WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

studené světlo

Kdepak, nebudu tu zastírat, že se probouzím časně, procitám vzápětí a vstávám hned potom. Pochopitelně vstávat neprobuzen nejde, leda snad, že bych byl somnambulem, čehož si dosud nejsem vědom. To ovšem neznamená, že lunatikem nejsem.
Zrovna dneska: rozednilo se docela brzo. Inu proč ne. Vždyť je jasno, teplo, letní čas už běží druhý týden a tak sluníčko poskočilo zase o pár stupňů na obzoru. Ale proč je dneska takový studený? To je otázka! Přeci proto, že je brzo ráno a ještě je chladno. Vždyť je teprv duben.
No jo, ale jarní rozbřesk má být kápku do růžova a ne do modra jako teď.
Do růžova nebo do modra. To jsou mi úvahy vpravdě hodné této časné hodiny svítání.
Svítání? Opravdu je to svítání?
Otevřel jsem i druhé oko, aby i ono vidělo, co se to děje. A ono vidělo, jelikož vidět bylo náramně. A protože dvě oči vidí víc, než vidí jen jedno, viděl jsem, že to s tím svítáním nebude až tak horké. Totiž studené.
To studené světlo nebylo světlem slunečním, nýbrž světlem úplňku!
Tak. A tady to máš! Už vstáváš při úplňku a pleteš si to se svítáním. Měl by ses zamyslet, jak je to s tím náměsíčnictvím, řekl jsem si.
Ale už jsem se nestihl poslechnout.
Raději jsem zase usnul.