WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

i přes linux

Kdepak ajtý technologie, s tím na mě nechoďte. Dělám to jen z nutnosti, protože to u nás doma jinej nedovede. Přes můj odpor k těm nulám a jedničkám jsem doma za počítačového odborníka. Takový odborník má v podstatě pro každého jen jednu pomáhající radu: restartuj to. A když to nejde, má radu zachraňující: restartuj to natvrdo. S tím člověk vystačí téměř na všechno.
Téměř.
Například takovej linux.
O tom nevím ale vůbec nic. Jen to jméno. A tak jsem si pořídil stb (pozor, to je nová zkratka pro set-top-box, nikoliv pro nechvalně známou státní bezpečnost) na linuxu. Ten starej u starý televize odešel do věčných lovišť a tak nějak po asi půl roce se mi zachtělo televizních zpráv. Tedy: jest čas na nový stb. A jak psali na konferencích, tenhle zahraje dost muziky za pár peněz. Jenom je prý jen pro zkušené uživatele a ten linux je potřeba hned před spuštěním ještě přeflešnout na novou verzi a naistlovat nějaký ty pluginy a …
… a to zvládnu. Linux nelinux. Tak jsem flešoval. Jenomže jako dycky: vono je potřeba použít ten správnej ymidž. Pro ten kterej přístroj. Každej je jinej. A proto jsem neomylně použil ten druhej. Sice to naskočilo, ale nereagovalo to. V návodech žádný postupy jak to vrátit zpátky, na konferencích nic …
A tak volám podporu. Mládenec nevěděl nic, ale předal mě druhýmu, co věděl aspoň něco.
"A to musíte ten zapakovanej soubor rozbalit a tu jednu část, co se jmenuje "noforce" přejmenovat na "force" a pak to uložit a spustíte to."
"Aha. A mám to dát do tej složky "image" nebo jinam nebo do "rootu"?"
"Do rootu."
"Tak jo, dík. A kdyby to nešlo, eště se vozvu."
Nevozval jsem a nešlo to. Nemělo smysl jim volat znovu. Na konci hovoru rovnou řek', že když to nepude, mám jim to poslat a voni to musej poslat výrobci …
A tak jsem pátral dál.
Našel jsem pro jinej přístroj návod, jak vynutit re-flešnutí: je potřeba vytvořit adresář se jménenem toho přístroje, do něj umístit ty soubory včetně toho "force" a pak to celé spustit znovu. Dobrá. Když to jde tady, zkusíme to i u toho mýho. Adresář se jménem přístroje už tam i byl, ale byl zahrabanej dole v zálohách. Šoup' jsem ho do "rootu", přesunul do něj rozbalený soubory ze staženýho aktuálního ymidže a celá to spustil. A vida: naskočilo to!
Úžasný!
Tak teď už jen nainstalovat češtinu, další doplňky a máme to.
Systém jede, funguje, jak má.
Na diskuzích měli pravdu: je to jen pro zkušené uživatele a pro ty, kteří se propátrají až k tomu jednoduchýmu řešení, který zvládne každej. Jenomže není snadný se to dozvědět.
Vlastně docela chápu, proč jsem doma za ajťáka. Teď už i přes linux.