WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

zvenku dovnitř

Ranní ptáče …
Každý to pořekadlo zná. Znají ho však i ta ranní ptáčata? Nejsem si tím jist. Pochopitelně jsou teď ptáčata vidět v plné práci, kterak se starají o založení hnízda. Ovšem ta starost má někdy neuvěřitelnou podobu.
Při pohledu z okna jsem včera zahlédl kosa. Co je na kosovi neuvěřitelného, zeptá se zvídavý člověk. Ostatně o kosech si tu píšu skoro každý rok, jak na jaře probouzejí ráno svým zpěvem. Jenomže tenhle kos jarní ráno neprobouzel.
Kos, sám probuzen, se zřejmě snažil velice neobvyklým způsobem probudit i někoho dalšího. A to nikoliv zpěvem, jenž je v našich krajích ceněn jako příslib jara, nýbrž bojem s fyzikálním zákonem o neprostupnosti hmoty.
Ten kos nalétával na okno domu a kloval do skla.
Nalétl, klovnul, slétl na parapet, znovu vzlétl a zase klovl. Slétl na trávu, otočil se a pustil se znovu do skleněné tabulky.
Pochopil bych to, kdyby se to stalo jednou čistě z přehlédnutí skla. Takových případů už jsme měli několik. Ale tak to nebylo. Ten kos svůj útok na okenní tabulku neustále opakoval. Kdyby byl vevniř a chtěl ze skleněné klece ven, bylo by to také pochopitelné, jenže on chtěl to sklo proletět opačným směrem. Zvenku dovnitř.
Naprosto nechápu. Možná mi to někdy nějaký ornitolog vysvětlí, ale do té doby je mi tohle pomatení kosích smyslů záhadou.
Celé to trvalo tak dlouho, že jsem si stihl zajít pro aparát a toho útočníka vyfotit. Bylo to ale opravdu dost ráno a dost na dálku, takže fotka je ve špatném světle dost mizerná, ale jako dokumet kosího pomatení smyslů úplně dostačuje.

kos_210303