WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

o jiných krajích

SteamPunk na Konopišti

Protože se furt něco někde děje, objevil jsem takhle v neděli, že se na Konopišti děje odpoledne cosi zajímavého. MázvědaváHanička na tomhle zámku ještě nikdy nebyla, tudíž jsem se rozvzpomněl na četné výlety z mládí a navrhl, že bychom se tam mohli mrknout, což bylo kupodivu docela nadšeně přijato. O zámku nemá smysl si tu psát. Každý ho zná. Tedy kromě mézvídavéHaničky, která si za účelem poznání jmenovaného vybrala jeden z nabízených prohlídkových okruhů - a zrovna se trefila do zbrojnice, čímž ji zámek i Ferdinand votrávili, jelikož, jak pravila, jsme vyhodili štyry stovky za prohlídku železářství. Nu, proti gustu žádnej dišputát a nutno přiznat, že následník trůnu musel bejt kápku střelenej, poněvadž než ho střelili v Sarajevu, stihnul postřílet na čtvrt milónu tvorů včetně slonů, tygrů a jelena parukáře.
"Dyž měl takovou střelnici ve sklepě, moh' přeci střílet tam, dyž se furt potřeboval do něčeho trefovat," prohlásila mározhořčenáHanička, čímž kapitolu konopišťského panství uzavřela.
Ne tak růžvou zahradu.
Tam jsme naopak vstoupili s chutí a očekáváním. To byl cíl nedělního odpoledne.
A trefili jsme se.
Probíhalo tam, pokud to nepletu, druhé setkání steampunkových nadšenů. Bylo to celé o páře, o století páry a o tom, jak by to mohlo být, kdyby bylo pořád všechno na páru. V úžasu jsme procházeli zahradou a prohlíželi co všechno bylo, je a jistě ještě i bude na páru.
Model parního válce v měřítku 1:3 - mládenec v něm jezdil kolem zahrady. Stejně jako pán na parním motocyklu. Panstvo v parním autě. Hasiči tu měli parní stříkačku a sklář skleněné parní stroje. Parních strojů tu vůbec bylo habaděj. Především modelů, ze kterých to syčelo, funělo a všude se něco točilo a pufalo. Ve středu zahrady probíhla steampunková módní přehlídka a opodál hrála První Paropunková Kapela.
Byl jsem jak v Jiříkově vidění. MáveseláHanička též, ikdyž si nejsem jist, zda vidění bylo zrovna Jiříkovo.
U kováře a kovářky jsme se zdrželi a po chvíli jsme se dohodli, že nám vyrobí pro Kačku a mouparádivouHaničku spony do vlasů podle návrhu. Dali jsme si kafe, já udělal dva návrhy. MápřísnáHanička pravila, že ty její jsou moc jednoduché a tedy se bude vyrábět podle těch mých. Kovář s kovářkou uznali, že návrhy jsou fajn, ale tady to nedokážou. Musí si to vzít s sebou a udělat to v kovárně, kde na to mají materiál a prostředky. Dohodnuto.
Hned vedle byl sklář a povídal nám o parních strojcích ze skla, které kolem něj pufaly a pouštěly páru. Jeden další nám i roztopil a pustil přímo na pultě.
Od báječných lidí a udělátek nás rozehnal až déšť o kterém nejprve pan moderátor prohlásil, že jde o vodu do parních strojů, načež mu slejvák skratoval mikrofon a bylo ticho. Tak symbolicky voda do parních kotlů ukončila paropunkové odpoledne. Nádherné bylo.
Tuhle je pár ukázek:

SteamPunk_190721_01

SteamPunk_190721_02

SteamPunk_190721_03

SteamPunk_190721_04

SteamPunk_190721_05

SteamPunk_190721_06

SteamPunk_190721_07

SteamPunk_190721_08


SteamPunk_190721_09

SteamPunk_190721_10

SteamPunk_190721_11

SteamPunk_190721_12

SteamPunk_190721_13

zelená v Třeboni

Prázdninové výlety jsou, jak jest patrno, v plném proudu. Zajímavostí je po naší zemi habaděj, stačí si vybrat.
Na tuhle sobotu jsem vybral Třeboň. Konají se tam každoročně Slavnosti Jakuba Krčína a my je pořád ještě nenavštívili.
Rozhodli jsme se to napravit a dobře jsme udělali. Tedy až na ten oběd, ten se opravdu v Rožmberské baště nepovedl a celý dojem poněkud zakalil. Nenechali jsme se ovšem odradit a tak byl průvod, trh, sokolník - ten, co byl u nás na Olešku před dvěma týdny - a nakonec koncert Euphoriky, což jsou čtyři dámy téměř středověké a ta zelená, to je naše kamarádka. Ta je pochopitelně nejlepší.
Fajn den to byl.

