dubna 2023
dobže
28.dubna 2023 06:58 / zařazeno v kategorii: o lidech
Pošťáci a doručovatelé mě znají a tudíž není problém se domluvit na čase nebo i místě dodání. Včera domluva nebyla třeba, sešli jsme se u vrat a já převzal balíček.
A co je na tom divného?
Pan doručovatel tu byl novej. A nejen to. Nebyl sám. I to se občas stává, ale tentokrát to bylo veselé. Spolujezdec stáhl okénko a hned mi nastavoval ruku, že si jako plácnem.
"Ahój! Jak to dneska jezdí?"
"Dobže," pravil spolujezdec a smál se na celé kolo.
Mohly mu být tak tři roky, možná čtyři. Klučina byl veselej, tatínkovi svítili oči, jakýho má šikovnýho synka a já si se synkem podával ruku.
Nu, balíček jsem měl, s klučíkem jsme si plácli, já jim popřál šťastnou cestu a bylo.
Tedy veselo bylo.
Takovej doručovatel tu ještě nebyl.
Tak ať to pěkně jezdí, kluci!
A co je na tom divného?
Pan doručovatel tu byl novej. A nejen to. Nebyl sám. I to se občas stává, ale tentokrát to bylo veselé. Spolujezdec stáhl okénko a hned mi nastavoval ruku, že si jako plácnem.
"Ahój! Jak to dneska jezdí?"
"Dobže," pravil spolujezdec a smál se na celé kolo.
Mohly mu být tak tři roky, možná čtyři. Klučina byl veselej, tatínkovi svítili oči, jakýho má šikovnýho synka a já si se synkem podával ruku.
Nu, balíček jsem měl, s klučíkem jsme si plácli, já jim popřál šťastnou cestu a bylo.
Tedy veselo bylo.
Takovej doručovatel tu ještě nebyl.
Tak ať to pěkně jezdí, kluci!
hlášení dorazilo
27.dubna 2023 06:53 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak v úterý jsem si tu psal, jak jsem to prošvih' a jak si musím nastavit ty aplikace, co na mě budou pidlikat, když se bude po obloze plazit polární záře. No a dneska je to tu!
Pochopitelně jsem si toho nevšiml a zase nic. První hlášení už přišla, ale málo viditelně a málo hlasitě, takže jsem je nevnímal.
Už včera v pět odpoledne to hlásilo, že index Kp (intenzita magnetické bouře v rozsahu 0-9) má dosáhnout hodnot až 5, což už je dost na to, aby se dalo předpokládat, že když pojedu někam k Baltskému moři, můžu polární záři možná zahlédnout. U nás je potřeba, aby to bylo alespoň 8, což bylo právě v noci z neděle na pondělí.
Nu a to upozornění jsem přehlédl. A pak mi to hlásilo ještě ve tři ráno a někdy před hodinou, že se to v magnetickém poli vaří. Jenže ani to jsem nějak neslyšel. Až teď. A teď už je to k ničemu, protože je den a stejně je pod mrakem, takže i kdyby se na tej polární záři vozili čerti, neviděl bych je ani od Baltu.
I nešť, já to vychytám. Do podzima času dost. A pak už třeba nějakou tu záři zářit uvidím.
Pochopitelně jsem si toho nevšiml a zase nic. První hlášení už přišla, ale málo viditelně a málo hlasitě, takže jsem je nevnímal.
Už včera v pět odpoledne to hlásilo, že index Kp (intenzita magnetické bouře v rozsahu 0-9) má dosáhnout hodnot až 5, což už je dost na to, aby se dalo předpokládat, že když pojedu někam k Baltskému moři, můžu polární záři možná zahlédnout. U nás je potřeba, aby to bylo alespoň 8, což bylo právě v noci z neděle na pondělí.
Nu a to upozornění jsem přehlédl. A pak mi to hlásilo ještě ve tři ráno a někdy před hodinou, že se to v magnetickém poli vaří. Jenže ani to jsem nějak neslyšel. Až teď. A teď už je to k ničemu, protože je den a stejně je pod mrakem, takže i kdyby se na tej polární záři vozili čerti, neviděl bych je ani od Baltu.
I nešť, já to vychytám. Do podzima času dost. A pak už třeba nějakou tu záři zářit uvidím.
motivace
26.dubna 2023 06:27 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Jedna paní povídala … jo, povídala, v televizi, že kočky se učí jen pozitivní motivací. Tedy: když já kočka, něco udělám, musí mě obdivovat celej svět a ještě musí tleskat tomu, že za to dostanu odměnu. Jinak ani drápkem nehnu.
Paní měla skoro pravdu. Ovšem negativní motivace v některých případech taky funguje.
Například vysavač.
Od vysavače do provozu uvedeného kočkeni hromadně prchají. A není to tím, že by jim vadil ten rámus. Oni totiž už dobře vědí, že když neutečou, vysavač jim popadne vocas, nasaje a vyškubne jim chupy. To není nic příjemného a tak se raději klidí z cesty.
Nebo utěrka.
Tam ten důvod nemám moc probádaný, ale pravdou je, že jak člověk vezme do ruky utěrku a trochu s ní vzduchem mávne, kočkeni se klidí do bezpečné vzdíálenosti N x 2, kde N je součet délky člověčího dosahu a délky roztažené utěrky.
Na druhou stranu negativní motivace nefunguje úplně vždycky.
Kupříkladu na schodech nefunguje vůbec.
Indy i Nemo si zvykli lehávat občas na jednom blíže neurčeném schodě. Člověk tedy musí kočkena zaregistrovat a překročit nebo šetrně odstranit. V noci to jde ztuha, takže na Indy i Nema už jsem šláp.
