WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

do hlíny

Jakživo jsem netrvrdil, že jsem nějakej Mičurin. Rozhodně pěstování čehokoliv nebylo ani zdaleka v okruhu mých zájmů. Jenomže tuhle v únoru jsem v konzumu narazil na takový pytlíky s rajčatama. Vak, igeliťák, semínka. Stačí zasadit a zalejvat. V létě budou rajčata.
No - chvíli jsme na to koukal a pak mi to nedalo. Naložil jsem do košíku od každé barvy jeden vak. Žlutý, červený a černý rajčata.
Chvilku jsem s tím vyséváním počkal, ale na začátku března už jsem ten zázrak vypustil do světa. Totiž do hlíny. Kačka mi u toho sekundovala. Pět semínek od každýho druhu jsme zaseli.
Nu a ono to roste!
Opravdu se z těch semínek vyklubaly rostlinky a dokonce až na jednu jedinou všechny. Tenhle víkend už byly tak velký, že nebylo zbytí a Kačka si musela ty, který byly navíc, přesadit do truhlíku. Ve vaku smí zůstat vždy jen jeden stromek.
A tak si spokojeně rostou. Každý večer je ukládám dovnitř a každé ráno je nosím na sluníčko. Už jsou vysoký nějakejch patnáct centimetrů a musel jsem k nim dát špejle a uvázat je, aby je vítr nepolámal. Rostou jako z vody.
Jsem vážně zvědavej, co z nich bude.
Že by opravdu rajčata?