2018

dneska je čtvrtek

Víte, co je dneska za den? Ne, nemám na mysli nějaké významné datum. Prostě jenom den v týdnu. Já bych to typoval na čtvrtek. Ale musím se pro jistotu podívat do horní lišty monitoru počítače, abych si byl jistej.
Totiž: Takhle v úterý odpoledne se ptám Kačky, která schází ze schodů: "Kampak jdeš, že se oblíkáš?"
"No přece na wushu, tatínku, mám trénink."
"A…aha. No jasně."
Sice jsem přitakal, ale děsně jsem se potají divil, jak může mít v pondělí trénink. Dyť má v pondělí dycky zpěv … Nebo že by nebylo pondělí? Co vlastně bylo včera? No jo, včera nebyla neděle … tak to by dneska mohlo bejt úterý.
Včera odpoledne se ptala máveseláHanička, kde je Kačka.
"No, má náhradní hodinu klavíru. Ve čtvrtek hodina odpadá."
"A … aha. A proč teda není doma?"
"No protože má tu hodinu. Náhradní."
"A ona nemá sbor?"
"Má. Ale až od šesti. Normálně."
"Ve středu?"
"Jo, ve středu."
"A co má ve čtvrtek?"
"To piáno."
"Dyť si řikal, že ho má teď."
"Má. Náhradní. Místo čtvrtka. Za chvíli přijede autobusem."
"A pak pojede na sbor?"
"Ne, to by nestihla, tam jí musím odvézt."
"Nestihla?"
"Nestihla. Autobus se votočí a hned jede zpátky. To ani nestihne dojít domů."
"A jak jezdí jindy?"
"No tím autobusem."
"Kerej nestihne?"
"Normálně ho stihne. Dneska ho nestihne."
"A … a to jí teda povezeš? Ty jí vozíš?"
"Ne, normálně jí vozím jenom zpátky."
"A jak jezdí tam?"
"Autobusem. Každou středu už půl roku …"
"A kdy má teda ten klavír?"
"Ve čtvrtek. Ve středu má sbor."
"Aha … a dneska je středa?"
!!!
No a jestli má snad někdo pocit, že jsme se u nás doma všichni zbláznili, tak to je na velkým omylu. My dobře víme, že je dneska čtvrtek, protože má Kačka ten klavír, co ho měla včera, jelkož dneska není a proto …
No, necháme toho, eště by si moh' někdo myslet, že mi přeskočilo.