WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

však něco kápne

Viděl jsem na vlastní oči kočku aportovat. Jo, když jsme si byli tenkrát pro Cyriu, paní chovatelka nám předváděla, že je možné aport kočku naučit. A ta její s chutí běhala pro pingpongový míček. Přiznám se, že mě několikrát napadlo, že to s Cyrdou taky zkusím. Pokusy však vyšly zcela naprázdno neboť Cyrda nic o aportu nevěděla, neví a vědět nechce. Ten pohled, který nejdřív věnovala míčku a vzápětí nato i mně, ten pohled prokazoval naprostou neexistenci aportování v celém známém vesmíru. To počínánání nemělo z mé strany nejmenšího smyslu a tudíž jsem se o něj pokusil jen párkrát a po nezdarech jsem v něm prostě přestal pokračovat.
To ovšem neznamená, že se Cyria nic nenaučí. Kdepak. Učí se. Ale jen to, co sama uzná za výuky hodné. Tudíž jí nenaučím například chodit do schránky pro noviny. Ovšem naučila se přijít ke stolu vždycky, když tam sedím já, a domáhat se drbání za ušima. A potom: naučila se vyžadovat pamlsek.
Totiž Kačka jí před dlouhým časem, může to být i přes rok, začala dávat několik granulí pamlsků na linku. Cyrda se naučila stoupnout na zadní, podívat se, co kde je a packou si brát ve stoje jednu granuli po druhé. Teď to ovládá bravurně a vyžaduje mlsky pokaždé, když přijdu do kuchyně. Ano. Nejdřív jde ke stolu, pokud sedím, a potom, když mě zvedne, se jde postavit k lince. Jako k baru. A u toho baru čeká. Když jí nikdo nenaleje, vyčítavě se dívá:
"Tak co bude, pane? Já tady můžu vystát důlek a ty nic? Támhle je ta tubička. V ní je to, co potřebuju. Tak nedělej ciráty, pane."
Vůbec ji to neomrzí. I když nic nedostane, jako před chvílí. Prostě si postojí u pultu a když nenalejou, vrátí se příště. Však ono něco kápne.
A pak, že není učenlivá.

dnes prvně pod nulou

A je to tady. Ne, žádná mimořádná událost. Jen první ráno letošního podzimu, kdy se teplota zhoupla pod nulu. Je to tentokrát zhoupnutí velké, protože ještě v neděli bylo dvacet a klesá to po deseti dolů. V pondělí a včera se rtuť nedokázala vyšplhat ani k deseti a dneska ráno už je pod nulou. To mi připomíná, že jsem zapomněl uklidit muškát, což jdu hned teď napravit, jestli už není pozdě. Inu, počasí je, zaplať příroda, snad jedinej nezávislej živel na týhle planetě.

ps
další den, ve čtvrtek, už jsou ráno tři pod nulou
výhled na oteplení nad nulu je o víkendu

báječnej samohyb

Sváteční víkend se neodehrával svátečně, nýbrž úplně obyčejně a ponejvíce sportovně. Totiž: rozmnožily se nám koloběžky. Ona Kačka pořád, že taky dycky takovou chtěla a že tyhle s tím velkým předním kolem jsou nejlepší a vůbec. A tak v sobotu jeli na koloběžku všichni tři. Tedy mášikovnáHanička jako bruslařský doprovod a Matěj s Kačkou si vzali oba brusle a moji koloběžku. A střídali se. Že prý jezdí úžasně. No bodejď. Kostka aby nejezdila, že ano. Nu a v neděli bylo naprosto nádherné počasí. Na říjen velmi nezvyklé. Slunečno, teplo, nějakých dvacet stupňů. A jak to tedy uděláme? Chvilku jsme mudrovali, pak povídám, že tedy dojedeme s Kačkou jednu koloběžku koupit a na to mámazanáHanička praví, že tedy jo, že to může být k svátku i narozeninám dohromady. Beztak je má už za měsíc. A tak jo. Chvilku trvalo, než jsem našel na síti otevřenej obchod, kde měli na prodej zrovna Kostku a navíc ještě i tu, která byla vhodná. Museli jsme až na Harfu. Tam sice pan prodavač pravil, že už je má zazimovaný, ale na prodej že jsou. Dostali jsme jednu úplně novou, zabalenou , zářivě žlutozelenou. Ta se Kačce líbila nejvíc.
A odpoledne jsme vyjeli všichni čtyři. Dvaadvacet kilometrů jsme ujeli. MátrénovanáHanička a Matěj na bruslích, my s Kačkou na koloběžkách. Bylo to náramný. Byla i kofola a pak se jelo zpátky.
V pondělí se ochladilo. Kdepak dvacet! Sotva deset stupňů bylo. Ale slunečno. Nuže tedy: lepší oblečení, dlouhé kalhoty, bundy a hurá na koloběžku. Tentokrát jsme nechali Matěje doma, poněvadž si stěžoval na odřené nohy z mých bruslí, ve ktrých jel v sobotu i
v neděli. Neva. Ujeli jsme alespoň patnáct kilometrů. Dál, než k Modřanskému kinu se nám už nechtělo. I tak to byla fajn projížďka.
Inu: koloběžka je báječnej samohyb, to se musí nechat.

