2019

pokrok v navigaci

Z geologického pohledu v neměřitelně vzdálené minulosti, tedy nějakých deset let zpátky, jsem se rozčiloval v diskuzích s kolegou nad jeho vášní nakupovat si do auta všechny možné technické výmysly a zvláště pak navigační přístroj a to proto, že navigace sice už tehdy byly naprosto běžné, ale ty automobilové, zabudované už ve voze, se prodávaly za nestydaté peníze v řádu desítek tisíc, neuměly česky, měly zastaralé mapové podklady a jejich updaty stávaly klidně taky desetitisíce. Byla to zlodějina a daleko lepší službu udělala navigace v telefonu nebo přenosnej Garmin. Obojí jsem používal a měl jsem to srovnání a v reálném čase čerstvé česky mluvící mapové podklady.
Vývoj šel dál, výrobci aut se kapku probrali z drahého snu a ceny mírně klesly, nicméně já dál používám navigaci v telefonu. Nu a teď s Kodiaqem přišla i ta zabudovaná navigace. Vono se to už bez toho neprodává. Chvilku jsem vzdoroval a používal tu navigaci v telefonu, ale potom jsem dal za pravdu mé zkušenějšíHaničce, která má auto o měsíc déle, a uznal jsem, že autonavigace je pohodlnější.
A hned v sobotu v Plasích nás ta "on-line" autonavigace zavedla do uzavřené silnice.
Nu, přišla k duhu stará dobrá navigace z telefonu a jelo se bez překážek.
Protože se ale v autě píše, že navigce je on-line, že data jsou aktualizvána a mapové podklady jsou nové dvakrát ročně, zajímalo mě, jak to teda je, když to v novém autě není. Prohlížím kartu z auta s mapovými podklady, koukám se na displej na verzi map, porovnávám to s tím, co je nasíti ve Škodovce - a vida! Mapové podklady v mém novém autě jsou staré. V červnu Škoda vydala aktualizaci už na rok 2020. Nuže tedy aktualizovat. Na to jsem od Garmina zvyklý. A protože to znám, ještě si přečtu, co a jak na různých fórech a konferencích.
A ejhle!
Ono nestačí jen vin číslo auta, ještě musíte mít správnou sd kartu. Tu od Škody. No jo, ale mně dali do auta tu menší a tím pádem ta aktualizace nelze provést, jelikož potřebuje kartu větší. A navíc na těch fórech se píše, že se to zatím nikomu nepovedlo ani na Škoda kartu ani na normální kartu. Volám tedy do Škodovky a chci radu a potvrzení, že to půjde. Vylíčím svoje zkušenosti, znalosti, situaci a přesně se zeptám na to, jestli v tom upgradu není nějaký háček, jastli ta Škoda karta není nějakým neznámým způsobem kódovaná a jestli to půjde na občejnou kartu koupenou. Třikrát jsem se zaptal mládence na totéž a třikrát mě mládenec odpověděl, že to půjde bez problému.
Kopil jsem tedy karty dvě. Jednu méšikovnéHaničce, jednu sobě. Mapy staženy, na kartu nahrány, do auta vloženy a … "Nelze nalézt zdroj map."
A je to tady!
Tak zvednu telefon a volám do Škodovky. Kupodivu to zvedl ten samý mládenec a pamatoval si mě.
"Tak přesně jak jste mi to ráno říkal, tak to teď nejde," povídám.
"Jo, to jsem vám zapomněl říct: musíte mír Škoda kartu."
"To jste mi opravdu neřekl, ale já se vás přesně na to ptal. A to - jestli ta karta ve voze není nějak kódovaná, jestli na ní nejsou nějaké neviditelné soubory a jestli se smí naformátovat. Všechno jste mi potvrdil. Jenomže ono to nefunguje a navíc na konferencích jsou čerstvé dotazy na totéž i v případech originální karty Škoda. Nejde to ani jim."
"Aha … tak to je divný. Víte co? Já se na tohle musím zeptat svého nadřízeného. Zjistím to a zavolám vám zpátky."
Bylo po šesté odpoledne, chvilku jsem čekal a pak mi došlo, že už nezavolá. Zkoušel jsem ještě psí kusy. Mazat z karty neviditelné složky, kopírovat na kartu jiné složky, vaměňovat textový soubor s identifikací verze - ten nový za starý. Nic. Nefunguje to. Ještě, že jsem podle návodu nenaformátoval tu původní kartu z auta. To by bylo mrtvý úplně.
Takže platí pořád to, co před těmi deseti lety: autonavigace jsou šancajk. Lepší službu udělá ta navigace z telefonu.
Ach jo, ten pokrok …

