WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

třikrát týdně

Podle včerejšího zápisu by se mohlo zdát, že cvičení skončilo a pokračování bude až po prázdninách.
Kdepak. Cvičení pokračuje.
Stejně jako vloni jsme si s Ondřejem řekli, že budeme cvičit dál.
Občas se sice stane, že je někdo na cestách nebo jinde, ale plánovaný kalendář to nenaruší. Princip je ten, že kdo může, ten přijde.
No jo, ale včera Ondřej nemohl a když jsem jel na Palouček, potkal jsem Radka, jak kamsi odjíždí. Moc nás tam dneska nebude, povídám si. A jedu dál. Přijel jsem na míso a podle očekávání nikde nikdo. I co, už jse tady, dám si sedmdesátčyřku.
A dal jsem si.
Ta část sestavy, kterou jsem si stihnul trochu zapamatovat, trvá asi tak sedm minut.
Byl to pro mě neobvyklý zážitek. Nikde ani noha, jen ty moje. Na kraji lesa jsem si pěkně cvičil. Ticho a do ticha jen to ptacto nebeské. Komáry nepočítám, to jsou potvory, proti těm mám s sebou letos vždycky repelent.
Dal jsem si sestavu dvakrát a když cvičím potřetí, slyším přijíždět auto. A vono jo, slyším dobře a už dobře i vidím. Nebudu sám.
Přijela Dáša a hned se pustila do rozcvičky a za chvilku už jsme pilovali sestavy.
Cvičení bylo zase báječné. Dali jsme si obvyklou dávku sestav a mně to vyšlo na dobrou hodinku.
Prima to bylo.
Jedeme dál. Třikrát týdně i o prázdninách.