2018

na houbách

Na místo činu se vrací ledaskdo. Pochopitelně se tím pachatelé příliš nechlubí, ale nemůžou si pomoct. Cosi je pudí k tomu, aby se tam znovu podívali.
S námi je to kapánek jinak. My se tam vracíme rádi a vůbec se tím netajíme.
Jedna výletní cesta vedla minulý týden na jihozápad a tudíž bylo jasné, že pojedem naší obvyklou trasou, tedy přes Březnici a Lnáře.
A tam to je.
Tam stojí zámek, kde jsme měli svatbu. Už jsme se tam s mouveselouHaničkou vrátili několikrát a tentokrát byla příležitost vzít na místo činu i Kačku s Matějem. V pokladně byla velice vstřícná slečna a přesto, že nás nenašla na fotkách - inu, tak staré tam už nemají - ochotně nás zavedla do sálu, kde se stále svatby konají. Ba dokonce nám udělala fotku, abychom měli důkaz, že jsme tam byli znovu.
Když jsme tu slávu popsali dětem, Kačka se hned ptala, proč maminka tenkrát přijela pozdě. Tož jsem jí vysvětlil, že to se dělává, jelikož nevěsta si ráda dá na čas, aby přijela drobítek pozdě, poněvadž to jsou pak všichni napnutý, jestli vůbec dorazí a při tom napínání jsou všichni ve střehu a v očekávání, což pak způsobí náramnou slávu a úlevu, že nevěsta nakonec přeci jen dorazila a nastanou ovace, čímž vznikne daleko větší efekt, než když přijdou všichni najednou.
"A proč si to nepamatuju? A kde jsem vůbec byla?," plácla Kačka bez rozmyšlení. To ona dělává.
"No protože jsi tenkrát ve Lnářích, Kačenko, byla přece ještě na houbách …"
"Aha …"
Zasmáli jsme se a smál se i Matěj, neboť i on v té době ještě houbařil. Teď ovšem už ani jeden nemůžou říct, že by v tom sále nebyli. Teď na to máme tuhle fotku.

Lnare_180713