WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přišel v pondělí

Nepamatuju se, že by kromě všelijakých zápisů o autu mělo ještě něco podobnou četnost zmiňování. Fotografování, to samozřejmě, ale to je jaksi součást mého života a tudíž i součást deníku. Obojí je mým koníčkem na rozdíl od stativů, které mým koníčkem nejsou. Jenomže k fotografování stativy potřeba jsou a tudíž to, že se dneska zmíním zase o tom stativu, bude již čtvrtý zápis o tomtéž. A pokaždé jinak. Ba dokonce i Ondřej na svém Digineffu o stativu psal.
Nuže dnes to bude o kvalitě a zárukách.
Od února jsem stativ zkoušel, používal, nosil s sebou. Nejvíc jsem ho zatěžoval při fotografování hvězdné oblohy nebo Měsíce.
A to i s montáží (pohybuje fotoaparátem spolu s hvězdami, aby nebyly při dlouhé expozici rozmazané). A právě tahle zátěž prověřila, že stativ unese opravdu hodně. Ale nesmí foukat. Jak zafouká silnější vítr, už je problém. Ale to je i s těmi nejtužšími a největšími cestovními stativy. Aby se sklo netřáslo, to by s sebou musel člověk vláčet betonovej pilíř. A venkoncem i takovej betonovej pilíř se třese, což jsem zjistil při fotografování Měsíce nad Katedrálou, jelikož se pode mnou i pod stativem třásl betonovej Hlávkův most, když projížděla auta.
Nuže je třeba přiznat, že je to stativ opravdu zdařilý. Nabízí se tedy otázka, proč zmiňuju i záruky, když je tak zdařilej. To je proto, že ho používám i při tom zde již několikrát zmiňovaném cvičení on-line.
Telefon umístím do vychytaného držáku, který je součástí vybavení stativu, spustím aplikaci, telefon slouží jako kamera a ovladač, obraz je sdílen na velké televizní obrazovce. No úplný studio.
Ve studiu je před vysíláním potřeba všechno spávně zapojit, zkontrolovat a seřídit. I tu kameru v telefonu v držáku ve stativu. Tu je potřeba správně zaměřit. Takže kapku pootočit … a lup! Něco někde prasklo. Ale všechno drží, kamera zaměřena, snímače snímají, cvičení může začít. Cvičení začalo i skončilo a jak poté vyndavám telefon z držáku, něco se mi na něm nezdá. A ejhle: tady to prasklo. Držák nevydržel manipulaci, na kterou nebyl konstruován. Praskl závěs osičky. Drží to už jen na jedné straně a je otázkou času, kdy se to vylomí i tam.
Co s tím?
No co: stativ má přeci doživotní záruku, ne? Zvednu tedy telefon a povídám pánovi z českého zastoupení Peak Design, že mi praskl držák. Pán ochotně vyslechne, o co jde a požádá o zaslání detailů. Pošlu fotku prasklého držáku, kopii faktury, sériové číslo stativu. Ani ne za 24 hodin mi přišla odpověď: v pondělí vám dopravce bude doručovat náhradní díl. Za vzniklé potíže se omlouváme.
V pondělí přišel nový držák.
Tedy pániinženýři, to čumim. To tedy klobouk dolů před tímhle způsobem doživotní záruky.