WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přes potok

Když si někdo pozor nedá, jak se vlastně želva hledá, … zpívají už desítky roků Olympici. Nikdy jsem ovšem nepátral, jestli někdo z nich po želvě pátral. My s tím máme čerstvou zkušenost, neboť nám jedna želva zdrhla. Tedy ménepozornéHaničce zdrhla.
Vony jsou želvy někdy rychlý jako blesk - no však znáte ten vtip o tom chovateli, co mu utekly. Tedy máneopatrnáHanička si jen na chviličku odskočila a už na trávníku, kde je pásla, nebyly želvy čtyři, ale jen tři. Volala mi do města, jestli přijedu dřív, že ona musí pryč a želva je v trapu. Matěj byl taky v práci, tedy na brigádě, a tak jsem musel všecho nechat, zajet pro synka a vydat se hledat želvu. Vzhledem k tomu, že se tihle hadi s domečkem na zádech imrvére ztrácejí, nedělal jsem si velkou naději, že se najde. Ta Matějova je ještě malá, menší, než houska od Odkolka a na zahradě je docela dost míst, kam se schovat. A kdo ví, jestli zůstala na zahradě.
Tož jsme přijeli domů a Matěj se dal do hledání. Nebyla nikde.
Hledal jsem i já a taky nic.
Potom se Matěj proplížil pod javor a pod bambusové roští, kam se skoro nedá vlézt a je tam schovanej i vodní filtr. Nu a hleďme: byla tam. Musela přebrodit potok, vydrápat se z jeho koryta a prolézt houštinou až ke kamenům, kde vytéká voda do vrchního jezírka. Tam si spokojeně ustlala a tam ji Matěj našel.
Radost jsme měli velikou, Matěj pochopitelně největší.
A je tu poučení: nepodceňujte želvy, zdrhají děsně rychle i přes potok ikdyž jsou suchozemský.