A vadí jim to?
Nevadí!
Člověk se málem přerazí, ale kočkeni se neuhnou a neuhnou.
Jak to tedy je s tou pozitivní či negativní motivací vážně nevím. Ale vím, co je naprosto spolehlivě přivolá, ať jsou, kde jsou.
Žrádlo!
Paní měla skoro pravdu. Ovšem negativní motivace v některých případech taky funguje.
Například vysavač.
Od vysavače do provozu uvedeného kočkeni hromadně prchají. A není to tím, že by jim vadil ten rámus. Oni totiž už dobře vědí, že když neutečou, vysavač jim popadne vocas, nasaje a vyškubne jim chupy. To není nic příjemného a tak se raději klidí z cesty.
Nebo utěrka.
Tam ten důvod nemám moc probádaný, ale pravdou je, že jak člověk vezme do ruky utěrku a trochu s ní vzduchem mávne, kočkeni se klidí do bezpečné vzdíálenosti N x 2, kde N je součet délky člověčího dosahu a délky roztažené utěrky.
Na druhou stranu negativní motivace nefunguje úplně vždycky.
Kupříkladu na schodech nefunguje vůbec.
Indy i Nemo si zvykli lehávat občas na jednom blíže neurčeném schodě. Člověk tedy musí kočkena zaregistrovat a překročit nebo šetrně odstranit. V noci to jde ztuha, takže na Indy i Nema už jsem šláp.
A vadí jim to?
Nevadí!
Člověk se málem přerazí, ale kočkeni se neuhnou a neuhnou.
Jak to tedy je s tou pozitivní či negativní motivací vážně nevím. Ale vím, co je naprosto spolehlivě přivolá, ať jsou, kde jsou.
Žrádlo!
nečučel jsem
25.dubna 2023 05:38 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak na co teda já ty aplikace v tom telefónu mám? Jsem se včera vztekal. Neprávem, pochopitelně. Ale na někoho jsem to svést musel.
Prošvih' jsem totiž polární záři.
Jistě že mám aplikaci na sledování aktivity polární záře. Jenomže jsem si to pořádně nenastavil a tudíž mi ta nešťastná aplikace, která za nic nemohla, neoznámila, že jsem měl v noci z neděle na pondělí čučet na oblohu a mezi mraky sledovat, jak zeleně světélkuje nebe. Nu, nečučel jsem, neviděl jsem.
Až odpoledne v novinách jsem se dočetl, že bylo možno polární záři sledovat i pouhým okem a to i na místech se světelným smogem.
Nu což. V aplikaci jsem si tedy zapnul upozornění a nastavil minimální předpovídanou intenzitu tak, aby to na mě pidlikalo stejně jako jiné aplikace, když se něco bude dít. Třeba se zadaří a jednou ji tady z Oleška uvidím.
Zrovínka na dnešek předpovídají aktivitu na stupeň 5 z osmi.
Ovšem bude zataženo.
Prošvih' jsem totiž polární záři.
Jistě že mám aplikaci na sledování aktivity polární záře. Jenomže jsem si to pořádně nenastavil a tudíž mi ta nešťastná aplikace, která za nic nemohla, neoznámila, že jsem měl v noci z neděle na pondělí čučet na oblohu a mezi mraky sledovat, jak zeleně světélkuje nebe. Nu, nečučel jsem, neviděl jsem.
Až odpoledne v novinách jsem se dočetl, že bylo možno polární záři sledovat i pouhým okem a to i na místech se světelným smogem.
Nu což. V aplikaci jsem si tedy zapnul upozornění a nastavil minimální předpovídanou intenzitu tak, aby to na mě pidlikalo stejně jako jiné aplikace, když se něco bude dít. Třeba se zadaří a jednou ji tady z Oleška uvidím.
Zrovínka na dnešek předpovídají aktivitu na stupeň 5 z osmi.
Ovšem bude zataženo.
druhá fáze
24.dubna 2023 06:04 / zařazeno v kategorii: o počasí
Skoro by se dalo říct, že letos to vypadá na dvoufázové jaro. Mohlo by se zdát, že to motám, ale mám k tomu své důvody.
V sobotu bylo totiž náramně hezky. Snad opravdu první letošní jarní teplý den. Ono už tedy v pátek nepršelo, ale v sobotu vyšlo sluníčko bez mraků, obloha byla jako vymetená a já pokračoval v odklízení poraženého ořešáku. Je toho hromada a povedlo se odklidit všechno roští, tedy slabé větve. Kmen a velká polena ještě na úklid čekají. Nu a při tom nádherném počasí jako zázrakem rozkvetly během jednoho dne stromy.
Jistě, ty stromy, které to nevydržely a už před měsícem se do květu pustily, tak ty se sice snažily přivolat jaro, ale v té první nesmělé fázi jim to nevyšlo a květy pomrzly.
Teď, v té druhé fázi, se do květu pustily stromy rozvážnější jako třeba třešně a višně. Jabloně už se taky chystají.
Nu a tak se zdá, že letos to tomu jaru vyjde až napodruhé.
Druhá fáze právě začíná.
V sobotu bylo totiž náramně hezky. Snad opravdu první letošní jarní teplý den. Ono už tedy v pátek nepršelo, ale v sobotu vyšlo sluníčko bez mraků, obloha byla jako vymetená a já pokračoval v odklízení poraženého ořešáku. Je toho hromada a povedlo se odklidit všechno roští, tedy slabé větve. Kmen a velká polena ještě na úklid čekají. Nu a při tom nádherném počasí jako zázrakem rozkvetly během jednoho dne stromy.
Jistě, ty stromy, které to nevydržely a už před měsícem se do květu pustily, tak ty se sice snažily přivolat jaro, ale v té první nesmělé fázi jim to nevyšlo a květy pomrzly.
