WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

už zase čepice v mřížce

Původně jsem si tu chtěl zapsat veselou historku, jak jsem si udělal kafe bez hrnku, ale to už tady bylo. Vloni třetího září se mi to povedlo poprvé a dneska jsem to pro velký úspěch zopakoval, takže by se dalo říct, že si tu píšu jenom o kafi. Když už je to ale tak, hodilo by se zauvažovat nad příčinami.
Tudíž postup, jak si připravit kávu s pěknou čepicí v mřížce odpadní nádobky kávovaru je následující:
Pečlivě si připravím hrnek, rozehřeju kávovar, vyprázdním zásobník s použitými kapslemi, zásobník i nádobku na odpadní vodu pečlivě vymeju, vše vrátím zpět do kávovaru a nakonec zavěsím nádobku s mřížkou, na kterou se staví hrnek. Pečlivá příprava. Poté si vyberu kapsli s kávou, vložím do štěrbiny, ujistím se, že je všechno na svém místě, sklapnu páku a zmáčknu knoflík.
A začnu přemýšlet o programu dnešního dne, o událostech dne včerejšího a plánech na den zítřejší. Mezitím cosi uklízím v kuchyni a poslouchám uklidňující mručení kávovaru.
Ták, mručení přestalo, káva je hotová a já můžu jít psát deník.
Ha! Nemůžu! Káva je už zase pod mřížkou.
Takže znovu úklid a zopakovat celý proces. Ale tentokrát bez chyby!
A teď otázka pro pozorného čtenáře: kde udělal pan inženýr chybu? Dyť bylo všechno, jak být mělo. Vše vyčištěno, nastaveno, připraveno … tak kde je ta příčina?
Důsledný čtenář už ví.
Ta příčina je v tom myšlení. O nesmrtelnosti chrousta jsem začal přemýšlet dřív, než jsem ten nachystaný hrnek postavil do kávovaru. Kávovar vařil a já už začal vymejšlet proč se točí zeměkoule, ale abych myslel na to, kde mám hrnek, to ne. To jsem myslel, že ten hrnek je tam, kde bejt má a von nebyl …
Čili: myšlení je toho původa!