WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

do Friska

Opatření už jsou natolik přísná, že i sportování je v podstatně zakázáno vyjma například přespolního běhu, ovšem pouze o samotě. To jsem psal včera a během dne se ozval i Tomáš. Je to vážný, opravdu nepůjde cvičit ani ve dvojicích. Vymyslí tedy individuální plán a jeho oddíloví cvičenci včetně Kačky a Matěje budou plnit úkoly doma tak, jako na jaře. No jsou z toho navztekaný, pochopitelně.
Ovšem je tu řešení, kterému se Tomáš zatím brání. To jsem popsal včera ráno.
A včera večer jsme s Ondřejem v on-line cvičení pokračovali.
A právě včera jsme tu on-line náhražku zase povýšili na další úroveň. Jednak jsme to zvládli líp a druhak, a o tom si tu právě dělám zápis, jsme pak šli virtuálně do virtuální hospody.
Jelikož se nám po třičtvrtěhodinovém cvičení nechtělo jen tak "domů", řekli jsme si, že teda eště zůstaneme ve spojení. A začali jsme si hrát. Ondřej objevoval možnosti a rázem byl na vesmírné stanici a na pozadí se promítala Zeměkoule. Nasadil si kůůl brejle, zatímco já se přesunul do Friska a na pozadí se tyčil Golden Gate, kousek dál Alcatraz. Dali jsme si po cvičení skleničku a začali jsme rozebírat věci vezdejší. Jako v hospodě. A hned mezi prvními postřehy jsme si museli přiznat, že v hospodě jsme ani jeden z nás už dlouhé roky, spíš dlouhá desetiletí, vlastně nebyli. Až teď v tej virtuální.
A na to jsme si připili.
Nu, má ten virtuální prostor svý výhody, ale naživo je to lepší.