2019

ouřední dopoledne

Člověk podnikne ledacos, jen aby nemusel čekat. Takže například když jsem včera zjistil, že na naší vesnické stanici technické kontroly je fronta tak na dvě hodiny, jel jsem s autem do Břežan. Tam jsem přišel k okýnku hned.
"Tak, šestnástsetosumdesát, hotově," pravila paní u vokýnka.
Zaplatil jsm příslušnou sumu.
"… a bude to tak za jeden a půl až dvě hodiny …"
A bylo to.
Stanice je rozlehlá, fronta není vidět a termín se dozvíte až po zaplacení, pokud se nezeptáte předem. Já se nezeptal a tak jsem šel pěšky na kafe do Břežan. Vrátil jsem se za půldruhý hodiny, zrovna když auto vyvážel technik ven ze stanice.
"Tak to máte na měsíc."
"Cože?"
"Vám nesvítěj vobrysový světla, to je závažná chyba."
"To snad ne, dyť jsou to jenom takový ty světýlka, co nikoho nezajímají …"
"To snad jo. Ale dyž si je vyměníte a hned se vrátíte, tak to máte za korunu a na dva roky."
Nemělo smysl protestovat. Žárovky jsem měl doma. Dojel jsem si je vyměnit, ještě mi s tím pomohl pan Hrubý ze servisu, protože ono se k tomu nedá dostat nijak snadno.
"Tak jsem tu znovu," povídám paní u vokýnka.
"S dalším autem?"
"Ne, s tím samým. Vyměnil jsem žárovky."
"Aha. Vopakovaná. Tak počkejte u vrat, von si vás technik vyzvedne."
Technik si mě za čtvrt hodiny vyzvedl, zjistil, že světla svítí, zapsal to a poslal mě zpátky k vokýnku pro papíry. Tam jsem čekal dalších asi čtyřicet minut, než mně ty papíry dali zpátky s potvrzením na dva roky. Bylo půl dvanáctý.
Kdybych byl býval čekal u nás na vsi, byl bych hotovej v deset a žárovky by mi zaznamenali do protokolu a řekli mi, že si je mám hned vyměnit, tak jako minule. Tady holt byli akurátní a já prožil zase jedno pěkný ouřední dopoledne. Tfuj!