2018

PF 2019

PF2019

šťastné a veselé!

Vesele_Vanoce_2018

kometa Wirtanen

Být hvězdářem není žádná legrace. Pochopitelně se mezi hvězdáře počítat nemůžu, jelikož jsem na tom tak, že když všechno jde, jak má, tak považuju za úspěch, že poznám na noční obloze Měsíc v úplňku. Někdy se ovšem zadívám na noční scénu dýl a hledám, co už všichni ostatní znají. Například včera jsem si umanul, že najdu tu letošní vánoční hvězdu, co měla být zelaná a měla být vidět pouhým okem.
No jo, ale až do včerejšího večera bylo u nás pod mrakem a na pozorování hvězd nemohlo být ani pomyšlení. Včera se to změnilo, mraky ustoupily, kapku se ochladilo a hvězdy vykoukly. A tak jsem začal hledat.
Jelikož nejsem tím hvězdářem, musel jsem si něco přečíst. Je to kometa Wirtanen a měla být vidět mezi Orionem a Plejádami. A pak dál by měla utíkat do nadhlavníku, řekněme z našeho pohledu mírně doleva nahoru.
Orion si najdu hned, Kuřátka čili Subaru alias Plejády mám taky hned, ale tu zelenou kometu ne a ne najít. Všechny hvězdičky, co jsem je měl vidět, jsem viděl, by dokonce přes dlouhý sklo aparátu hodně dobře viděl, ale tu zelenou komentu ne a ne najít. Možná proto, že mi do toho svítil ten Měsíc, co ho poznám na první pokus.
Už jsem se těšil, že to všechno pěkně vyfotím a dám si sem do zápisu vánoční hvězdu a vono se to nepovedlo.
Inu, jak říkám: mezi hvězdáře se počítat nemůžu, jelikož každej takovej by mi určitě tu kometu ukázal na obloze prstem se slovy: no támhle přece, hned mírně vedle vpravo nad Betelgeuze …
No a já tam včera večer koukal, voči jsem si moh' vykoukat - a nic.
Tož tuhle je alespoň odkaz od těch, co vědí, kde je.

technicky je to bez chyby

Jednou za dlouhý čas se mi stane, že zvítězí nostalgie a já se dám do pečení. Ano, dědečkovu bábovku a maminčin perník už mám nacvičený, ty se mi povedou vždycky a dopadne to tak, že na mě málem nezbyde. To ovšem neplatí pro vánoční cukroví. Tady je led příliš tenký a já se na něj nepouštím nijak často. Nejvýš jednou .. za … no řekněme jednou za pět let. Třeba.
Letos se to nějak schumelilo a já se dostrkal k troubě. Tedy nejdřív to těsto, pak krém a marmeládu, na to polevu - jsou to takové řezy, co mi vždycky od maminky děsně chutnaly. Čekal jsem, že se mi to nepovede, poněvadž něco takovýho jsem dělal možná jednou, možná vůbec. Ale pracoval jsem pečlivě, těsto se spojilo i bez vajec, na obou plechách skutečně ztvrdlo na kámen, jak popisovala maminka v receptu, ale to jsem dokázal zvládnout dlouhým nástrojem na dorty. Kaši, vmíchat do máslového krému se mi taky podařilo bez újmy na kvalitě a i finální cukrovou polevu jsem bez problému umíchal a rozetřel tam, kam patřila. Nečekaně povedené dílo.
No jo, povedené. Jenomže já to vochutnal a povedenost byla ta tam.
Buď to je tím, že ta marmeláda není domácí, maminčina, rybízová, nebo co já vím čím, ale nějak mi to nejelo. Kačka se ušklíbla, že kdyby tam nebyl ten rum (v polevě je rumová příchuť) a Matěj se neostýchal, když jsem ho pobídl a pravil rovnou, že je to hnusný.
Objektivně je to hrozně přeslazený, marmeláda chutí převládá, ale spíš to kazí a to těsto sice přesně podle receptu změklo a je z toho všeho nejlepší, jenomže to přerazí ta cukrová chuť marmelády s polevou dohromady a tudíž ani ten krém uvnitř nijak nevynikne.
Inu cukrář ze mě takhle nebude. Tedy technicky je to téměř bez chyby, ale ta chuť, ta stojí za pendrek.

