metro.
Cestou jsem si říkal, že je dobře, že tohle už mám za sebou. A obdivoval jsem odvahu studentů, že se do toho znovu a znovu pouští.
Když se dokážou dostat přes tuhle babu na studijním, tak všechno ostatní už bude brnkačka.
Je potřeba ještě vysvětlit, že já tam byl naposled v roce 1986 a on letos pravděpodobně podruhé, možná vůbec poprvé.
Oba jsme nesli k okýnku ouředně ověřené maturitní vysvědčení. On asi svoje, já Matějovo, jelikož mě o to Matěj požádal, poněvadž je ve Španělsku. Neposlal jsem to poštou, chtěl jsem se zase po letech podívat k nám na fakultu. Je to tam stejný, jako by snad ani nevymalovali. Ani na tom studijním se nic nezměnilo. Tenkrát tam seděla neuvěřitelně protivná paní Marvanová.
Včera tam seděla neuvěřitelně nepříjemná baba.
"Co chcete!", vyštěkla na mládence.
"Já ... já ... já jsem ... tady .. to vysvědčení .... maturitní ... přinesl."
"Si to vyndejte z těch desek. Ty nechci!"
"Ano."
Mladík poslušně vyndal, předal, poděkoval, pozdravil, odešel.
Nasadil jsem žoviální tón:
"Dobrý den. Tak já taky..."
"Co taky?"
"Rád bych předal vysvědčení."
"Jaký vysvědčení!?"
"Maturitní, úředně ověřenou kopii."
"Tak to sem dejte!"
"Tady ..."
"Co je tohle?!"
"To je certifikát C1 o složení zkoušek z angličtiny."
"To nechci!"
"Ale to je příloha k vysvědčení."
"To neni potřeba. Jste snad cizinec?"
"Dobrá, tak tady bych na kopii prosil potvrdit převzetí."
"Cože?!"
"Potvrzení, běžné potvrzení o převzetí."
"To nedělám."
"Ale to je jen normální potvrzení, že jste to ode mě převzala."
"To jsem v životě nedělala!"
"No a, prosím, mohla byste to tentokrát zkusit?"
"Nevim. Já to nedělám. Musim se zeptat."
Baba se naštvaně zvedla ze židle, odešla ze své kanceláře a začala obcházet sousední kanceláře. Ve dvou se nic nedozvěděla, ve třetí slušně zaklepala a čekala na vyzvání. Přes dveře jsem zaslechl cosi o samozřejmosti. Zřejmě vedoucí studijního.
Baba se vrátila. Skoro by se dalo říct, že vztek z ní přímo odkapával. Vylévala si ho na razítkách. Dvě prohlédla a odhodila někam za stůl. Třetím bouchla do papíru s kopií pro potvrzení převzetí. Byla to datumovka. Připsala "převzala" a podškrábla se. Mrskla mi papír zpátky, ani se na mě nepodívala.
"Pěkně děkuju a přeji hezký den."
Vložil jsem si papír do desek. To už stál u okýnka další nešťastník.
"Co chcete!" ... znělo už z dálky za mnou z přivíraných dveří studijního. Jako Marvanová, jako Marvanová. Nic se tu nezměnilo.
Ještě jsem se pro radost projel páter-nosterem a šel jsem na metro.
Cestou jsem si říkal, že je dobře, že tohle už mám za sebou. A obdivoval jsem odvahu studentů, že se do toho znovu a znovu pouští.
Když se dokážou dostat přes tuhle babu na studijním, tak všechno ostatní už bude brnkačka.
v hospodě je veselo
05.května 2023 06:11 /
Kdepak já a chodit do hospody. Na to mě neužije.
Jsou ovšem výjimky jako třeba hospoda virtuální, do které občas zajdu od dob, kdy to celé začalo covidovou izolací. A potom tu a tam chodím do hospody na oběd, což je pochopitelně něco jiného.
Zrovínka včera jsme na obědě byli s klukama. Tedy s klukama řádně vyzrálejma.