před půlnocí

Ano, dneska vychází woleschko pozdě.
Poněvadž včera vyšel úplněk a půl hodiny před půlnocí vypadal takhle krásně zatměně:

zatmeni_090716

moc pěkný tričko

Přiznal jsem se asi v půlce prohlídky.
Totiž ta laskavá slečna, co nás provázela v přízemí a v základech kláštera v Plasích měla tričko. Černý tričko. A já na ní furt čučel.
Vyšli jsme nahoru od jednoho ze zrcadel - tak říkají vodním nádržím v základech stavby - a já už to nevydržel a povídám:
"Víte, já vám furt čučím tuhle na to tričko…."
Slečne se pobaveně usmála.
"Ale vopravdu v tom není nic jinýho. Já vám koukám jen na to tričko. Na ten nápis. Mně se to děsně líbí. To tričko s tím nápisem. A von už má ten váš obchod zavřeno. Tak jsem se vás chtěl zeptat, jestli se nedá koupit to tričko u vás v pokladně."
Slečna měla pochopení a nebyla to žádná netykavka, tudíž se zabývala skutečně pouze tričkem stejně jako já:
"To vás musím zklamat. Koupit se nedá. My jsme o tom uvažovali, ale museli bychom do těch triček investovat příliš prostředků, aby to mělo smysl ve všech možných velikostech a v rozumném množství prodávat. A na to peníze nemáme. Tak to máme jenom pro sebe."
"A nedá se to nějak …"
"Nedá. My je máme udělaný jen pro nás tady v klášteře. Mají ho jenom průvodci."
"To je škoda, mně se líbí a …"
"Nejde to. Jedině, že byste se stal průvodcem, pak byste ho dostal."
"No jo, tak to mi asi nevyjde. Jak říkám: moc pěkný tričko."
Tím jsme to uzavřeli a šli si pro helmy, abychom mohli do podzemí do větracího systému pod zdmi budovy. Ale to tričko, na to jsem se koukal furt. Byl ne něm zajímavě vyveden půdorys areálu kláštera a latiský nápis od toho prvního zrcadla. Včera jsem si tu umístil fotku toho nápisu. Znamená: Bez vody se tato budova zřítí.
Tož tak, tuhle je ten nápis přibližně tak, jak je na tričku. Půdorys jsem nikde nenašel.


Plasy - ae dificium

hafery, skalinky a dřevěné rošty

Naplánovaný toho bylo hromadu. Vlastně celou cestu jsme mohli někde zastavovat a něco navštěvovat. Jenomže to bychom potřebovali stroj času nebo alespoň nějakou pumpičku na čas. Aby se dal kápku přifouknout. Jenomže pumpičku jsme s sebou neměli a tak jsme minuli Zvíkov a jeli rovnou do Borovan na Borůvkobraní. Stihli jsme to perfektně, zrovna začínali a návštěvníků nebylo tolik. Jen bylo kapku vlhko, ale pod střechou ve stanu ne. Tam naopak bylo sucho a borůvkový knedlíky. Podle toho jsme poznali, že jsme v cíli. A tak byly knedlíky, vafle, koláče, elixír, koktejl, zmrzlina, limonáda, perník - všechno borůvkový. Kačka si stihla ještě udělat ze skla medvídka a já se dal do řeči s jednou trhovkyní v kroji, která nabízela dřevěné formičky, které její muž hned vedle ní vyráběl. A že prý kde se borůvkám říká hafery. Hádal jsem, že to zní tak nějak jako od Ostravy. Tedy ve Slezku? Dala mi ještě vybrat a já to podle paní upřesnil na Valašsko. A ono jo. A u nich na Slovácku prý se říká borůvkám skalinky. Že se musí pro ty skalinky lézt nahoru na skály na Pálavě. Vida - co se člověk nedozví. A tak jsme ještě nakoupili ty hafery a skalinky do zásoby a už mě začala strašit myšlenka na to, že ve tři čtvti na čtyři musíme být v Plasích na prohlídku vodního podzemí.
Strašení přišlo pozdě. Navigace nám ukázala, že cesta potrvá skoro tři hodiny. Já počítal tak nějak se dvěma - ale to jsem se přepočítal.
Tak honem naskákat do auta a zkusíme to. Cestou ještě mápečliváHanička zavolala do kláštera, že se asi opozdíme, nejmíň o půl hodiny a jestli to má řešení. Prý máme přijet a uvidí se.
A tak jsme přijeli. Cestou jsem sice nahnal čtvrt hodinu, ale o tu samou čtvrthodinu nás zdržely uzavírky a semafóry. Přišli jsme do pokladny a prosili o vyřešení. Samozřejmě to byla naše chyba, ale slečny nás nevyhodily. Naopak nás přidaly k jedné plánované téměř soukromé prohlídce a všechno dobře dopadlo. Voda byla, Santiniho dřevěné rošty byly, prodírání se větrací chodbou bylo - inu vše, jak slíbeno, jen kapánek později.
Výlet dopadl skvěle a to jsme vynechali tři jarmarky a jeden koncert. Ono to ani nešlo stihnout, naplánoval jsem toho příliš. Tak se tam podíváme příště, no. Plasy měly tentokrát absolutní přednost. Tedy hned po borůvkách.