Teď, v té druhé fázi, se do květu pustily stromy rozvážnější jako třeba třešně a višně. Jabloně už se taky chystají.
Nu a tak se zdá, že letos to tomu jaru vyjde až napodruhé.
Druhá fáze právě začíná.
na velikosti záleží?
21.dubna 2023 06:55 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
No a to je mi právě divný. Včera jsem psal o tom zvědavým rehkovi, co si ho Indiana ani nevšimla. Nu a dneska a kdykoliv před tím a v budoucnu jakbysmet ty kočkeni seděli, sedí či sedět budou u okna, čumáky nalepený na skle a vyhlížejí ptactvo. Anebo cizího kocoura, co se tu promenáduje po střechách, ale to je jiná píseň.
Ale zpátky: jak to, že ten rehek včera Indy nezajímal?
Byl malinkatej - rehkové jsou malinkatý. Byl šedivej - samičky jsou záměrně šedivý, jen ocásek mají oranžovej. Byl blízko - ani ne metr od Indy. Několikrát za sebou na balkon přilít - odlít.
Že by to všechno dohromady způsobilo, že si ho Indy nevšímala? Vážně netuším.
Ona čučí na kosy, strakapoudy, straky, sojky, ti všichni jsou větší. Ale jsou tu i sýkorky a vrabčáci. Že by si jich taky nevšímala?
No, budu to muset vyzkoumat. V každém případě se neřídí tím otřepaným "lepší vrabec v hrsti …."
Zřejmě jí na velikosti záleží.
Ale zpátky: jak to, že ten rehek včera Indy nezajímal?
Byl malinkatej - rehkové jsou malinkatý. Byl šedivej - samičky jsou záměrně šedivý, jen ocásek mají oranžovej. Byl blízko - ani ne metr od Indy. Několikrát za sebou na balkon přilít - odlít.
Že by to všechno dohromady způsobilo, že si ho Indy nevšímala? Vážně netuším.
Ona čučí na kosy, strakapoudy, straky, sojky, ti všichni jsou větší. Ale jsou tu i sýkorky a vrabčáci. Že by si jich taky nevšímala?
No, budu to muset vyzkoumat. V každém případě se neřídí tím otřepaným "lepší vrabec v hrsti …."
Zřejmě jí na velikosti záleží.
zvědavej
20.dubna 2023 06:21 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Pochopitelně, že jsem zvědavej. Ve srovnání s tím ptáčkem jsem však úplnej flegmatik.
V úterý se totiž na balkón přiletěl podívat rehek. Kouká na Indianu, Indy kouká na něj. Přes sklo. Nemohli na sebe.
Poskakoval po zábradlí, koukal dovnitř pracovny.
Udělám fotku, říkám si. Ale to ne. Jen jsem vyndal foťák, rehek poodlít. Sednu si, rehek přiletěl, vstanu, odlít.
Takhle jsme to chvilku střídali, ale k žádnému výsledku to nevedlo.
Já chtěl fotku, rehek byl zvědavej, ale opatrnej.
A tak nezbylo, abych na něj od stolu koukal a on na mě. Zvědavě, oba.
Zvláštní bylo, že s Indianou to nic nedělalo. Zubama necvakala, ocasem nemrskala, jen civěla. Jako dycky.
Možná to bylo pro ni moc malý sousto.
V úterý se totiž na balkón přiletěl podívat rehek. Kouká na Indianu, Indy kouká na něj. Přes sklo. Nemohli na sebe.
Poskakoval po zábradlí, koukal dovnitř pracovny.
Udělám fotku, říkám si. Ale to ne. Jen jsem vyndal foťák, rehek poodlít. Sednu si, rehek přiletěl, vstanu, odlít.
Takhle jsme to chvilku střídali, ale k žádnému výsledku to nevedlo.
Já chtěl fotku, rehek byl zvědavej, ale opatrnej.
A tak nezbylo, abych na něj od stolu koukal a on na mě. Zvědavě, oba.
Zvláštní bylo, že s Indianou to nic nedělalo. Zubama necvakala, ocasem nemrskala, jen civěla. Jako dycky.
Možná to bylo pro ni moc malý sousto.
multikulti
19.dubna 2023 08:33 / zařazeno v kategorii: o lidech
Tak už jsem zpátky. Vezl jsem Kačku na autobus. Jedou někam do Berlína skrzevá nějaké umístění v nějakém multikulturním projektu.
Strachoval jsem se, abychom tam byli včas, protože v 7:30 se mělo jet. Stihli jsme to, moje rezerva na cestu byla vyčerpána jen z poloviny a tudíž jsme dorazili po čtvrt na sedm k Hlavnímu nádraží.
Pochopitelně se Kačka nesprávně orientovala a místo kopulí nad schodišti parkoviště udala jako místo srazu kopule nádražních věží, ale to nebyl problém, jen jsme podjeli magistrálu a byli jsme na místě. Včas. Už tam pár lidí a paní školní zástupkyně čekali.
A kde je Kačka teď?
Tamtéž!
Autobus má zpoždění a studenti i se svým vítězným projektem stojej na parkovišti a čekaj, až lídři a garanti projektu dorazej i s autobusem.
Tak takhle to funguje v multikulti světě.
Strachoval jsem se, abychom tam byli včas, protože v 7:30 se mělo jet. Stihli jsme to, moje rezerva na cestu byla vyčerpána jen z poloviny a tudíž jsme dorazili po čtvrt na sedm k Hlavnímu nádraží.