Pro Ondřeje jsem se stavil cestou a hned, jak jsme si sedli v restauraci, se mi dostalo odměny.
"Já si dám nějaký ne-pivo," povídám panu vrchnímu.
"Řidičský, jo?"
"Jo, takový nějaký."
"A to já si dám pivo a fernet," pravil Ondřej.
"Jo tak takhle to je! Tak teda příště řídíš ty, abych si taky moh dát ferneta."
Načež se rozpoutala debata, jak je to s řidiči, jak znamenitým nápojem je fernet a kdo má smůlu, protože řídí.
Inu za dobrotu na žebrotu.
Smáli jsme se všichni a já měl pěknou příležitost do Ondřeje ještě chvilku kvůli tomu fernetu šťourat.
"Příště řídím já," pravil Ondřej při cestě zpátky.
"Ale ne, pojedu zas já. Dyť já stejně nepiju. Ale baví mě tě popichovat."
"No dyť jo. Ale ten fernet je vážně dobrej, že jo?"
"No bodejď. Dobře ho vymysleli."
Tož tak. V hospodě je prostě veselo.
I při obědě.
Jsou ovšem výjimky jako třeba hospoda virtuální, do které občas zajdu od dob, kdy to celé začalo covidovou izolací. A potom tu a tam chodím do hospody na oběd, což je pochopitelně něco jiného.
Zrovínka včera jsme na obědě byli s klukama. Tedy s klukama řádně vyzrálejma.
Pro Ondřeje jsem se stavil cestou a hned, jak jsme si sedli v restauraci, se mi dostalo odměny.
"Já si dám nějaký ne-pivo," povídám panu vrchnímu.
"Řidičský, jo?"
"Jo, takový nějaký."
"A to já si dám pivo a fernet," pravil Ondřej.
"Jo tak takhle to je! Tak teda příště řídíš ty, abych si taky moh dát ferneta."
Načež se rozpoutala debata, jak je to s řidiči, jak znamenitým nápojem je fernet a kdo má smůlu, protože řídí.
Inu za dobrotu na žebrotu.
Smáli jsme se všichni a já měl pěknou příležitost do Ondřeje ještě chvilku kvůli tomu fernetu šťourat.
"Příště řídím já," pravil Ondřej při cestě zpátky.
"Ale ne, pojedu zas já. Dyť já stejně nepiju. Ale baví mě tě popichovat."
"No dyť jo. Ale ten fernet je vážně dobrej, že jo?"
"No bodejď. Dobře ho vymysleli."
Tož tak. V hospodě je prostě veselo.
I při obědě.
dobže
28.dubna 2023 06:58 /
Pošťáci a doručovatelé mě znají a tudíž není problém se domluvit na čase nebo i místě dodání. Včera domluva nebyla třeba, sešli jsme se u vrat a já převzal balíček.
A co je na tom divného?
Pan doručovatel tu byl novej. A nejen to. Nebyl sám. I to se občas stává, ale tentokrát to bylo veselé. Spolujezdec stáhl okénko a hned mi nastavoval ruku, že si jako plácnem.
"Ahój! Jak to dneska jezdí?"
"Dobže," pravil spolujezdec a smál se na celé kolo.
Mohly mu být tak tři roky, možná čtyři. Klučina byl veselej, tatínkovi svítili oči, jakýho má šikovnýho synka a já si se synkem podával ruku.
Nu, balíček jsem měl, s klučíkem jsme si plácli, já jim popřál šťastnou cestu a bylo.
Tedy veselo bylo.
Takovej doručovatel tu ještě nebyl.
Tak ať to pěkně jezdí, kluci!
A co je na tom divného?
Pan doručovatel tu byl novej. A nejen to. Nebyl sám. I to se občas stává, ale tentokrát to bylo veselé. Spolujezdec stáhl okénko a hned mi nastavoval ruku, že si jako plácnem.
"Ahój! Jak to dneska jezdí?"
"Dobže," pravil spolujezdec a smál se na celé kolo.