nemám páru

Nevyjímejte baterii, praví výstražný nápis na nálepce překrývající poslední šroubek.
A jak bych asi měl tu baterku vyměnit jinak, než tím, že ji vyndám, vy kašpaři, říkám si já.
No jo, ale jinou baterku nemám. Co se stane, když to bude zapojený bez baterky?
Nevim.
Inu kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tož jdu něco udělat a doufám, že to nezkazím.
Vyjmul jsem tedy akumulátor z počítače meteostanice. Mělo to závažnou příčinu. Ta baterka uvnitř počítače se totiž nafoukla a byla původem jakéhosi vyboulení počítače a nefukčnosti dotykové plošky - trackpadu. Byla to operace nenáročná, ale celkem chápu varování na nálepce. Zdá se, že jde o operaci nevratnou, jelikož baterku už nelze použít ani repasovat.
Bude to tedy fungovat bez?
A vono jo.
Jak lze vidět na meteo stránce meteowoleschko už zase vysílá. Ovšem jedna změna (tedy kromě provozu bez baterky) tu ještě je:
Ukazatel zatížení procesoru zobrazuje aktivitu na plný výkon, ba ještě víc.
Co to znamená? Že by procesor marně hledal baterku?
No nevím. V každém případě ciferník ukazuje, že Ústřední Procesorová Jednotka běží jako zběsilá. Ovšem je tu jedna taková věc: když jí v minulosti zatěžovala chyba kamery a taky běžela na plný pecky, počítač byl horkej a spustilo se chlazení. Teď se nic nechladí, větrák je v klidu a počítač je studenej.
Zřejmě se tu děje ještě něco, co nevím.
Možná by na té nálepce mělo stát: Nevyjímejte baterku, jinak se začnou dít věci, vo kerejch nemáte ani páru.
Tož tak. Stalo se. Nemám páru.

ps
Na konferencích se píše, že si počítač vyhodnotí nepřítomnost baterky a zpomalí procesor na polovinu = ukazatel rychlosti pak je zmatenej
Nuže, mám tedy pomalej počítač, ale to neva, hlavně že není nafouklej

nikoliv náhodou

Tuhle jsem se tu pozastavil nad existencí náhod. Tedy neexistencí náhod. A protože události se šíří ve shlucích, nezůstalo jen u náhody jedné.
Matěj se připravuje na zkoušky. Přípravku má dvakrát v týdnu v Praze. Spojení zpět není úplně ideální, ale dá se říct, že to tak nějak stíhá nebo ho sveze málaskaváHanička či já.
V úterý to nevycházelo a tak musel stíhat dopravu sám.
Věčer se dívám na telefon, kde je a vida: přijel devítkou k nádraží a pospíchá na vlak. A safra, je ..dvacet a v ..dvacet pět mu jede vlak. To má tedy honičku. Jen jsem vypnul aplikaci jízdní řády, volá Matěj. Náhoda?
Bez přípravy jsem rovnou přešel k návodu:
"Honem, utíkej na vlak! Ve dvacet pět ti to jede. Máš už jen tři minuty!"
"Sakryš … utíkám!"
Za dvě minutky volá Matěj znovu:
"Sedím ve vlaku!"
Byl děsně zadejchanej.
"To je skvělý, žes' to stihnul."
"Jo, protože jsem ti náhodou zavolal a tys' mi řek' že to jede. Já myslel, že už to nejede, protože ono to nebylo na tabuli napsaný."
"No tak vidíš, eště, že máme ty telefony."
"Jo. Ale byla to náhoda, takhle to na vteřinu stihnout."
"Náhoda? No nevím. Jestli jo, určitě šťastná. Tak já pro tebe přijedu do Vraného. Autobus už takhle pozdě nejede."
"Díky, tatínku. Za dvacet minut jsem tam."
A byl. Ale já málem ne.
Protože jsem se náhodou podíval ještě jednou na ten jízdní řád a tam stálo, že ten jeho vlak má 52 minut zpoždění … Eště, že jsem tomu moc nevěřil.
Pochopitelně: neměl zpoždění. Přijel na čas.
Ale to už nikoliv náhodou. To podle jízdního řádu.
Pro tentokrát už bylo těch náhod až až.