Ae Dificium 1

Ae Dificium 2

Ae Dificium 3

ručníky s sebou

Tohleto plánování, je to potřeba, člověk se bez něj občas neobjde, ale na druhou stranu …
Když potřebujete například navštívit místo nebo akci, kde je předem jasný, že bude vyprodáno, musíte si to holt naplánovat, jinak si to naplánují pilnější plánovači a vy máte po žížalkách, totiž po plánech. Čili když vás napadne navštívit jinak nepřístupné podzemí s vodními kanály a mrknete na rezervační stránky, zjistíte, že je volno jenom ráno a odpoledne, poněvadž během dne už je vyprodáno čtrnáct dní dopředu. Naštěstí se vám hodí termín pozdě odpoledne, jelikož chcete navštívit ještě koncert na zámku a to je akorát, abyste stihli prolézt kanály a stihnout dojet na koncert, kde se lístky naopak dopředu neprodávají.
Tož rezervace provedena, vstupenky zaplaceny, plán na celodenní výlet proveden. Budou jarmarky, poutě a borůvkový hody - to všechno cestou do Plasů. Stačí jen v sobotu vyrazit včas a užít si výlet.
Takže plánování vyšlo? Jo, perfektně.
Až …
… až na to počasí. To se naplánovat nedá. Má pršet celý den. Copak v Plasech v podzemí, tam neprší a vlhko je tam tak jako tak. A koncert má být taky uvnitř, takže to by sedělo. Ale co ty jarmarky? A co borůvkový hody?
Inu co. Pojedeme a uvidíme. Máme to naplánový, tak se s tím nějak poperem. Deštníky máme.
Hurá na výlet … a ručníky s sebou.