Pochopitelně se Kačka nesprávně orientovala a místo kopulí nad schodišti parkoviště udala jako místo srazu kopule nádražních věží, ale to nebyl problém, jen jsme podjeli magistrálu a byli jsme na místě. Včas. Už tam pár lidí a paní školní zástupkyně čekali.
A kde je Kačka teď?
Tamtéž!
Autobus má zpoždění a studenti i se svým vítězným projektem stojej na parkovišti a čekaj, až lídři a garanti projektu dorazej i s autobusem.
Tak takhle to funguje v multikulti světě.
spojené nádoby
18.dubna 2023 06:46 / zařazeno v kategorii: o událostech
Někde na druhém stupni základní školy se ve fyzice popisuje a učí onen jev, o kterém pánové Šimek s Grossmannem vyprávěli jako o spojeném nádobí. Někdy je to jev prospěšný, jindy k vzteku.
S kalovou jímkou čili žumpou alias septikem už se zlobím víc jak rok. Všechno sice funguje jak má, ale je tam velmi často vody víc, než natočíme na vodoměru vody do domu přiváděné. A když leje celý den jako minulý pátek, je jímka hnedle plná.
Někudy do ní prostě teče a už podruhé včera proběhlo vyčerpání a důkladná kontrola.
A nic.
Nikudy to dovnitř neteče, všude je to utěsněné, beton neprosakuje, nikde nic. A přesto stačí pořádný liják, voda na poli a za den je v jímce spousta vody. Odkud? Zatím to nikdo neví.
Ale včera jsem objevil jednu věc, když pan stavitel osobně kontroloval jímku zevnitř a natáčel video pro kontrolu.
Není to přímo uvnitř v jímce. Je to v tom komínku, co slouží jako servisní otvor. V té skruži je instalováno čidlo a kabely pro další instalaci, bude-li třeba někdy v budoucnosti instalovat kalové čerpadlo. A tady je možná ten pes zakopán.
Nikoliv však pes, nýbrž chránička. Červený husí krk obsahující kabely.
Všiml jsem si totiž, že vnitřek té chránící trubky je vlhký. Navíc na vnější straně jsou nešistoty, jako by po ní stékala voda s hlínou. Vyhledal jsem fotku z izolačních prací a co nevidím: Všude je asfaltová izolace. Jímka je obalená, spoje jsou zaasfaltované včetně toho servisního komínku a chráničky do něj vedoucí. Ale o půl metru dál je ta chránička překopnutá a je v ní díra!
Že by tudy tekla do jímky dešťová voda? Je to možné. Takže už třetí opravné práce budou směřovány právě tam. Ale nevím, nevím. Nějak se mi to nezdá. Ta trubka se mi zdá na tolik zateklé dešťové vody příliš malá.
Zatím to funguje jako spojené nádoby - vždy se vyrovnávají hladiny venku a uvnitř jímky. Naštěstí jen směrem dovnitř.
Zatracená fyzika!
S kalovou jímkou čili žumpou alias septikem už se zlobím víc jak rok. Všechno sice funguje jak má, ale je tam velmi často vody víc, než natočíme na vodoměru vody do domu přiváděné. A když leje celý den jako minulý pátek, je jímka hnedle plná.
Někudy do ní prostě teče a už podruhé včera proběhlo vyčerpání a důkladná kontrola.
A nic.
Nikudy to dovnitř neteče, všude je to utěsněné, beton neprosakuje, nikde nic. A přesto stačí pořádný liják, voda na poli a za den je v jímce spousta vody. Odkud? Zatím to nikdo neví.
Ale včera jsem objevil jednu věc, když pan stavitel osobně kontroloval jímku zevnitř a natáčel video pro kontrolu.
Není to přímo uvnitř v jímce. Je to v tom komínku, co slouží jako servisní otvor. V té skruži je instalováno čidlo a kabely pro další instalaci, bude-li třeba někdy v budoucnosti instalovat kalové čerpadlo. A tady je možná ten pes zakopán.
Nikoliv však pes, nýbrž chránička. Červený husí krk obsahující kabely.
Všiml jsem si totiž, že vnitřek té chránící trubky je vlhký. Navíc na vnější straně jsou nešistoty, jako by po ní stékala voda s hlínou. Vyhledal jsem fotku z izolačních prací a co nevidím: Všude je asfaltová izolace. Jímka je obalená, spoje jsou zaasfaltované včetně toho servisního komínku a chráničky do něj vedoucí. Ale o půl metru dál je ta chránička překopnutá a je v ní díra!
Že by tudy tekla do jímky dešťová voda? Je to možné. Takže už třetí opravné práce budou směřovány právě tam. Ale nevím, nevím. Nějak se mi to nezdá. Ta trubka se mi zdá na tolik zateklé dešťové vody příliš malá.
Zatím to funguje jako spojené nádoby - vždy se vyrovnávají hladiny venku a uvnitř jímky. Naštěstí jen směrem dovnitř.
Zatracená fyzika!
jako bráchové
17.dubna 2023 06:23 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Dvojčata to nejsou, kdepak, ani sourozenci ne. Jen se narodili asi tak o týden po sobě a domů jsem si je přivezl společně. Ano, jde o Indianu a o Nema. A přestože nejsou bráchové, chovají se tak. Rvou se jako koně, pečujopu o sebe s největší kočkení láskou, lížou si kožichy, trhají si chlupy, koušou si uši, olizujou si čumáky, mejou si hlavy, honěj se po schodech a vůbec provádějí všechny kočičiny společně.
A právě teď ráno měl jít Nemo za mnou do pracovny, že budeme psát woleschko. Tedy já psát, on dohlížet.
"Tak pojď."
"Dyť du."
"Se necourej."
"Se necourám, ale kde je Indy?"
"Co já vím? Asi dole."
