WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

Masaryk je kovovej

Jo, v tej Kutnej Hoře jsme byli v sobotu. Ono se vám udělalo takový krásný počasí jenže bylo děsně větrno a tak nám bylo kápku zima. I něšť, procházeli jsme se městem a to tentokrát s panem průvodcem, jelikož jsem byl zvědavej, co nevím, páč jsem tam byl už mockrát, ale nikdy s odborným výkladem. Nu, pár věcí jsme se dozvěděli, jako například pověst o zazděné Rozině, kterou jsem tedy opravdu neznal. Tedy ani pověst ani Rozinu. Taky jsem musel poopravit pana průvodce, který pravil, že socha prezidenta Masaryka před Vlašským dvorem je železná. Je bronzová, pochopitelně, ale abych nebyl za úplnýho kverulanta, shodli jsme se na tom, že Masaryk je kovovej. Dokonce mě pan průvodce pochválil, páč jsem jako jedinej v jeho průvodcovské historii věděl, že půlka osmičky ve středověkých letopočtech je čtyřka.
Dokráčeli jsme až k doporučené hospodě a vstoupili dovnitř, že si dáme něco k jídlu. Chyba lávky! Že prý nemáme rezervaci a tak jen ven na zahrádku. To víte, to zrovna, do tý zimy! Hospoda poloprázdná, místa fůra … ale holt čekali na zájezd. Našinec se nechytne. Tahleta hospodská mafie zřejmě pořád ještě nevymřela.
Nevadí, vím o jedné čajovně tuhle nad Jakubem. A to klaplo. Tam bylo prázdno, tam se nic nerezervuje. Čaj měli vynikající, krmi znamenitou a tak se nám pěkně ten výlet do Kutné Hory dařil. Ještě Barboru, zatočit si obrovskou koulí před Jezuitskou kolejí a už bylo pozdě odpoledne a jeli jsme domů.
Nu a tuhle je onen letopočet, který v sobě schovává ještě jednu záludnost, ale o té si tu nepíšu. Ta je spojená s údajným zvykem stavitele Matěje Rejska kapánek pozlobit čtenáře letopočtů. Možná někdo ví, někdo uhodne a kdo ne, ten si zajede do Kutné Hory.

Kutna_Hora_220312