března 2023
Proč dneska není nové woleschko
31.března 2023 15:39 / zařazeno v kategorii: o událostech
Proč dneska není nové woleschko? Proč jsem nic nenapsal?
No protože to nešlo.
Včera pozdě odpoledně vypadla elektrika. To jsem zjistil až ráno a start počítače po pádu náhlým vypnutím zdroje trval i s opravou doplňků přes hodinu.
Když jsem to konečně spustil, běželo to chviličku a spadlo to znovu. Tak jsem toho nechal a dobře jsem udělal. Po druhé hodině odpolední vypli proud potřetí a to už přišla od ČEZu omluvná sms, že prý to bude do tři čtvrti na tři v pořádku.
Zatím to jde, ale psát budu až v pondělí.
Tož tak.
No protože to nešlo.
Včera pozdě odpoledně vypadla elektrika. To jsem zjistil až ráno a start počítače po pádu náhlým vypnutím zdroje trval i s opravou doplňků přes hodinu.
Když jsem to konečně spustil, běželo to chviličku a spadlo to znovu. Tak jsem toho nechal a dobře jsem udělal. Po druhé hodině odpolední vypli proud potřetí a to už přišla od ČEZu omluvná sms, že prý to bude do tři čtvrti na tři v pořádku.
Zatím to jde, ale psát budu až v pondělí.
Tož tak.
jaro se odkládá
30.března 2023 07:20 / zařazeno v kategorii: o počasí
Svého času jsem si tu touhle dobou psal o přezouvání. Tedy o přezouvání zimních kol za ta s letními pneumatikami. No a letos si o přezouvání psát nebudu. Není zatím o čem.
Ono se totiž při té klimatické změně, ketrá je poslední roky tématem hýbajícím zeměkoulí, tak nějak přihodilo, že zima se sice asi tak před měsícem tvářila, že už toho nechá, ale poslední týden se to otočilo a výhled do Velikonoc není nijak růžový. Naopak, je spíš mrazivý a prý snad i se sněhem.
Čili to vypadá, že o svátcích se ještě bude lyžovat a já nemám na nějaké přezouvání ani pomyšlení. Navíc je to snad i tak, že přezouvat by mělo být aktuální ve chvíli, kdy jsou ustálené denní teploty vyšší, než jedenáct stupňů. Tak to ale opravdu nehrozí. Včera bylo na nule a dneska ráno jen nějakých pět, takže zimní obutí je pořád aktuální.
Tož tedy zatím stále ještě platí: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
A jaro se odkládá na neurčito neboť aprílové počasí přišlo s předstihem a zdá se, že se tu usalaší na dýl.
Ono se totiž při té klimatické změně, ketrá je poslední roky tématem hýbajícím zeměkoulí, tak nějak přihodilo, že zima se sice asi tak před měsícem tvářila, že už toho nechá, ale poslední týden se to otočilo a výhled do Velikonoc není nijak růžový. Naopak, je spíš mrazivý a prý snad i se sněhem.
Čili to vypadá, že o svátcích se ještě bude lyžovat a já nemám na nějaké přezouvání ani pomyšlení. Navíc je to snad i tak, že přezouvat by mělo být aktuální ve chvíli, kdy jsou ustálené denní teploty vyšší, než jedenáct stupňů. Tak to ale opravdu nehrozí. Včera bylo na nule a dneska ráno jen nějakých pět, takže zimní obutí je pořád aktuální.
Tož tedy zatím stále ještě platí: březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.
A jaro se odkládá na neurčito neboť aprílové počasí přišlo s předstihem a zdá se, že se tu usalaší na dýl.
vítací smečka
29.března 2023 06:39 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Pochopitelně, že mám vítací kočkeny. Čekají na mě, když se vracím, ráno mě vítají u dveří z ložnice. Když jdu ze zahrady, jsem opět vítán, neboť vcházím. Jistě, že to je z části vítání zištné, jelikož například ráno na mě nastoupená jednotka mňouká, dokud jim nenasypu do misky. V ostatních případech jsem snad opravdu vítán zpět do smečky prostě jenom proto, že do ní patřím.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
U Ondřeje je to podobné.
Tam mě taky Gari a Nora vítají, jen s tím rozdílem, že do smečky nepatřím. Tak vítají každého, koho si už jednou vočuchaly a kdo je podrbal za ušima.
I včera jsem byl hlasitě vítán. Před cvičením jsem ještě na chvilku zaskočil za Ondřejem. Čekal jsem v kuchyni, kde vítací ceremoniál pokračoval ceremoniálem drbacím. Po ukončení oficialit si šly psice sednout do svých křesel. Já jen tak stál mezi dveřmi ze světnice do světnice a chválil je, jak si pěkně uměj sednout. Gari na mě však ze svého křesla přísně hleděla a nelehla si. Seděla a hleděla. Chválení nepomohlo, naopak. Měla námitky. Začala štěkat, vstala z křesla a šla ke mně.
No to víš, že jo, podrbu tě, když chceš, jasně, jako dycky …
"Huf, haf, af, huf …," pravila Gari a strčila do mě čumákem.
"Aha, …, no tak jo, tak dobře, dyž teda chceš, já si taky sendnu."
"Huf!"
Sedl jsem si ke stolu, Gari se ještě nechala podrbat a odkráčela spokojena ke svému křeslu, kde se konečně uvelebila do deky.
Nu což, stát ve dveřích se nemá, dyž je člověk na návštěvě. Ondřej to má už vychytaný a když je zrovna o patro výš, roli hostitele zastoupí vítací smečka a hosta usadí.
Budu to muset s kočkenama taky nacvičit.
páneček nás přepral
28.března 2023 06:36 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
Je to vždycky boj. Nikdy jsem se nebavil česáním panenek a tudíž ani česání kočkenů nepatří mezi mé koníčky. Ale občas je to potřeba. A je to boj. Pomalu si na to sice zvykají, ale jde to ztuha. Nemám na to trpělivost a k hrubému násilí nejdu daleko. Prostě drž, ať je to hotový, mě to taky nebaví!