"0" nebo 15

Viděno optikou vztahu k návodům na používání dělí se lidstvo na ty, kteří návody k užití poctivě prostudují dřív, než užitný předmět vybalí z krabice, a na dobrodruhy, kteří manuály rovnou zahazují a ti radikálnější je obřadně pálí na hranici jako Libri Prohibiti.
Sám nevím, ke komu mám blíž. Většinou to nečtu, ale občas do návodu nahlédnu, když už si vážně nevím rady.
Například včera.
Kodiaq už totiž patří mezi auta, ke kterým ten návod potřebujete. Kdepak jen nasednout a otočit klíčkem. Ono je to furt on-line, můžete zjistit, kde to zrovna je, jestli je to zavřený a jak moc nafty vám eště v nádrži zbejvá. Ovšem to nějak zjistíte intuitivně. Když ale dojde na lámání chleba, tedy na praktické užití auta jako smysluplného dopravního prostředku, už ztrácíte jistotu. Nemluvím tu o všech těch asistenčních a bezpečnostních udělátkách. To tak nějak pomalu vstřebáváte a učíte se průběžně. Mluvím o takový vobyčejný věci jako je zpětný zrcátko.
Zrcátko, tedy přesněji to pravý, u spolujezdce, se totiž chová záludně.
Tak nejdřív zjistíte, že se vám při seřizování jednoho hejbou vobě. Dojde vám, že to někde v nastavení půjde zrušit a učiníte tak.
Pak zařadíte zpátečku a pravý zrcátko se vám sklopí dolů. Jinak než potřebujete. Zatím to necháte tak a jedete dopředu. Zrcátko se samo narovná. Dobrá, řeknete si, někde to bude taky ke zrušení. Najdete to a pak si řeknete, že by vlastně bylo dobrý při vjezdu do garáže automaticky to zrcátko nechat sklápět. Doteď jste to dělali deset let ručně. Necháte to teda zapnutý. Ale co s tím úhlem? Ten nevyhovuje. Půjde to nastavit? Voláte k prodejci, jak to tedy je a von vám poradí, že to klidně můžete přenastavit, že to pak budete muset ručně přecvaknout na nulu z polohy "R" a vono se to zas vrátí do normální úrovně.
Tak jo. Uděláte to a tím si vyrobíte další záhadu.
Někdy se totiž zrcátko vrátí samo, jindy musíte přecvaknout na "0".
Hledáte v nastaveních, co s tím - bez výsledku. Zajedete s autem k prodejci, aby vám to vysvětlil - a nic. Neví.
Zeptáte se doma.
MášikovnáHanička to neřeší: "No, někdy se mi to vrátí, jindy ne. Já to prostě někdy narovnám na "0" a je to. Mě to neva."
No jo, ale mě to va.
A tak pátrám v nastaveních.
Nic.
Otevřu internetový konference a tam najdu, že jak to jednou ručně nastavíte jinak než z výroby, jste v koncích. Jenom nějakej škodováckej guru někde v Prostějově to prej umí resetovat a naprogramovat znovu. No přece nepojedu do Prostějova!
Napadne mě, že si normální jízdní polohu uložím do nastavení sedačky spolu se sklonem a polohou sedadla. Jo, funguje to. Když to pak rozhodím, urovnám to stlačením tlačítka paměti pro mé nastavení. Ale ta zrada s automatickým narovnáním automaticky sklopenýho zrcátka automaticky pořád trvá. Buď je třeba přepnout na "0" nebo se to narovná samo jaksi náhodně.
Ale to nejde! V autě je kompjůtr a kompjůtr se nechová náhodně! Je naprogramovanej. Ale jak?
Vzdávám to. Jdu hledat v návodu.
A vono to tam je!
Stačilo si to přečíst.
Při couvání automaticky sklopené zrcátko u splujezdce se vrátí do původní polohy buď ručním přepnutím ovladače do polohy "0" nebo při dosažení rychlosti minimálně 15km/h.
Tady byl ten pes zakopanej. Eště, že mám v telefonu ten návod a ani ten papírovej jsem nespálil.
Prostě na to musím šlápnout a jet aspoň patnáct.