Nemo se otočil ve dveřích a dívá se na chodbu:
"A to ne, já sám nejdu."
"Tak si přiveď Indy."
"Dyť už pro ní jdu."
Za chvilku se přiloudala Indiana a zamířila rovnou k balkónu. A hned začala cvakat zubama na kosa, co tam na zahradě shání něco pod zobák. Nemo nedorazil. Vystrnadil Indianu nahoru do pracovny a sám je teď u misky a slyším, jak se cpe granulemi. Mazenej kocour.
Inu - jako bráchové.
A právě teď ráno měl jít Nemo za mnou do pracovny, že budeme psát woleschko. Tedy já psát, on dohlížet.
"Tak pojď."
"Dyť du."
"Se necourej."
"Se necourám, ale kde je Indy?"
"Co já vím? Asi dole."
Nemo se otočil ve dveřích a dívá se na chodbu:
"A to ne, já sám nejdu."
"Tak si přiveď Indy."
"Dyť už pro ní jdu."
Za chvilku se přiloudala Indiana a zamířila rovnou k balkónu. A hned začala cvakat zubama na kosa, co tam na zahradě shání něco pod zobák. Nemo nedorazil. Vystrnadil Indianu nahoru do pracovny a sám je teď u misky a slyším, jak se cpe granulemi. Mazenej kocour.
Inu - jako bráchové.
fluidum v tiskárně
14.dubna 2023 06:41 / zařazeno v kategorii: o událostech
Občas používám inkoustovou tiskárnu. Protože jen občas, volil jsem po předchozích neblahých zkušenostech se zasycháním hlavy verzi s plnícími inkoustovými zásobníky. Nu a tady je ta potíž. Zásobníky se zdají bezedné, ale s tiskovou hlavičkou jsou furt nějaké patálie. Občas jsou v tisku pruhy.
Ne snad, že bych nevěděl, že a jak se to dá řešit. Občas tu údržbu provádím a občas to zafunguje.
A občas ne.
A to je ta záhada.
Bez varování tisk najednou začne pruhovat. Po důkladné údržbě to pruhuje dál. Někdy i víc. Po té údržbě a čistění se má den počkat. Tož počkám. A někdy pruhy zmizí a někdy ne.
Před měsícem to pruhovalo jako kdyby se to chystalo potiskovat stádo zeber. Po údržbě se to nezměnilo, počkal jsem a pruhovalo to dál. Nechal jsem to tak a asi za týden jsem to zkusil vyčistit znovu - a tisklo to bez vady.
Tiskne to bez vady dodnes a o to větší je to záhada.
Začínám věřit na nějakou vyšší alchymii, kterou do té bedničky vdechl duch Johna Dee.
Tak teď chodím kolem po špičkách a snažím se v blízkosti tiskárny nedýchat, abych to současné fluidum nevodfouk.
Ne snad, že bych nevěděl, že a jak se to dá řešit. Občas tu údržbu provádím a občas to zafunguje.
A občas ne.
A to je ta záhada.
Bez varování tisk najednou začne pruhovat. Po důkladné údržbě to pruhuje dál. Někdy i víc. Po té údržbě a čistění se má den počkat. Tož počkám. A někdy pruhy zmizí a někdy ne.
Před měsícem to pruhovalo jako kdyby se to chystalo potiskovat stádo zeber. Po údržbě se to nezměnilo, počkal jsem a pruhovalo to dál. Nechal jsem to tak a asi za týden jsem to zkusil vyčistit znovu - a tisklo to bez vady.
Tiskne to bez vady dodnes a o to větší je to záhada.
Začínám věřit na nějakou vyšší alchymii, kterou do té bedničky vdechl duch Johna Dee.
Tak teď chodím kolem po špičkách a snažím se v blízkosti tiskárny nedýchat, abych to současné fluidum nevodfouk.
vrba pro kočku
13.dubna 2023 06:26 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Další pomlázku už netřeba, proutí zbylo, tak co s ním?
Zdá se, že to vyřešili kočkeni.
Byli přítomni při pletení a pletli se. Tedy já a Juráš jsme pletli pomlázky, kočkeni se pletli pod nohama. A nejen to. Chňapali po proutcích. Kačka se pak chopila jednoho zbylého proutku a to se teprve kočkeni probudili pořádně. Konec proutku je dráždil natolik, že se mu věnovali skoro celý půlden. Proutky jsme si půjčovali, kočkeny citýroval kdekdo a jim se to líbilo pořád. Když už bylo kočkování dost, vetkl jsem poslední použitý proutek do škrabadla tak, aby na něj kočkeni mohli ze země.
A opět: ta vrbička je natolik zajímala, že ji žižlali, okusovali, překusovali.
Tedy co přesně v té vrbě je, to nevím. Ale vím, že mladé vrbové proutky mají kočkeni velice v oblibě. Už sežrali špičky asi tak z pěti proutků. A pořád nemají dost.
Inu tak: proutky ještě jsou a jako doplňková strava a hračka pro kočkeny slouží skvěle.
Zdá se, že to vyřešili kočkeni.
Byli přítomni při pletení a pletli se. Tedy já a Juráš jsme pletli pomlázky, kočkeni se pletli pod nohama. A nejen to. Chňapali po proutcích. Kačka se pak chopila jednoho zbylého proutku a to se teprve kočkeni probudili pořádně. Konec proutku je dráždil natolik, že se mu věnovali skoro celý půlden. Proutky jsme si půjčovali, kočkeny citýroval kdekdo a jim se to líbilo pořád. Když už bylo kočkování dost, vetkl jsem poslední použitý proutek do škrabadla tak, aby na něj kočkeni mohli ze země.
