WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

za třináct let

U nás se chodí stěžovat si na lampárnu, v Londýně do Hydeparku, v Jeruzalémě ke Zdi nářků a holič krále Lávry to svěřil vrbě. Oučinky to má všude stejné. Tedy žádné krom toho, že se jeden vypovídá, případně vymodlí.
Já na to mám woleschko a je to jakbysmet. Akorát se tu můžu vykecat.
Dneska po dlouhatánské době je to šok z politiky.
Kdepak, další válka v Evropě nevypukla. Ovšem kdo ví. Třeba kvůli tomu imbecilnímu rozhodnutí něco jako politická válka vypukne.
Včera totiž europoslanci odhlasovali návrh něčoho, co postrádá zdravý rozum. Zákaz prodeje spalovacích motorů pro malá auta a dodávky od roku 2035. To je za chvilku.
Noviny o tom píší, ale hlavní téma to pro ně není. Pouze jakási zmínka o jedné události z europarlamentu.
Jen Ondřej to ve svém úvodníku považuje za zprávu dne.
Nemá smysl se zabývat ekonomickými a společenskými dopady. To rozebírají jiní. Já si tu zapíšu jen vlastní pocit z toho, že instituce, jejíž existenci jsme dopustili, nám nařizuje, co máme dělat a jak máme myslet. Ano. Jedna ku jedné s bolševickou vládou. Pochopitelně v jiných rozměrech, v jiných souvislostech, v jiné době. Jenže princip zůstává stejný.
Někdo jiný, na kterého obyčejný člověk nemůže, rozhoduje. A rozhoduje jako zdravého rozumu zbavený.
Nejdřív pomázánkové máslo není máslo, pak rum není rum, potom elektrárna na uhlí moc čoudí a dalo by se pokračovat dlouhatánskou řadou hovadin.
A já jako obyčejnej člověk?
Až doteď jsem měl šanci na to, že si podle své peněženky vyberu auto, které mi bude sloužit bez jakýchkoliv omezení, pokud se o něj budu starat. Teď je to tak, že za třináct let buď na nesmyslně drahý auto na baterky nebudu mít a když budu, tak s ním dojedu nanejvejš do Brna a tam budu muset půl dne počkat, až si ho někde nabiju, abych moh' jet dál.
Sleduju testy alektroaut. Je to skoro tak, jak jsem popsal. Aby se testeři dostali například do Chorvatska, musí předem plánovat, kde jsou nabíjecí stanice, jak dlouho u nich budou nabíjet, kam až můžou dojet, jak dlouho to bude trvat …
Běžná moje cesta do Opavy a zpátky se protáhne nejmíň o čtyři hodiny. V zimě o víc.
A tak by se dalo pokračovat.
Máslo a rum mi přišly směšný, o elektrárnách na uhlí moc nevím, ale tohle rozhodnutí se přímo mě negativně dotýká. Prakticky se za těch třináct let nějakým způsobem zhorší podmínky k žití.
Kdyby tak přišli ty posranci z Bruselu s něčím pozitivním, s něčím, na co by se moh' vobyčejnej člověk těšit.
Ale jak jim to sdělit?