2019

skákat ze stolu je pošetilost

Spoléhání se na budík je alibismus, jelikož budík za nic nemůže. To já můžu za to, že jsem místo 5:30 nastavil budík na 6:30 a v půl šesté se v polospánku divil, že můžu tak dlouho spát a nic mě nebudí a v šest mě probudil obvyklý šustot po domě. Tudíž jsem si ke psaní sedl dnes o půlhodinu později.
Ale k věci: v sobotu se odehrála další přelomová událost ve vybavení domu.
Ujednali jsme totiž, že hned, jak vyzvednu děti ze zkoušek nanečisto, pojedeme od školy do Hřibů. Ne, nepřepsal jsem se a neměl jsem napsat na hřiby. Ostatně v únoru moc hřibů neroste. Do Hřibů je správně. Ona totiž této cestě předcházela příhoda neveselá, tedy dvě. Želvičky, které jsme přivezli vloni po prázdninách a Matěj se o ně ukázkově staral podle všech příruček a návodů, to nepřežily. Přesto, že jsme s tou druhou, která měla tužší kořínek, byli dvakrát na veterině a dneska jsme tam byli objednaní znovu. Tož návštěvu Matěj odvolal a já naopak naplánoval nákup želvy od jiného chovatele.
Jeli jsme tedy do těch Hřibů. Jeli jsme všichni čtyři a já už předem plánoval, že koupíme zase dvě, aby měli Kačka i Matěj po jedné. Ale tentokrát jsme udělali s Kačkou smlouvu a ona se zavázala, že svou želvu splatí. Že má něco ušetřeno a na ostatní že bude postupně vydělávat domácími pracemi, na kterých se shodneme.
Dorazili jsme včas i s mezipřistáním v Kolíně, jelikož bez Kolína bychom byli na místě příliš brzo. Pán, který chová stovky, ba tisíce želv (nepřeháním, ty stovky jsme viděli, ostatní zimují), se nám věnoval, vysvětloval, povídal, ukazoval a začalo být jasné, že želvy jsou zvěř společenská, že jim je opravdu líp ve dvou, ale že Kačka by radši vlastní skupinku a ne sdílenou a že by se raději starala sama a ne s Matějem společně a … a v těch příručkách a knihách to je mnohdy špatně, někdy úplně obráceně a musí se to dělat jinak a …
… a tak jsme po necelých třech hodinách odjížděli s novým teráriem, dvěma želvami pro Kačku a dvěma pro Matěje.
Dohromady nás tedy bylo v autě osm, což koneckonců byla taky premiéra, protože nejvíc nás dosud v autě bylo šest a to ještě musel jet Matěj ten kousek mezi vesnicemi v kufru.
Doma nastalo umisťování, pečování, stlaní a v neděli ještě elektroinstalace a dolaďování detailů. A pochopitelně první koupání a první procházka po stole, neboť nám bylo vysvětleno a názorně ukázáno, že želva není blbá a ze stolu nespadne, poněvadž dobře vidí a je jí jasné, že skákat ze stolu je pošetilost.
Inu, želví víkend to byl.