WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

musí být teprv půlnoc

Huh, to je tma!
Kdepak, nemám kocovinu ani jsem nezapomněl vytáhnout rolety. Prostě je tma. Tenhle pocit mívám vždycky na jaře při změně času. Seberou nám hodinu a rázem se setmí. Ale dneska žádná změna času nenastala. Nenastalo vůbec nic neobvyklého. Prostě je jenom zataženo hustými mraky a chystá se deštivé pokračování. Jenomže ta změna z jasného rána do rána zamračeného je tak nečekaná, že jsem si v půl šesté, což je běžný čas vstávání, říkal, že musí být teprv půlnoc a že můžu klidně spát dál. Když jsem pro jistotu zkontroloval čas, všechno bylo rázem jinak.
Dobrá, beru to. I tyhlety šedivé mraky patří k běžnému počasí v naší kotlině. Ale dneska ráno mě fakt zaskočily. A musím přiznat, že bylo příjemné myslet si, že ještě můžu spát. Ovšem jen do chvíle, než jsem se podíval na hodiny.
Tož ven zpod duchny a psát deník! Dneska o tom, jak je ráno zataženo a bude celý den.