WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Poslední akční hrdina

Asi znáte film Poslední akční hrdina. To je o tom klukovi, co měl rád filmy a díky kouzelné vstupence se dostal ze sálu kina přímo do děje akčňáku s Arnoldem. Ani mě tak nezajímá, jestli to byl nebo nebyl propadák. Zajímá mě ten název.
Tuhle jsem si totiž přečetl něco v duchu právě toho názvu. A když jsem se nad tím tak zamyslel, musel jsem dát za pravdu autorovi. Který přesně to byl, to si netroufám říct, poněvadž jsem - po vzoru dnešní síťové komunikace - našel článek na více místech v různých verzích. Ale podstata zůstala.
Je Tom Cruise posledním akčním hrdinou?
Když jsem se nad tou myšlenkou zastavil, musel jsem dát tomu článku za pravdu.
Já své hrdiny měl. Myslím, že to začalo Kašpárkem ze Srdíčka a přes Bajaju z loutkového filmu Jiřího Trnky se to pak trochu přehouplo a byly to Rychlé šípy, potom Arne Farin a Petr Brada, inženýři brázdící vesmír v Aeronautilu. Nemo, samozřejmě. Nu a dál třeba kapitán Kloss a Vinnetou s Old Shatterhandem, pochopitelně. Výčet oblíbených hrdinů by mohl pokračovat. Ale je tomu tak i dnes?
Ten článek mě přivedl ke skutečnosti, že asi ne.
Místo více či méně uvěřitelných postav, které autoři jen kapku obdařili mimořádnámi vlastnostmi a tu a tam i nějakou tou schopností vynikající nad jiné, se dnes po plátnech prohánějí všelijac
í super-x-ant-aqua-akdovíjakještě-mani. Nejsou a nikdy nebyli skuteční. Nikdy nestáli nohama na zemi. Vždycky se vznášeli nad ostatními a zachraňovali svět.
Těm svým hrdinům jsem vždycky věřil. Měli potíže, ale vždycky si nějak pomohli. Těm komiksovým jsem nikdy něvěřil, protože vždycky, když měli příležitost dostat se sami z té kaše, vytáhli něco, co ostatní prostě neměli. Ano, moji hrdinové měli k dispozici meč a vykouzlenou zbroj, ale draka museli porazit vlastní silou. Museli se podle návodu naučit rozebrat hlavolam, museli umět ovládat raketu a umět si poradit, když se rozbila. Museli nasadit život, aby ochránili ostatní a být čestní a silní, aby dokázali bojovat proti přesile. Jenomže to se už dneska nenosí. Když je průšvih, natáhne hrdina ruku, z ruky vyletí pavučina, nějakej paprsek nebo cojávímcoještě a věc je zapravena. Finíto. Dobro zvítězilo.
Opravdoví hrdinové zmizeli. Nahradily je kouzelnické triky. Bez snahy, bez úsilí, bez zásluhy. Prostě jen tak nějak se to vždycky schumelí a von vám te chlápek v červený pláštěnce může lítat. Kdo by se tomu divil - dyť u nich je to normální a tady u nás je holt super.
To my jsme to měli snažší. Nám stačil luk a šípy, stříbrem pobitá puška z překližky a už jsme byli hrdinové. Teď aby kluci sháněli raketovej batoh nebo světelnej meč, protože jináč moc super nebudou.
Inu jak pravil Kristián, poslední gentleman mezi salónními hrdiny:
"Zavřete oči, odcházím …."