nejsou v Systému

Tuhleto slovo se stalo zaklínadlem moderní doby. Kdepak nějaký AbrakaDabra. Vobyčejnej Systém. Totiž nevobyčejnej. Všemocnej Systém.
"Mám na to Systém."
"Máme Systémový řešení."
"Musíte Systémově mylet."
"Systém se restartuje."
"Najdete to v Systému."
"Musíte změnit Systém."
"Máme to v Systému."
A tak dál, však to znáte. Nejčastěji se Systémem zaklíná ten, kdo tak nějak nechce něco udělat nebo něco neudělal. Stává se to často. Mně naposled včera.
Totiž: Olympus na začátku roku avízoval, před prázdninami uvedl do prodeje a k nám do krámů minulý týden poslal takovou redukci. Konvertor se to jmenuje. Jeden už mám, ale tenhle je ještě mocnější a když jsem se učil fotit s panem Stachem, zrovna ho testoval. Už od ledna mám na něj spadeno. Udělá z mého 40-150Pro objektivu objektiv 80-300Pro a to bez ztráty kytičky. Výsledky si nemohou testeři včetně pana Stacha vynachválit. Čímž tedy budu mít po přepočtu k dispozici špičkový sklo šestistovku, což už je docela dost a po nějakých těch zkušenostech už vím, že mi to bude stačit. Šestistovka je hodně.
Tož jsem si tu redukci vobjednal. Hlídal jsem dostupnost v Olympus krámě a vyšlo to tak, že ještě před vypršením slevové akce na prázdniny spadl konvertor do dostupného zboží a tím pádem šel objednat s bonusovou (tedy nižší cenou). A že prý sice dostupný je, ale na dotaz. Tedy jsem se dotázal, kdy že bude a kdy ho budu moct zaplatit a odnést si ho.
"Nejdřív musíme počkat, jestli Systém vaši objednávku schválí. A jestli jo, tak tadyhle v Systému mám napsáno, že přijde na sklad na konci týdne," povidala slečna vod Olympusu.
"A nemoh' bych ho zaplatit už teď? Ať to nezdržujem. Víte, já se nemůžu dočkat. Už půl roku."
"To Systém nedovolí."
"Ach jo. Tak nic. Budeme čekat."
A tak jsem čekal a čekal a Systém mi poslal fakturu ve čtvrtek před volným pátkem pozdě odpoledne. To už jsem měl zavřenej počítač a zprávu s fakturou jsem našel až v pondělí ráno. Ach jo! Dyť tam byl i můj telefon. Na co ho tam xakru teda maj? To nemohli zavolat? Dyť sem řikal, že se nemužu dočkat!
Hned jsem to v pondělí ráno zaplatil. Banka posílá peníze hned, po zkušenosti vím, že když se člověk stará, najde peníze na druhém účtu v bance příjemce nejpozdějc tentýž den ve dvě odpoledne.
Nechal jsem jim celej den a včera dopoledne volám do Olympusu. Estli teda už ty peníze viděj a estli si mužu přijít. Že se děsně těšim.
"Já to v Systému nevidím, ale ještě se zeptám v účtárně a dám vám vědět," pravila slečna na drátě.
Nedala mi vědět, tak jí odpoledne volám, co jako je novýho.
"No, já vám to říkala. V Systému to ještě není a v účtárně už nejsou schopný to dneska do Systému dostat. Nejdřív zítra."
"Ale peníze už přece přišly."
"To jo, ale v Systému to není. A já vám to jen tak vydat nemůžu. Musí to být v Systému."
Ach jo! A přitom by stačilo už v pondělí odpoledne mrknout na účet, spárovat platbu s fakturou a říct: jo je to zaplacený, můžete si přijet. Ale to ne. To musí zpracovat Systém. Už na tom dělá dva dny.
Napadaj vás teď sprostý slova?
Mě jo.
Ale nemůžu je říct.
Nejsou v Systému.

ps

Systém funguje tak dokonale, že mi den po zaplacení poslal upomínku, abych zaplatil a když jsem konečeně mohl jít osobně do krámu konvertor vyzvednout, pan prodavač se mě bezelstně zeptal:
"Budete platit hotově nebo kartou?"
Tož tak.

tři tlačítka

Jeden laskavý a věrný čtenář, kterého jsem tu ostatně už v minulosti citoval, mi přes víkend napsal, že …" 2x Kodiaq … Když dojdou náhradní díly, jedno auto se na ně rozebere." … A že tenhle nápad dostal i po pětatřiceti letech za Velkou louží, což shledává býti jakýmsi reziduem socialistického myšlení, které, jak jsem pochopil z dopisu, není léčeno ani pod hvězdami a pruhy.
Tím mě inspiroval k tomu, abych alespoň do nádržky dolil sobě i méveseléHaničce do těch našich Kodiaqů náplň ostřikovače. A to je asi to jediné kromě nafty a vznosně modře pojmenované močoviny všechno, co s tím autem dokážu dělat. Motor samotnej je zakrytovanej, všechno je to úhledně zabalený a nikam se člověk nedostane, nic nedokáže opravit. Už jsem s tím smířenej.
To ještě u Outbacka, se kterým už od minulého týdne jezdí nový majitel, jsem alepoň dokázal vyměnit žárovku. Šlo to sice blbě, ale věděl jsem jak na to. Tady, když jsem se zeptal při předávání, už se žárovky neměněj, nejsou tam, mění se celý světlo i s ledkama. U Subaru jsem třeba dokázal identifikovat váhu vzduchu, objednat si ji a vyměnit. I to už je vyšší dívčí, ale nějak jsem na to přišel. Tady u Škody už nemám šanci. Vždyť i v tej rezervě v kufru je namontovanej hlubokotónovej reprák a musel jsem se podle návodu učit, jak se to vodpojuje, páč normálně bych na to nepřišel. A mé zvídavéHaničce pán z autosalónu hned řek', aby to vůbec nevyměňovala a když píchne duši, aby rovnou zavolala asistenční službu! Že to sama nedokáže.
Jo - tahleta moderní doba. Kdepak na náhradní díly!
Kde jsou ty časy, kdy jsem v poděděné škodovce stovce po generálce motoru dokázal za dvacet minut na silnici sundat vzduchovej filtr, vodmontovat kryt nad válci, vyťuknout tři ventily, který uvízly, protože pouzdra byla vystružená natěsno, aby se ventily dobře zaběhly a proto na začátku vázly dole, upravit zdvihátka, seřídit vůli a celý to zase nasadit zpátky. A jelo se dál. Nebo vyměnit palec u rozdělovače, případně zkontrolovat a vyměnit kabel vod cívky.
Bejvávalo.
Dneska na to sou tuhle nad zrcátkem tři tlačítka. To první - to vám zavolá info linku a tam vám poraděj, kde je volant a kde pedály. To druhý, prostřední - to vám rovnou zavolá asistenci, kerá vám pomůže najít dvířka vod nádrže a natankovat. A to třetí, červený - to když z toho všeho vomdlíte, tak ho stisknete ještě před kómatem a vono vyšle vaši polohu, jméno, číslo bot a už pro vás letí vrtulník …
Holt, The Times They Are a-Changin' … viďte, pane Jiří.
Hezký prázdniny i Vám přeju!