pára se valí ven

"To bude topný těleso," diagnostikoval jsem na dálku problém myčky, o které mi předevčírem ráno mápečliváHanička oznámila, že netopí a tudíž nemeje a nesuší. Tím oznámením to považovala za vyřízené. U nás se tyhle věci neprožívají. Tedy někteří je neprožívají. Prožívám je jenom já.
Měl jsem jednou zkušenost s opravářem. Před lety k nám přijel, nasadil stropní trysku do manžety, řekl si spoustu peněz za práci a za cestu a odjel. Pak jsem si tu trysku našel v náhradních součástkách, zjistil jsem, že je tam cosi ulomené a objednal a vyměnil jsem si ji za zlomek peněz sám. Od té doby opraváře nevolám. Leda ba to bylo v záruce, jako tuhle sušička, která pískala. Pískalo čerpadlo a v záruce nám ho asi tak za měsíc pán vyměnil. Jenomže myčka už tak deset let v záruce není a tudíž jsem na řadě já.
Naštěstí už jsou pryč doby, kdy se nedostávalo informací. Dneska najdete všechno na síti. Našel jsem i tuhle závadu tamtéž. Jeden laskavý a v myčkách zběhlý pán popisoval přesně tuhle chybu a spousta dalších mu dávala za pravdu a děkovala za diagnózu. Je to prý studený spoj u relé spínajícího topení. Obvykle to prý buď vyhoří nebo odejde relé samotné. Na konferenci bylo popsáno i to relé a jeho přesný typ. Hned jsem ho objednal a včera už jsem ho mohl vyzvednout v obchodě. Je to tuhle v Modřanech v bývalém Elektropřístroji. Hned vedle Mistra kůže, kde mi opravovali u Outbacka kožené sedačky a znovu potahovali volant.
Relátka (vzal jsem hned dvě, aby bylo do rezervy) jsem vyzvedl a ještě jsem zašel k Mistrovi kůže pro radu. Udělal jsem si totiž neznámo jak škrábanec na kůži volantu a dost mě to otravovalo. Pán byl tak laskav, že chvilku kýval hlavou, pak mluvil o dni na sundání a přebroušení a zalakování, potom se mě zeptal, jestli mám čas hned a za deset minut mi to opravil. Ani za to nic nechtěl. Že prý třeba přijedu příště zas. No bodejď, že jo. Tam to s kůží umí!
Nu, potah volantu jako nový, relátka přivezena. Pustil jsem se hned do opravy. A bylo to přesně tak, jak pán na konferenci popisoval. Základní deska v místě letování jednoho z kontaktů relátka byla ohořelá, pouzdro očouzené, kontakt upálený. Nuže: odletovat, očistit, pocínovat, přiletovat a řádně proletovat kontakty relátka nového. Tak. Hotovo, ještě očistit, zamontovat zpátky a zkouška může začít. Ještě mi Kačka pomohla zapojit zásuvku myčky, jelikož je těžký se tam pod dřezem vsoukat.
První test: zapnout. Bez problémů. Světla svítí. Dál tedy krátký program: v pořádku, běží. Po půlhodině provozu to píplo, otevřel jsem myčku, pára se valí ven. Skvělý: myčka myje, topí. Je opraveno.
Relátko stálo pětadvacet korun, koupil jsem dvě a dohromady s dopravou to bylo za osmdesát.

0,4