2018

čtení o kočkenech

Bouřky se nám tuto noc vyhnuly, což je k vzteku, poněvadž když koukáte, jak napoti za Ďáblem kdesi na Žampachu prší, dožere vás to. Jako by ty mraky nemohly pršet taky u nás. Ale tma je doteď, mraky se tu honí už od včerejší pátý hodiny odpolední a skutek utek. Holt to bylo asi jinde víc zapotřebí.
Na druhou stranu je tu příležitost poslechnout si nějaké povídání. O to se opět zasloužil pan Žák, kterému se tentokrát zalíbily moje staré zápisy o kočkenech. Namluvil hned dva a k poslouchání jsou opět v rubice mluwené woleschko a to pochopitelně na konci seznamu.
Ovšem tentokrát je to čtení obzvlášť milé. Ústřední figurou je totiž Ferda, který už roky běhá ve věčných kočičích lovištích. Teď nám ho pan Žák svým laskavým čtením připomněl. Poslouchali jsme to všichni doma a bylo nám u toho hezky. On totiž Ferda byl děsně mazlivej. S ním se teď Cyrda ani Max nemůžou srovnávat.
Ovšem na druhou stranu si nepamatuju, že mi kdy Ferdinand umyl hlavu. To umí zase Cyria, tedy pokud jí k tomu dáte příležitost. Jsou každej jinej, ale všichni to jsou nebo byli naši báječní kočkeni.
Však si to tuhle poslechněte.