2018

Bílá paní sušická

A teď zpátky do Sušice. Nemůžeme si nechat ujít alespoň jednu z pověstí, které se v Sušici vyprávějí. Už proto, že právě kvůli těm pověstem jsem si tu brožurku v Sušici pořídil, jak psáno předminule. Tož tuhle je jedna z pověstí, které do sešitku shromáždila paní Jana Bartošová:

Bílá paní sušická

Nejen Rožnberkové měli svou Bílou paní. Také Sušici ji legendy přìsoudily. Zjevovat se měla v jednom z domů na náměstí. Objevovala se tu vždy, když měl některý z majitelů zemřít. Pocházela z téhož rodu jako vlastníci domu, byla vždy celá v bílém, přes tvář měla bílý závoj a v ruce držela koště.
Bílá paní sušická však byla pravým opakern pověstné ušlechtilé Perchty Z Rožmberka, za svého života se netěšila vůbec dobré pověsti. Naopak, než se jí dostalo té cti strašit, vedla příkladně špatný život. Především byla široko daleko vyhlášená svou mimořádnou lakotou. Nikomu nic nedala, s nikým se o nic nedělila a jen střádala peníze, aby měla ze všech největší majetek.
Obzvlášť spadeno měla na žebráky, ti se nesměli u jejího domu vůbec objevit. Ani zbytky z kuchyně by jim nedala, měla pro ně jen samé hrubé nadávky. Ti nešťastníci to věděli, a tak se jí léta vyhýbali. Až jednou se stalo, že do města zavítal jakýsi žebrák, který přišel z daleka, v Sušici ještě nikdy nebyl a o lakotě té paní se nedoslechl. Aniž by tušil cokoliv zlého, zabušil u jejích vrat, aby poprosil o nějakou almužnu. Paní, jak uviděla žebráka, který se opovážil přijít k jejím dveřím, rozzuřila se jako litá saň. Než stačil muž říct jediné slovo, popadla koště, které stálo za vraty a nebobého starce jím vší silou udeřila, aby se již více neodvážil žebrat u jejího domu. V tu chvíli se však sama skácela jako podťatá k zemi. Služební, kteří k ní přispěchali, zjistili, že jí již není pomoci. Byla mrtvá.
To však nebyl jediný trest, který ji postihl. Nenalezla pokoj v hrobě. ]ejí duch musel zametat sušické náměstí tak dlouho, dokud nezemřel poslední potomek jejího rodu.