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
Nu a včera zase došlo k hrubému násilí. Nejdřív jsem kočkenům obrousil drápy, aby neškrábali a pak vypuklo česání.
Tentokrát jsem si k tomu vzal i vysavač s jemným kartáčem. To se jim kupodivu líbilo. Asi je to příjemně šimralo. Ale jak jsem vzal drátěnej kartáč, už zase začlo vzpouzení. Pochopitelně jsem silnější a tak když nedrží kočkeni, držím kočkeny já.
Po česání dostanou odměnu v podobě pamlsků a jdou trpět do pelechu.
Trpí tam velmi ostentativně: podívej se, světe, jak jsme učesaný! Bránili jsme se, ale nepomohlo to, páneček nás přepral!
Nu a večer u detektivky kočkeni přijdou, vylezou si oba na mě, ani se neperou a oba usnou.
Byla to fuška, ale máme to pro dnešek za sebou, viď, pane.
letní čas
27.března 2023 06:42 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak už tu máme jaro, narcisky na zahradě už rozkvetly, sluníčko se ale začalo kapku schovávat za mraky. V pátek jsem ještě stihnul ořezat druhou jabloň a dneska od rána už zase sněží s deštěm, jsou sotva dva nad nulou, do toho fouká, no psa by nevyhnal. Tedy to je vobrat!
Ono to asi tomu počasí taky nesvědčí. To přepínání z normálního času na letní. Zvyklo se říkat zimní a letní čas, ale to je zavádějící. Čas je jenom jeden a o polednách je prostě sluníčko nad hlavou, tedy když zrovna nejsou mraky. Tak to bejvalo za starejch dobrejch časů nějakou tu miliardu let nazpátek.
Jenomže lidstvo musí jít s dobou a tak se v různých dobách časem různě posouvalo a v poslední desetiletích se to vžilo a je z toho standard. V zimě si dopřáváme o polednách luxus slunce v nadhlavníku a v létě holt votočíme zeměkoulí a poledne je už v jedenáct. Bývávaly kolem toho diskuze o biologických hodinách člověka a o zdravotních potížích. Dneska si toho skoro nikdo nevšímá.
Jak jsem v minulých letech pochopil, nikdo z kormidelníků zeměkoule se nechce pustit do rušení střídavého času především proto, že by tím naštval svoje voliče. Jinej důvod neochoty k návratu do normálního času není. Úspory to nepřináší, je to jenom o zábavě pro lidový masy, který maj o hodinu víc světla, aby trefily do knajpy.
A mě to vzteká a jak tak koukám, to počasí má taky na změnu času pifku. Zatím, co píšu, teplota venku klesla na jeden stupeň, déšť ustoupil sněhu a už docela regulérně sněží.
Letní čas jak vyšitej.
ps
A dneska ráno znovu, teplota na nule, za oknem chumelenice. Kde že je ten letní čas?
Ono to asi tomu počasí taky nesvědčí. To přepínání z normálního času na letní. Zvyklo se říkat zimní a letní čas, ale to je zavádějící. Čas je jenom jeden a o polednách je prostě sluníčko nad hlavou, tedy když zrovna nejsou mraky. Tak to bejvalo za starejch dobrejch časů nějakou tu miliardu let nazpátek.
Jenomže lidstvo musí jít s dobou a tak se v různých dobách časem různě posouvalo a v poslední desetiletích se to vžilo a je z toho standard. V zimě si dopřáváme o polednách luxus slunce v nadhlavníku a v létě holt votočíme zeměkoulí a poledne je už v jedenáct. Bývávaly kolem toho diskuze o biologických hodinách člověka a o zdravotních potížích. Dneska si toho skoro nikdo nevšímá.
Jak jsem v minulých letech pochopil, nikdo z kormidelníků zeměkoule se nechce pustit do rušení střídavého času především proto, že by tím naštval svoje voliče. Jinej důvod neochoty k návratu do normálního času není. Úspory to nepřináší, je to jenom o zábavě pro lidový masy, který maj o hodinu víc světla, aby trefily do knajpy.
A mě to vzteká a jak tak koukám, to počasí má taky na změnu času pifku. Zatím, co píšu, teplota venku klesla na jeden stupeň, déšť ustoupil sněhu a už docela regulérně sněží.
Letní čas jak vyšitej.
ps
A dneska ráno znovu, teplota na nule, za oknem chumelenice. Kde že je ten letní čas?
každý rok kvete
24.března 2023 06:17 / zařazeno v kategorii: o Olešku
Ale kdepak. Já a sadař. To moc nejde k sobě. Připouštím, že jsem v mládí cosi pochytil od dědečka, ale rozhodně nevím, jak správně metodicky prořezávat ovocné stromy nebo jak zajistit ředkvičkám vhodnej humus. Prostě jen tak to zkouším a občas i něco vyjde.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
Teď zrovna mám spadeno na meruňku.
Koukám na ni už čtvrtým rokem. Předchozí majitelé zahrady ji nechali prořezat záhadným způsobem a jen jednou. Pak se o ni stejně jako o další stromy přestali starat a výsledek je ten, že to je jak roští. Ale ta meruňka, ta každý rok kvete a dohromady měla za tu dobu asi tak dvě meruňky. Jinak to dycky všecko pomrzlo. Teda estli to letos pomrzne zas, tak se s ní párat nebudu. Půjde k zemi.
No ale ono mě to docele dožírá. Každý rok. I letos. Už začala kvést. Květy má náramný, je to celé obsypané slabě růžovými kvítky a každý rok si slibuju, že bude na koláče. A prdlajs. Pak ta kvítka něco vofoukne a je po legraci. Ani pecka.
Tož letos naposled. Estli nic, zatopím s ní u táboráku.
bez učení
23.března 2023 05:56 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
No, oni teda kočkeni nejsou do učení nijak hrr, to jsem tu už psal. Ovšem na plnou misku, to je člověk dostane dycky. Tudíž se dá říct, že jsou pěkně prožraný.
A toho využila Monika.