Mohly mu být tak tři roky, možná čtyři. Klučina byl veselej, tatínkovi svítili oči, jakýho má šikovnýho synka a já si se synkem podával ruku.
Nu, balíček jsem měl, s klučíkem jsme si plácli, já jim popřál šťastnou cestu a bylo.
Tedy veselo bylo.
Takovej doručovatel tu ještě nebyl.
Tak ať to pěkně jezdí, kluci!
multikulti
19.dubna 2023 08:33 /
Tak už jsem zpátky. Vezl jsem Kačku na autobus. Jedou někam do Berlína skrzevá nějaké umístění v nějakém multikulturním projektu.
Strachoval jsem se, abychom tam byli včas, protože v 7:30 se mělo jet. Stihli jsme to, moje rezerva na cestu byla vyčerpána jen z poloviny a tudíž jsme dorazili po čtvrt na sedm k Hlavnímu nádraží.
Pochopitelně se Kačka nesprávně orientovala a místo kopulí nad schodišti parkoviště udala jako místo srazu kopule nádražních věží, ale to nebyl problém, jen jsme podjeli magistrálu a byli jsme na místě. Včas. Už tam pár lidí a paní školní zástupkyně čekali.
A kde je Kačka teď?
Tamtéž!
Autobus má zpoždění a studenti i se svým vítězným projektem stojej na parkovišti a čekaj, až lídři a garanti projektu dorazej i s autobusem.
Tak takhle to funguje v multikulti světě.
Strachoval jsem se, abychom tam byli včas, protože v 7:30 se mělo jet. Stihli jsme to, moje rezerva na cestu byla vyčerpána jen z poloviny a tudíž jsme dorazili po čtvrt na sedm k Hlavnímu nádraží.
Pochopitelně se Kačka nesprávně orientovala a místo kopulí nad schodišti parkoviště udala jako místo srazu kopule nádražních věží, ale to nebyl problém, jen jsme podjeli magistrálu a byli jsme na místě. Včas. Už tam pár lidí a paní školní zástupkyně čekali.
A kde je Kačka teď?
Tamtéž!
Autobus má zpoždění a studenti i se svým vítězným projektem stojej na parkovišti a čekaj, až lídři a garanti projektu dorazej i s autobusem.
Tak takhle to funguje v multikulti světě.
o poznámkách v žákovské
03.února 2023 09:05 /
Tuhle jsem poslouchal rádio a zrovinka to bylo v den, kdy se ve škole rozdává pololetní vysvědčení. Rozhlasové téma byla tedy škola a to poznámky v Žákovské knížce.
Vzpomněl jsem si na svá školní léta a obratem jsem do rozhlasu napsal. Ale bylo to buď pozdě nebo se jim to nehodilo, jelikož vysílání probíhalo dopoledne, nikoliv po desáté večer. Ať tak nebo tak, do rozhlasu moderátoři četli poznámky jiných přispěvatelů.
Ovšem byla by škoda, aby zrovna tahle vzpomínka zapadla a proto si ji tu zaznamenám:
Dětstvím mě provázelo nejen rozhlasové vysílání, ale i Žákovská knížka (ještě ji mám schovanou), ve které jsem měl tu a tam nějakou tu poznámku. Třeba i veršovanou:
"Velmi mne mrzí,
že je Jiří drzý."
Ovšem perlou mezi poznámkami se mohl pyšnit spolužák Petr.
V učebně přírodopisu byla vzadu promítací skříň s promítací kamerou uvnitř a nahoře na skříni s vycpanou sovou. Neuvěřitelnou shodou okolností jste tu třídu mohli zahlédnout ve filmu Vratné lahve.
Nu a o přestávkách bylo zvykem tu sovu sundat, odebrat jí hlavu (byla sundavací a zastamdací) a s tím torzem pobíhat po třídě a tu a tam někoho z nepozorných spolužáků praštit opeřencem přes hlavu.
Spolužák Petr byl při této kratochvilné činnosti načapán paní učitelkou Tůmovou, která ho odměnila naprosto unikátním textem v jeho žákovské knížce:
... O přestávce honí spolužačky po třídě s ptákem v ruce ..."