dvě kalamity

Včera jsem vynechal zápis, jelikož jsem o půl čtvrté ráno docela pospíchal a vyplatilo se mi to. Ujel jsem nehodě na dálnici, která se odehrála asi dvacet minut za mnou, jak jsem se dozvěděl u Olomouce z rádia. Ovšem návrat byl poněkud složitější, protože ranní sněžení na Vysočině nebylo nic proti odpolednímu. To odpolední zastavilo kamiony oběma směry. Dálnice byla mezi Brnem a Prahou neprůjezdná oběma směry skoro celé odpoledně a já to musel brát domů oklikou přes Svitavy a hradeckou dálnici. Zato v suchu a bez sněžení. Z Brna čtyři a čtvrt hodiny.
Ale než jsem se na cestu vypravil, vytekla nám ráno voda.
Totiž zbytky listí na zahradě nafoukal vítr do potůčku, udělal z nich přehradu a voda si našla cestu jinudy. Nu a rybníček byl takhle před čtvrtou hodinou ranní skoro prázdný. Stihnul jsem jen odstranit listí, uvolnit hráz, nasadit hadici a začít napouštět vodu. Naštěstí ryby ještě nebyly úplně na suchu a v malé loužičce na mě ráno ve světle baterky vyčítavě mžouraly a vystrkovaly tlamičky.
Tahle vodní ranní katastrofa předznamenala tu odpolední sněhovou dílniční.
Kupodivu obě události dopadly dobře. Já objel kalamitu na Vysočině a mášikovnáHanička dohlédla na správné dopuštění vody do rybníčku.
Kdyby všechny lapálie dopadly takhle, tak je svět zas o něco veselejší.

zpátky do šuplíku

Vzpomněl jsem si na krabičku "v šuplíku". Měla by umět přijímat, ale hlavně i nahrávat televizní signál v nové normě tak, jak jsem to včera popisoval. Zatím jsem ji nepotřeboval, ale teď by se mohla hodit. Zapojil jsem to a zkusil. No, nebudu tady vyprávět, jak jsem se s tím mořil a zkoušel. Výsledek byl velmi neuspokojivý. Dá se to ovládat prakticky jen z mobilu nebo tabletu a nahrávat to sice umí, ba i posílat televizní signál po síti po celém domě, jenomže posílání nepotřebuju a nahrávání - to je nepoužitelné. Zkoušky, zapojování, rozpojování, formátování, nahrávání - no vy výsledku nic. Cosi to sice nahrálo, disk si na počítači přečtu, ale je prázdný! Ta mizerná krabička to má zase nějak ošetřený a ty kousky vysílání, co jsem zkusil nahrát, bylo možné přečíst zas jen přes tu krabičku. Na počítači ne. Prostě další marný pokus a pátrání pokračuje dál.
A proč si to tu píšu?
Kvůli té záhadě.
Totiž: když jsem to celé zase rozpojil, dal do krabice a šoupnul zpátky do šuplíku, objevil jsem soubor. Normálně, na počítači, ve složce stahování byl uložen jeden ze šesti zkušebích nahraných souborů. Ano, byla to právě jedna z těch zkušebních nahrávek. Viditelná, čitelná, ve formátu mpg. Naprosto nechápu, jak se tam dostala. V manuále jsem se nic nedočet, na externím disku nic nebylo, po síti jsem to nepřesouval … nevím.
Začínám si myslet, že si tyhle věci žijou vlastním životem a já nemám šanci si ani jen všimnout, co se to s nimi děje.
Jak nebo kudy se tam ten soubor přesunul, nemám nejmenší tušení. Aby mě to nepokoušelo znovu to celé zopakovat a hodiny nad tím pátrat, raděj jsem nahrávku vymazal.
Ale ten brouk mi do hlavy už vlez'.
Jak je tohle možný?