Ode mě totiž Indy a Nemo dostanou pamlsek jen tak jednou za uherskej rok, jelikož je to za odměnu a ono je jaksi není za co odměňovat, když se nechtěj učit. Ovšem Monika se rozhodla, že pamlsky budou i bez učení.
A tak se pěkně Nemo postaví na zadní a dostane srdíčko, Indy se postaví na zadní a taky dsotane srdíčko. Srdíčka jsou ty pamlsky - granule. Nu a tak se ty potvory vlastně učí, aniž by chtěly.
A výsledek?
Monika je oblíbený člen smečky, který rozdává něco na zub. Já jsem sice brán jako matka kočkenů, ale ta je jenom přísná a vyžaduje poslouchání příkazů a ráno nasype do misky žrádlo. Ovšem dobroty, ty nerozdává.
Na dobroty je Monika.
A toho využila Monika.
Ode mě totiž Indy a Nemo dostanou pamlsek jen tak jednou za uherskej rok, jelikož je to za odměnu a ono je jaksi není za co odměňovat, když se nechtěj učit. Ovšem Monika se rozhodla, že pamlsky budou i bez učení.
A tak se pěkně Nemo postaví na zadní a dostane srdíčko, Indy se postaví na zadní a taky dsotane srdíčko. Srdíčka jsou ty pamlsky - granule. Nu a tak se ty potvory vlastně učí, aniž by chtěly.
A výsledek?
Monika je oblíbený člen smečky, který rozdává něco na zub. Já jsem sice brán jako matka kočkenů, ale ta je jenom přísná a vyžaduje poslouchání příkazů a ráno nasype do misky žrádlo. Ovšem dobroty, ty nerozdává.
Na dobroty je Monika.
fotky mají být na papíře
22.března 2023 06:49 / zařazeno v kategorii: o událostech
Ono se říká, že fotit do šuplíku je zbytečné. Natož pak fotit jen tak pro uložení na disk. Fotky mají být hotové, v albu nebo za rámečkem. Na disku si jich nikdo nevšimne. Ovšem kam ty fotky uložit? No přece na disk. A tak je tam mám uložené.
Tedy měl jsem.
Dělám jakýsi částečný pořádek v souborech. Snažím se je nějak utřídit a přemístit na diskové pole, kde by měly být bezpečně uloženy a zálohovány. A při tom procesu samozřejmě přesouvám i fotografie.
A výsledek?
Naprosto netuším, jak je to možné, ale někam mi zmizely tři roky fotografií. Složka na disku je prázdná. Je to archiv, složek je v něm mnoho, všechny jsou v pořádku, jen ta jedna složka je sice vidět, lze ji otevřít, ale nic v ní není.
V prohlížecích programech a jejich archivech s náhledy ta složka je plná fotek. Ale fotky tam nejsou.
Tak. A je to v háji. Zkouším nějaké záchranné programy, ale moc šancí tomu nedávám.
Tudíž: fotky mají být na papíře. Požár se vyskytuje méně často než kolaps dat na disku.
ps
Copak kolaps disku, ale kolaps paměti!
Já vůl už to uspořádávám dva měsíce. A úplně jsem zapomněl, že jsem si na fotky udělal zvláštní adresář na diskovém poli. A teď jsem ho neměl otevřenej a neviděl jsem ho. A tak jsem hledal a hledal … a nenašel. Stačilo otevřít disk znovu … a ejhle! Fotky jsou na světě, jsou zálohované a v pořádku.
Tož tak … uklízet se nemá … a když už, tak si má člověk pamatovat, co kam dal.
Tedy měl jsem.
Dělám jakýsi částečný pořádek v souborech. Snažím se je nějak utřídit a přemístit na diskové pole, kde by měly být bezpečně uloženy a zálohovány. A při tom procesu samozřejmě přesouvám i fotografie.
A výsledek?
Naprosto netuším, jak je to možné, ale někam mi zmizely tři roky fotografií. Složka na disku je prázdná. Je to archiv, složek je v něm mnoho, všechny jsou v pořádku, jen ta jedna složka je sice vidět, lze ji otevřít, ale nic v ní není.
V prohlížecích programech a jejich archivech s náhledy ta složka je plná fotek. Ale fotky tam nejsou.
Tak. A je to v háji. Zkouším nějaké záchranné programy, ale moc šancí tomu nedávám.
Tudíž: fotky mají být na papíře. Požár se vyskytuje méně často než kolaps dat na disku.
ps
Copak kolaps disku, ale kolaps paměti!
Já vůl už to uspořádávám dva měsíce. A úplně jsem zapomněl, že jsem si na fotky udělal zvláštní adresář na diskovém poli. A teď jsem ho neměl otevřenej a neviděl jsem ho. A tak jsem hledal a hledal … a nenašel. Stačilo otevřít disk znovu … a ejhle! Fotky jsou na světě, jsou zálohované a v pořádku.
Tož tak … uklízet se nemá … a když už, tak si má člověk pamatovat, co kam dal.
Mölkky 2:1
21.března 2023 06:00 / zařazeno v kategorii: o událostech
Tak a je tu. Jaro je tu. Ptáčkové zpěváčkové už ale řvou od začátku února a na zahradě se teď rojí nejen včely u jasmínu, ale strakapoudi, sojky, viděl jsem i žlunu, o sýkorkách, červenkách a brhlících ani nemluvě, natož pak o vrabcích.
Nuže tedy je jaro a nejen proto jsme si s Monikou v neděli zahráli Mölkky.
Už je to dávno, co jsem to hrál s přáteli a s dětmi. To byly Mölkky, které jsem sám vyráběl. Teď jsme použili ty, které našla Monika pod stromečkem. Jsou kapánek menší, než jsem tenkrát vyrobil já. Ale fungují stejně.
No a nejlepší na tom je, že to Moniku začalo bavit a dokonce po první hře sama prohlásila, že je to prima.
No jasně, že je to prima. A to až dude opravdu teplo a dáme si k tomu něco studeného, to teprve bude.
Nu a tak jsme za stavu 1:1 dali ještě jednu hru a mně se náhodou povedlo trefit šestku, která mi chyběla do padesáti. Čili to skončilo dva jedna, ale to vůbec nebylo důležité.
