WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

dvakrát nic

Když to jde, úřadům se vyhýbám. Možná nedělám dobře, protože v poslední době mi paní na úřadech laskavě pomohly a dopadlo to na výbornou. To ovšem neplatí pro včerejší případ.
Konečně i mě totiž dostihly parkovací zóny.
Nu a tak volám na telefón ke správci zón. Potřebuju poradit. A pán mi radil. Probírali jsme jednu možnost za druhou. Všechny byly negativní. Byt mi sice patří, ale nemám tam trvalé bydliště. Juráš zase nemá řidičák, takže nemůže mít auto. Já auto sice mám, ale nemám na něj ty správný papíry. A tak jsme asi tak deset minut po telefonu probírali možnosti a všechny vyšly jako nepoužitelné.
Prostě kdybych teoreticky přijel do svého bytu navštívit Juráše s Bartolomějem a chtěl tam zůstat, řekněme den, zaplatím za stání před svým bytem na chodníku 2.160,- Kč. Další varianta je dodat nějaké správné papíry, poníženě žádat a pokud by to ouřad vzal, což není jisté, tak 7.000,- za rok. Ostaní, kteří mají papíry v pořádku, zaplatí jen 1.200,- Kč za rok.
První případ tohoto druhu nastal včera. Vezl jsem je všechny s Batolomějem na vyšetření. Zaparkoval jsem dvakrát před svým bytem na chodníku a … a víte, co jsem dvakrát udělal?
Dvakrát nic.
Kašlu na ouřad. Chápu, že za všechno je třeba platit. Ale tohle?