A opět: ta vrbička je natolik zajímala, že ji žižlali, okusovali, překusovali.
Tedy co přesně v té vrbě je, to nevím. Ale vím, že mladé vrbové proutky mají kočkeni velice v oblibě. Už sežrali špičky asi tak z pěti proutků. A pořád nemají dost.
Inu tak: proutky ještě jsou a jako doplňková strava a hračka pro kočkeny slouží skvěle.
co napadlo spisovatele
12.dubna 2023 06:36 / zařazeno v kategorii: o událostech
Ano, včera bylo úterý, tedy jsme byli cvičit. Do tělocvičny jezdíme společně s Ondřejem. Naberu ho cestou a taktéž cestou zpět vyložím. Včera to nebylo jinak. A stejným způsobem probíhala i příprava v šatně. Zul jsem si boty, stáhl vrchní dlouhé kalhoty, obul si boty do tělocvičny a…
"… a to pudeš takhle?", tázal se Ondřej.
"Jo. Jak jinak?"
"No … jen se ptám …"
"Proč?"
"No … jestli pudeš vážně takhle?"
"Jak: takhle? Dyť už jsem se přezul."
"To jo, ale …"
"Co: ale?"
"Ale to pudeš jenom ve slipech?"
"Cože??!!!"
"No ve slipech!"
"A … ha….aha … já … no jo! Dyť já mám jenom slipy!"
Měl jsem v tašce kraťasy na cvičení. V tašce!
Hned jsem to napravil, dooblékl se a vše bylo v pořádku. Zapomněl jsem se doma předem obléknout do kraťasů a tak jsem i v šatně zapomněl, že je místo na sobě mám v tašce.
Zábavná chvilka. O to zábavnější, že se Ondřej chvíli zabýval myšlenkou, jestli náhodou nechci jít do tělocvičny tak, jak jsem byl - v bundě a ve slipech - a následně pak provést onen akt exhibicionisty s náhlým odhalením.
Tak to mě vážně nenapadlo.
Ondřeje jo, on je spisovatel sci-fi.
ps
Historka o mé zapomnětlivosti mi připomněla, že před dávnými časy, kdy jsme ještě se spolužáky chodili plavat do Podolí, jsem jednou zahlédl stejně zapomnětlivou dámu, kterak stoupá po schodech ze šaten k bazénu. Nedostoupala. Včas jí došlo, proč na ni všichni tak civíme. Byla na tom o poznání hůř. Neměla ani ty slipy.
"… a to pudeš takhle?", tázal se Ondřej.
"Jo. Jak jinak?"
"No … jen se ptám …"
"Proč?"
"No … jestli pudeš vážně takhle?"
"Jak: takhle? Dyť už jsem se přezul."
"To jo, ale …"
"Co: ale?"
"Ale to pudeš jenom ve slipech?"
"Cože??!!!"
"No ve slipech!"
"A … ha….aha … já … no jo! Dyť já mám jenom slipy!"
Měl jsem v tašce kraťasy na cvičení. V tašce!
Hned jsem to napravil, dooblékl se a vše bylo v pořádku. Zapomněl jsem se doma předem obléknout do kraťasů a tak jsem i v šatně zapomněl, že je místo na sobě mám v tašce.
Zábavná chvilka. O to zábavnější, že se Ondřej chvíli zabýval myšlenkou, jestli náhodou nechci jít do tělocvičny tak, jak jsem byl - v bundě a ve slipech - a následně pak provést onen akt exhibicionisty s náhlým odhalením.
Tak to mě vážně nenapadlo.
Ondřeje jo, on je spisovatel sci-fi.
ps
Historka o mé zapomnětlivosti mi připomněla, že před dávnými časy, kdy jsme ještě se spolužáky chodili plavat do Podolí, jsem jednou zahlédl stejně zapomnětlivou dámu, kterak stoupá po schodech ze šaten k bazénu. Nedostoupala. Včas jí došlo, proč na ni všichni tak civíme. Byla na tom o poznání hůř. Neměla ani ty slipy.
tři špejle za sebou
11.dubna 2023 06:49 / zařazeno v kategorii: o událostech
I letos jsme byli s Kačkou na Matějské pouti. Už by se to snad dalo označit za tradici.
Tedy tradičně jsme vyrazili ráno v sobotu a to ještě drobně pršelo. Spoléhali jsme na to, že přestane a ono přestalo. Výhoda byla v tom, že na pouti skoro nikdo nebyl. Dokonce i některé střelnice měly zavřeno, což byla potíž, neboť právě do střelnic Kačka mířila. Tož jsme se alespoň projeli sami v autíčkách na autodromu a procházeli jsme se poutí bez obvyklých davů. A našli jsme střelnici, která měla otevřeno.
A tady nastal ten údiv. Kačce to nešlo. Netrefovala se. Přitom normálně trefí skoro každou špejli. Nu a tak prý abych to zkusil já.
"Jenže já to neumím."
"Ale umíš."
"Netrefím se."
"Ale trefíš."
A vmáčkla mi vzduchovku do ruky.
Trefil jsem se. A hned třikrát za sebou. To se mi jakživo nestalo.
Nu což. Dostali jsme růži a šli jsme k té historické střelnici, kam chodíme každý rok. Už konečně otvírala.
Byli jsme první střelci a užili jsme si to. Bubeníka a kováře a vlka s Karkulkou a papouška a dokonce jsem shodil dvě kuličky jednou ranou. Pak jsme pouť ještě jednou obešli, Kačka si koupila fialky - ty bonbóny, které mají jen na pouti a vrátili jsme se k té historické střelnici, abychom si to užili znovu.
Nu, pěkně bylo i když bylo zamračeno.
Letos jsme to stihli na poslední chvíli, včera byla Matějská poslední den a pak zas až za rok.