letovky na Jezírkách

Já to minulý týden popletl a měl jsem za to, že ti dravci budou u nás lítat už minulou neděli. Naštěstí mi to docvaklo ještě během cesty na Jezírka a tak jsme to s Kačkou a babičkou v půlce obrátili zpátky. Včera už to bylo naostro, ale zas až poté, co jsem Kačku i Matěje odvezl do Zvole, odkud s oddílem wu-shu startovali na prázdninový týden do rakouských Alp.
Nuže, dravci byli, byla Helenka, byl Otomar i další velikáni. Sokolníci byli skvělí, předvedli i lov na lišku a já si zkusil dělat reportáž s letovými ukázkami. Je vám to honička. Nic není připravené, neznáte scénář, mizerné světelné podmínky, zataženo, pozadí si nevyberete, všude samý lidi … inu zkouška bojem.
Takhle to dopadlo:

Dravci_Olesko_190707-2

Dravci_Olesko_190707-4

Dravci_Olesko_190707-7

Dravci_Olesko_190707-30

Dravci_Olesko_190707-39

Dravci_Olesko_190707-48

Dravci_Olesko_190707-54

prostor na brejle

Trvalo to téměř přesně půl roku. Druhý týden v roce jsem objednal a první týden v červenci, tedy včera, jsem si byl vyzvednout nové auto. MojeveseláHanička na tom je o tři neděle líp, přivezla si autíčko už začátkem června, protože objednávku dal o týden dřív. Nu a tak máme doma dva nové medvědy. MánadšenáHanička si ho nemůže vynachválit a já, to musím přiznat, jsem příjemně potěšen, že se auto chová, vypadá a jezdí podle očekávání. Protože jsem vlastně před dvěma roky cíleně začal s poznámkami o Subaru a o tom, že příští auto bude Kodiaq, což je, zřejmě v podobných poznámkách budu pokračovat. Ovšem na první den, vlastně jen odpoledne, s autem nemám žádné extra zážitky.
A vlastně jo.
Všude se Škodovka chlubí, jak děsně chytrý auta dělá, což je hezkej marketingovaj nápad a musí se nechat, že sem tam nějakej ten výmysl člověka potěší. A tak jsem se těšil, že budu mít konečně přihrádku na sluneční brejle. Ona mi v Outbacku docela chyběla. A tak včera sedím v novém Kodiaqu a poslouchám pana prodejce, jak a co a kde a tu mě to napadne:
"Fajn. A kde je ten šuplík na brejle?"
"Není," odtušil lakonicky a okamžitě předvádějící.
"Ježkovy voči! Jak to? Já se tak těšil!"
"Protože otevírací střecha. Šuplík je jenom ve verzi bez střešního okna."
"… Aha …," pravil jsem zklamaně, ale ne zas tolik, čímž jsem zjistil, že v tomhle punktu je novej Outback lepší.
Ten můj ho taky ještě neměl, ale novej Outback ten šuplík na brejle už má i když má to střešní okno. Jenomže to okno má tak třetinový a hejblátek na stropě má podstatně míň, čímž má víc prostoru na brejle.
No, holt to budu muset nějak voželet a najít si nějaký vlastní chytrý řešení.

