WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

on-line náhražka

Tak teda, dyž už jsem to v pátek slíbil: ano, zkusili jsme s Ondřejem v pátek večer cvičení on-line. Původně jsme si mysleli, že se k nám připojí přes nějaké pojítko i někdo další, ale nepřipojil. Tudíž bylo úplně jedno, jakého nástroje a aplikace jsme použili. Já vzal telefon a sdílel jsem jeho displej na obrazovce televize, Ondřej cvičil přes notebook. Já ve světnici, Ondřej na zápraží. Já měl ve světnici světlo, u Ondřeje se pomalu stmívalo a musel během cvičení rozsvěcet.
Tak to by byly technické detaily.
Viděli jsme se, slyšeli jsme se, cvičili jsme. Nějakých čtyřicet minut jsme si předcvičovali a cvičili, jako by se nechumelilo. Ovšem musím rovnou říct, že je to takový … no divný. Člověk při tom sice nemusí jet na palouček nebo do tělocvičny, ale přeci jen tak nějak chybí ten osobní kontakt, byť zdánlivě v kontaktu jsme.
Jednu výhodu to naopak proti živému společnému cvičení má: člověk se v tom malým okýnku taky vidí a může opravit drobné chyby v pohybech … ale to naživo opraví líp Tomáš, když cvičíme společně.
Venkoncem to tedy není až taková bomba, jak se mohlo zdát, ale jako náhražka a důvod se sejít alespoň na síti to je.
Nu, snad to nebude moc dlouho trvat.