WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

válec a housle

Kačka tedy do houslí nechodí, jelikož zpěv, flétna a klavír stačí, ovšem na válec právě narazila. A co že to pletu? Inu, celá ta záležitost mi připomněla absolventskou prvotinu Andreje Tarkovského: Válec a housle.
V karanténě se totiž neruší vyučování, což znamená, že výuka sice neprobíhá ve škole, ale formou domácího studia. A to je ten kámen ourazu.
Celou sobotu a kus neděle jsem Kačce vysvětloval tepelné stroje. Parní, spalovací, speciální wankelův motor, jak vypadá lokomotiva … a tak. To snad dopadlo dobře. Jenomže v pondělí přišel ten válec. On tedy měl být hotov už v neděli, ale Kačka to nějak během týdne … se na to zapomnělo. Tudíž v pondělí měl ten válec zelenou. Kdepak, na housle jsem nehrál ani já ani Kačka a parní válec u toho taky nebyl. Stačil objem a povrch. V různých kombinacích.
Jenomže Kačka si vede svou. A neumí to. Úprava rovnic do problematiky patří, ostatně bez matematiky by fyzika šla ztuha. A tak jsme se skoro celé pondělí hádali. Tedy Kačka se hádala, že má pravdu a tvrdošíjně odmítala moji snahu o to, že látku musí pochopit a pak to půjde. Naučit se to jako básničku, to nefunguje. Nu, nechal jsem jí při tom. A výsledek se večer dostavil. Paní učitelka to zhodnotila jednak tím, že to Kačka poslala pozdě a druhak, že to není správně.
Jo, to by se člověk moh' přetrhnout.
Ale znáte to: doma čověk nejni nigdá prorokem.