přišel nový zákon

Tak třeba takovej Poklad na ostrově. Ten seriál jsem v mládí přímo hltal. Teď najdu psanou zmínku o něm v nějakých databázích nostalgiků mně podobných a na youtube, případně ne e-shopu. Ovšem v Německu a v německém originále, neboť byl natočen právě v Německu (tenkrát to bylo Německo západní) v roce 1966 a já ho vždycky jednou týdně nedočkavě očekával v sobotu dopoledne v televizi v roce 1968, kdy se u nás vysílal poprvé ve skvělém českém dabingu. Utkvěla mi v paměti ústřední písnička: …"přítel náš tady mrtvej v truhle leží, johohó, tedy nalejte rum!" … Inu některý zážitky jsou nezapomenutelný.
To televizní vyhledávání zajímavostí mi zůstalo dodnes. Jsou prostě dílka, po kterých se pídím. Už jsem tu před lety zmiňoval například jeden duchařskej film a podařilo se mi ho s pomocí čtenářů a přátel kolem filmu najít. Je to prima zábava.
A tak jsem se těšil, že se možná s příchodem nového, kvalitnějšího vysílání ve vyšším rozlišení přihodí, že tu a tam objevím a budu si moci nahrát něco, co mi ve sbírce chybí. A třeba i ty vánoční pohádky, které rádi sledujeme, ale podle svého. Tedy nahrané a v čase, který si sami určíme. Tak jsme to dělávali teď s našimi dětmi vždycky.
A to jsem se tedy spletl!
Kvalita i nějaký chybějící film, to ano. Ovšem jen omezeně. Totiž: to vysílání v kodeku h.265 je příliš kvalitní. A tak ho vysílá jen Česká televize. Ostatní že prý pouze v placených kanálech. Tož jsem je v podstatě vymazal ze sledování, ty neplacené kanály. Na druhou stranu, to vysílání z ČT je skvělé. Teda bylo by … kdyby … kdyby se dalo běžným způsobem "jako vždycky" nahrát na počítač, sestřihnout a uložit pro pozdější použití na domácí úložiště. A to nejde. Tedy ne běžným dosud používaným způsobem. To jest přes tuner a aplikaci v počítači. Nahrát to sice jde, ale editovat a exportovat už ne. Na to nemám prostředky. Asi nějaké budou, ale já je zatím nemám a musím se pídit, které to jsou. Druhý způsob je nahrát si to na disk přímo z televize, jenomže to je zase šifrované, needitovatelné a přehratelné jen na té jediné televizi. Inu, s příchodem nového formátu přišel i nový zákon, totiž nová ochrana.
Jo, jo, furt je to lepší a lepší .. až to bude úplně nejlepší ..

hráli jsme si oba

Večer mi přišla zpráva. No, já se rovnou přiznám, že jsem zvědavej a tak jsem si začal hrát. Hrát si se zprávou? Ale kdež! Hrál jsem si s obrázky.
Ve zprávě mi totiž Ondřej posílal aplikaci na ničení fotek. Tedy v počátcích fotografie to naopak bylo tvoření fotek. Dnes je ovšem koloidní proces jen na hraní nebo pro tvorbu uměleckých fotografií s určitým výtvarným záměrem. Jednoduše řečeno - je to prostě jiný, než technicky dokonalý fotky z digitálu.
Tož jsem si hrál. Ondřej si hrál taky. Hráli jsme si oba. Hrát si je prima.
Takhle to vypadá:

Max originální

max_1

Max kolodiový

Max_2

Max retro

Max_3

lítali všichni čerti

Jo, jo, včera chodili … určitě chodili, u nás už ale nechali pro děti jen něco za oknem. Básničky jsme se neučili, maminku v pytli nikdo odnést nechtěl. Inu, Mikuláš se svojí partou to na naší adrese vzali jen tak letmo. Vlastně jsme je ani neviděli.
Ovšem ráno, ráno to bylo jiné. Nad kopcem Ďábel bylo veliké čertí rojení. Až se mraky červenaly, jak tou dírou do pekla, co na kopci je, lítali všichni čerti.