Tedy tradičně jsme vyrazili ráno v sobotu a to ještě drobně pršelo. Spoléhali jsme na to, že přestane a ono přestalo. Výhoda byla v tom, že na pouti skoro nikdo nebyl. Dokonce i některé střelnice měly zavřeno, což byla potíž, neboť právě do střelnic Kačka mířila. Tož jsme se alespoň projeli sami v autíčkách na autodromu a procházeli jsme se poutí bez obvyklých davů. A našli jsme střelnici, která měla otevřeno.
A tady nastal ten údiv. Kačce to nešlo. Netrefovala se. Přitom normálně trefí skoro každou špejli. Nu a tak prý abych to zkusil já.
"Jenže já to neumím."
"Ale umíš."
"Netrefím se."
"Ale trefíš."
A vmáčkla mi vzduchovku do ruky.
Trefil jsem se. A hned třikrát za sebou. To se mi jakživo nestalo.
Nu což. Dostali jsme růži a šli jsme k té historické střelnici, kam chodíme každý rok. Už konečně otvírala.
Byli jsme první střelci a užili jsme si to. Bubeníka a kováře a vlka s Karkulkou a papouška a dokonce jsem shodil dvě kuličky jednou ranou. Pak jsme pouť ještě jednou obešli, Kačka si koupila fialky - ty bonbóny, které mají jen na pouti a vrátili jsme se k té historické střelnici, abychom si to užili znovu.
Nu, pěkně bylo i když bylo zamračeno.
Letos jsme to stihli na poslední chvíli, včera byla Matějská poslední den a pak zas až za rok.
narcisky cvičí
06.dubna 2023 05:55 / zařazeno v kategorii: o počasí
Na tomhle ne-jarním počasí je zvláštní to, že přes den je více či méně nad nulou, ale v noci se rtuť teploměru schová pod nulu. Mrzne. Teď zrovna jsou bezmála čtyři pod nulou.
Pranostiky nefungují vyjma té o tom zůstávání za kamny.
Nu a proč o tom znovu píšu, když je to za posledních deset dní běžné počasí? Nu protože nejen lidi se s tím musí vyrovnat, ale hlavně příroda.
Tak například meruňka se s tím vyrovnala tak, že vykvetla a květy zmrzly.
Včera jsem koukal na narcisky. Krásně vyrazily v teplém počasí, když ještě bylo, pak vykvetly a teď? Teď kvetou dál. Jenže najednou byly úplně pokácené na zemi. Tak, i ty narcisky už mráz sežral, říkal jsem si včera ráno, když jsem se díval z kuchyně na ty žluté květy skloněné u země.
Jenže odpoledne jsem přijel a co nevidím: narcisky stály v pořádku tak, jak stát mají, kvetly a radovaly se z odpoledního sluníčka.
Tak to ony ty narcisky musejí mít nějaký obranný mechanismus proti mrazu. Vykvetou a drží se vztyčené, když je jim teplo. A když se ochladí a přijde mráz, skloní se k zemi, aby se ohřály, a když vysvitne sluníčko, zase vstanou. Tedy netuším, jak jim to funguje, ale zatím se tak chovají.
Nu, uvidíme. Prý se má začít oteplovat. Tak snad ten tělocvik do té doby narciskám pomůže v nočním mrazu přežít.
Ostatně člověk se taky v mrazu hýbe, aby mu nebylo zima. Tak proč by nemohly cvičit kytky?
Pranostiky nefungují vyjma té o tom zůstávání za kamny.
Nu a proč o tom znovu píšu, když je to za posledních deset dní běžné počasí? Nu protože nejen lidi se s tím musí vyrovnat, ale hlavně příroda.
Tak například meruňka se s tím vyrovnala tak, že vykvetla a květy zmrzly.
Včera jsem koukal na narcisky. Krásně vyrazily v teplém počasí, když ještě bylo, pak vykvetly a teď? Teď kvetou dál. Jenže najednou byly úplně pokácené na zemi. Tak, i ty narcisky už mráz sežral, říkal jsem si včera ráno, když jsem se díval z kuchyně na ty žluté květy skloněné u země.
Jenže odpoledne jsem přijel a co nevidím: narcisky stály v pořádku tak, jak stát mají, kvetly a radovaly se z odpoledního sluníčka.
Tak to ony ty narcisky musejí mít nějaký obranný mechanismus proti mrazu. Vykvetou a drží se vztyčené, když je jim teplo. A když se ochladí a přijde mráz, skloní se k zemi, aby se ohřály, a když vysvitne sluníčko, zase vstanou. Tedy netuším, jak jim to funguje, ale zatím se tak chovají.
Nu, uvidíme. Prý se má začít oteplovat. Tak snad ten tělocvik do té doby narciskám pomůže v nočním mrazu přežít.
Ostatně člověk se taky v mrazu hýbe, aby mu nebylo zima. Tak proč by nemohly cvičit kytky?
podruhé do hajan
05.dubna 2023 06:57 / zařazeno v kategorii: o rodině
Uff… normálně už bych byl vzhůru, ale dneska jsem si přispal. Tedy šel jsem v půl šesté spát podruhé. Není to pro mě úplně běžná situace a tak si tu o ní musím udělat zápis.
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
Kačka byla s gymnáziem na výletě, což je docela běžná situace. Ovšem ne tak běžně se přijíždí ze Skotska ve čtyři ráno. Oni tedy přijeli až ve tři čtvrti na pět, ale od čtyř už jsem u Vršovického nádraží čekal. To byl pro mě vlastně možná rekord ve vstávání, protože budíka jsem měl nastaveného na čtvrt na čtyři a i stihnul jsem se obléknout a dojet do Prahy docela rychle. Takhle nad ránem jsou ulice úplně prázdné. Jo, kdyby to tak bylo i přes den.