Hezky jsme se bavili a o to šlo. Vždyť je přeci jaro!
Nuže tedy je jaro a nejen proto jsme si s Monikou v neděli zahráli Mölkky.
Už je to dávno, co jsem to hrál s přáteli a s dětmi. To byly Mölkky, které jsem sám vyráběl. Teď jsme použili ty, které našla Monika pod stromečkem. Jsou kapánek menší, než jsem tenkrát vyrobil já. Ale fungují stejně.
No a nejlepší na tom je, že to Moniku začalo bavit a dokonce po první hře sama prohlásila, že je to prima.
No jasně, že je to prima. A to až dude opravdu teplo a dáme si k tomu něco studeného, to teprve bude.
Nu a tak jsme za stavu 1:1 dali ještě jednu hru a mně se náhodou povedlo trefit šestku, která mi chyběla do padesáti. Čili to skončilo dva jedna, ale to vůbec nebylo důležité.
Hezky jsme se bavili a o to šlo. Vždyť je přeci jaro!
dřevěná žirafa
20.března 2023 06:04 / zařazeno v kategorii: o jiných krajích
Letos jsem navrhl, že místo do Troje pojedeme do Budějc. Důvod byl prostý. V botanické v Troji už jsme byli několikrát a v Českých Budějovicích byla zrovínka ve stejném termínu také výstava orchidejí. Zvědavost tedy zvítězila a Kačka souhlasila.
Výstava sice nebyla ve skleníku, ale v muzeu, což nám maličko zkomplikovalo hledání, jelikož jsme omylem vešli do prvního patra, kde nás paní lákala na výstavu vajec, což jsme s díky odmítli, poněvadž jsme tam byli kvůli orchidejím. Na druhý pokus jsme to v přízemí našli a Kačka si užila kytek a ještěrek a pakobylek a žabiček. Počítám, že tam bylo víc orchidejí, než v Botanické zahradě, ale holt to nebylo až tak exotické. Byly všechny v květináčích a většina měla cedulku. I nešť, byly hezký a protentokrát jsme oželeli některé obzvlášť vzácné druhy, které jistě jsou jen v té botanické.
Ovšem nejen orchideje, nýbrž i žirafa byla.
V muzeu takhle u pokladny na vitríně totiž stála žirafa z tužek, kterou v Budějicích vyrábějí v tužkárně Koh-i-noor jako reklamní předmět. Náhoda tomu chtěla, že pár kroků od muzea je papírnictví a tam tu žirafu měli. Já k ní odjakživa vzhlížel jako k nedostupnému artefaktu. Nu a tady mi ji paní prodavačka nabídla hned ve dvou variantách. Tož jsem si vybral černou. Kačka si vybrala nějaké důležité propisky na matiku, které se dají zmizíkovat a cestou domů jsme ještě v Potivíně stihli navštívit krokodýly.
Inu nedělní výlet se vydařil.
Výstava sice nebyla ve skleníku, ale v muzeu, což nám maličko zkomplikovalo hledání, jelikož jsme omylem vešli do prvního patra, kde nás paní lákala na výstavu vajec, což jsme s díky odmítli, poněvadž jsme tam byli kvůli orchidejím. Na druhý pokus jsme to v přízemí našli a Kačka si užila kytek a ještěrek a pakobylek a žabiček. Počítám, že tam bylo víc orchidejí, než v Botanické zahradě, ale holt to nebylo až tak exotické. Byly všechny v květináčích a většina měla cedulku. I nešť, byly hezký a protentokrát jsme oželeli některé obzvlášť vzácné druhy, které jistě jsou jen v té botanické.
Ovšem nejen orchideje, nýbrž i žirafa byla.
V muzeu takhle u pokladny na vitríně totiž stála žirafa z tužek, kterou v Budějicích vyrábějí v tužkárně Koh-i-noor jako reklamní předmět. Náhoda tomu chtěla, že pár kroků od muzea je papírnictví a tam tu žirafu měli. Já k ní odjakživa vzhlížel jako k nedostupnému artefaktu. Nu a tady mi ji paní prodavačka nabídla hned ve dvou variantách. Tož jsem si vybral černou. Kačka si vybrala nějaké důležité propisky na matiku, které se dají zmizíkovat a cestou domů jsme ještě v Potivíně stihli navštívit krokodýly.
Inu nedělní výlet se vydařil.
furt troubila
17.března 2023 05:49 / zařazeno v kategorii: o událostech
To takhle včera hledám parkovací místo ve Spálené. Pochopitelně je tam provoz, je to úzké, jezdí tam tramvaje. Každej ví.
Místo jsem našel a jal jsem se blikat, zpomalovat, jet ke kraji a všemožně oznamovat, že budu parkovat. Za mnou auto a tramvaj. Jak říkám: kdo ví, ví i to, že ve Spálené je to normální situace.
Ta ženština za mnou to buď nevěděla nebo neměla v pořádku nervy. Asi tak v půlce parkovacího procesu začala zuřivě troubit. Na to zase nemám nervy já. Dobrá, pojedu pryč, najdu místo jinde. Odjel jsem. O pár metrů dál na přechodu do mě chtěl jakýsi floutek kopnout, jelikož se mu nezdálo, že jsem mu nedal dost přednost, když se vybavoval s roštěnkou na chodníku a přecházet se rozhodně nechystal. Inu Spálená.
Vzal jsem to na Karláku doprava, abych to otočil zpátky Myslíkovou. Tam jsou na Karláku semafory a vpravo je přechod. Tam jezdím krokem a dávám přednost chodcům. A co byste řekli?
Ten tvor ženského pohlaví zase zuřivě troubil. Nemohl projet, protože přede mnou byli chodci, které jsem pouštěl na přechodu a vedle auta toho živočicha byla ta tramvaj, co jela za námi, čili na koleje ten uzlíček nervů vjet taky nemohl. Tak troubil. Tentokrát jsem neuhnul, jen jsem se ohlédl a za volantem zahlédl jakýsi světlý, snad blond vlas. Chudák ženská.
