2018

horror ve tři ráno

Tuhle jsem se tu podivoval nad tím, jak náš kos vypakoval sojku zpátky do lesa, jelikož si to tu vzal za své a chrání zahradu před vetřelci. Ostatně tak to dělala i Sára blahé paměti. Ta to ovšem brala šmahem i s těma kosama.
Včera přišla máospaláHanička s litanií. S litanií na kosa. Že jí vzbudil.
Na tom přeci není nic divného, řekl by si našinec už proto, že tu každé jaro opěvuju pěvce, kterak nám tu od kuropění pějou. A to trvá celou sezónu s drobnými přestávkami na výchovu potomstva. Tudíž je nasnadě podivení nad rozladěním ménedospaléHaničky.
"Vždyť seš přeci ráda, že zpívaj."
"No jo, to jo, to jsem. Když zpívaj."
"Tak vidíš, von ti zpívá na dobrý ráno a ty …"
"Jo, dobrý ráno. Ve tři ráno! A dyby jenom zpíval!"
???
"No von si sed' na rám vokna a začal štrachat po tom plechu a chodit po vokně a dělalo to takovej rámus, že mě ten šupák probudil. A už jsem neusnula. Kosák jeden zpropadenej!"
"Aha… no jestli třeba nechtěl k tobě pod deku … "
!!!
"No nic, nic. Voni sou ty ptáci někdy děsně vlezlý, to už psala Daphne Du Maurier, co to podle ní natočil Hitchcock."
MálaskaváHanička se zakabonila, což mělo znamenat něco v tom smyslu, že dyž jí ve tři ráno probudí kos, tak teda ale vůbec nemá náladu na žádný další horrory.
Což chápu.