I nešť. Před půl pátou už jsem byl zpátky doma, Kačka v pořádku vyložena a já šel hned znovu do hajan. Počítám, že Kačka taky. Ale ta určitě ještě spí.
Tož dobré ráno!
Ps … když už máme to jaro a tak … cestou bylo -5°C
ořešák musel k zemi
04.dubna 2023 07:00 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Pán si pečlivě zapsal údaje a slíbil, že přijede ve čtvrtek nebo v pátek. Bylo to jinak. Když jsem mu v pátek odpoledne volal, omluvil se, že papír založil někde v nepořádku na stole a na celé pak zapomněl. Dobrá, dohodli jsme se, že přijede příští pátek. A to už přijel. Měl s sebou spoustu pil, lan, kladek, horolezeckou výbavu a pustil se do toho.
Ořešák totiž musel k zemi.
Mně to nedělá dobře, ale nedá se nic dělat. Některé stromy na zahradě jsou stejně staré jako dům. A to je přes osmdesát let.
Potíž je v tom, že předchozí majitelé velmi nešikovně stromy udržovali a to těm stromům neprospělo. Vyřezání hlavových větví v korunách a poté nechání stromu bez dalšího prořezávání způsobilo to, co vypadá jako obrovské koště. Druhotné výhonky se staly silnými větvemi a u ořešáku to navíc ještě v místech řezu prohnilo a velká část původních větví už byla dutá. Při větším větru jsem už jen čekal, kdy nám to spadne na hlavu.
Nu a tak to měl ořešák spočítané. Pan arborista to ohodnotil stejně a děl, že sromu už není pomoci. Naopak stejně vzrostlou lípu prořezal a zdá se, že z ní může být normální lípa, byť s trochu podivně tvarovanými větvemi. Ale koště to už není. Je dobře prořezaná a koruna už je téměř kulovitá, jak má být.
Ostatní stromy si prořezávám sám, na ty dosáhnu ze žebříku a bez horolezecké výbavy. Pan arborista mě dokonce pochválil, že ty staré jabloně mám prořezané dobře, že jsem si o tom musel něco přečíst.
Nu, uvidíme, jak to poroste dál. Zatím máme na zahradě hromady větví a polen z kmenu ořešáku a pod lípou je taky plno. Už v sobotu jsme to s Monikou odklízeli, ale je to práce na mnoho dalších dnů.
Inu, zahradu je třeba udržovat.
Ořešák totiž musel k zemi.
Mně to nedělá dobře, ale nedá se nic dělat. Některé stromy na zahradě jsou stejně staré jako dům. A to je přes osmdesát let.
Potíž je v tom, že předchozí majitelé velmi nešikovně stromy udržovali a to těm stromům neprospělo. Vyřezání hlavových větví v korunách a poté nechání stromu bez dalšího prořezávání způsobilo to, co vypadá jako obrovské koště. Druhotné výhonky se staly silnými větvemi a u ořešáku to navíc ještě v místech řezu prohnilo a velká část původních větví už byla dutá. Při větším větru jsem už jen čekal, kdy nám to spadne na hlavu.
Nu a tak to měl ořešák spočítané. Pan arborista to ohodnotil stejně a děl, že sromu už není pomoci. Naopak stejně vzrostlou lípu prořezal a zdá se, že z ní může být normální lípa, byť s trochu podivně tvarovanými větvemi. Ale koště to už není. Je dobře prořezaná a koruna už je téměř kulovitá, jak má být.
Ostatní stromy si prořezávám sám, na ty dosáhnu ze žebříku a bez horolezecké výbavy. Pan arborista mě dokonce pochválil, že ty staré jabloně mám prořezané dobře, že jsem si o tom musel něco přečíst.
Nu, uvidíme, jak to poroste dál. Zatím máme na zahradě hromady větví a polen z kmenu ořešáku a pod lípou je taky plno. Už v sobotu jsme to s Monikou odklízeli, ale je to práce na mnoho dalších dnů.
Inu, zahradu je třeba udržovat.
Maturant 2023
03.dubna 2023 06:18 / zařazeno v kategorii: o rodině
Já na to málem zapomněl, ale Matěj se ozval a tudíž jsem na jeho maturitní ples dorazil včas. Pochopitelně by mě velice mrzelo, kdybych nebyl. Ale byl jsem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
Ples byl náramnej. Předtančení měl na starosti právě Matěj. Povedlo se. Potom nenastalo obvyklé stužkování prváků. A to proto, že na tomhle gymnáziu se nestužkuje, ale klíčkuje. Každý prvák totiž od "svého" maturanta dostane klíč od školy. Nu a tak je na place plno, mluví se a klíčkuje se. Pak se tančí a potom to přijde.
V sále Lucerny od schodiště na parket až skoro k pódiu rozvinou červený koberec a maturanti jsou z pódia vyzýváni, aby předstoupili před třídní učitele. Tam dostanou šerpu. Kráčí po červeném koberci ve skupinkách po dvou nebo po třech.
Ovšem nekráčejí všichni. Někteří tančí, jiní jen tak vesele poskakují, někdo kráčí důstojně a mává … no a Matěj? Matěj se spolužákem prvních asi deset kroků šli normálně. Ale potom, jako když střelí, rozprchli se po sále a lítali po parketu, jako by je po poli honil. I ten koberec shrnuli. Nu a před paní učitelkou třídní se zase důstojně vrátili na červený koberec a dokráčeli si pro šerpu Maturant 2023.
Inu mladost radost. Měl jsem ji spolu s Matějem.
