2019

je z toho boj

Všechno klaplo. Přijeli jsme včas, místo na parkování přímo před divadlem, i chlebíčky o přestávce jsme stihli a já si koupil notýsek. Tyhle všechny pomíjivé drobnůstky přispěly k trvalé radosti z báječného představení.
Nevím, odkud se to vzalo, ale já si nějak oblíbil pana Töpfera. Možná to bylo kdysi dávno, když jsem ho viděl v roli Romea v té taškařici od Ephraima Kishona Byl to skřivan ve Vinohradském divadle. A pokud to nepletu, bylo to právě s paní Balzerovou. Určitě však nepletu to, že jsem se náramně bavil.
Nu a pak začal vznikat nový Tyláček, kteréžto Divadlo na Fidlovačce pan Töpfer pomáhal opět spolu s paní Balzerovou vzkřísit z popela.
Po dalších dlouhých letech se pak vrátil na Vinohrady, tentokrát už jako principál a řediteluje tam dodnes.
Ono se nějak schumelilo, že ho občas potkám a pozdravím, jenomže on mě pochopitelně nemůže znát. Naposled někdy vloni v létě támhle na benzinové pumpě. Odpověděl s úsměvem na pozdrav, ale v tváři bylo patrné, že pátrá, kdo ho to zdraví a proč.
Nu a tuhle jsem od něj zcela nečekaně jako náhradu za neviděné představení, což jsem zmiňoval i minulý týden, dostal lístky na představení, které jsem si přál vidět, jenomže se mi nikdy nepovedlo sehnat dobrá místa. Já mám tyhlety konverzačky děsně rád. Hrozně mě baví to věčné přetahování protagonistů o to, kdo právě drží v rukou delší konec.
Lev v zimě je ovšem sázka na jistotu. Král Jindřich má většinu času delší konec lana pevně omotán kolem zápěstí a vládne rukou pevnou a moudrou. Však si taky s chutí užije větu: "Lidi, já tak k smrti rád kraluju." A je to poznat. Má všechny v hrsti a nikdo na něj nemá - až na jeho ženu. To je stejná podšívka, jenomže král může být jenom jeden a tak je z toho boj. Tvrdý, plný zvratů, někdy i na nože.
Mám to rád, tohleto šermování jazykem.
A mám rád pana Töpfera.
Myslím, že jsme si to jeho nádherné kralování včera užili oba.