WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kdo je stříhá

Včera jsem to už potřeboval. Ano, jednou za čas to potřebuje každej. A já mám ten čas nastavený přibližně na dva měsíce. Někdy míň, někdy víc. A tak volám, jestli jako můžu přijet. Jenomže odpovědi se mi nedostalo. Ba ani zpráva, která obvykle přijde, nepřišla. Usoudil jsem tedy, že je paní plně zaměstnána, čili je v zaměstnání, tudíž můžu přijet.
A bylo to tak.
Přijel jsem do oficíny a na křesle seděla zákaznice a paní ji sušila vlasy. Už končily. Pak jsem přišel na řadu já se svými šedinami a jako vždycky jsme se dali do řeči.
A že prý je dobře, že jsem přišel, že skoro nikdo nechodí.
To mi nebylo jasné. Kde se tedy všichni nechají stříhat? Na ulici žádnou máničku nevidět, všichni vypadají slušně, upraveně.
"No jo, to vypadají, ale s covidem sem přestali chodit, však víte."
"Vim, ale je to divný."
A tak jsme meditovali na téma zavřených provozoven a kadeřnictví. Ale k závěru jsme nedošli.
Vlasy roustou, ale lidi se stříhat nechoděj.
Kdo je stříhá?
Toť otázka.