Tož poznámkám a veselým učitelkám budiž sláva!
Vzpomněl jsem si na svá školní léta a obratem jsem do rozhlasu napsal. Ale bylo to buď pozdě nebo se jim to nehodilo, jelikož vysílání probíhalo dopoledne, nikoliv po desáté večer. Ať tak nebo tak, do rozhlasu moderátoři četli poznámky jiných přispěvatelů.
Ovšem byla by škoda, aby zrovna tahle vzpomínka zapadla a proto si ji tu zaznamenám:
Dětstvím mě provázelo nejen rozhlasové vysílání, ale i Žákovská knížka (ještě ji mám schovanou), ve které jsem měl tu a tam nějakou tu poznámku. Třeba i veršovanou:
"Velmi mne mrzí,
že je Jiří drzý."
Ovšem perlou mezi poznámkami se mohl pyšnit spolužák Petr.
V učebně přírodopisu byla vzadu promítací skříň s promítací kamerou uvnitř a nahoře na skříni s vycpanou sovou. Neuvěřitelnou shodou okolností jste tu třídu mohli zahlédnout ve filmu Vratné lahve.
Nu a o přestávkách bylo zvykem tu sovu sundat, odebrat jí hlavu (byla sundavací a zastamdací) a s tím torzem pobíhat po třídě a tu a tam někoho z nepozorných spolužáků praštit opeřencem přes hlavu.
Spolužák Petr byl při této kratochvilné činnosti načapán paní učitelkou Tůmovou, která ho odměnila naprosto unikátním textem v jeho žákovské knížce:
... O přestávce honí spolužačky po třídě s ptákem v ruce ..."
Tož poznámkám a veselým učitelkám budiž sláva!
co umí umělá inteligence
02.února 2023 06:42 /
Poslal mi Matěj pro pobavení fejeton, který psal ve škole. Musím se přiznat, že jsem nechápal, o co jde. Pak mi vysvětlil něco o fyzice, rozpínajícím se vesmíru, Dopplerově jevu a pozorování hvězd. Trochu jsem to pobral, ale když si to celé přečtu znova, zas mi to nedává smysl. Je to něco jako pověstná Cimrmanova anekdota H2SO5 … taky se smějí jen někteří.
Nu a včera jsem se od Michala v hospodě dozvěděl o umělé inteligenci, která je k dispozici na vyzkoušení a on-line vám i v češtině odpovídá a umí generovat texty a to včetně například marketingových strategií nebo opravování kódů při programování v html …
Nuže, zkusil jsem tedy před chvílí poškádlit AI a vyžádat si fejeton na téma: proč není v noci světlo, i když svítí hvězdy. Trvalo jen pár vteřin a AI začala psát:
…
V noci není světlo, i když svítí hvězdy, protože hvězdy emitují světlo, které má pouze minimální intenzitu. Ve srovnání s Sluncem, které produkuje silný a jasný světelný tok, je světlo produkované hvězdami velmi slabé.
V noci, když se díváme na oblohu, vidíme jen stíny okolních objektů a žádné jiné světlo, takže vše vypadá tmavě. Abychom mohli vidět v noci, potřebujeme jiný zdroj světla, jako jsou lampy, světlá ze střech nebo městské osvětlení.
Je třeba si uvědomit, že světlo produkované hvězdami má také dlouhou cestu k našim očím, a i když má určitou intenzitu, mnoho světla se rozptýlí a ztrácí se v atmosféře Země.
Ve skutečnosti je tma v noci přirozeným a nezbytným faktorem pro naše tělo a přírodu. Noc umožňuje našemu tělu odpočívat a regenerovat se, a také umožňuje životnímu prostředí kolem nás dýchat a udržovat rovnováhu.
Zkrátka, tma v noci je důležitou součástí přirozeného cyklu dne a noci a i když svítí hvězdy, světlo, které produkují, není dostatečně silné na to, aby osvětlilo celou Zemi.