Když jsem udělal kolečko a vrátil se k Máji, našel jsem krásné prostorné místo přímo před pasáží Olympik. A to už volala Monika. Měli jsme totiž ve Spálené schůzku.
"Tys mě na křižovatce neviděl?"
"Ne, neviděl, nějaká šílená ženská na mě furt troubila, …. "
Naštěstí má Monika pochopení a společně jsme se tomu zasmáli.
Ale stejně si myslím, že by ve svém zájmu měla ta troubící osoba vrátit řidičák.
Místo jsem našel a jal jsem se blikat, zpomalovat, jet ke kraji a všemožně oznamovat, že budu parkovat. Za mnou auto a tramvaj. Jak říkám: kdo ví, ví i to, že ve Spálené je to normální situace.
Ta ženština za mnou to buď nevěděla nebo neměla v pořádku nervy. Asi tak v půlce parkovacího procesu začala zuřivě troubit. Na to zase nemám nervy já. Dobrá, pojedu pryč, najdu místo jinde. Odjel jsem. O pár metrů dál na přechodu do mě chtěl jakýsi floutek kopnout, jelikož se mu nezdálo, že jsem mu nedal dost přednost, když se vybavoval s roštěnkou na chodníku a přecházet se rozhodně nechystal. Inu Spálená.
Vzal jsem to na Karláku doprava, abych to otočil zpátky Myslíkovou. Tam jsou na Karláku semafory a vpravo je přechod. Tam jezdím krokem a dávám přednost chodcům. A co byste řekli?
Ten tvor ženského pohlaví zase zuřivě troubil. Nemohl projet, protože přede mnou byli chodci, které jsem pouštěl na přechodu a vedle auta toho živočicha byla ta tramvaj, co jela za námi, čili na koleje ten uzlíček nervů vjet taky nemohl. Tak troubil. Tentokrát jsem neuhnul, jen jsem se ohlédl a za volantem zahlédl jakýsi světlý, snad blond vlas. Chudák ženská.
Když jsem udělal kolečko a vrátil se k Máji, našel jsem krásné prostorné místo přímo před pasáží Olympik. A to už volala Monika. Měli jsme totiž ve Spálené schůzku.
"Tys mě na křižovatce neviděl?"
"Ne, neviděl, nějaká šílená ženská na mě furt troubila, …. "
Naštěstí má Monika pochopení a společně jsme se tomu zasmáli.
Ale stejně si myslím, že by ve svém zájmu měla ta troubící osoba vrátit řidičák.
pod sněhem
16.března 2023 07:27 / zařazeno v kategorii: o počasí
A je tu zpátky zima. Čtyři pod nulou a zahrádka pod sněhem.
Pochopitelně vím, že v březnu se leze za kamna a v dubnu se tam zůstává, ale přeci jen nás to letošní počasí kápku ukolíbalo v naději, že bude zima mírnější a kratší. Pak se někde nad nějakým pólem něco rozpadlo, nějakej vír nebo co, a šup - máme tu zpátky chumelení, teploty pod nulou a sněhovou nadílku. Ono to tedy nijak dlouho nevydrží. Má to vydžet jen dopoledne a pak se má oteplit, ale to už je fuk. Prostě včera večer začlo chumelit jako by se nechumelilo, přes noc to zamrzlo a všude kolem už je zase ladovská zima.
To vám je nádhera!
Pochopitelně vím, že v březnu se leze za kamna a v dubnu se tam zůstává, ale přeci jen nás to letošní počasí kápku ukolíbalo v naději, že bude zima mírnější a kratší. Pak se někde nad nějakým pólem něco rozpadlo, nějakej vír nebo co, a šup - máme tu zpátky chumelení, teploty pod nulou a sněhovou nadílku. Ono to tedy nijak dlouho nevydrží. Má to vydžet jen dopoledne a pak se má oteplit, ale to už je fuk. Prostě včera večer začlo chumelit jako by se nechumelilo, přes noc to zamrzlo a všude kolem už je zase ladovská zima.
To vám je nádhera!
zaseklej kartáč?
15.března 2023 07:25 / zařazeno v kategorii: o událostech
Nefunguje. No prostě ne a ne. Ten uklízecí robot je tuhej od chvíle, co jsme přijeli z hor.
Včera mě to dožralo. Dyť přece svítí! Ale jenom, když je v nabíječce. Jen ho sundám z kontaktů, je po něm.
Baterie? Kontakty? Něco v progamu? Zaseklej kartáč? Něco dalšího?
Začal jsem tím nejjednodušším: rozebral jsem kartáč, vyndal jsem z robota vklíněnou myš. Tedy myšplyš, kterou před vysavač s oblibou předhazují kočkeni a pak čekají, až se zasekne a maj z toho bžundu. Vyčistil jsem to, vysypal jsem to, nasadil do nabíjecího doku … a nic.
Pokusil jsem se to celé resetovat. Mačkal jsem knoflíky, dálkové ovládání, pokoušel jsem se to monstrum připojit na wifi, zkoušel jsem po tisící vyčistit kontakty, zkoumal jsem motorky, jestli nejsou spálený … nic.
Tak návod.
Ale kde ho vzít? Nejdřív jsem na síti našel českej, pak anglickej, ale ani v jednom se nepsalo o tom, co dělat, když se nic neděje. Jen v tom anglickým jsem zahlédll jakési doporučení, že když to nejde přes dok, dá se robot nabíjet i přímo kabelem vsunutým do zdířky na boku.
No dobrá, tak kdepak je ta zdířka?
Ha, tady! Ale co je to vedle? Vypínač?
Vypínač!
Vobyčejná kolíbka O/I.
Byl vypnutej!
Cvak … !
A robot se rozejel.
Tak zblblej jsem těma chytrejma domácíma udělátkama, že jsem prostě zapomněl, že kromě toho centrálního tlačítka má robot ještě další vypínač. No páni inženýři, jestli to pude takhle dál, tak najednou někdo někde zhasne a všichni zůstanou po tmě, jelikož nikoho nenapadne hledat, kde je vypínač. Já už to tedy mám za sebou.
ps
Ale to celé přeci jen k něčemu bylo: robot už je připojenej na síti a můžu ho ovládat z telefonu …
Včera mě to dožralo. Dyť přece svítí! Ale jenom, když je v nabíječce. Jen ho sundám z kontaktů, je po něm.