bez zatmění

Že prý abych to nepropás a že to brzo začne, napovídaly mi včera dvě aplikace na telefonu. Ale už mi nenapověděly, jak se mám večer na skok dostat do Chile a zpátky. Tam totiž to včerejší zatmění Slunce bylo skvěle pozorovatelné.
A tak jsme včera po desáté večer nebyli ani v Chile ani v Argentině a nedívali jsme se na zatmění Slunce, ale na Sherlocka, což sice taky není špatný, ale přeci jen to zatmění by bylo lepší. Vzpomněl jsem si na Svatby pana Voka, kde pan Landovský v roli císaře Rudolfa II. měl taky tu smůlu, že zatmění neviděl. Ovšem z jiných příčin. Mně v tom zabránila potíž geografická, zatím co jemu Slunce v zatmění zabránily vidět potíže poněkud prostšího charakteru. Kdo by chtěl vědět, jaké že to potíže císař měl, nechť se ráčí na ten film mrknout, je to ostatně docela taškařice.
U nás se musíme pro letošek spokojit s částečným zatměním Měsíce, které se má dostavit už za třináct dní. Tož o půlnoci šestnáctého hlavy vzhůru, Měsíc se nám krapet začervená. A mezitím si budem užívat prázdniny. Jsou prima i bez zatmění.

teplotní regulace kožichu

Včera to odpoledne vypadalo, že si zase zkusím fotit blesky, ale skutek utek. Přišlo nepatrné ochlazení, ale déšť nás minul oklikou. Zůstává tedy dál vedro a statistiky praví, že snad dokonce neděle byla nejteplejší den za posledních dvěstě let - u nás na Olešku bylo nějakých šetatřicet ve stínu.
Naši kočkeni o žádné statistice nic nevědí, ostatně taková statistika je pro kočku. Pro ně je podstatné to, že je vedro i bez statistiky. Přesto, že jsou mývalí, do vody nechodí a tak se s okolní teplotou vyrovnávají po svém. Leží, ani se nehnou.
A to mě právě trochu vylekalo.
Cyria se pod stolkem na koberci nepohnula, ani když jsem přišel domů. Nehnula se ani za hodinu. Přisunul jsem k Cyrdě nohu a zase nic. Ani uchem nepohnula. A navíc: ten černej kožich byl takovej nějakej chladnej. To už mě vylekalo notně. Sklonil jsem se k ní a podrbal ji za ušima. Otočila hlavu:
"Co mě budíš, pane, v tomhle vedru!?"
"S' mi připadala taková studená, Cyrdo."
"No bodejď že jo. Se snažim chladit. A to se nesmim hejbat. Ani ušima. Vůbec …"
"Aha … no tak se nehejbej dál. Dyž je to vedro."
"Hhmmmaaaauuuuuu!"
Cyrda dozívala, znovu se položila na koberec a jala se pokračovat v teplotní regulaci kožichu.
Inu, každej máme svou metodu.

každého porazí

Letos kalendář funguje naprosto bez zádrhelů. V pátek bylo vysvědčení, dneska je prvního července a prázdniny nastartovaly přímo vzorně. Žádný honičky, žádný spěchy, všechno v klídku a pohodě. Vedro je i v noci a tak jsme první prázdninový víkend strávili vskutku prázdninově.
Hrál se stolní tenis, kubb (to je švédská hra se špalíčky), ale hlavně jsme byli ve vodě. Kačka vymyslela turnal ve vodní pinkané, přes bazén jsem natáhl síť a plácali jsme míčem každý s každým. Většinou jsem prohrával, abych se moc nevytahoval, že jsem největší, ale když se do toho Matěj pustil s vážným cílem vyhrát za každou cenu, bylo to jako o život. A hrozně se vztekal, když to o bod prohrál. Kačka se taky mohla pomňouknout, když ten poslední míč zvorala. Jen máveseláHanička se radovala, jelikož jí každý promine, když se do toho pustí s takovým zápalem, že každého porazí. Ale ta radost, když vyhraje, ta za to stojí. Inu - jak píšu: prázdniny začaly!

Jo … a já si tak v tichosti dělám obrázky toho, co se na zahrádce šustne. Tu kos, tu žaba, tadyhle nějací ti motýli nebo čmelák.

kos_190629

zaba_190629

motyl1_190630

motyl2_190630

motyl3_190630

cmelak_190630