181205

fakt neexistujou?

Náhody nejsou, říkám si už roky. Opravdu nejsou? Opravdu ne, tvrdím dál. Jenže …
Jenže se náhodou sháním po novém autě. Už tu o tom byla řeč. Nespěchám, hledám, porovnávám.
V pondělí jsem takhle porovnával Na Strži. Sympatický mládenec se mi tam věnoval, něco jsme si sjednali a já jel po svých.
Včera dopoledne jsem měl co dělat na Pavláku a poté jsem jel na Smíchov. Těsně za sjezdem z Jiráskova mostu se tak nějak podivně motalo výletní auto s turisty, až se konečně řidiči napodruhé podařilo do mě nabourat. Banální nehoda, viník nepřizpůsobil, nedobrzdil, turisté odvezeni jiným autem, policie šetřila. Standard.
To, co bylo v tomto případě nestandardní, byla přítomnost asistenční služby.
Asi jsou od té firmy, co jim patří ty turistický auta, říkal jsem si. Mladík radioaktivně pomáhal při vyplňování papírů, nabízel pomoc i vizitku. Poděkoval jsem a tu koukám: dyť to asistenční auto i vizitka je ze stejné firmy, kde jsem byl včera porovnávat nové auto. Podivné.
Ptal jsem se tedy řidiče - viníka, jestli to jsou jejich servisáci.
"Ne, já je vůbec neznám … já myslel, že jsou od vás …"
Začalo mi to vrtat hlavou, ale než jsem se stihnul zeptat, mládenec ve firemním autě odjel.
Běžným způsobem jsem poté zjistil možnosti servisů, termíny a … a pro jistotu jsem prověřil přes včerejšího obchodníka i toho náhle se objevivšího asistenta.
"Ano, pracuje u nás. To je naše běžná služba …"
To už jsem začal kroutit hlavou víc. Ještě jsem se podíval na rady na síti týkající se "lovců nehod". Nic podezřelého, co bylo popsáno v radách, jsem neobjevil. Tož volám mládenci - asistentovi, že to s nima zkusím, ale všechny papíry si ověřím a zařídím sám. Že prej samozřejmě.
Všechno sedělo. Pojišťovna je zná, jsou na seznamu, můžou opravovat, reference dobrý … tak jsem tam zajel. A už na mě čekali. Servisní technik přes nehody už měl číslo události, který jsem nahlásil a vedle seděl pojišťovák, kterej tam nějak vzniknul … nafotil, sepsal, potvrdil. Já to obratem dostal potvrzený mailem od pojišťovny.
Tedy pánové, necelejch pět hodin po nehodě mít vyřízenou pojišťovnu, ohledání a zdokumentování škod, termín servisu a předem zajištěný náhradní auto … to je nějaký sci-fi, ne?!
No museli to bejt lovci nehod, poněvadž to vysvětlení mladíka, že jel náhodou kolem si v Praze něco zařizovat, to neberu. Ale na druhou stranu: chovají se úplně stejně jako každej běžnej servis, všechny kroky jsou úplně shodné, jen v řádu desítek minut až jednotek hodin. Žádný: nechte to tu a my objednáme likvidátora z pojišťovny na příští tejden …
No uvidíme, jak dopadne oprava.
Ovšem s těma náhodama … to vážně nevím.
Fakt neexistujou?