Baterie? Kontakty? Něco v progamu? Zaseklej kartáč? Něco dalšího?
Začal jsem tím nejjednodušším: rozebral jsem kartáč, vyndal jsem z robota vklíněnou myš. Tedy myšplyš, kterou před vysavač s oblibou předhazují kočkeni a pak čekají, až se zasekne a maj z toho bžundu. Vyčistil jsem to, vysypal jsem to, nasadil do nabíjecího doku … a nic.
Pokusil jsem se to celé resetovat. Mačkal jsem knoflíky, dálkové ovládání, pokoušel jsem se to monstrum připojit na wifi, zkoušel jsem po tisící vyčistit kontakty, zkoumal jsem motorky, jestli nejsou spálený … nic.
Tak návod.
Ale kde ho vzít? Nejdřív jsem na síti našel českej, pak anglickej, ale ani v jednom se nepsalo o tom, co dělat, když se nic neděje. Jen v tom anglickým jsem zahlédll jakési doporučení, že když to nejde přes dok, dá se robot nabíjet i přímo kabelem vsunutým do zdířky na boku.
No dobrá, tak kdepak je ta zdířka?
Ha, tady! Ale co je to vedle? Vypínač?
Vypínač!
Vobyčejná kolíbka O/I.
Byl vypnutej!
Cvak … !
A robot se rozejel.
Tak zblblej jsem těma chytrejma domácíma udělátkama, že jsem prostě zapomněl, že kromě toho centrálního tlačítka má robot ještě další vypínač. No páni inženýři, jestli to pude takhle dál, tak najednou někdo někde zhasne a všichni zůstanou po tmě, jelikož nikoho nenapadne hledat, kde je vypínač. Já už to tedy mám za sebou.
ps
Ale to celé přeci jen k něčemu bylo: robot už je připojenej na síti a můžu ho ovládat z telefonu …
to teda vážně nevim
14.března 2023 06:32 / zařazeno v kategorii: o událostech
Já teda nevim, nevzpomínám si, jak to vzniklo … blbá věta, že jo?
No a včera jsem si vážně nemoh' vzpomenout.
Chystal jsem ve filmovém klubu promítání, vše připraveno, dal jsem si čaj … a nemám telefon. Tentokrát to byl problém, jelikož jsem si poznámky k filmu uložil právě do telefonu. A tak jsem hledal. Na stole, u promítací mechaniky, pod lampičkou, pod okny na odkládacích stolech … nic. Telefon nebyl. Zmačkal jsem svou odloženou bundu do kuličky, abych prověřil, jestli v ní někde není schovanej. Nebyl tam schovanej.
No nic, byl ještě čas, zajdu si do auta, nechal jsem tam telefon, povídám.
No jo, ale ani tam telefon nebyl. Záhada. Vypařil se.
Tak si jdu pro ten čaj k baru … a von vám tam ležel. Ne ten čaj, ten byl v hrnku. Ten telefon. Ležel na baru.
Ale jak se tam dostal, to teda vážně nevim …
No a včera jsem si vážně nemoh' vzpomenout.
Chystal jsem ve filmovém klubu promítání, vše připraveno, dal jsem si čaj … a nemám telefon. Tentokrát to byl problém, jelikož jsem si poznámky k filmu uložil právě do telefonu. A tak jsem hledal. Na stole, u promítací mechaniky, pod lampičkou, pod okny na odkládacích stolech … nic. Telefon nebyl. Zmačkal jsem svou odloženou bundu do kuličky, abych prověřil, jestli v ní někde není schovanej. Nebyl tam schovanej.
No nic, byl ještě čas, zajdu si do auta, nechal jsem tam telefon, povídám.
No jo, ale ani tam telefon nebyl. Záhada. Vypařil se.
Tak si jdu pro ten čaj k baru … a von vám tam ležel. Ne ten čaj, ten byl v hrnku. Ten telefon. Ležel na baru.
Ale jak se tam dostal, to teda vážně nevim …
v bílé tmě
13.března 2023 06:12 / zařazeno v kategorii: o jiných krajích
Tak jsem si udělal po delší době pauzu. Chvilku jsem se zabýval myšlenkou, že si s sebou vezmu počítač a budu psát woleschko z dálky, ale pak jsem si řekl, že pauza neuškodí a stalo se.
Byli jsme s Monikou na horách. Lyžovali jsme. Já po hodně dlouhé době, Monika po roce. Trochu jsem se bál, jak to půjde, ale kupodivu to šlo. Jak pravili přátelé: to se nezapomíná. Pravda, nezapomněl jsem to, ale taky jsem jezdil o poznání opatrněji, neboť poslední lyžování před lety skončilo zlomeným ramenem. Tentokrát se to bez té zlomeniny obešlo.
Ovšem jeden velmi intenzivní zážitek jsme měli.
Nastala totiž bílá tma.
V pondělí jsme jezdili pěkně na sluníčku, všechno náramný, já si vzpomněl, že jsem lyžovat nezapomněl a před polednem jsme šli do horské chaty na štrůdl s vanilkovou omáčkou. Jenže po štrůdlu nastala ta bílá tma.
Vylezli jsme z hospody a neviděli jsme. Tedy přesněji řečeno: viděli jsme bílo. Změnilo se totiž počasí a mraky si sedly na zem, čímž všechno zmizelo a bylo bílo. Viděli jsme tak sotva špičky lyží a když se podařilo, i pár metrů kolem sebe. Asi tak tři, čtyři metry. Víc ne.
Naštěstí jsme nebyli sami a přátelé to tam trochu znali. Takže jsme sjeli ke kabině, která nás převezla přes pláň na druhou stranu a pak jsme hledali sedačku, abychom se dostali dolů. Povedlo se a sjeli jsme dolů do dolní stanice ke konečné autobusu. Ale i tu jsme museli hledat. Našli jsme ji a oddechli si, že to máme za sebou.
