WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

s Hlustvisihákem

Na průmyslovce jsme měli technické kreslení a deskriptivu. To se mi pak hodilo na strojní fakultě, jelikož i tam bylo technické kreslení. Paradoxem bylo, že jsem musel předělávat první výkres, tedy cvičné psaní normovaných písmen do řádků. Dal jsem si totiž záležet a pan asistent při kontrole pravil, že nám přece jasně nařídil, že to nesmíme psát přes šablonu, ale jen od ruky. Nevěřil, že to mám tak z průmyslovky nacvičený, že to vypadá jako šablonou. Inu - první kule na vejšce byla na světě. Tak jsem to udělal ještě jednou, schválně jsem to mršil a pan asistent byl spokojen. Kuli opravil a měl jsem splněno.
Ale podepsalo se to na mně. Totiž na tom písmu. Na ten dril z průmyslovky jsem musel zapomenout a psát tak, aby to nebylo jako podle šablony. A to mi zůstalo dodnes. Škrábu tak strašně, že by pan asisten tleskal radostí.
Takže když mi pan elektrikář říkal o tužku a pravil, že si to musí nakreslit, nenepadlo mě nic jiného, než že si bude kreslit technický výkres vedení, které po něm chci. No jo. Ale kde v tomhle prázdným domě vzít tužku?
Bylo to jak s Hlustvisihákem:
"Vy nemáte tužku?"
"Ne."
"Tak si vezmu vlastní."
Došel si do auta pro rýsovací potřeby a já tak zjistil, že mu stačí tesařská. Takový to trojhranný kopyto. No teda jak s tímhle bude kreslit? Divil jsem se v duchu.
Pan elektrikář mě nenechal čekat ani vteřinu.
Hned začal s kreslením.
První čára na zdi byla od rozvodné skříně, pak dál pod stropem přes chodbu, zde odbočka, pak zásuvka, dál chodbou a do kuchyně, tady dvě zásuvky a dál další dvě. A bylo nakresleno. Na zdi.
Čmáranice k pohledání.
Pan asistent by radostí poskakoval.