…
Tak a je to. Text mezi tečkami … … je vygenerován pomocí AI.
Konec přemýšlení, konec psaní ročníkových a diplomových prací, netřeba marketingových specialistů. Vše zvládne umělá inteligence.
A lidstvo zblbne.
Nu a včera jsem se od Michala v hospodě dozvěděl o umělé inteligenci, která je k dispozici na vyzkoušení a on-line vám i v češtině odpovídá a umí generovat texty a to včetně například marketingových strategií nebo opravování kódů při programování v html …
Nuže, zkusil jsem tedy před chvílí poškádlit AI a vyžádat si fejeton na téma: proč není v noci světlo, i když svítí hvězdy. Trvalo jen pár vteřin a AI začala psát:
…
V noci není světlo, i když svítí hvězdy, protože hvězdy emitují světlo, které má pouze minimální intenzitu. Ve srovnání s Sluncem, které produkuje silný a jasný světelný tok, je světlo produkované hvězdami velmi slabé.
V noci, když se díváme na oblohu, vidíme jen stíny okolních objektů a žádné jiné světlo, takže vše vypadá tmavě. Abychom mohli vidět v noci, potřebujeme jiný zdroj světla, jako jsou lampy, světlá ze střech nebo městské osvětlení.
Je třeba si uvědomit, že světlo produkované hvězdami má také dlouhou cestu k našim očím, a i když má určitou intenzitu, mnoho světla se rozptýlí a ztrácí se v atmosféře Země.
Ve skutečnosti je tma v noci přirozeným a nezbytným faktorem pro naše tělo a přírodu. Noc umožňuje našemu tělu odpočívat a regenerovat se, a také umožňuje životnímu prostředí kolem nás dýchat a udržovat rovnováhu.
Zkrátka, tma v noci je důležitou součástí přirozeného cyklu dne a noci a i když svítí hvězdy, světlo, které produkují, není dostatečně silné na to, aby osvětlilo celou Zemi.
…
Tak a je to. Text mezi tečkami … … je vygenerován pomocí AI.
Konec přemýšlení, konec psaní ročníkových a diplomových prací, netřeba marketingových specialistů. Vše zvládne umělá inteligence.
A lidstvo zblbne.
už jsem dlouho nebyl ...
25.ledna 2023 07:50 /
Se říká, že v hospodě se člověk dozví všecko. No jo, jenže já do hospody nechodím. A to je určitě chyba a proto jsem se ji snažil v nedávné minulosti napravit a do hospody chodit začal. A možná jsem si tu o tom už i něco zapsal. Je to totiž hospoda virtuální, pěkně doma v teple připojíte počítač na síť … a dál už to každý zná.
Jenomže mě už i to nějak přestalo bavit.
Já vám nějak nevím, ale prostě jsem letos v hospodě ještě nebyl a vloni jsem taky děsně pauzíroval. Žádnej štamgast nejsem.
A dneska už mě i kamarád Richard mírně postrčil … že bychom to jako mohli dneska v tej hospodě probrat.
No, to zní skoro jako kdyby mi maminka vycinkala, že už jsem nebyl dlouho v nedělní škole. Měl bych s tím asi něco dělat.
Tož uvidíme, zítra dám vědět.
ps … všechno je jinak: za příčinou shromáždění na Staromáku a předvolebních debat v televizi se jde do hospody až příští týden.
Jenomže mě už i to nějak přestalo bavit.
Já vám nějak nevím, ale prostě jsem letos v hospodě ještě nebyl a vloni jsem taky děsně pauzíroval. Žádnej štamgast nejsem.
A dneska už mě i kamarád Richard mírně postrčil … že bychom to jako mohli dneska v tej hospodě probrat.
No, to zní skoro jako kdyby mi maminka vycinkala, že už jsem nebyl dlouho v nedělní škole. Měl bych s tím asi něco dělat.
Tož uvidíme, zítra dám vědět.
ps … všechno je jinak: za příčinou shromáždění na Staromáku a předvolebních debat v televizi se jde do hospody až příští týden.