pod duchnou nespí

Zkouškový školní rok běží na plné obrátky. První zkoušky (jak psáno včera) mají děti za sebou a jízda pokračuje. Včera měl Matěj první odpolední přípravku na škole, kam se hlásí. Na všeobecnou přípravku ož oba chodí od září, ale tohle je přímo školní přípravka s profesory školy ve škole … Prostě už to není "někde", ale v místě činu. To je vážná věc.
Matěj se ještě před začátkem stavil u mě v kanceláři a potom utíkal do školy, aby to všechno stihnul.
MášikovnáHanička ho před šestou vyzvedávala před školou a když dorazili domů, byli takoví bujaře veselí:
"Chceš říct vtip?" povykovala už mezi dveřmi máveseláHanička.
"Ne, vtip řeknu já!" překřikoval maminku Matěj.
"Hlavně se v těch dveřích nepřerazte," nabádal jsem je.
A Matěj spustil:
"Já byl na tý přípravce …"
"Se ví," povídám já.
"No jo, ale voni tam byly ňáký menší děti …"
"Jak menší?"
"No vo štyry roky. Asi."
"Vo tolik? To se hlásej do prváku?"
"No to právě ne."
"Tak proč byly na přípravce?"
"Protože chtěj na vosmiletý studium."
"Ježkovy voči … jak to?"
"No von to ten učitel asi splet. Já tam mám bejt až zejtra …"
"Ha! … To to pěkně začíná!"
"No … taky mi to bylo divný."
Inu, přípravka sice začala, ale ani na škole přímo na matemetiku zaměřené nejsou bez chyby.
Tož dneska si dá Matěj ten začátek ještě jednou. Včera to bylo nanečisto.
Ovšem význam to mělo. Matěj se naučil nové slovo: sypek.
Představte si, že ho dodneška neslyšel. Zřejmě to bude tím, že nikdo z nás už pod duchnou nespí …

první sníh

Každý rok si tu zapisuji některé povětrnostní údálosti významu, řekněme, přelomového. Přelomového v tom smyslu, že událostí dojde ke změně. Je tomu tak i v případě sněhu, tedy v případě prvního sněžení v roce, kdy u nás na Olešku sníh vydrží. Bývaly doby, kdy sněhu bylo množství více než malé a děti stavěly sněhuláky a iglů, do které jsem se vešel i já. Vleže pochopitelně, ale vešel. Teď už je pár let sněhu pomálu, ale padat nepřestal.
Nuže tedy týden po svatém Martinu došlo k pocukrování krajiny, ale protože sníh nevydržel ani do desáté hodiny dopolední, nebylo možné to brát vážně, i když první sníh to letos koneckonců byl. Ale jen na okamžik.
Vážnější a trvalejší sněhová pokrývka přišla letos až první adventní sobotu, tedy prvního prosince. Napadly asi tak tři centimetry a zbytky drží dodnes . Jenomže v sobotu, jelikož máme zkouškový rok, nebyl čas si sněhu užít, poněvadž Kačka měla zkoušky na nečisto a Matěj skládal FCE - zkoušky Cambridge English. To zabralo skoro tři čtvrtiny dne a tak jsme šli jen odpoledne na krátkou procházku do města, kde jsme se brodili skrzevá turisty a mírnou sněhovou čvachtanici, která už pomalu v Praze odtávala.
Zato doma nás sníh stále ještě čekal a v neděli si Kačka na toho sněhuláka pozvala kamarádku. Postavily jednoho velkýho společně a ještě dva malinký a jednoho úplně mrňavýho pod cedrem. Ovšem ten velkej - to je sněhulačka, jak si račte všimnout.
Tož nasněženo máme, sněhuláků přehršel a Advent začal i se sněžením, což nevyvratitelně potvrzuje, že zima je tady.

Nu a ještě si doplním nezbytné statistické údaje z Oleška o prvním sněhu z let předcházejících:

?.12.2005, 2.11. 2006, 12.11.2007, 12.2.2009, 17.12.2009, 28.11.2010, 17.1.2012, 27.10.2012, 26.11.2013, 2.12.2014, 4.1.2016, 10.11.2016, 10.12. 2017 a 1.12.2018 (+ poprašek na dvě hodiny týden po svatém Martinu)

oprava: od rána prší, sníh je pryč a zůstala jen velká sněhulačka



181202-2

181202-2+3