2018

čtvrtá ve vzduchu

Letité pořekadlo "sportem ku zdraví" lze slýchat i v opačném významu. To tehdy, když si jmenovaný sportovec vysportuje místo zdraví nějaké ne-zdraví. Kupříkladu tenisový loket nebo tak něco. Sport pochopitelně neslouží výrobě loktů ani tenisových ani jiných, ale stane se, že holt někde něco už je přes moc.
V neděli se běžel už třetí ročník Břežanské desítky. Byli jsme tam s naším wushu oddílem také potřetí. Kačka doběhla ve své kategorii třetí ze čtyř na půldruhého kilometru, ale Matěj běžel tentokrát štafetu 2 x 5km. Vloni se mu podařilo s kamarádem doběhnout celých deset a letos Tomáš rozhodl, že to zkrátí a poběží každý z účastníků jen půlku. Kluci to rozběhli skvěle a byli čtvrtí za velkejma chlapama, což se počítá.
Jenomže Matěj doběhl do cíle, praštil sebou na trávník a prohlásil, že nemůže chodit. Že při běhu to necítil, ale teď na tu patu nemůže došlápnout. A bylo.
V pondělí se to nezlepšilo a cestou do školy, když jsem omlouval Matěje z budoucích tréninků, mu Tomáš půjčil berle, poněvadž i u nich se tu a tam nějakej ten sportovní úraz přihodí a berle byly po ruce.
V úterý vezla mástarostliváHanička Matěje k lékaři. Naštěstí to dopadlo dobře. Nic přetrženého, jen silně namoženého. Zákaz cvičit a namáhat až do odeznění. Berle nutné. Neprotahovat, nešlapat, nechat být, aby se z toho nestal opakující se případ.
A tak teď náš sportovec chodí o třech nohách a tu čtvrtou opatrně drží ve vzduchu. Že už je to lepší, říká každý den, ale belhá se furt.
Inu … sportem ku zdraví.