Druhá, větší skupina to sjela na lyžích, ale nebyl to žádný med. Protože to tam dobře znali, neztratili se, ale chvílemi se museli hledat. Jeli krokem a dávali pozor, aby nevyjeli ze sjezdovky. Měli z toho dva zážitky: jednak jeli dolů do té bílé tmy po paměti stejně jako my ten kousíček k lanovce a potom potkávali poblitou sjezdovku v celé její délce. Zřejmě to byl velmi intenzivní zážitek i pro další lyžaře a ne každý to dal v pohodě.
Další den už bylo všechno v pohodě, sluníčko svítilo, lyžovalo se náramně a ty sjezdovky už byly zase upravený a ty nevábné hromádky už rolba zahrnula.
Tož Skol!
Byli jsme s Monikou na horách. Lyžovali jsme. Já po hodně dlouhé době, Monika po roce. Trochu jsem se bál, jak to půjde, ale kupodivu to šlo. Jak pravili přátelé: to se nezapomíná. Pravda, nezapomněl jsem to, ale taky jsem jezdil o poznání opatrněji, neboť poslední lyžování před lety skončilo zlomeným ramenem. Tentokrát se to bez té zlomeniny obešlo.
Ovšem jeden velmi intenzivní zážitek jsme měli.
Nastala totiž bílá tma.
V pondělí jsme jezdili pěkně na sluníčku, všechno náramný, já si vzpomněl, že jsem lyžovat nezapomněl a před polednem jsme šli do horské chaty na štrůdl s vanilkovou omáčkou. Jenže po štrůdlu nastala ta bílá tma.
Vylezli jsme z hospody a neviděli jsme. Tedy přesněji řečeno: viděli jsme bílo. Změnilo se totiž počasí a mraky si sedly na zem, čímž všechno zmizelo a bylo bílo. Viděli jsme tak sotva špičky lyží a když se podařilo, i pár metrů kolem sebe. Asi tak tři, čtyři metry. Víc ne.
Naštěstí jsme nebyli sami a přátelé to tam trochu znali. Takže jsme sjeli ke kabině, která nás převezla přes pláň na druhou stranu a pak jsme hledali sedačku, abychom se dostali dolů. Povedlo se a sjeli jsme dolů do dolní stanice ke konečné autobusu. Ale i tu jsme museli hledat. Našli jsme ji a oddechli si, že to máme za sebou.
Druhá, větší skupina to sjela na lyžích, ale nebyl to žádný med. Protože to tam dobře znali, neztratili se, ale chvílemi se museli hledat. Jeli krokem a dávali pozor, aby nevyjeli ze sjezdovky. Měli z toho dva zážitky: jednak jeli dolů do té bílé tmy po paměti stejně jako my ten kousíček k lanovce a potom potkávali poblitou sjezdovku v celé její délce. Zřejmě to byl velmi intenzivní zážitek i pro další lyžaře a ne každý to dal v pohodě.
Další den už bylo všechno v pohodě, sluníčko svítilo, lyžovalo se náramně a ty sjezdovky už byly zase upravený a ty nevábné hromádky už rolba zahrnula.
Tož Skol!
výplach
03.března 2023 07:16 / zařazeno v kategorii: o zvířatech
To já vím, že největší čuňata jsou psi, jelikož sežerou kdejakej fujtajbl a v ještě větším se vyválejí. Zato kočkeni jsou čistotný a fajnový a dodržujou hygienu a … a taky sežerou, co viděj!
Teda jak jim člověk nabídne něco, co jim nejde pod fousy, to se vofrňujou. Ale dyž sami něco najdou, ať je to, co je to, musej to sežrat. Nejlepší je to, co se to hejbe a je to třeba nějakej babouk či jiná havěť.
Co to včera Nemo vzal do tlamy, to vážně nevím. A to, že tam něco má a není to ono, to jsem zjistil, až když začal slintat. Byl to pohled! Z huby mu visely sliny jako kdyby strčil čumák do sněhu z bílků. Frkal, funěl, slintal, fuj to bylo.
Ježkovy voči!
Utřít to nestačilo, slintal dál. Tak do sprchy. Podrobil jsem ho důkladnému výplachu proudem vody. Vystříkal jsem mu tu nenažranou hubu od ucha k uchu. Taky prskal, ale ani se moc nevpouzel. Zřejmě byla voda lepší, než to, co sežral.
Po výplachu už bylo dobře. Usušenej se pak přišel lísat:
"Tak ti, pane dík, žes mě to vyplách' z tlamy. Vono to bylo fakt hnusný … ale ten vocas, ten jsi mi při tom zmáčet nemusel."
"No však je dobře, ale příště nežer každej eklhaft, co najdeš."
"Maaaááááuuuu….!"
Teda jak jim člověk nabídne něco, co jim nejde pod fousy, to se vofrňujou. Ale dyž sami něco najdou, ať je to, co je to, musej to sežrat. Nejlepší je to, co se to hejbe a je to třeba nějakej babouk či jiná havěť.
Co to včera Nemo vzal do tlamy, to vážně nevím. A to, že tam něco má a není to ono, to jsem zjistil, až když začal slintat. Byl to pohled! Z huby mu visely sliny jako kdyby strčil čumák do sněhu z bílků. Frkal, funěl, slintal, fuj to bylo.
Ježkovy voči!
Utřít to nestačilo, slintal dál. Tak do sprchy. Podrobil jsem ho důkladnému výplachu proudem vody. Vystříkal jsem mu tu nenažranou hubu od ucha k uchu. Taky prskal, ale ani se moc nevpouzel. Zřejmě byla voda lepší, než to, co sežral.
Po výplachu už bylo dobře. Usušenej se pak přišel lísat:
"Tak ti, pane dík, žes mě to vyplách' z tlamy. Vono to bylo fakt hnusný … ale ten vocas, ten jsi mi při tom zmáčet nemusel."
"No však je dobře, ale příště nežer každej eklhaft, co najdeš."
"Maaaááááuuuu….!"
