WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

o jiných krajích

bestie v bludišti

Ještě mi zbývají dva zápisy ze soboty před týdnem, tož tuhle je ten první z nich:
V Nových Hradech je zámek. Je to zámek rokokový a tudíž velmi načinčaný a to včetně velice rozlehlé zahrady. Nevím proč, ale nikdy jsem o tom zámku neslyšel, ba ani o jeho jmenovci v Jižních Čechách, což není zámek, nábrž opravdu hrad.
A protože jsem byl na Vysočině, tudíž u zámku, řekl jsem si, že to tam mají moc hezké a šel jsem se tam podívat. Procházel jsem zahradu a říkal jsem si, že takhle upravenou zahradu jsem vlastně u nás ještě neviděl. Jezírka, fontány, zákoutí, záhonky, ba dokonce v záhoncích i salát a rajčata, támhle výběh jelenů či daňků … no prostě taková romantická zámecká zahrádka, akorát že má rozlohu pěkných pár hektarů.
A jak se tak procházím, už jsem u muzea klobouků, kam jenom nahlédnu, ale moje kroky směřují ke vchodu do bludiště. Mám rád bludiště a tohle mi připomíná to na hradě Leeds Castle, kde jsem kdysi dávno v bludišti bloudil. Je mnohem menší, pochopitelně, ale prý uvnitř skrývá jednu z největších bestií na světě.
Kdo by nebyl na takovou bestii zvědavej, že?
Vzhůru tedy do bludiště!
Vstupuji do zeleného labyrintu a hledám cestu k Mínotaurovi. Nebylo to těžké. Ono je to bludiště opravdu výrazně menší, ale zato je pěkně husté a nedá se švindlovat. A tak postupuji a už jsem skoro ve středu. Jen ještě pár zatáček … tude ne, tady je to slepý … a už tam skoro budu. Tuhle doleva a jsem tam. Oválný střed má vstupy dva. Ke vstupu zády je postavena nějaká socha či objekt. Musíte to obejít, abyste viděli obludě do tváře.
Obcházím to a … no to snad ne!
Ale ano.
Po pozdějším prozkoumání informací o současném majiteli zámku mám jasno. Pojal to po svém a do středu bludiště umístil skutečně jednu z největších bestií, co naše matička Země pamatuje. Ovšem tak nějak mi tím pan majitel sebral tu romantickou náladu.
Uprostřed labyrintu stojí totiž do pasu zahrabaný Stalin!

Stalin_Nove_Hrady

Zeleninová zámecká zahrádka:

Zahrada_Nove_Hrady

black eyed peas

To děsně profláklý pořekadlo, co každý zná, to jsem v pátek oprášil a choval se podle něj.
Jaký že to je?
No přece: krmte tu bestii!
Vůbec nezastírám, že rád jím, ovšem má to svoje špecifiká, ako sa hovorí na Slovači. Nemá cenu rozebírat můj přístup k jídlu jako k plnivu a pohled na věc prizmatem cena/výkon. Ovšem, když jde o knedlíčky dračí mámy …
Začneme-li od začátku, pak je třeba napsat, že naše si-fu má takovou hospůdku a tam vaří opravdový čínský jídla, což jsou jídla jiná, než člověk dostane v ostatních restauracích, které samy sebe za čínské označují. Je to prosté. Je to Číňanka a tak ví, jak se u nich doma vaří. Nu a občas dělá takový ty jejich obyčejný jídla, jako třeba v pátek.
Týden dopředu totiž inzerovala, že v pátek budou knedlíky. Ano, i v Číně se dělají knedlíky. Ale kapánek jiné, než u nás.
Jsou plněné. Něco jako třeba "knedlíky plněné uzeným masem" … to pramálo chutné cosi si člověk může koupit třeba i mražené v konzumu. Jenomže tady je to pochopitelně jinak. Na polotovar z konzumu bych přeci nešel. Ty páteční knedlíčky byly z podobného těsta, které u nás známe z knedlíků třeba borůvkových. Tedy sice kynuté, ale velmi slabé. Prostě kápku jiné. Jenomže ani na to těsto jsem nezabral, nejsem kapr. Přišel jsem na tu náplň. Ta páteční byla znamenitá a nebývá moc často.
Přišel jsem si pochutnat na knedlíčcích plněných masovou směsí s pórkem a s čerstvými plody vigny čínské. O to šlo. Tady u nás jsou ty plody známé jako černooké fazole nebo jako "black eyed peas", což není ta hudební skupina, ale luštěnina.
Je to obyčejnské čínské domácí jídlo, jenomže aby ho člověk dostal, musí být doma v Číně. A nebo si dojít k naší si-fu.
Tož jsem si tedy došel a došel jsem si včas, neboť někdy v pět odpoledne už byla na síti zpráva, že knedlíčky jsou vyprodané.
Nu, stih' jsem to a pochutnal si. Byly výtečné.

připravil jsem ji o oběd

To mám z toho, že se budím tak brzo. Ve tři čtvrti na pět si řeknu: ještě ne, ještě chvilku a tady to mám, už je čtvrt na osm.
Ale v sobotu jsem nezaspal, to jsem vezl Kačku s Matějem na Leirin - ten jejich nejoblíbenější tábor, kde jsou každý rok o prázdninách na týden přeneseni v jiném čase do jiné země …
Já se tedy nikam nepřenesl. Jen jsem je vysadil a v roušce rychle zase odjel, aby nepřeskočil virus. Ale na zpáteční cestě jsem si řekl, že se někde zastavím. Prostě někde cestou. Vydal jsem se tedy za šipkou: zámek Nové Hrady. Jenže bylo zrovna poledne a kam tedy na oběd. No kam? Když projíždíš Prosečí, zastav se v Proseči.
Oběd byl a na náměstí i taková hezká dřevěná chaloupka, tož jsem se zašel podívat. A hleďme: muzeum dýmek. No jo, dyť tady v Proseči se dýmky vyrábí.
Vstoupím tedy do dvora a jde mi vstříc slečna.
"Vy byste chtěl do muzea?"
"Chtěl."
"A já zas chtěla na oběd. No nic, tak pojďte."
Dostal jsem vstupenku, koupil jsem si ještě i prosečské pověsti a šel se podívat na ty fajfky. Mají to tam pěkné, i s povídáním, s plovoucí lodí, se soustruhem a vůbec. Inu múzeum. Vyfotil jsem si tam Sherlocka, jelikož toho tam mají taky. No jo, Sherlock dýmku dycky měl, to jo. Ale co já? Já bych k těm svým moh' taky jednu z Proseče přidat. Ale kde ji koupit? Po prohlídce se tedy ptám slečny, jestli bych si tu někde nemohl dýmku koupit.
"Tady u nás třeba," pravila slečna a ukázala na vitrínu s dýmkami, které jsem si před tím nevšiml.
A hned začalo vybírání.
Slečna mi vyložila na pult asi pět kousků. Jednu, tu nejpěknější, jsem si vybral a bylo.
Byl jsem po obědě, navštívil jsem muzeum a koupil si fajfku zrovínka takovou, jakou má ten jejich Sherlock v múzeu.
Co víc si přát?
Byla to náramná náhoda, že jsem se stavil v Proseči. Měl jsem z té náhody radost a i ta Slečna mohla mít, doufám, docela radost, že jsem jí to odpoledne udělal docela pěknou tržbu, ikdyž jsem jí to nejdřív pokazil tím, že jsem ji připravil o oběd.
Ale však ona si na něj jistě zašla, jen co jsem paty z muzea vytáh'. Bez oběda určitě nezůstala.

Sherlock_Prosec

v karanténě

Tak a jsem v domácím vězení, totiž v karanténě. Minulý týden byly školní prázdniny, Hanička s dětmi si udělala prázdniny v Římě a přesto, že přijeli už ve středu, všichni jsou povinně doma kvůli řádění coronaviru v Itálii. Nu a já jsem v tom s nima, jelikož to holt tak je. Od čtvrtka jsem si taky udělal prázdniny, v sobotu vyhlásil ministr povinnou karanténu a ode dneška jsem teda v tom arestu …
Tudíž žádné příhody se nepřiházejí. Kdyby mě něco napadlo, tak si to zapíšu, ale nevim …