Trebon_190720-1

Trebon_190720-2




Trebon_190720-4


Trebon_190720-5

Trebon_190720-6

Trebon_190720-7

Trebon_190720-8

hafery, skalinky a dřevěné rošty

Naplánovaný toho bylo hromadu. Vlastně celou cestu jsme mohli někde zastavovat a něco navštěvovat. Jenomže to bychom potřebovali stroj času nebo alespoň nějakou pumpičku na čas. Aby se dal kápku přifouknout. Jenomže pumpičku jsme s sebou neměli a tak jsme minuli Zvíkov a jeli rovnou do Borovan na Borůvkobraní. Stihli jsme to perfektně, zrovna začínali a návštěvníků nebylo tolik. Jen bylo kapku vlhko, ale pod střechou ve stanu ne. Tam naopak bylo sucho a borůvkový knedlíky. Podle toho jsme poznali, že jsme v cíli. A tak byly knedlíky, vafle, koláče, elixír, koktejl, zmrzlina, limonáda, perník - všechno borůvkový. Kačka si stihla ještě udělat ze skla medvídka a já se dal do řeči s jednou trhovkyní v kroji, která nabízela dřevěné formičky, které její muž hned vedle ní vyráběl. A že prý kde se borůvkám říká hafery. Hádal jsem, že to zní tak nějak jako od Ostravy. Tedy ve Slezku? Dala mi ještě vybrat a já to podle paní upřesnil na Valašsko. A ono jo. A u nich na Slovácku prý se říká borůvkám skalinky. Že se musí pro ty skalinky lézt nahoru na skály na Pálavě. Vida - co se člověk nedozví. A tak jsme ještě nakoupili ty hafery a skalinky do zásoby a už mě začala strašit myšlenka na to, že ve tři čtvti na čtyři musíme být v Plasích na prohlídku vodního podzemí.
Strašení přišlo pozdě. Navigace nám ukázala, že cesta potrvá skoro tři hodiny. Já počítal tak nějak se dvěma - ale to jsem se přepočítal.
Tak honem naskákat do auta a zkusíme to. Cestou ještě mápečliváHanička zavolala do kláštera, že se asi opozdíme, nejmíň o půl hodiny a jestli to má řešení. Prý máme přijet a uvidí se.
A tak jsme přijeli. Cestou jsem sice nahnal čtvrt hodinu, ale o tu samou čtvrthodinu nás zdržely uzavírky a semafóry. Přišli jsme do pokladny a prosili o vyřešení. Samozřejmě to byla naše chyba, ale slečny nás nevyhodily. Naopak nás přidaly k jedné plánované téměř soukromé prohlídce a všechno dobře dopadlo. Voda byla, Santiniho dřevěné rošty byly, prodírání se větrací chodbou bylo - inu vše, jak slíbeno, jen kapánek později.
Výlet dopadl skvěle a to jsme vynechali tři jarmarky a jeden koncert. Ono to ani nešlo stihnout, naplánoval jsem toho příliš. Tak se tam podíváme příště, no. Plasy měly tentokrát absolutní přednost. Tedy hned po borůvkách.

Ae Dificium 1

Ae Dificium 2

Ae Dificium 3

Sacher z Vídně

Na Neubaugasse jsem v sobotu večer nehmoh' nějak najít bankomat. Že prý je to stopadesát metrů, dál ne, říkal pan řízkovej vrchní, ale nenašel jsem ho a tak jsem došel až na Mariahilferstraße. Tam byl a hned vedle druhej, dokonce i v mojí bance, ale toho jsem si nevšim'. Papírový peníze jsem dostal a vzápětí je dostal i ten vrchní z hospody Schnitzelwirt, kde jsme udělali útratu, jelikož jsme každej snědli dva řízky. Ostatně to byl taky důvod, proč jsme tam byli. Znám tu hospodu nějakých pětadvacet let, ale vždycky, když jsme tam s moumlsnouHaničkou zašli, měli nějak zavřeno. Buď byla neděle nebo zrovna dělali rekonstrukci nebo tak něco.
V každém případě tuhle sobotu to konečně vyšlo a vídeňskej řízek jsme dostali. A když jsme odcházeli, říkali jsme si, že to vyšlo náramně, poněvadž před hospodou už byla nějakých deset metrů dlouhá fronta.
V neděli ráno jsme ovšem takový štěstí neměli, neboť do kavárny Sacher se taky stojí fronta nebo si musíte udělat rezervaci, což jsme neudělali, poněvadž jsme si vzpomněli pozdě. Na stání front nejsme a tudíž jsme se museli spokojit s tím, že Matěj dostal k narozeninám dort z obchodu hotelu Sacher, kde si ho vybral, ale sacher mit sahne v kafírně holt nebyl. Ostatně stejně začalo pršet a tak jsme ze Svatoštěpánského náměstí nakonec odjeli jenom s tím dortem, který si Matěj nesl hezky naplocho, aby ho v tej tašce nastojato nerozmačkal.
Ale kdepak rozmačkat Sacher v dřevěný krabičce! Je tam dobře zajištěnej a uloženej proti poškození, což ovšem Matěj nevěděl, čímž neustále vznikaly obavy při jízdě domů, že ho v těch zatáčkách nějak setřesem a nic ze sacheru nezbude.
Sacher jsme si nakonec přeci jen dali v cukrárně na náměstí v Jindřichově Hradci, aby bylo srovnání, kterej je lepší. Měli ho tam dobrej.
Doma ale ke srovnávání zatím nedošlo. Sladkého bylo včera dost a tak je schovanej na terase a dneska se uvidí, jak na tom ten vopravdickej Sacher z Vídně je.