Honza Mandalorian
02.března 2023 06:34 / zařazeno v kategorii: o událostech
No já vim … jak malej Jarda.
Ale proč by ne? Dyť přece zábava zatím ještě pořád není zakázaná. A tak jsme se víc jak tři roky spolu s Ondřejem těšili na další pokračování Mandaloriana. To je, pro ty kteří netuší, seriál z prostředí Hvězdných válek. Prostě pohádka o dracích, kovbojích, princeznách a tak. A včera odvysílali první díl třetí řady.
To vám bylo náramný!
Žádný politickykorektněgenderověvyváženýnebinární kecy. Normální kovbojka-pohádka-rodokaps. Paráda. Všechno v tom prvním díle bylo!
Nevěříte?
Tak schválně:
Bylo tam tajemno, bylo tam magično. Byl tam drak. Honza mu setnul hlavu. Tedy von to byl Mandalorian, ale Petr nebo Pavel, to je fuk. Honza Mandalorian se musí vydat na cestu, aby získal odpuštění.
Byli tam pyráťy, vostrý a sprostý. Šerif jim domlouval po dobrým, ale nedali si říct. Tudíž nastala normální přestřelka na ulici jako u ohrady O.K. Corral.
Byla tam honička v autech jako z Bullitta. Jen to holt nebylo v autech, ale v raketách a místo San Francisca se lítalo ve vesmíru.
Byla tam zlá královna, ovšem neměla zrcadlo, aby se zeptala, kdo je nejkrásnější.
A byl tam malej Yoda, totiž Grogu.
Co víc si přát?
Ale proč by ne? Dyť přece zábava zatím ještě pořád není zakázaná. A tak jsme se víc jak tři roky spolu s Ondřejem těšili na další pokračování Mandaloriana. To je, pro ty kteří netuší, seriál z prostředí Hvězdných válek. Prostě pohádka o dracích, kovbojích, princeznách a tak. A včera odvysílali první díl třetí řady.
To vám bylo náramný!
Žádný politickykorektněgenderověvyváženýnebinární kecy. Normální kovbojka-pohádka-rodokaps. Paráda. Všechno v tom prvním díle bylo!
Nevěříte?
Tak schválně:
Bylo tam tajemno, bylo tam magično. Byl tam drak. Honza mu setnul hlavu. Tedy von to byl Mandalorian, ale Petr nebo Pavel, to je fuk. Honza Mandalorian se musí vydat na cestu, aby získal odpuštění.
Byli tam pyráťy, vostrý a sprostý. Šerif jim domlouval po dobrým, ale nedali si říct. Tudíž nastala normální přestřelka na ulici jako u ohrady O.K. Corral.
Byla tam honička v autech jako z Bullitta. Jen to holt nebylo v autech, ale v raketách a místo San Francisca se lítalo ve vesmíru.
Byla tam zlá královna, ovšem neměla zrcadlo, aby se zeptala, kdo je nejkrásnější.
A byl tam malej Yoda, totiž Grogu.
Co víc si přát?
ve strašidelným zámku
01.března 2023 06:45 / zařazeno v kategorii: o událostech
Kdyby se někdo ptal, tak ty futra u koupelny a celý dveře u komory furt nemáme, kdyby se teda někdo ptal. Firma se na to přes asi tak trojí ujištění vyignorovala a naposled před týdnem mi oznámila, že to fakt nedají, že si to mám objednat sám a že mi to namontují. Po roce a půl! Kdyby se někdo ptal.
Musím přiznat, že mi to nijak nevadilo, ani teď to zásadně nevadí, jen to jaksi neesteticky hyzdí chodbu. Tož jsem to tedy objednal a včera přišel pán zaměřovat. Zaměřil, ale při zaměřování ty nesprávný futra u koupelny musel sundat, tedy odlepit pásky, kterými byl přichyceny. Nějak jsem to zaplácl zpět a teď už jen čekat na nabídku a na výrobu a tak. Člověk furt na něco čeká.
Ovšem v půl čtvrtý ráno jsem tu ránu nečekal!
Bylo to jako když se bourá barák.
Naštěstí jsem byl jaksi dostatečně při smyslech a hned jsem tušil, o co jde. Ano, šlo o ty provizorní futra, který jsem včera provizorně přilepil zpátky. Provizorní přilepení bylo provizorní příliš a nad ránem se to odlepilo a odporoučelo se to po schodech dolů. Jako ve strašidelným zámku. Nejvíc vyděšení byli kočkeni. Hlavně Indy. Ta letěla ze schodů uklidit se někam dolů před tou pohromou. Nemo jen civěl a nevěřil, že se po třetí hodině ráno může něco takovýho přihodit.
Nu a já to sebral ze schodů, šoup jsem to do komory a futra přestala strašit. Alespoň do tý doby, než budou nová.
Musím přiznat, že mi to nijak nevadilo, ani teď to zásadně nevadí, jen to jaksi neesteticky hyzdí chodbu. Tož jsem to tedy objednal a včera přišel pán zaměřovat. Zaměřil, ale při zaměřování ty nesprávný futra u koupelny musel sundat, tedy odlepit pásky, kterými byl přichyceny. Nějak jsem to zaplácl zpět a teď už jen čekat na nabídku a na výrobu a tak. Člověk furt na něco čeká.
Ovšem v půl čtvrtý ráno jsem tu ránu nečekal!
Bylo to jako když se bourá barák.
Naštěstí jsem byl jaksi dostatečně při smyslech a hned jsem tušil, o co jde. Ano, šlo o ty provizorní futra, který jsem včera provizorně přilepil zpátky. Provizorní přilepení bylo provizorní příliš a nad ránem se to odlepilo a odporoučelo se to po schodech dolů. Jako ve strašidelným zámku. Nejvíc vyděšení byli kočkeni. Hlavně Indy. Ta letěla ze schodů uklidit se někam dolů před tou pohromou. Nemo jen civěl a nevěřil, že se po třetí hodině ráno může něco takovýho přihodit.
Nu a já to sebral ze schodů, šoup jsem to do komory a futra přestala strašit. Alespoň do tý doby, než budou nová.
2023
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: